Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Proč se zabývat otázkou stárnutí a stáří

Proč se zabývat otázkou stárnutí a stáří

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
Autor Kolektiv autorů

Příspěvek byl převzat od MŠMT ze sborníku Mezigenerační vztahy a stárnutí v školním vzdělávacím programu, jenž vznikl v rámci grantového projektu Mezigenerační vztahy a stárnutí v RVP, který realizoval Kruh spolupracovníků obecné a občanské školy společně s Diakonií ČCE v roce 2005.


Stárnutí populace je celosvětový fenomén, podíl starých lidí ve společnosti narůstá percentuelně i v absolutních číslech, prodlužuje se délka života ve stáří. Česká i světová společnost se nachází v nové, dosud neznámé situaci, na kterou je třeba reagovat na úrovni jednotlivce i všech systémů společnosti. Ukazuje se, že mnoho lidí problematiku stáří, života ve stáří, stárnutí populace ani souvislosti, úskalí a rizika s tím spojená nezná, že ve společnosti existují závažné mýty i nebezpečné předsudky. Proto pokládáme za potřebné zařadit problematiku stárnutí, života ve stáří, seniorské subkultury a mezigeneračních vztahů do českého vzdělávacího systému cílevědomějším způsobem. Jde nejen o hledání vhodných forem prezentování seniorské problematiky jako uceleného bloku (např. v rámci Občanské výchovy), ale také o edukování učitelů těch předmětů, v nichž lze seniorskou problematiku zpřístupnit doplňkovým způsobem. Základním cílem je navození racionálně pozitivního vztahu ke stáří, citlivosti k problémům a potřebám starých lidí se zdravotním postižením, vědomí osobní zodpovědnosti za vlastní život včetně stáří a posílení žádoucích mezigeneračních vztahů.

Definice starého člověka je obtížná a měla by být (zvláště při formování názorů a postojů dětí) pojata pozitivně. Neměla by tedy být zdůrazňována např. blízkost smrti, nemocnost, nezdatnost, ztráta soběstačnosti, chudoba. I když jde o reálná rizika vyššího věku, neměla by být v dětech fixována jako dominantní charakteristiky či nezbytné zákonitosti. Definice navržená experty projektu EU v příručce Respektování lidské důstojnosti zní: Senioři jsou lidé, kteří toho mnoho prožili a mohou vyprávět mnoho příběhů. Teprve v tomto kontextu by si děti měly osvojit vědomí, že existuje také neúspěšné stárnutí a nemocné stáří, že riziko a výskyt nemocí i disability (zdravotního postižení) je ve stáří vyšší než v mladším věku a že senioři se závažným zdravotním postižením (zvláště zrakovým, sluchovým a pohybovým včetně zvýšeného rizika pádů) vyžadují ohleduplnost, pomoc, bezbariérové prostředí a podporu, aby mohli zůstat sami sebou v domácím prostředí. Připomenuto by mělo být i riziko osamělosti starých lidí v souvislosti s ovdověním (výukově kontext významu rodiny, sousedských vztahů, dobrovolnictví). Konečně by měla být prioritně zdůrazněna osobní zodpovědnost člověka za svůj život včetně vlastního stáří (životospráva, prevence chorob, ekonomické zabezpečení, sociální vazby).

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám