Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > RVP ZV a zkušenosti s nadanými a mimořádně...

Ikona teoreticky

RVP ZV a zkušenosti s nadanými a mimořádně nadanými žáky na 1. stupni ZŠ

Ikona odbornost
Autor: Eva Vondráková
Anotace: Článek prezentuje pracovní listy, vydávané nakladatelstvím Raabe, vhodné pro vzdělávání a výchovu mimořádně nadaných dětí ve škole. Nabízí různé typy práce s těmito dětmi, upozorňují na problémy, které mohou nastat a radí, jak jim předejít, uvádí příklady z praxe.
Téma příspěvku:RVP / ŠVP
Klíčová slova: motivace, problémové úlohy, vzdělávaní mimořádně nadaných


Text byl poskytnut Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe s.r.o.


Co se dozvíte?

  • jak poznáme nadané a mimořádně nadané děti
  • jaké jsou jejich specifické vzdělávací potřeby
  • jak může škola vzdělávací potřeby nadaných žáků vymezené v RVP ZV naplňovat v ŠVP
  • jaké jsou zkušenosti škol, které už s mimořádně nadanými pracují
  • jaké zkušenosti s výchovou a vzděláváním nadaných dětí mají rodiče
  • jaké jsou možnosti, meze, úskalí a na co ještě neumíme odpovědět
  • kde hledat radu a pomoc
1. Úvod

Joan Freemanová (britská psycholožka, jedna ze zakladatelů Evropské společnosti pro mimořádné schopnosti - ECHA): "Pokud jde o nadané, existují dva hlavní důvody, proč se zabývat rozvojem jejich potenciálu:

  • individuální - aby každý mohl dosáhnout plného rozvoje osobnosti
  • služba potřebám společnosti - ačkoli nadání je osobní, je také lidským zdrojem, budoucí prosperita každé společnosti závisí na rozvoji potenciálu mladé generace, žádná společnost si nemůže dovolit jej promarnit."

Nadané děti jsou velmi různorodá skupina. Jejich identifikace není tak snadná, jak se mohou laici domnívat.

Dochází k chybám oběma směry:

  • k přehlédnutí nebo podcenění nadání (dítěti se nedostane podpory, kterou by k plnému rozvoji svého potenciálu potřebovalo)
  • k přecenění předpokládaných schopností dítěte (může se octnout pod tlakem nerealistických očekávání svých rodičů nebo učitelů)

Zkušenost ukazuje, že existuje ještě další možnost omylu při identifikaci. I některé mimořádně nadané děti mohou být neidentifikovány a považovány např. za přeceňované oběti příliš ambiciózních rodičů, zatímco ve skutečnosti okolí jejich skutečný potenciál podceňuje a neumožňuje jim přiměřený rozvoj. Potřebujeme mít možnost lépe poznávat své žáky bez ohledu na druh a míru jejich nadání, abychom měli přiměřená očekávání a dokázali jim poskytnout odpovídající podporu.

2. Poznávací charakteristiky nadaných dětí

Nadané děti se liší od svých vrstevníků:

  • v předčasnosti
  • v lehkosti učení
  • v kvalitě, s jakou zvládají činnost v oblasti svého nadání
  • ve výsledcích této činnosti

Nadané děti se liší mezi sebou nejen druhem a mírou svého nadání, ale např. i vytrvalostí, zájmem a ochotou podřídit se autoritě.

Lze je rozdělit do dvou kategorií:

a) Výrazně nadprůměrní - obvykle se snadno a rychle učí, bývají konformnější a jsou-li motivovaní, bývají úspěšní. Tato skupina nejvíce profituje z možnosti vzdělávat se ve výběrových školách, třídách a na víceletých gymnáziích.

b) Mimořádně nadaní - tvoří ji asi 2% dětí, které mívají větší problémy s přizpůsobivostí. Jejich ostré vnímání pravidel a rozporů jim často brání podřídit se tomu, s čím nesouhlasí, což jim činí problémy ve vztahu k autoritám. Těmto žákům nestačí pouhé přeskupování v rámci třídy. Potřebují pracovat se staršími či zcela individuálně. Pro tuto skupinu žáků je nezbytná horizontální i vertikální prostupnost vzdělávacího systému bez ohledu na jejich věk a stupeň školy.

Ellen Winnerová (manželka u nás populárního a často citovaného Howarda Gardnera, autora knihy Dimenze myšlení) uvádí 3 atypické charakteristiky mimořádně nadaných:

  • předčasnost - první kroky ve zvládání určité oblasti činí dříve, než je běžné;
  • trvání na vlastním tempu a postupu - učí se rychleji (a také jiným způsobem) než průměrné nebo i chytré děti; potřebují minimální pomoc dospělých, většinou se učí samy; objevy, ke kterým docházejí v oblasti jejich zájmů, je uvádějí v nadšení a motivují k dalším krokům; nezávisle objevují pravidla a zákonitosti dané oblasti a tvoří nové svérázné způsoby řešení problémů; znamená to, že jsou tvořivé;
  • mimořádná vnitřní motivace - zarputile usilují o zvládnutí dané oblasti; projevují intenzivní a neutuchající zájem a maximální schopnost soustředění, jsou posedlí svým úsilím zvládnout problém.

Těmito třemi způsoby se kvalitativně liší od ostatních dětí motivovaných k usilovné práci. "Zázračné dítě" je extrémnější verzí mimořádně nadaného dítěte - jeho výkon je v určité oblasti na úrovni dospělého. Chytré, zvídavé děti, podrobené mnohahodinovému tréninku a vedené dospělými k plnému rozvoji potenciálu, nejsou ten případ.

Ideálem, který také existuje, ale co do četnosti výskytu rozhodně není charakteristickým prototypem nadaného dítěte, je bystrý, bezproblémový žák. Radostně a bezchybně zvládá nároky školy, případně reprezentuje školu v soutěžích. Buď je společensky přizpůsobený k dospělým i k vrstevníkům, nebo se cítí být nadřazený. Protože tento typ žáka nedělá svému okolí problémy, stal se argumentem, kterým se zdůvodňuje nadbytečnost péče o nadané, její sociální nespravedlnost vůči ostatním (a tedy i její nemorálnost a nepřípustnost).

Na základě této implicitní (vnitřní, vlastní) teorie řada učitelů uvádí, že se s nadaným žákem ve své praxi dosud nesetkala a s ohledem na mizivý výskyt takových jedinců v populaci se jím rovněž zpochybňuje oprávněnost péče o nadané. Někteří takto smýšlející učitelé, řídící pracovníci apod. se už z principu odmítají nadanými zabývat. To se týká i zájmu o získávání odborných informací ke vzdělávání a výchově mimořádně nadaných.

Problém je však mnohem složitější, jak ukazují zkušenosti nadaných dětí, jejich rodičů a učitelů v našem současném vzdělávacím systému i v zahraničí. Potvrzuje to i praxe a výzkum v zemích, které se nadanými zabývají už po dlouhá desetiletí.

Nadané děti nejsou jen ty zcela bezproblémové. Do této kategorie patří i děti, jejichž potenciální nadání je z různých důvodů maskováno nebo nerozvinuto. Pokud jsou vůbec identifikovány, bývá to častěji jako vedlejší zjištění při řešení jiných problémů dítěte. Většina nadaných dětí zůstává neidentifikována a jejich potenciál se časem ztrácí.

Všechny tyto děti máme ve svých školách. Některé nám dělají radost, u některých máme alespoň občas dojem, že mají na víc. Do většiny potenciálně nadaných dětí bychom to ale neřekli a pokud o nich víme, pak spíše z jiných důvodů. Asi všichni známe případy, kdy jsme přesvědčeni, že se dítě sice liší od průměru, ale rozhodně ne nadáním. I tak se může na první pohled jevit nadané dítě.

Poměrně častým jevem je nerovnoměrnost vývoje - dítě je výrazně napřed v oblasti rozvoje rozumových schopností, ale zaostává, nebo je pouze na úrovni své věkové kategorie v jiných oblastech.

Problémy v pohybových dovednostech:

  • Řeší složité matematické příklady, ale nedovede si zavázat tkaničky.
  • Píše písemné práce nejlépe ze třídy o dva až tři roky starších spolužáků, ale nedokáže stejně rychle jako oni opisovat z tabule.
  • Dokáže plavat nejrychleji, ale problémy mu dělá např. přihrát míč.

Výše uvedené se týká zcela konkrétních dětí z 1. stupně základních škol v ČR. Úplně stejné problémy najdeme ale i v zahraniční odborné literatuře. Jak se můžeme dočíst a jak naznačuje i vývoj sledovaných mimořádně nadaných dětí, i tyto problémy časem dítě dokáže překonat.

Existuje ještě skupina dětí, které nám připadají úspěšné a bezproblémové a chtěli bychom takových ve své třídě víc. Bývají to velmi inteligentní a navenek sociálně přizpůsobiví introverti. Tyto děti matou své okolí tím, že vzorně spolupracují, komunikují a chovají se tak, jak se od nich očekává. Dělají to i v případě, že vnitřně nesouhlasí s tím, co se kolem nich děje. Výuka jim připadá nezajímavá a někdy i zbytečná a ač jsou přátelské a komunikativní, partner k diskusi a sdílení podobných zájmů jim schází.

Některé z těchto dětí trpělivě čekají, že se situace, která jim nevyhovuje, změní a až po dlouhé době začnou pomalu dávat svou nespokojenost najevo. Jiné se uzavřou do své líbivé a osvědčené ulity a projdou v ní "úspěšně" všemi stupni vzdělávání. Část těchto vzorných dětí odreagovává napětí ze školy afektivními výbuchy nebo mimořádnou přecitlivělostí doma - tedy v důvěrně známém soukromí. Vnější pozorovatel pak může získat dojem, že rodiče jsou výchovně neschopní, protože ve škole s dítětem žádné problémy nejsou.

Občas děti reagují na dlouhodobě nevyhovující situaci zdravotními problémy (bolesti břicha, hlavy, deprese), někdy vedoucími až k chronickým onemocněním. Někdy jsou tyto problémy mylně považovány za důsledky přetěžování dítěte a dětští lékaři a psychologové, kteří nejsou s problematikou nadaných seznámeni, doporučují omezení přísunu podnětů. V případě, že jde o dítě, které "žízní po vědění" a samo se dožaduje dalších aktivit a informací, se však takovým přístupem jeho situace i zdravotní problémy ještě zhoršují.

Existují i opačné případy, kdy dítě, které je ve škole nesnesitelné a velmi problémové, je doma klidné, činorodé a spokojené. Bývá to v případě silných osobností, které mají svou pracovní náplň, jsou hladové po poznání, ale škola jejich potřeby neuspokojuje. Tyto děti se těší na konec vyučování, aby se mohly ve svém volném čase věnovat studiu toho, co je zajímá.

Příklad:
Jeden takovýto chlapec odpověděl na otázku, co má ve škole nejraději, úplně stejně, jako mnoho dalších rozverných žáčků: "Přestávky!". Na rozdíl od nich se ale těšil, až skončí pro něj nudná a zbytečná hodina, aby se konečně o přestávce mohl učit, tedy dovídat se zajímavé věci z knížek, které si nosil s sebou do školy.

Mimořádně nadané děti, které se vymykají svým vrstevníkům a očekávání školy, mívají ve škole řadu problémů:

  • Běžná výuka je nezajímavá a děti se ve škole nudí.
  • Pokud chtějí dělat věci po svém, narážejí na požadavek dodržovat postup předepsaný školou, přestože bývá v jejich případě méně efektivní než jejich vlastní způsob řešení problémů. Je-li dítě hotovo dříve než spolužáci a nemá další zajímavý program, opět se nudí a zlobí.
  • Zaujme-li je nějaký úkol, vadí jim, když musí přerušit práci jenom proto, že skončila vyučovací hodina.
  • Bývají perfekcionisté, a tak špatně snášejí, neodpovídá-li výsledek práce jejich představám. Například dokážou v afektu zničit svůj výkres, byť by byl nejlepší ze třídy.
  • Jsou často frustrované a netrpělivé, pokud je někdo nutí k postupům a činnostem, které jim připadají hloupé a zbytečné. Vzniklé napětí odreagovávají ve škole nebo doma. Někdy se projeví až po delší době zdánlivě neadekvátní reakcí na mírný podnět.
  • Trvá-li pro dítě nepříjemná situace dlouho, vytvoří se odpor ke škole a někdy i ke vzdělávání jako takovému. V případě dětí s osobnostními problémy přispěje dlouhodobá frustrace k jejich prohloubení.

Stejně jako v celé populaci, existují i mezi nadanými děti, které mají vedle svého nadání další zvláštnosti a handicapy (např. sociální a kulturní odlišnosti, ekonomická znevýhodnění, poruchy osobnosti, zdravotní problémy apod.). Ty někdy velmi ztěžují porozumění a komunikaci. V takovém případě je nezbytná spolupráce s dalšími odborníky, ale ani ti si nemusí pokaždé vědět rady. Vždy je třeba hledat nejlepší možné ze všech dostupných řešení, nebo se i pokusit o řešení nové, netradiční, v našich podmínkách dosud nevyzkoušené.

Se všemi těmito dětmi ve třídě bychom měli pracovat tak, abychom umožnili co nejlepší rozvoj jejich potenciálu. Jak to máme udělat? A jak je poznáme? Dá se to vůbec zvládnout?

Nadané dítě může znamenat velký výchovný oříšek. Pokud je v prostředí informovaném, motivovaném k jeho rozvoji a dostatečně vybaveném, může (ale nemusí) být naopak i onou záviděníhodnou třešničkou na dortu.

Rodiče a učitelé, kterým činí potěšení vychovávat děti a mají radost z každého úspěchu svých svěřenců, jsou mile překvapeni tím, co děti dokážou. Motivací k růstu je sdílená a předávaná radost z poznávání a získávání nových dovedností. Bezproblémový rozvoj mimořádně nadaných dětí působí potěšení. Informovaná péče o nadané usnadní práci a vyplatí se i těm, kteří nesdílejí takové nadšení a z dlouholeté práce ve školství už se cítí unaveni. Respektování zákonitostí je ušetří zbytečné námahy a usnadní jim práci.

3. Spolupráce

Z dosavadních zkušeností Klubu rodičů při Společnosti pro talent a nadání i ze zkušeností rodin a škol, se kterými spolupracujeme nebo jsme v kontaktu, můžeme potvrdit, že zvládnout se dá mnoho, máme-li chuť a energii pustit se do řešení náročných úkolů. Potřebujeme porozumět podstatě problémů a najít partnery ke spolupráci. To znamená neustále se učit, získávat zkušenosti a vyměňovat si je s těmi, kdo se podobnou problematikou zabývají. Patří sem nejen odborníci zabývající se nadanými a specialisté na další okruhy problémů, ale zejména rodiče nadaných dětí.

V tomto směru je neocenitelným zdrojem informací pro rodiče i učitele možnost pravidelných setkávání vedených odborníky v oblasti péče o nadané. Zkušenosti předávané čtenářům v této kapitole pocházejí z Klubu rodičů nadaných dětí, který funguje už více než 10 let při Společnosti pro talent a nadání (STaN). Ta je pobočkou mezinárodní společnosti ECHA (Evropská rada pro vysoké schopnosti, jejich výzkum a rozvoj). ECHA je poradcem Rady Evropy pro vzdělávání nadaných. Odtud díky dlouholeté spolupráci se zahraničními kolegy víme, že podobné kluby a sdružení rodičů nadaných dětí existují v mnoha dalších zemích. Už před lety např. spolupracovali organizátoři klubů rodičů z různých míst Maďarska s odborníky z Psychologického ústavu Akademie věd v Budapešti.

Seznámit se s osvědčenou praxí a výzkumy v zahraničí je velmi užitečné. Ač se konkrétní situace v různých zemích může do značné míry lišit, např. v závislosti na ekonomické situaci, ale zejména na politické vůli, základní zákonitosti podmiňující úspěšný rozvoj nadání jsou všude stejné. Na rozdíl od přírodních zákonů je můžeme po určitou dobu ignorovat a porušovat. Dříve nebo později se ale projeví důsledky - únik mozků nebo snižování ekonomické a kulturní úrovně společnosti.

4. Rodina versus škola

Veškeré plány se budou snáze realizovat, budeme-li dítěti rozumět a umožníme-li mu, aby se na nich aktivně účastnilo. Zvyšuje se tak jeho motivace a pocit spoluzodpovědnosti.
Shrneme-li tento poněkud obšírný výklad, můžeme nadané děti rozdělit na:

  1. bezproblémové - je jich velmi málo (a to nebyl zmíněn fakt, že zdaleka ne všechny studijně velmi úspěšné děti jsou mimořádně nebo alespoň výrazně nadprůměrně nadané)
  2. problémové - tvoří mnohem větší skupinu
    • navenek pozorovatelné - zejména v prospěchu a v chování
    • skryté - ve vnitřním prožívání

Skryté problémy se až doposud obvykle přehlížejí nebo podceňují. Často jsou naopak přeceňovány problémy s nezralou motorikou. Zde by však měl být volen přístup jako k dětem fyzicky handicapovaným nebo vývojově opožděným.

Naše zkušenosti i informace ze zahraničí potvrzují, že v realizaci potenciálu, neboli převedení možného ve skutečnost, hraje největší a těžko zastupitelnou roli rodina. Zejména osobním příkladem, angažovaností, citovým zázemím i ekonomickým zajištěním rozvoje nadání.

Pokud se sejde mimořádný potenciál dítěte se vstřícným a patřičně vybaveným prostředím, má dítě šanci své mimořádné nadání rozvinout. Pokud je v takovémto prostředí vychováváno i dítě méně nadané, má šanci rozvinout svůj potenciál v co největší možné míře. Může pak působit dojmem stejně nadaného nebo nadanějšího než dítě s vysokým potenciálem, které žije v prostředí méně podnětném.

Nadané dítě se může narodit do jakékoli rodiny. V případě těch šťastnějších rodina zajistí základní podmínky rozvoje nadání, mimo jiné i výběrem vhodné školy. Spolupráce rodiny a školy by měla být založena na společném hledání vhodných postupů v nejlepším zájmu dítěte.

V případě dětí ze znevýhodněného socio-kulturního prostředí nelze většinou očekávat, že si rodina vždy bude chtít nebo umět poradit. Tady je škola pro nadané dítě často jedinou šancí na objevení a podporu rozvoje jeho potenciálního nadání. V zahraničí se občas vyskytují projekty (např. Excellence in Cities ve Velké Británii) zaměřené na pomoc nadaným dětem z problémových oblastí.

Jak může škola vzdělávací potřeby nadaných žáků vymezené v RVP ZV naplňovat v ŠVP? Jaké jsou zkušenosti škol, které už s mimořádně nadanými pracují?

Naše školy mají tři souběžné a vzájemně se nevylučující varianty péče o nadané:

  • spolupráce s pečujícími rodinami
  • péče o nadané děti ze znevýhodněného prostředí
  • péče o co nejlepší rozvoj potenciálu všech žáků

Péče o nadané žáky je konečně zakotvena i ve školské legislativě a v RVP ZV. Podívejme se tedy, co podle těchto dokumentů může škola pro vyhledávání a rozvoj svých nadaných žáků učinit a jaké jsou v tomto směru dosavadní zkušenosti některých rodičů mimořádně nadaných dětí a škol, ve kterých se jejich děti vzdělávají.

V RVP ZV je uvedeno: "Nejčastěji je nadání definováno jako soubor schopností, které umožňují jedinci dosahovat výkonů nad rámec běžného průměru populace. Množství žáků s mimořádným nadáním se odhaduje na 3-10 %."

Pro učitele v praxi by asi bylo dobře na tomto místě zdůraznit, že zmíněný soubor schopností, umožňujících jedinci dosáhnout nadprůměrného výkonu, je sice nezbytným předpokladem, ale sám zdaleka nestačí.

Velkou roli zde hrají tzv. mimointelektové faktory:

  • emocionální a sociální přizpůsobivost dítěte
  • prostředí, do kterého se dítě narodí
  • lidé, se kterými se v životě setká
  • zdravotní stav dítěte

V odborné literatuře se častěji objevuje odhad 2-3 % mimořádně nadaných v populaci. Joan Freemanová uvádí: "Kdyby všechny děti měly optimální podmínky ke svému rozvoji, dokázalo by 20-30 % z nich vyniknout v nějaké oblasti lidské činnosti."

Z toho vyplývá, že pouze menší část nadaných dětí realizuje svůj potenciál. U většiny z nich se časem ztrácí. Je to škoda pro ně i pro společnost. Místo spokojených jedinců, kteří by pomohli zvýšit úroveň celé společnosti, jsou z nich lidé frustrovaní a problémoví a někdy jsou pro společnost i zátěží. Škola by tedy měla být šancí pro většinu nadaných dětí. První stupeň je základem pro vytvoření vztahu dítěte ke škole, ke vzdělávání i pro vybudování sebedůvěry a k posílení dalších potřebných osobnostních vlastností.

