Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Rozvoj gramotností žáků v heterogenní tř...

Ikona teoreticky

Rozvoj gramotností žáků v heterogenní třídě

Ikona odbornost
Autor: Renata Votavová
Anotace: Gramotnosti – tedy schopnosti číst, počítat a využívat ICT techniku – jsou nezbytné nástroje pro oblast celoživotního vzdělávání. Jsou stěžejní pro všechny žáky, aby byli schopni se dále učit. Jak ale gramotnosti skutečně rozvíjet s ohledem na možnosti a předpoklady každého žáka?

Článek vznikl v rámci projektu Podpora práce učitelů (PPUČ). Projekt PPUČ, financovaný z Evropských strukturálních a investičních fondů, podporuje pedagogy mateřských a základních škol v jejich snaze rozvíjet čtenářskou, matematickou a digitální gramotnost dětí a žáků. Jeho realizaci zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání.
Téma příspěvku:Speciální vzdělávací potřeby
Klíčová slova: heterogenní třída, gramotnost, speciální vzdělávací potřeby, učební činnosti, PPUČ

Pro obsah konkrétních učebních činností na rozvoj gramotností to znamená, že v rámci jednotlivých aktivit by měl být umožněn takový postup pedagoga, který vede k respektování diverzity žáka a k podpoře všech žáků učitelem.

Pro rozvoj jakékoli ze sledovaných gramotností je u žáků vzdělávajících se v heterogenní třídě (od žáků s kognitivním hendikepem po žáky mimořádně nadané) žádoucí, aby každý žák mohl pracovat při zadané výukové aktivitě na své nejvyšší možné úrovni.

Jak toho v „pestré třídě“ docílit? Vždyť každý žák je jedinečný! Jinak vnímá, jinak myslí, jinak si pamatuje, jiné věci ho motivují. Jiné cíle považuje za důležité a používá k jejich dosažení rozdílné cesty. Na cestě za gramotností svých žáků by se tedy i učitel měl pokoušet nastavovat pro každého žáka individuálně stanovený učební cíl, nabízet specifický způsob získávání znalostí a dovedností – model stylu učení vhodný pro konkrétního žáka, rozdílně motivovat i hodnotit. Je tohle vůbec možné? Lze pracovat s jednotlivými žáky individuálně? Lze pracovat s žáky vyznačujícími se podobnými potřebami jinak než s jinou skupinou?

Popíšeme si některé z cest (proces můžeme nazývat individualizace), jak toho lze v heterogenní třídě dosáhnout:

  • řešením je umožnit žákům v průběhu výuky možnost volby uplatňování různých stylů učení; nabízejme možnost jednat o učebních strategiích se žáky nebo si je prostě volit
  • řešením je volba diferencovaných cílů vyučovacích aktivit a tedy i příprava specifických zadání tak, aby byl umožněn maximální rozvoj žákova potenciálu; nabídněme žákům diferencované učební úlohy a umožněme žákům sami si volit jejich obtížnost
  • řešením je používat celou škálu vyučovacích metod, střídejme vyučovací metody a nevyhýbejme se ani skupinovým
  • řešením je hodnotit žáky podle předem nastavených kritérií tak, aby hodnocení splňovalo především svou funkci zpětné vazby pro žáka i učitele a bylo motivující; umožněme zažít žákům úspěch tak, že volíme kritéria hodnocení, která nejsou zaměřená jen na jejich výkon.

Uplatňování různých stylů učení

Pokud žáci neměli příležitost diagnostikovat si své vlastní styly učení, jsou mnohdy schopní pouze instinktivně zvolit, jaké pojetí výuky jim vyhovuje. Ze strany učitele je žádoucí se snažit o „variabilní pojetí výuky“. Tedy postupovat pokaždé trochu jinak. V průběhu výuky například střídat vizuální prezentaci s pohybovou aktivitou, využít prvků dramatizace, zařadit činnostní učení, práci s učebnicí kombinovat s doplňováním pracovního listu. Je samozřejmě možné u jednotlivých žáků rozlišit jejich učební styly pomocí pozorování, pomocí dotazníku, pomocí zpětné vazby od žáka a výuku potom realizovat s ohledem na potřeby jednotlivých skupin žáků.

Praktický příklad: Lze připravit pro žáky několik způsobů výuky jednoho tématu zohledňující odlišné styly učení. Žákům lze např. umožnit osvojení učiva více způsoby a nabídnout jim individuální výběr – vyhledej v literatuře a zhotov prezentaci, vytvoř model, diskutuj o tématu, vyjádři beze slov.

Diferenciace učebních cílů

Diferenciace učebních cílů je složitým procesem, který se začínající pedagog školskou praxí teprve učí. Uvědomuje si, že diferenciace v sobě zahrnuje diferenciaci vstupu, úkolů, výstupů i zdrojů. Od cílů na nižších úrovních (např. v oblasti kognitivní na úrovni zapamatování, porozumění) směřuje u vybraných žáků k aplikaci a k řešení problémových úloh. Výsledkem vlastních zkušeností může být, že postupně odstupuje od převahy cílů v kognitivní oblasti.

