Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > > Virtuální hospitace - Český jazyk a literatura:...

Ikona prakticky

Virtuální hospitace - Český jazyk a literatura: W. Shakespeare - Sonety

Ikona zkusenostIkona hodina
Autor: Mgr. Hana Antonínová Hegerová

K videozáznamu.

Anotace: Žáci se pokusí o interpretaci vybraných Shakespearových sonetů. V hodině bude převažovat kooperativní učení – metoda skládankového učení.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Gymnázium » Kompetence k řešení problémů » uplatňuje při řešení problémů vhodné metody a dříve získané vědomosti a dovednosti, kromě analytického a kritického myšlení využívá i myšlení tvořivé s použitím představivosti a intuice
  2. Gymnázium » Kompetence sociální a personální » aktivně spolupracuje při stanovování a dosahování společných cílů
  3. Gymnázium » Kompetence komunikativní » prezentuje vhodným způsobem svou práci i sám sebe před známým i neznámým publikem
Očekávaný výstup:
  1. gymnaziální vzdělávání » Jazyk a jazyková komunikace » Český jazyk a literatura » Jazyk a jazyková komunikace » v písemném i mluveném projevu volí vhodné výrazové prostředky podle jejich funkce a ve vztahu k sdělovacímu záměru, k dané situaci, kontextu a k adresátovi; vysvětlí a odůvodní význam slov v daném kontextu
  2. gymnaziální vzdělávání » Jazyk a jazyková komunikace » Český jazyk a literatura » Literární komunikace » při interpretaci literárního textu ve všech jeho kontextech uplatňuje prohloubené znalosti o struktuře literárního textu, literárních žánrech a literárněvědných termínech
  3. gymnaziální vzdělávání » Jazyk a jazyková komunikace » Český jazyk a literatura » Literární komunikace » na konkrétních příkladech popíše specifické prostředky básnického jazyka a objasní jejich funkci v textu
Mezioborové přesahy a vazby: Nejsou přiřazeny žádné mezioborové přesahy.
Průřezová témata:
  1. Gymnaziální vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Spolupráce a soutěž
Organizace řízení učební činnosti: Skupinová
Organizace prostorová: Školní třída
Nutné pomůcky: Pracovní listy s úkoly, vybrané Shakespearovy sonety
Klíčová slova: Jazyk a jazyková komunikace, Český jazyk a literatura, interpretace, sonet, skládankové učení, W. Shakespeare

Úvod:

Ve vyučovací hodině Českého jazyka a literatury žáci interpretují vybrané sonety W. Shakespeara. Výuka probíhá především kooperativně - prostřednictvím skládankového učení. Tato virtuální hospitace byla natočena v květnu 2010 v 1. ročníku Gymnázia U Balvanu v Jablonci nad Nisou.

Cíl:

Cílem výuky je interpretace předložených textů. Porozumění textu je doloženo prací s otázkami a úkoly k textům. Žáci budou pracovat převážně ve skupinách a měli by charakterizovat daný text po stránce ideové, tematické, formální. Důraz bude kladen i na vyjádření jejich postoje k dílům, svůj postoj by měli umět zdůvodnit za použití přiměřeně odborného jazyka.

Text článku:

 

O vyučovací hodině českého jazyka a literatury můžete diskutovat s vyučující této hodiny - Mgr. Hanou Antonínovou Hegerovou (Gymnázium U Balvanu, Jablonec nad Nisou) a s PaedDr. Janou Vejvodovou, CSc., z Katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Pokud byste se jich na cokoliv rádi zeptali nebo máte zájem diskutovat o hodině a natáčení s dalšími diváky této virtuální hospitace, zapojte se do on-line diskuze. Ta bude probíhat 30. 9. 2010 od 16.00 do 18.00 na Metodickém portálu v prostředí diskuzí pro gymnázia.

Do diskuze mohou přispívat pouze registrovaní uživatelé Metodického portálu. Registrovat se můžete zde.

Diskuzní fórum k virtuálním hospitacím naleznete zde.

K této virtuální hospitaci je otevřen pohled v digifoliu. Prohlédnout si jej můžete zde.

Autoevaluace:

Cíl hodiny

Cílem hodiny byla interpretace vybraných Shakespearových sonetů. Porozumění textu měla usnadnit, ale i dokladovat práce s otázkami a úkoly na připravených pracovních listech. Žáci měli dokázat charakterizovat daný text po stránce ideové, tematické a formální a v závěru hodiny se měli pokusit vyjádřit svůj postoj k dílu pomocí jednoduché argumentace.

Lze říct, že hodina po celou dobu směřovala k požadovanému cíli a žáci se pokoušeli o jeho naplnění. Ukázalo se však, že vybrané texty pro ně byly poměrně náročné. Práci jim nijak zvlášť neusnadnila ani délka textu (šlo o krátké básně), ani práce ve skupině. Většina skupin potřebovala k základnímu porozumění učitelovu oporu. Vzhledem k tomu, že často nerozklíčovali ani první úkol z pracovního listu, bylo pro ně obtížné postupovat dál a promýšlet sonet do větší hloubky.

Myslím, že podobně laděné hodiny jsou pro žáky stále jaksi „nové“, zdaleka ne všichni přišli do střední školy dostatečně čtenářsky vybaveni. Je pro ně náročné procházet textem pomalu, zastavovat se u klíčových slov, klást si otázky a současně reflektovat vlastní čtení, tj. čím to je, že mě text (ne)oslovuje.

Metody a formy práce

Pro výuku jsem zvolila formu kooperativního vyučování; podle připravených lístků s klíčovým pojmem byli žáci rozděleni do tzv. expertních skupin. Poté se rozešli do nových skupin tak, aby v každé byly zastoupeny všechny sonety, jež se v hodině zpracovávaly. V expertních skupinách měli žáci za úkol společně projít interpretační úkoly. V nové skupině se měli aspoň povrchně seznámit se všemi sonety a vybrat jeden „vítězný“. Na závěr hodiny jsem měla naplánovánu větší prezentaci, ale z časových důvodů proběhlo jen krátké „zveřejnění“ některých postojů, jež žáci k Shakespearovu dílu zaujali.

Zvolený způsob práce považuji obecně za velmi funkční: vědí-li žáci, že každá skupina pracuje na něčem jiném a že po vypršení vymezeného času budou muset se svou prací seznámit další spolužáky a něco je naučit, bývají více motivovaní a současně náročnější k výsledkům práce druhých. Osobně oceňuji i to, že se mohu žákům věnovat individuálně, že je nevnímám jako masu, ale během hodiny jsem v kontaktu téměř s každým. Takto postavená hodina je časově poměrně náročná, na druhou stranu umožňuje, aby se žákům dostalo do rukou větší množství textů. V následující hodině jsme procházeli jednotlivé pracovní listy a žáci si provedli zápis o všech probíraných sonetech.

Vzhledem k tomu, že tuto třídu vedu první rok, bylo vidět, že nám organizace skupinové práce ještě pořád zabírá dost času (např. ačkoli instrukce zněla „rozdělte se mlčky“, ve třídě byl hlomoz). Ocenit ale musím fakt, že žáci zvládají pracovat v různě smíšených skupinách, i když efektivita nahodile poskládaných skupin je samozřejmě různá. Celkově tento první rok vnímám jako výrazně učící a zvykací.

Hodina z pohledu žáků

Myslím, že na žácích byla v hodině patrná nervozita a určitý stud. Celkově si moc nevěří i proto, že ne vždy dosahují očekávaných výsledků. Právě proto musím ocenit, že někteří našli odvahu promluvit před kamerami.

Domnívám se, že žákům většinou vyhovují hodiny, v nichž mohou diskutovat a vyjadřovat svůj názor. Také pozoruji, že i zařazení pohybu (např. změna skupiny) některým pomáhá v práci, neboť stále ještě nejsou schopni udržet soustředění na jeden úkol (např. analýzu textu) potřebnou dobu.

Použití jazyka

V hodinách usiluji o kultivované a funkční vyjadřování. Sama se snažím hovořit spisovnou, resp. hovorovou podobou českého jazyka a totéž učím i žáky. Je to poměrně obtížné, neboť většina z nich nejenže nerozlišuje komunikační situace (tzn. používá obecnou češtinu i ve formální situaci), ale často ani není schopna na požadovaný kód „přepnout“. Problémem je také odborný jazyk – žáci ještě nemají ukotvené termíny potřebné k analýze textů – i rozdílná bohatost slovní zásoby. Během natáčené hodiny jsem mluvu žáků opravila jen párkrát – vzhledem k napětí, které z některých vyzařovalo. Pro mě je důležité, aby se naučili formulovat své myšlenky, názory a postoje a aby je dokázali vyjádřit před ostatními. Že přitom budou reflektovat i formu, tj. jak to říkají, vnímám jako dlouhodobější proces a práci na sobě.

Závěr

Hodinu bych označila za standardní. Určitě by bylo pěkné, kdyby nám méně času zabrala organizace výuky a více prostoru by zbylo pro závěrečnou prezentaci. Za ideální bych ovšem považovala dvouhodinovku; mohlo by tak dojít k větší reflexi, ale také k sebehodnocení žáků.

Hodina poukázala na rozdílné interpretační dovednosti jednotlivých žáků, celkově ale i na to, že nás na této cestě čeká ještě spousta práce.

Evaluace

Virtuální hospitaci zhodnotila PaedDr. Jana Vejvodová, CSc., z Katedry českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, která se rovněž zapojí do on-line diskuze k této hodině na Metodickém portálu (30. 9. 2010 od 16.00 do 18.00).

Úvodní slovo

Bezprostředně po zhlédnutí vyučovací hodiny, ve které se žáci 1. ročníku čtyřletého gymnaziálního studia seznamují s Shakespearovými Sonety, jsem si vzpomněla na scénu ze hry divadla Semafor Taková ztráta krve. Chuligán Harry Bedrna v podání Waldemara Matušky se tam seznamuje se sonetem A proto odpouští má láska mému koni a podivuje se: „To napsal Shakespeare? To musel bejt frajer až na půdu.“ Bylo by skvělé, kdyby žáci odcházeli z vyučovací hodiny s takovým pocitem. Z úst jednoho žáka však zaznělo: „My bysme si se Shakespearem nepodali ani ruku.“ Většina žáků na konci hodiny postrádala tolik důležitý „emocionální dotyk“, zasažení estetickou působivostí Shakespearových textů. Správně provedená analýza textu by měla estetický účinek literatury podpořit. Výstupem z této hodiny však byla spíše představa žáků, že Shakespeare byl velmi zvláštní jedinec nejasné sexuální orientace. Proč je výsledek právě takový, když je zjevné, že vyučující se velmi snažila, aby hodina dopadla skvěle?

Použité metody a organizační formy

Po stránce odborné byla vyučující připravena velmi dobře. V průběhu vyučovací hodiny byly použity moderní vyučovací metody a organizační formy. Žáci byli stále aktivizováni. Na začátku vyučovací hodiny byli rozděleni do skupin na základě pojmů tematicky spojených s jednotlivými příklady sonetů: láska, krása, život, upřímnost. Převažující metodou ve vyučovací hodině byla práce s texty sonetů. Vyučující každé skupině připravila sled otázek, na které žáci hledali odpověď. Odpovědi zapisovali do pracovních listů, ale i do sešitů. Žádný z žáků nebyl v hodině pasivní. Vyučující postupně obešla všechny skupiny a uváděla na pravou míru některé mylné představy žáků, zpřesňovala, vysvětlovala, ale také se snažila dále podpořit samostatné myšlení žáků. V další fázi hodiny žáci vytvořili smíšené skupiny. Každý člen skupiny představil zbývajícím své dva sonety, nakonec tedy všichni znali analyzované sonety všech čtyř tematických okruhů. Dobře míněný byl i úkol, jehož realizací měly být rozvíjeny kompetence komunikační, a to závěrečná prezentace, ve které měli jednotliví mluvčí skupin zdůvodnit svou volbu jednoho sonetu, který je nejvíce zaujal. Je patrné, že vyučující má s žáky velmi pěkný vztah. To pomáhá vytvořit v hodině příjemnou pracovní atmosféru. Nikdo se neobává projevit svůj vlastní názor. Poněkud rušivě působil výskyt parazitní částice „jo“ v jazykovém projevu vyučující. Jako nevhodná se mi jeví formulace otázky „Jak vy jste pořešili ten básnický prostředek?“

Proč se tedy vyučovací hodina alespoň podle mého subjektivního názoru minula cílem a proč se podle vyučující nepodařilo dosáhnout potřebné interpretační hloubky? Může to být téma k následné diskuzi ve fóru. Pokusím se nastínit některé z problémů.

Otázky k zamyšlení

1. Jsou texty analyzovaných sonetů reprezentativní, chceme-li žákům představit Shakespeara ve vymezeném čase?

Jedním z předpokladů úspěchu je správný výběr toho, čemu máme žáky učit. Sonety se mohou jevit jako vhodné vzhledem k tomu, že to jsou krátké texty se základními tématy –„láska a pomíjivost v čase a láska v pomíjivém čase, v lidském čase“. Autoři učebnice Český jazyk – Literatura a komunikace pro 7. ročník J. a B. Hoffmanovi zařazují do své publikace sonet č. 128, aby s ním seznámili žáky třináctileté. Zdálo by se tedy, že z hlediska didaktické zásady přiměřené náročnosti nic nebrání tomu, aby v 1. ročníku gymnázia byli žáci schopni texty sonetů analyzovat a pochopit.

Vyučující zřejmě chtěla žáky zaujmout tématy, o nichž se domnívala, že pro ně budou přitažlivá, proto jako ukázky zařadila i takové sonety, v kterých básník oslovuje muže. Jde však o problém okrajový. Z videozáznamu vyučovací hodiny je patrné, že pochopit takový text bylo nad síly žáků. I když se vyučující velice snažila usnadnit jim pochopení, nelze říci, že stoprocentně uspěla. Žáci této věkové kategorie nemohou být schopni porozumět tomu, o čem se vedou badatelské spory v oblasti literární historie. Mezi literárními vědci vzbudily Sonety mnoho pozornosti, komentářů, dohadů a spekulací. Rozhodně nemůže pomoci, pokud si vyučující zvolí jako základní metodu analýzy poznámky Martina Hilského k jednotlivým textům. Ty jsou určeny spíše poučenému čtenáři, který toho o Shakespearovi už ví velmi mnoho, který Shakespeara přečetl a kterému jednotlivé poznámky pomohou ponořit se do četby ještě hlouběji, s vyšší mírou erudovanosti. Takovými čtenáři by mohli být studenti FF některé z vysokých škol spíše než žáci 1. ročníku gymnázia, získávající teprve vhled do renesanční literatury.

Vyučující se v hodině příliš soustředila na problém identifikace pohlaví autora a adresáta. To pak v myslích žáků vyvolalo představu Shakespeara jakožto bizarního homosexuálního autora, u některých žáků pak došlo k jeho odmítnutí.

Kladu tedy otázku do diskuze ve fóru: Nebylo by vhodnější představit žákům Shakespeara prostřednictvím analýzy textu některé z jeho divadelních her? Vždyť v takovém případě je při analýze snazší uplatnit aktualizační přístupy. Z didaktického hlediska je vhodné postupovat od syžetu k lyrice. Pokud přesto dojdeme k závěru, že sonety jsou vhodným textovým materiálem k analýze, zamysleme se nad tím, zda byly zvoleny vhodné příklady sonetů. Nepochopili by žáci snáze některé jiné sonety? Výběr vhodných příkladů by měl být takový, aby si žáci na základě četby odnesli pochopení a dotyk krásy této poezie.

2. Je z didaktického hlediska správné předložit žákům texty a současně otázky k analýze těchto textů?

Domnívám se, že není. Nejprve bychom měli nechat umělecký text komplexně působit na žáky, aby získali estetický prožitek, teprve pak je vhodné přistoupit k analýze.

3. Jak zvolit vhodný poměr mezi analýzou vedoucí k hlubšímu uměleckému prožitku a mezi získáváním estetického prožitku v hodině?

Pokud neodhadneme správně poměr mezi rozsahem analýzy uměleckého díla a poslechem uměleckého přednesu poezie nebo prózy, můžeme zbytečně rozmělnit krásno, kterým má na žáky umělecký text působit. V této vyučovací hodině se stále analyzovalo, žáci nebyli vystaveni síle emocionálního prožitku z poslechu Shakespearových textů.

Možností, jak takové prožitky vyvolat, je řada. Je možné pustit nahrávku Písně o koni z výše uvedené hry Suchého a Šlitra Taková ztráta krve. Na desce Já na tom dělám zhudebnili bratři Ebenové sonet č. 57 Co mohu dělat já, váš rab a sonet č. 66 Znaven, ach, znaven vším, já hledám smrt a klid v překladu Jana Vladislava. Velmi působivá je ukázka z komponovaného pořadu Renesance – Shakespeare – Divadlo a sonety (účinkuje prof. Martin Hilský a Daniel Dobiáš) na http://www.youtube.com/watch?v=vRG7JhFCLec&feature=related. Jsou zde v přednesu i ve zhudebněné verzi právě ty sonety, s kterými se v hodině pracovalo. Velmi pěkný materiál nazvaný Sonet – královský žánr lyrické poezie je možné nalézt na metodickém portálu na http://clanky.rvp.cz/clanek/r/ZA/145/SONET---KRALOVSKY-ZANR-LYRICKE-POEZIE.html/.

Závěr

Z hodiny Mgr. Hany Antonínové Hegerové je patrné, že pro její výuku je typická pracovní atmosféra, žáci jsou zvyklí být velmi aktivní, dobře spolupracují. Jak sama uvedla v sebereflexi, možná by byla účelnější práce s jediným sonetem. V tom případě by však byla velmi důležitá správná volba takového sonetu, aby žáci při uplatnění „potřebné interpretační hloubky“ dospěli k jeho pochopení. Nejprve by však měli mít prostor k vnímání uměleckého přednesu takového textu.

Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Virtuální hospitace na gymnáziích.

Ostatní články seriálu:

Citace a použitá literatura:
[1] - SHAKESPEARE, William. The Sonnets - Sonety. 1. vydání. Praha : Torst, 1997. 411 s. ISBN 80-7215-041-3. 
Přílohy:
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 21. 09. 2010
Zobrazeno: 16761krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 3

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ANTONÍNOVÁ, Hana. Virtuální hospitace - Český jazyk a literatura: W. Shakespeare - Sonety. Metodický portál: Články [online]. 21. 09. 2010, [cit. 2018-09-21]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/g/8605/VIRTUALNI-HOSPITACE---CESKY-JAZYK-A-LITERATURA-W-SHAKESPEARE---SONETY.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Petr KoubekVloženo: 29. 09. 2010 12:37
Vážím si Vás, kolegyně, za to,že jste si vybrala texty vytrhávající čtenáře ze stereotypu. Přesto bych ale zvažoval, s ohledem na prváky v lavicích, jak to zahrát, aby diskuse nesklouzla od krásy, lásky a hodnot vetknutých do vázasné řeči k "sexuální orientaci". Báseň je navíc hudba a obraz víc než text... Proto bych jej nechal jak je vcelku; jinak ztratí dech! Pro analýzu poezie je nezbytně nutné zachytit nejhlubší smysl díla, dobrá otázka je, jak, čím báseň působí, nechat ji někým předčíst. Místo polétavé otázky, "co spolu měli," dojde se k podstatě: báseň 13: rada příteli, jak přežít svůj zmar, sonet 20: láska silnější než osud (příroda)... Atp. A když už pak analyzovat, tak s barevnou tužkou - označit netypické figury a obrazy (výrazivo překladatelovo) a ptát se, zda jde jenom o ozdobu, zdůraznění myšlenky, pokus o vyvolání citové reakce (66) nebo reakce rozumové (třeba na vtip v básni č. 20, příroda z tebe chtěla ženu mít...). Love's not Time's fool, though rosy lips and cheeks Within his bending sickle's compass come; Love alters not with his brief hours and weeks, But bears it out even to the edge of doom. (116) Úhrnem: stálo by za to prváky přivést k hloubce textu; nespoléhat se na to, že poezii četli/čtou (nečtou). Už proto, že jejich mysl je rychlá a časování a ověřování domněnek nelze povětšinou očekávat. Lstivý chytrák Shakespeare pak zůstane jednou pro vždy neobjeven a s ním vtip četby jako takový.
2.Autor: Ondřej HausenblasVloženo: 01. 10. 2010 22:14
Jsem moc rád, že nám Hana Antonínová Hegerová nabídla hodinu, ve které se opravdu pracovalo s textem - a pracovali s ním sami žáci, pracovalo se s tím, jak je kdo z žáků schopen textu rozumět a také jak jsou žáci s to vyjádřit své domněnky, názory, závěry. To vůbec není málo a nebývá to ještě stále dost samozřejmé. Vím, co nevím: neznám cíle, obsah ani provedení předchozích hodin se Shakespearem v této třídě. Proto bych si netroufl říkat, co měli nebo neměli žáci na básníkovi a na básních hledat nebo najít, i když mám představu, co je hezké a dobré na básních nalézat! Možná něco z toho, co by bylo hezké vidět v této hodině se sonety, si už ověřili a řekli minule? Ale i kdyby ne: kolik asi hodin každý z žáků v předchozím školním nebo domácím životě věnoval poezii, jejímu vnímání? Nevím, a odhaduji, že spíše maličko či skoro nic. Jde o první ročník G, v květnu před koncem prvního ročníku. Když znám, jak se obvykle s literaturou pracuje na ZŠ, vůbec si nedělám iluze, že za jeden ročník s pár hodinami literatury na G se studenty dosáhnu uspokojivého výkonu z hlediska toho, co