Nadání se nedá vyrobit. Dá se pouze objevit a rozvinout, což je někdy velmi těžké, zejména u jedinců nějakým způsobem výrazně handicapovaných. Podaří se to, pokud je v okolí dítěte blízká osoba, která je dostatečně vynalézavá, odolná a vytrvalá, aby překonala překážky, na které při svých netradičních požadavcích na vytváření podmínek pro respektování specifických vzdělávacích potřeb takového dítěte naráží. Bývají to tzv. obtížné matky, které jsou problémem pro školu nebo zdravotnické zařízení. Bez nich by však takové dítě nejen nerozvinulo schopnosti, ve které nikdo kromě matky zpočátku nevěřil, ale mohlo by se ocitnout i v instituci pro těžce mentálně postižené.

Takové příklady najdeme nejen v odborné a životopisné literatuře. Někteří z nás se s nimi setkali i ve své praxi. Jsou to samozřejmě výjimky a většina dětí působících dojmem těžce mentálně postižených taková opravdu je.

Příklad:
Ve své praxi jsem se setkala s Michaelou, která v šesti letech ještě nemluvila, měla diagnózu Downův syndrom a uznávaní odborníci byli přesvědčeni o nevzdělavatelnosti dítěte. Maminčiným přáním, či spíše snem bylo, aby dítě jednou mohlo navštěvovat zvláštní školu, zatímco odborníci soudili, že je otázka, zda dítě zvládne byť i minimální nároky školy pomocné. S tímto dítětem jsem se o mnoho let později setkala jako se studijně mimořádně úspěšnou absolventkou zvláštní školy, která si doplnila základní školu a ucházela se o přijetí na gymnázium. Byla sečtělá, velmi dobře se vyjadřovala a měla kultivovaný projev. Psala i počítala dobře, ale pomaleji. Z těchto důvodů by neobstála v písemném, časově limitovaném testu a zřejmě by měla problémy i na gymnáziu. Nakonec vystudovala obchodní akademii a dnes je z ní samostatná účetní. Toto by samozřejmě nebylo možné, kdyby potenciální schopnosti dítěte nebyly na potřebné úrovni. Jediný, kdo v ně zpočátku věřil, byla matka dítěte - vzděláním a povoláním učitelka, která kvůli postižení své dcery vystudovala dodatečně speciální pedagogiku. Tato velmi inteligentní a vzdělaná matka našla způsob, jak objevit a rozvíjet schopnosti svého dítěte a nenechala se nikým a ničím odradit. Bez jejího úsilí by patrně dnes bylo její dítě v některém z ústavů pro mentálně postižené a asi by se tam svými projevy nelišilo od ostatních. Nikdo by za to matku neodsuzoval a nikoho by ani nenapadlo, že něco není v pořádku.

Toto je extrémní případ, kdy pravděpodobně vysoký geneticky daný intelektový potenciál dítěte byl částečně poškozen během prenatálního vývoje. Výsledek působil přesvědčivým dojmem mentálního postižení, za kterým nehledali nic jiného ani uznávaní odborníci.

Daleko častěji se setkáváme s dětmi, jejichž potenciál není poškozen, ale není ani patřičně rozvíjen. Jsou to děti z rodin, které nemají zájem nebo možnosti se dětem přiměřeně věnovat. Toto bude asi největší skupina dětí, které by mohla pomoci a většinou i pomáhá škola. Je zapotřebí zvyšovat informovanost učitelů, ale i rodičů a širší veřejnosti o projevech a potřebách nadaných a mimořádně nadaných dětí a o tom, jak je vychovávat a vzdělávat.

Zároveň je zapotřebí si uvědomit, že ač jsou učitelé kvalifikovanými vzdělavateli, může se stát, že někteří rodiče budou problematice rozumět lépe. Mohou mít vzdělání a zkušenosti, které učitel mít nemusí. V těchto případech by bylo dobré vzájemně se doplňovat a najít takovou variantu spolupráce, která by byla co nejpřínosnější pro vývoj dítěte. V praxi se takováto spolupráce osvědčuje. Někteří rodiče mají nápady užitečné i pro práci s ostatním dětmi. Někdy nabízejí zajištění aktivit pro další rozvoj dětí, zásobují učitele odbornou literaturou, didaktickými pomůckami, upozorňují na dokumentární filmy, semináře apod.

Součástí úspěšné práce s nadanými (i se všemi ostatními) žáky je schopnost učitele vytvořit prostředí pro partnerskou spolupráci s rodiči. Ta se určitě vyplatí. Nezbytnou podmínkou je přiměřená sebedůvěra učitele a znalost různých typů osobností rodičů. Včetně patologických, neboť se v populaci vyskytují a mají děti, které chodí do školy. A mohou mít i děti mimořádně nadané. Pro učitele je užitečné, aby dovedli rozeznat osobnostní zvláštnosti dospělých i dětí. Umožní jim to lépe komunikovat s rodinami a porozumět případným zvláštnostem dítěte.

Pro pozdější vývoj dítěte je velmi důležité, jak prožívalo začátky své školní docházky. Důsledky se projevují mnohem později v motivaci k dalšímu vzdělávání, sebedůvěře a vlastní aktivitě, nebo naopak v odevzdanosti osudu. Mnoha pozdějším komplikacím by se dalo předejít, kdyby problémy (nejen) nadaných dětí byly včas rozpoznány a správně řešeny. V ohrožení jsou zejména introvertní děti, které nedávají své problémy příliš najevo. Škola, ale často ani rodina nepozná nebo nedocení vážnost situace. Tak se stává, že mimořádně nadané děti a na prvním stupni k poznávání motivovaní premianti nechtějí na konci základní školy pokračovat ve studiu. V mírnějších případech volí mnohem jednodušší studium, než pro jaké by měli předpoklady, a nechtějí např. maturovat z matematiky. V horších případech jsou depresivní, situaci vnímají jako bezvýchodnou a zachovají se agresivně k vlastní osobě, výjimečně i k učiteli.

Naši pozornost tedy potřebují všechny děti. Nejen ty, které jsou svými nápadnostmi nepřehlédnutelné, ale i ty, které nám na první pohled připadají nadané, úspěšné a bezproblémové. Je proto zapotřebí, aby byli učitelé, psychologové i rodiče co nejlépe informováni o tom, jak děti školu prožívají, aby dokázali vytvořit příznivé podmínky pro jejich další vývoj.

V RVP ZV je dále uvedeno: "Především u žáků do 9 let je náročné jednoznačně stanovit, zda se jedná o mimořádné nadání nebo o nerovnoměrný (zrychlený) vývoj, který se postupně může vyrovnávat s věkovou normou a ve výsledku se může pohybovat v pásmu lepšího průměru."

Lze souhlasit s tím, že laik skutečně takový rozdíl těžko rozpozná. Z praxe i výzkumů odborníků, kteří se nadanými zabývají do hloubky, je ale známo, že mimořádně nadané děti se liší v některých svých projevech od průměrných nebo i nadprůměrných, ale pečovaných vrstevníků už ve velmi útlém věku. Dítě ale musí žít v prostředí, které si těchto projevů všimne. Tyto projevy jsou kvalitativně na jiné úrovni - předčasné a nenaučitelné.

Mnozí rodiče (zejména úzkostné a vzorné maminky) jsou zmateni odlišností svého dítěte, které nezabírá na osvědčené praktiky. Nejisté maminky se obávají, pod vlivem rad zkušenějších příbuzných a většiny u nás dostupné literatury o výchově dětí, postupovat jinak, aby dítě nepoškodily.

Na druhou stranu se mimořádně nadané dítě může ocitnout v pásmu lepšího průměru nebo i níže, pokud je dlouhodobá nuda ve škole a bezvýchodnost situace demotivují. Omylem jsou pak považovány za děti nijak nevybočující z průměru, které byly pouze svého času napřed. Tyto děti jsou dobře známy z poradenství pro nadané a bylo by dobře, kdyby jim byla věnována dostatečná pozornost.

Mimořádně nadané může být i dítě, jehož nápadností si nikdo nevšiml, protože žije v prostředí, které se mu nevěnuje nebo jeho projevy ignoruje. Takové dítě bývá obvykle považováno za problémové a vzdorovité, nebo naopak apatické. Má-li později příznivé podmínky, může se i tak jeho nadání nějakým způsobem projevit. V některých případech i pozitivně.

Příklad:
Mimořádně nadaný Honzík, který ve třech letech plynně a s porozuměním četl, počítal na úrovni druhé třídy, psal velkými tiskacími písmeny a měl pozoruhodné encyklopedické znalosti (informace si nacházel sám podle abecedního rejstříku), rodiče má úspěšné vysokoškoláky. Jeho dědeček, absolvent dvou vysokých škol, je jednou z výjimek, kdy se talent prosadil sám. Jako venkovské dítě z chudých a neuspořádaných poměrů byl natolik motivován ke vzdělávání, že vlastními silami a později s dopomocí (zřejmě Hlávkovy nadace) úspěšně vystudoval. Hnací silou bylo mimořádné intelektové nadání.

5. Specifika mimořádně nadaných žáků dle RVP ZV

U níže uvedených specifik je třeba upozornit, že neplatí absolutně. Podobné seznamy (nejčastěji používané v USA) jsou užitečné jako pomůcka upozorňující na některé možné projevy nadaných. Nesmí ale být brány jako spolehlivý návod k identifikaci, neboť v takovém případě jsou matoucí. Proto se řada významných odborníků užití podobných seznamů vyhýbá.

  • znalostmi přesahují stanovené požadavky

    Může, ale nemusí je přesahovat nebo je nemusí dávat najevo.

    Příklad:
    Prvňáček, který už od čtyř let plynně četl, úspěšně napodoboval čtenářské začátky svých spolužáků a paní učitelka ještě před koncem školního roku netušila, že dítě umí číst mnohem lépe, než jí předvádí.

    I mimořádně nadané dítě může např. trpět těžkou poruchou učení a v některých oblastech může svými znalostmi za třídou dokonce zaostávat.

    Dítě může mít i poměrně rozsáhlé odborné znalosti (místy převyšující třeba i znalosti učitele), ale tentýž obor v podání školy ho vůbec nezajímá a dítě v něm nepodává výkon, kterého by bylo schopno.

    U osvícených učitelů, stejně jako v zahraničních školách pro nadané, se stává, že dítěti nabídnou, aby v oblasti svého zájmu samo připravilo vyučovací hodinu nebo alespoň referát či výstavku. Může to být i dobrý způsob, jak sblížit zvláštní dítě s normálními spolužáky. Je ale zapotřebí citlivě pracovat se vztahy ve třídě, aby se naopak postavení dítěte, zvláště není-li přijímáno spolužáky, ještě nezhoršilo.

  • problematický přístup k pravidlům školní práce

    Může dávat ostentativně najevo nesouhlas, ale stejně tak může předstírat konformitu, což učitel obvykle nepozná. Některé děti, zejména dívky, přijímají pravidla školní práce jako danost, se kterou se nedá nic dělat, a bez protestů se jí podrobují.

    Je velmi užitečné pro rozvoj sebedůvěry a kritického myšlení dětí, seznamovat je s logikou pravidel školní práce. Pokud chybí, stálo by zato pravidla změnit. Budou-li smysluplná, děti je snáze přijmou a zlepší se i jejich spokojenost a kázeň.

  • tendence k vytváření vlastních pravidel

    Častější u problémových chlapců - sociálně inteligentní neimpulsivní introvert zvládne situaci bez nápadností (což nemusí být vždy dobře). Objevíme-li ale tendence k vytváření vlastních pravidel, může jít o dítě nadané, do té doby neidentifikované. Někdy mohou být nová pravidla užitečná pro větší skupinu dětí. Bylo by v zájmu motivace dětí i vzájemné spolupráce s nimi jejich náměty ke změnám ve školní práci probírat a občas jim dát šanci tyto nápady vyzkoušet. Nejde-li to v rámci třídy, mohou se uplatnit v meziročníkových projektech, do kterých by měly být mimořádně nadané děti v rámci školy zapojovány.

  • sklon k perfekcionismu - způsob komunikace s učiteli, který může být kontroverzní

    Dítě není spokojeno s průběhem a výsledky své práce a může mít problémy s jejím dokončením a odevzdáním, byť by byla nejlepší ze třídy. Odmítá se podřídit situaci, která je v rozporu s jeho přesvědčením a deklarovanými pravidly. V takových případech je vhodné přehodnotit situaci a zvážit, na čem je nutno trvat a proč. Pokusit se dítěti vysvětlit logiku požadavků.

    Je zapotřebí dítě socializovat - naučit ho vyrovnávat se s tím, že v životě se bude setkávat s nesrovnalostmi mezi věcmi, jak by měly být a jak fungují ve skutečnosti. Vysvětlit mu, proč se tak děje. Naučit ho nebýt bezmezně důvěřivé a rozpoznávat znaky nefér jednání nebo intelektově nenáročného humoru.

    V případě dětí s autistickými rysy předem dohodnout pravidla, aby pro ně situace byla srozumitelná. Vést k předvídatelnému jednání i spolužáky takového dítěte.

  • vlastní pracovní tempo

    Zařiďte situaci tak, aby se dítě nemuselo nudit. Pokud je s prací hotovo dříve, umožněte mu, aby pracovalo na tom, co ho zajímá. Jinak by si do budoucna dalo pozor, aby si zbytečně nepřidělávalo práci, která ho nebaví.