Žákům učitel jejich diferencované učební cíle sděluje. V některých případech dává žákům dokonce na výběr, které cíle (na základě svého sebehodnocení) si zvolí. V případě této individuální selekce obtížnosti je žák veden k tomu, aby sám posoudil vlastní schopnosti.

Konkrétním řešením ve třídě je zadávání diferencovaných úloh, které může realizovat sám učitel nebo jiná osoba – např. členové společného týmu.

Praktický příklad: Jak na to? Například žákovým vlastním výběrem obtížnosti úlohy z několika variant nabízených učitelem. Využívaná je také „obálková metoda“, kdy učitel žákům předává obálky s úlohami. Ty obálky s úlohami, které žák nezvládá, mění učitel za jiné. Při „diferenciační cvičení na stanovištích“ si žáci vybírají individuálně úlohy podle zájmu a obtížnosti. Metodu cvičení na stanovištích je možné realizovat i ve skupině. O výběru obtížnosti úloh pro jeho jednotlivé členy potom může rozhodovat i tým.

Možným propojením obou metod je příklad dalšího pedagogického postupu „vyber si obtížnost“ – kdy učitel rozdá týmům úlohy s označenou obtížností a každý žák řeší úlohy s obtížností, kterou si sám zvolí. Týmu se počítají správná řešení bez ohledu na jejich náročnost. Jedná se o individuální selekci, která se odehrává uvnitř týmu. Je jasné, že složení týmu, a tedy i zájem o jednotlivé obtížnosti, může učitel svým rozhodnutím ovlivnit.

Používání celé škály vyučovacích metod

Praktický příklad: Samostatným fenoménem mezi pedagogickými postupy je kooperativní učení. Je realizovatelné pro všechny žáky ve variantě s jednotným zadáním (a rozdělením rolí ve skupině) či s diferencovaným zadáním při práci ve výkonnostně odlišných skupinách. V těch žáci zpracovávají zadání jiné. Složení skupin může být částečně v režii učitele.

Praktické příklady vycházející z učebních činností z jednotlivých vzdělávacích oborů

A/Výchova ke zdraví

2. stupeň ZŠ / 8.–9. ročník

Zdraví způsob života a péče o zdraví

Popis námětu na učební činnost žáka

1. Žáci dostanou neúplnou tabulku s různými potravinami, kde budou doplňovat vybrané nutriční hodnoty. V první fázi musí dohledat na internetu chybějící hodnoty a doplnit tabulku.

Možnosti diferenciace cílů: Tabulka je zpracována ve třech variantách s rozdílným počtem položek. Žáci sami volí obtížnost na základě svého sebehodnocení.

2. V druhé fázi vymyslí a navrhnou snídani, oběd, večeři (jídelníček na týden) tak, aby byl nutričně vyvážený a měl všechny potřebné živiny.

Aktivitu je možné realizovat ve skupinách. Skupina má navrhnout daný počet jídel celkem, žáci si rozdělí práci podle možností a předpokladů každého z nich. Učitel aplikuje principy kooperativního učení.

B/Český jazyk a literatura

2. stupeň ZŠ / 8.–9. ročník

Popis námětu na učební činnost žáka

Mnich a jeptiška

Žáci na základě práce s textem řeší jednotlivé úlohy zadané písemně a založené na porozumění textu.

Možnosti diferenciace učebních stylů: Výuková aktivita je založena na práci s textem, která může vyžadovat u některých žáků individuální podporu. Již při četbě textu je možné pracovat s barevným pozadím textu a s volbou typografických prvků, které usnadní čtení (bezpatkové písmo, přiměřená velikost písma). Žákům lze umožnit graficky si v textu zvýrazňovat jeho části, vytvářet si strukturu textu. Části textu mohou žáci vyslechnout předčítané v podání učitele, spolužáka.

Možnosti diferenciace cílů: Pro porozumění obsáhlého textu lze u některých žáků např. volit metodu párového čtení, otázky na porozumění textu umísťovat za příslušné odstavce. Možné je připravit pro vybrané čtenáře upravený kratší text nebo jim poskytnout na text v celém rozsahu více času na úkor jiných aktivit.

Zdroje

ČAPEK, Robert. Moderní didaktika. Praha: Grada Publishing a.s., 2015. ISBN 978-80-247-3450-7.

GINNIS, Paul. Efektivní výukové nástroje pro učitele. Strategie pro zvýšení úspěšnosti každého žáka. Praha: Čtení pomáhá, EDUkační LABoratoř z.s., 2017. ISBN 978-80-906082-6-9.

FISHER, Robert. Učíme děti myslet a učit se. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-966-6.

MAREŠ, Jiří. Pedagogická psychologie. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0174-8.

PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2005ISBN 80-7367-047-X.

VALENTA, Milan; MÜLLER, Oldřich. Psychopedie – teoretické základy a metodika. Praha: PARTA. 2013. ISBN 978-80-7320-187-6.

 
INFO
Publikován: 01. 02. 2019
Zobrazeno: 1428krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
VOTAVOVÁ, Renata. Rozvoj gramotností žáků v heterogenní třídě. Metodický portál: Články [online]. 01. 02. 2019, [cit. 2019-12-10]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/21996/ROZVOJ-GRAMOTNOSTI-ZAKU-V-HETEROGENNI-TRIDE.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.