Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Terénní vyučování
Odborný článek

Terénní vyučování

10. 8. 2005 Základní vzdělávání
Autor
Eduard Hofmann
Spoluautor
Boris Rychnovský

Anotace

K výuce většiny přírodovědných předmětů neodmyslitelně patří práce v terénu, která je založena na činnostech v konkrétních podmínkách. Dosavadní zkušenosti ukazují, že ve školách je tento způsob výuky opomíjen především pro časovou, organizační a finanční náročnost. V RVP ZV je těmto vyučovacím formám dán prostor v podobě školních přírodovědných, fyzikálních a chemických pokusů. V zeměpise je to pak přímo terénní geografická výuka, praxe a aplikace.

 

Úvodem

K výuce většiny přírodovědných předmětů neodmyslitelně patří práce v terénu, která je založena na činnostech v konkrétních podmínkách. Dosavadní zkušenosti ukazují, že ve školách je tento způsob výuky opomíjen především pro časovou, organizační a finanční náročnost. V RVP ZV je těmto vyučovacím formám dán prostor v podobě školních přírodovědných, fyzikálních a chemických pokusů. V zeměpise je to pak přímo terénní geografická výuka, praxe a aplikace.

Terénní vyučování je komplexní vyučovací forma, která v sobě zahrnuje progresivní vyučovací metody (pokus, laboratorní činnosti, krátkodobé a dlouhodobé pozorování, projektová metoda, kooperativní metody, metody zážitkové pedagogiky…) a různé organizační formy vyučování (vycházka, terénní cvičení, exkurze, tématické školní výlety - expedice...). Těžiště této vyučovací formy spočívá v práci v terénu - především mimo školu.

Přínos terénního vyučování spočívá také v tom, že podporuje spolupráci mezi jednotlivými předměty.

Výuka může probíhat v účelových zařízeních přímo řízených školou, např. školní přírodovědný pozemek nebo terénní pracoviště.

Zatímco školní přírodovědný pozemek je vázán na bezprostřední okolí školy, terénní pracoviště je lokalizováno do předem vytipované modelové oblasti (např. Integrované odborné pracoviště PdF MU). Další pracoviště, na kterých může probíhat terénní vyučování, jsou zřizována různými občanskými sdruženími, např. z hnutí Pavučina (Lipka, Chaloupky, Směr, Rýchory a další) Vyučování na terénním pracovišti vyžaduje, na rozdíl od školního pozemku, i více než jeden den. Jde v podstatě o komplexní výzkum prostoru, u kterého jsou přítomni učitelé různých předmětů.

Terénní vyučování však může probíhat i v rámci cílených školních výletů, které mohou být různě zaměřeny vzhledem k navštívenému prostoru a věku žáků (např. vícedenní terénní vyučování zaměřené na výzkum lokalit v okolí školy a vlastní obce probíhá na ZŠ Křtiny). Další možností může být cílený výzkum vzdálenějších oblastí (dobrým příkladem je již několik let Gymnázium Integra z Brna). Terénní výuka si postupně nachází cestu do mnoha škol v naší republice. Nejdůležitějším závěrem z této skutečnosti je samotná reakce vysokoškolského vzdělávání učitelů zaměřená především na inovaci studijních programů a vytváření podmínek pro uskutečňování pedagogických praxí zaměřených na i terénní výuku.

Jedním ze spojovacích článků mezi jednotlivými předměty při terénním výučování jsou různé výzkumné metody jednotlivých vědních oborů na stejném prostoru, při kterých se žáci a studenti učí pracovat a myslet geograficky, biologicky, chemicky, fyzikálně, výtvarně atd. (Viz. ANKONÉ, H., 1997.) Dívají se tedy na stejnou lokalitu očima jednotlivých vědních oborů. Druhým spojovacím článkem jsou očekávané výstupy, tedy obecné vědomostní a dovednostní cíle a postoje, které by si měli žáci během terénního vyučování procvičit na obsahu jednotlivých předmětů. V tomto smyslu pak nebudeme hovořit o zeměpisném, biologickém, chemickém atd. vzdělávání, ale o vzdělávání zeměpisem, biologií, chemií, výtvarnou výchovou atd.

Cíle terénního vyučování

Cíle terénního vyučování vycházejí z pokrokových myšlenek reformní pedagogiky, které se do našeho vzdělávacího systému dostávaly zejména v období první republiky v tzv. "činné škole". Konkrétní podobu si terénní vyučování na integrovaném terénním pracovišti postupně vytváří od roku 1995 a sleduje tyto cíle:

  1. strategii učení a motivaci pro celoživotní učení,
  2. základy tvořivého myšlení, logického uvažování a řešení problémů,
  3. základy všestranné komunikace,
  4. spolupráci a respektování práce a úspěchu,
  5. utváření a vhodné projevy svobodné a zodpovědné osobnosti,
  6. rozvoj a projevování pozitivních citů v jednání a prožívání, vnímavost,
  7. pozitivní vztah ke zdraví,
  8. schopnost žít s ostatními,
  9. poznání a uplatňování reálných možností.

Ke konkrétní náplni terénního vyučování v Integrovaném odborném pracovišti Jedovnice slouží jednak nabídka činností pro zvolené území (viz tab. č. 1), jednak "sumář" vědomostních a dovednostních cílů a postojů (viz tab.č. 2), které si žáci mají osvojit při vybraných činnostech.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Eduard Hofmann

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Zeměpis (geografie)