    Počítejte s tím, že perfekcionistické dítě bude potřebovat více času na dokončení úkolu, a snažte se, aby mohlo pracovat precizně. Je možné vést ho ke kompromisu mezi jeho a vašimi představami o solidní práci. Nikdy byste ale dítě neměli nutit k tomu, aby práci odbylo. Některým dětem je zapotřebí vysvětlit, že dokonalý výkon je výsledkem dlouhodobého tréninku a v konkrétní situaci lepšího výkonu dosáhnout nelze.

  • vytváření vlastních postupů řešení úloh, které umožňují kreativitu

    Dejte mimořádně nadaným dětem šanci užívat techniky vlastního objevování a nenuťte je za každou cenu podrobovat se dominantním výukovým metodám. Ostatně vlastní postupy by si mohly občas vyzkoušet všechny děti, které by měly zájem. Nadané děti ale častěji bývají schopny efektivně používat vlastní netradiční způsoby získávání poznatků.

  • malá ochota ke spolupráci v kolektivu

    Nadané děti mívají v oblasti svého nadání vhled do problému, nepostupují po jednotlivých krocích, ale ve zkratkách. Postup běžný pro jejich spolužáky je brzdí a nebaví. Nejsou proto schopny průběžně popisovat jeho jednotlivé kroky. Když už jej mají vysvětlit ostatním, musí nejprve úkol vyřešit po svém a teprve potom se pokusit rozdělit jej na jednotlivé kroky, které ve skutečnosti ani samy nepoužily. Proto se stává, že některé nadané děti svůj postup vysvětlit nedokážou.

    Při týmové práci bývá nadané dítě tahounem a ostatní děti se jen vezou. Je třeba připravit skupinovou práci tak, aby každé z dětí dostalo úkol dostatečně zajímavý a přiměřeně náročný vzhledem ke schopnostem jednotlivých dětí.

    Nadané dítě by mělo mít možnost zažít situaci, kdy se bude samo moci dotahovat k někomu, kdo je pokročilejší. V tomto případě lze opět využít meziročníkových projektů nebo začlenění dítěte do skupiny starších žáků (alespoň v rámci zájmových činností).

  • rychlá orientace v učebních postupech

    Mimořádně nadané dítě obvykle ve své oblasti chápe okamžitě. Má problém s povinným opakováním, které většinou nepotřebuje. Další důvod k nudě v rutinní školní práci. Zatímco budou spolužáci opakovat, dejte mu úkoly, ve kterých by mohlo využít nově získaných znalostí nebo hledat jejich uplatnění v nových souvislostech.

  • záliba v řešení problémových úloh

    Místo nudného opakování zkoušejí, na co ještě stačí. Obtížné úkoly jsou pro ně výzvou a mají radost z jejich zvládnutí, které je motivuje k dalšímu růstu. Tato radost je podobná té, kterou má každý z nás, když úspěšně zvládne něco dostatečně náročného bez předem jistého výsledku. V intelektové oblasti se jedná o pochopení složitých teorií, vyřešení těžkého úkolu apod. Ve sportu o překonávání sama sebe, což někdy může být velmi rizikové. Na rozdíl od intelektového nadání a znalostí je nadání ve sportu spolužáky uznáváno a vysoce hodnoceno, což může svádět k tomu, aby se nadaný žák předváděl.

  • koncentrace, paměť, hledání a nacházení kreativních postupů

    Kvalitní koncentraci a dobrou paměť vykazují děti, které dosahují mimořádných výsledků v testech inteligence. Existují ale i mimořádně inteligentní děti s poruchami soustředění a paměti. Z těchto důvodů zůstává často jejich nadání skryto. Takové dítě např. nedokáže zpaměti vyjmenovat malou násobilku, ale zvládne řešení složitých matematických příkladů, pokud je vidí před sebou napsané. Tyto děti by tedy uživatelé předloženého seznamu mezi nadané nezařadili.

    Nacházení kreativních postupů může být překážkou úspěšnosti v testech inteligence. Mimořádně inteligentní a tvořivý jedinec může totiž nacházet řešení, na která tvůrci testu nepřišli a při rutinním vyhodnocení testů nejsou uvedena v tabulkách správných odpovědí. Jedinec inteligentní a tvořivý také selhává v odpovědích na jednoduché otázky, protože hledá, co je za tím, neboť nevěří, že otázka je skutečně tak primitivní, jak se na první pohled zdá.

    Mimořádně nadané dítě se také mnohem lépe soustřeďuje na úlohy, které jsou dost složité na to, aby ho bavily. Jednoduché úkoly, které jsou hluboko pod jeho úrovní, ho nebaví, a proto se na ně dostatečně nesoustředí. Pak nastává zdánlivý paradox, že složité úkoly řeší výrazně lépe než jeho vrstevníci, zatímco v těch úplně jednoduchých dělá chyby.

  • vhled do vlastního učení

    Je výsadou jen některých nadaných. Je jim velmi užitečný při zvládání studia a umožňuje jim pracovat efektivně a dosahovat mimořádných výsledků. Mnozí další nadaní se ale učit nedokážou a potřebovali by v tomto směru včasnou pomoc, nejlépe už na začátku školní docházky.

  • zvýšená motivace k rozšiřování základního učiva do hloubky

    I takové případy existují, častěji ale mezi dětmi výrazně nadprůměrnými než mezi mimořádně nadanými. Ti totiž, pokud mají široké spektrum zájmů, z nichž některé jdou velmi do hloubky, obvykle nenacházejí ve školním učivu dostatečnou inspiraci pro další zkoumání. Pokud je téma někdy zajímalo, mají už je dávno zpracované a odložené.

  • potřeba projevení a uplatnění znalostí a dovedností ve školním prostředí

    Některé děti, zejména mladší, mají potřebu se zajímavými informacemi, ke kterým se dopracovaly, seznámit své okolí (rodinu, paní učitelku, spolužáky). Bez problémů se uplatní ve třídách pro nadané děti nebo mají-li možnost setkávat se nějakou jinou formou s těmi, kteří mají podobné zájmy.

    Určitá skupina nadaných dětí, která má problémy v sociální přizpůsobivosti, se nenechá odradit nezájmem okolí a své poznatky se snaží uplatnit za každou cenu. Bez pomoci pedagoga se tím zhoršuje postavení těchto jedinců mezi vrstevníky. Řešením by bylo pomoci najít pro sdělení žáka vhodné posluchače. Sama snaha projevit a uplatnit znalosti je velmi užitečná a dítě by v ní nemělo být zbytečně omezováno.

    Je však zapotřebí vést dítě k takové prezentaci, které by jeho spolužáci mohli rozumět, a spolužáky zase k zájmu rozšiřovat si obzor a chápat, že poznání může být zajímavé a přínosné. Tato charakteristika ale opět vylučuje z identifikace velkou skupinu nadaných dětí, které naopak svoje znalosti vůbec najevo dávat nechtějí a ve škole o nich nikdo neví.

6. Vytváření vztahové sítě mimořádně nadaných dětí

Tato část RVP ZV upozorňuje na převahu introvertů mezi mimořádně nadanými a na některé jejich často se vyskytující osobnostní vlastnosti. (Pro větší přehlednost mohou tvůrci ŠVP nahlédnout do příspěvku o nadaných dětech - viz literatura. Najdou v něm původní nezkrácené a neupravené podklady pro RVP ZV i utříděná doporučení pro práci s nadanými dětmi ve škole.)