krásná literatura skutečně jest. Ale zaplaťpámbu za to, že se s nimi dá tak soustředěně, věcně i pozorně pracovat. Navíc si vůbec nemyslím, že interpretace řízená pracovními listy s otázkami nějak vedla žáky k tomu, že by jim unikly hlubší myšlenky sonetů, naopak, v závěrečné reflexi o tom skupinky mluví velice zdařile. Povšimněme si toho, že se zdaleka všichni nevrtali v nějakých rozpacích nad sexuální orientací, ale vybírali si i 130. sonet a vyhmátli to, že básník opěvá živou lásku (dokonce k ženě, chcete-li) a cení si jí navzdory tomu, že každý a každá máme spoustu nelíbezných vlastností a projevů, a navzdory tomu, jak nás básníci obvykle obelhávají. Pro práci s poezií a beletrií vůbec je taky moc důležité, že hodina dala žákům možnost k tomu, aby se střetaly jejich interpretace, aby se lišily a shodovaly - to je úplně stejně podstatná část literárního díla a života jako estetická libost plynoucí z obraznosti a znění poezie. Myslím, že dnes už nestačí si postaru představovat, že to hlavní na práci s poezií je realizovat celkové působení básně např. recitací (navíc poslechem, protože by žáci nemohli sonet přednést adekvátně sami). Docela zároveň s tím je důležité, cenné a nevyhnutelné realizovat (ve výuce, ale i v čtenářství vůbec) právě ty procesy sdílení. Čí je literatura? Literaturu nemá básník, nemá ji čtenář - máme ji jedině tehdy, když ji sdílíme my všichni, kteří umíme číst a naučili jsme se obcovat s literaturou – žít ji společně. A to já v té hodině vidím jako výukově velmi vydařené. Že z toho obcování prozatím vzcházejí i některé závěry dost diskutabilní, je jednak pochopitelné vzhledem k věku žáků, také k pojetí výuky, kterým asi většina žáků od dětství prošla, jednak je to vlastně i vítané: interpretace díla není nikdy konečná, ukončená, a jestli žáci zažívají tu neukončenost někde na mělčích úrovních pochopení díla, nebo na hlubších, může být trochu jedno -pokud ovšem v dalším studiu se do hloubek dostanou, pokud je k tomu paní učitelka povede (a to asi povede...) Přesto však si myslím, že pro další virtuální hospitace by bylo asi dobré se dohodnout, že v plánu hodiny bude přece jen ukázáno, s jakými představami, s jakými prekoncepty žáci přicházejí, když mají číst básně, v nichž se vyznává láska. Možná, že hodina mířila k tomu pochopení, že básník může ušlechtile vypracovanou formou uchopit, zachytit a sdělit to, jak láska dokáže člověka strhnout, zbavit ho i třeba sebeovládání nebo vkusu nebo ho zbaví uznání od lidí vyznávajících nezbořitelné normy, a jak láska člověka přesto umí učinit šťastným. Jestli to je tak, pak by bylo dobré, aby si žáci mohli ve výuce před čtením těchto sonetů nějak vybavit a uvědomit, jak oni sami dosud nebo už lásku chápou, znají a interpretují. Do textů mají vstupovat se zjitřeným svého chápání a prožívání právě toho, co potom díky sonetům sami objeví v Shakespearovi. A jen tohle připravit a se žáky realizovat je úkol neuvěřitelně obtížný, kdepak na jednu hodinu. Na pedagogicky i literárně skutečně podstatné jevy nemůže "virtuálních" 45 minut vůbec stačit. To je jako chtít doma v akváriu pozorovat třebas porod velryby. To, že bychom my na internetu asi nevydrželi sledovat čtyřhodinový blok práce, ještě neznamená, že ve výuce literatury (a každého dalšího opravdu zásadního a komplexního jevu ve všech předmětech) proto musíme držet hodiny po 45 minutách. Práce s literaturou, pokud má sloužit vzdělanosti a kultuře, se prostě nemá komprimovat do třičtvrtěhodin výuky, jen proto, že česká tradice rozvrhů a osnov dosud nebere na vědomí, že poznávání, prožívání a rozvoj vzdělání potřebuje jinak přidělený a jinak uspořádaný čas než pouhé výklady a procvičení látky. S tím ovšem prozatím ani žáci, ani paní učitelka, ani my sami neumíme nic udělat – ale máme to mít na mysli a dávat to najevo, abychom se jednou dobrali toho, že se o procesech čtení a učení bude uvažovat adekvátněji.