Některé zkušenosti nadaných dětí, jejich rodičů a učitelů i výsledky solidních zahraničních výzkumů se poněkud liší. Třeba tvrzení - "jindy se stane, že vlivem nepodnětného a málo vstřícného prostředí se žák uzavírá do vnitřního světa svých schopností a odmítá s okolním prostředím vrstevníků komunikovat," je patrně svérázně přepracovaným poznatkem z výzkumu D. a R. Clasenových - "ponoří se do schopností, aby zmírnili bolest z odmítnutí vrstevníky, ponoří se do svého oboru a vyloučí všechny a všechno ostatní". Prostředí ale v těchto případech vůbec nemusí být nepodnětné a malá vstřícnost se může týkat pouze vztahu spolužáků, a to třeba i skrytého, navenek před dospělými neprojevovaného. Pak by škola asi tento problém u svých žáků nehledala, a tedy ho neřešila, ani by mu nemohla předcházet.

Která škola by sama sebe hledala pod nepodnětným a málo vstřícným prostředím?

Je dobré ještě jednou upozornit na sociálně inteligentní děti (obvykle introverty), které velmi dobře pochopí, co se od nich očekává, a dospělým (autoritám) to předvedou. Nejedná se samozřejmě o všechny děti, které jsou na první pohled bezproblémové. Zdánlivě není důvod si s těmito dětmi dělat starosti. Měli bychom ale vědět, že v případě, že je dítě v ohrožení (deprese nebo náprava v případě vybočení), nemusí mít jeho okolí o problémech tušení a tedy ani neposkytne potřebnou pomoc.

Stejně se zachová dítě, které je šikanované, objeví-li se nečekaně dospělý. I na přímý dotaz paní učitelky šikanované dítě s úsměvem odpoví, že je to jenom legrace. Takovéto situace nastávají dokonce už v mateřské školce.

Příklad:
Popsaná situace se týká chlapce, kterého spolužáci opakovaně obstoupili v šatně a kopali do něj. Šikanovanému dítěti řekli, že pokud to někomu prozradí, zkopou jeho maminku. Dítě se o maminku velmi bálo. Té velmi dlouho trvalo, než přišla na to, od čeho má její synek ty nevysvětlitelné modřiny.

7. Možné úpravy výuky mimořádně nadaných žáků

Velkým přínosem a u mimořádně nadaných žáků nezbytností je vytvoření IVP (individuálního vzdělávacího plánu).

Pokud jde o doplnění, rozšíření a prohloubení vzdělávacího obsahu, měl by výběr vycházet ze zájmů žáka. Stejně tak zadávání specifických úkolů. Při zapojení do samostatných a rozsáhlejších prací a projektů potřebuje dítě konzultanta. V případě zapojení do projektů s více účastníky je dobře brát v potaz složení skupiny dětí a respektovat jejich individuální zvláštnosti.

Vnitřní diferenciace žáků v některých předmětech vyžaduje pečlivou přípravu a někdy i spolupráci s dalšími učiteli. Dobré zkušenosti s ní mají např. ve FZŠ Chlupova (kde se konají setkání Klubu rodičů nadaných dětí při STaN-ECHA). Touto školou prošlo několik mimořádně nadaných žáků, kteří pracovali v jednotlivých předmětech na úrovni odpovídající jejich vzdělávacím potřebám (např. nejmladší žák v 1. ročníku pracoval v matematice na úrovni 2. ročníku).

Občasné vytváření skupin pro vybrané předměty s otevřenou možností volby na straně žáka a účast ve výuce některých předmětů se staršími žáky jsou jednou z vítaných možností náročnější práce pro nadaného žáka. Je třeba připravit starší žáky na přijetí mladšího hosta. Tyto varianty jsou příležitostí k šikanování nebo skrytému nátlaku na nadaného vetřelce. Může se stát, že dítě samo přestane mít o práci ve skupině starších zájem. Někdy ale nezájem nebo i neúspěch jen předstírá, aby se dostalo pryč z nepřátelského prostředí.

Jaké zkušenosti s výchovou a vzděláváním nadaných dětí mají rodiče? Jaké jsou možnosti, meze, úskalí a na co ještě neumíme odpovědět?

Z praxe je třeba upozornit na skutečnost, že existují i mimořádně nadané děti, které jsou o několik let před svými vrstevníky. V těchto případech je někdy velmi obtížné najít optimální řešení. Pokud je dítě žákem 1. stupně ZŠ a jeho vzdělávací potřeby odpovídají 2. stupni ZŠ nebo víceletému gymnáziu, je v některých případech obtížné realizovat účast tohoto dítěte na výuce ve vyšších třídách. Samozřejmě existují i školy, které podobnou situaci už dokázaly vyřešit bez problémů. Záleží ale i na osobnosti ředitele, přístupu celého pedagogického sboru k práci s nadanými dětmi i na osobnosti konkrétního nadaného dítěte. Nefunguje-li některá z těchto složek, je realizace podobných opatření mnohem obtížnější.

Příklad:
Mimořádně nadaný Radek, který měl intelektové i studijní předpoklady, znalosti a motivaci ke studiu na víceletém gymnáziu, nemohl tuto variantu zvolit, protože byl příliš malý na to, aby mohl bez rizika do vzdáleného gymnázia dojíždět (věk 8 a půl roku, vrstevníci ve 2. ročníku).

V podobných případech by zřejmě byl vhodný individuální studijní plán spojující několik variant vzdělávání, včetně částečné domácí výuky, e-learningu a mentora. V tomto případě byl postup skutečně velmi netradiční. Protože se jedná o dítě mimořádně nadané i hudebně, bylo soukromě vzděláváno vynikajícím hudebním pedagogem z konzervatoře. Výuku na další hudební nástroj absolvovalo v hudební škole v místě bydliště.

Výjimečné nadání se projevuje často už v předškolním věku. Existují děti, které jsou schopné a velmi motivované ke vzdělávání v době, kdy jim legislativa neumožňuje zahájit školní docházku. Mateřské školy zase nenabízejí mimořádně nadaným dětem odpovídající program.

Příklad:
Velké problémy měl tříletý Vojta, který ve třech letech uměl číst, psát velkými tiskacími písmeny a počítat. Měl spoustu zájmů a velmi rád, snadno a rychle se učil. Těšil se do mateřské školky, ale jeho radost vyprchala během prvních dvou týdnů, kdy zjistil, že se tam nic nového nenaučí a nemůže se zabývat tím, co ho zajímá. Nenašel ani partnera ke komunikaci - s malými dětmi si nerozuměl a velké ho mezi sebe nechtěly. Vojta se začal docházce do školky zoufale bránit a pro školku se stal obtížným výchovným problémem.

Řešení v podobě školky, která by chtěla a uměla tomuto dítěti nabídnout odpovídající program, se nenašlo, takže maminka musela zůstat s Vojtou doma. Dle minulé, ale i nejnovější legislativy je možný předčasný nástup dítěte do školy. Týká se ale jenom dětí, které dosáhnou šestého roku v kalendářním roce, kdy zahajují školní docházku. To znamená, že dítěti musí být při vstupu do školy nejméně 5 let a 8 měsíců. Vojta je narozen v červenci, takže pro rodinu to znamenalo téměř celé tři roky čekání.

Uvítali proto možnost přihlásit tehdy čtyřletého Vojtu do nově otevřené soukromé školy, která byla pro děti předškolního věku a 1. stupně ZŠ. Do té doby nespokojený a čím dál více problémový Vojta byl nadšen. Mohl se učit, výuka byla zajímavá, měl kamarády, kteří měli podobné zájmy, a opět začal být i společensky přijatelným tvorem. Škola však fungovala pouze rok. Vojta byl opět nezařaditelný. V pěti a půl letech šel k zápisu do školy, která byla ochotna přijmout Vojtu i s jeho zvláštnostmi (chytrý, zvídavý, svéhlavý, malý, neumí si zavázat tkaničky, potřeba pomoci s tácem ve školní jídelně). U zápisu vyčníval svými znalostmi a nadšením pro školu. Zjevně tím převyšoval spoustu stávajících prvňáků. Vedení školy a maminka se domluvili, že zkusmo navštíví první třídu. Vojta byl opět nadšen a do třídy se zařadil velmi úspěšně. Tkaničky a krájení řízku ve školní jídelně mu ochotně pomáhala zvládat o dvě hlavy větší spolužačka. Paní učitelka dokázala Vojtu zapojit do výuky i úspěšně začlenit mezi děti.

Vše by fungovalo bez problémů. Jediné, co nebylo vyřešeno, byla legislativa. Výsledkem korespondence s ministerstvem školství, kde byla vysvětlena situace a možnosti řešení, včetně jejich smysluplnosti, bylo potvrzení toho, že Vojta skutečně nemůže být žákem školy. Nic však nebrání tomu, aby byl přítomen vyučování, pokud se tak rodiče a vedení školy dohodnou. K doplnění potřebných náležitostí bylo zapotřebí absolvovat psychologické vyšetření. Paní učitelka potvrdila, že se Vojta dobře zapojil do práce ve třídě a doporučila, aby v této třídě zůstal a pokračoval s ní po prázdninách do druhé třídy. Příslušná PPP zodpovědně napsala, že je Vojta sice inteligentní, ale malý a vzdorovitý, tudíž pro školu nezralý, a že by doporučila, aby šel do 1. ročníku až po prázdninách. Doporučení, co má v současné době spokojený a téměř bezproblémový Vojta dělat teď a jak si poradit s pravděpodobnou nudou v první třídě po prázdninách, bohužel nenásledovalo.

Popsaný případ je výjimečný. Přesto ale u nás dětí s podobnými problémy existuje hodně. Bylo by proto dobře, kdyby se i pro ně našel způsob, jak rozvíjet jejich nadání i sociální přizpůsobivost tak, aby děti byly šťastné a spokojené a dospělí s nimi měli co nejméně zbytečných starostí a co nejvíce radosti z jejich zdravého a úspěšného rozvoje. Je třeba tuto mezeru v nabídce a v legislativě vyřešit tak, aby odpovídala vzdělávacím potřebám a vývojovým zvláštnostem těchto dětí.

Mimořádně nadané děti se vyskytují i ve skupině dětí výchovně obtížných nebo i psychiatricky nemocných. Tyto děti jsou obvykle pro školu velkým problémem. I tyto děti potřebují být zaměstnány na úrovni odpovídající jejich rozumovým schopnostem. V některých případech se jejich problémy vhodným zaměstnáním zmírňují

.

Častou chybou je umístění mimořádně nadaného problémového dítěte do třídy s menším počtem dětí. Pokud je to třída pro děti s poruchami učení nebo jiná třída, kde výuka není pro nadané dítě dost náročná, dochází často ke zhoršení výchovných problémů nadaného žáka. Jednou z možností řešení je domácí výuka. Je vhodná i pro bezproblémové nadané děti. Touto formou by bylo možné nabídnout dítěti rozvoj nadání způsobem přesahujícím možnosti školy. V centrech pro nadané v USA ji doporučují jako jednu z variant pro část výuky, zejména pro oblast, ve které se dítě vymyká své vrstevnické skupině o řadu let a je na takové úrovni, že potřebuje být vzděláváno specialistou pro daný obor.

Častým argumentem těch, kdo považují péči o mimořádně nadané přinejmenším za nadbytečný luxus, je tvrzení, že nadání má každý. Jde zřejmě o nedorozumění. Samozřejmě každý z nás má nějaké spektrum schopností různého druhu a stupně. Mimořádné nadání ale není zcela běžné. I rodiče těchto dětí hledají odbornou radu a pomoc, protože dítě neodpovídá tabulkám a předpisům a ignorování jeho zvláštností většinou nevede k vymizení problémů. Nehledě na to, že je škoda každého nerealizovaného potenciálu.

Každý z nás má nějaké nadání, ale málokdo mimořádné. Nadání se nedá vyrobit (dá se jenom pomoci jeho objevení a rozvinutí). Ale docela určitě se dá potlačit a ztratit.

Na závěr je třeba upozornit učitele, že se může i při nejlepší vůli, spolupráci a informovanosti stát, že některé problémy se zatím zvládnout nepodaří. Možná to ještě neumí nikdo, nejen u nás, ale ani ve světě. To ale neznamená, že bychom se neměli snažit co nejlepší možná řešení hledat a neustále se vzdělávat a komunikovat s těmi, kteří se zabývají podobnými tématy.

8. Závěr

Velmi užitečná (pro rodiče, učitele i psychology) a zatím volně přístupná jsou setkání Klubu rodičů při Společnosti pro talent a nadání. Bližší informace najdete na adrese talent-nadani.xf.cz


Citace a použitá literatura:
[1] - Vzdělávání žáků mimořádně nadaných. In: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, Část D, kap. 9. Praha : VÚP, 2004.  
[2] - VONDRÁKOVÁ, E. C 1.13 Nadané děti v předškolním věku, Vedení mateřské školy. Praha : Raabe, 2002.  
[3] - VONDRÁKOVÁ, E. A 2.2 Nadané děti, Rádce učitele. Praha : Raabe, 2002.  
[4] - WINNER, E. Gifted Children: Myths and Realities. New York : Basic Books, 1996.  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 07. 07. 2006
Zobrazeno: 11977krát
TOP příspěvek
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 5

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
VONDRÁKOVÁ, Eva. RVP ZV a zkušenosti s nadanými a mimořádně nadanými žáky na 1. stupni ZŠ. Metodický portál: Články [online]. 07. 07. 2006, [cit. 2019-11-18]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/630/RVP-ZV-A-ZKUSENOSTI-S-NADANYMI-A-MIMORADNE-NADANYMI-ZAKY-NA-1-STUPNI-ZS.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.