Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Slova vdechují dějinám život: Metoda orální...

Ikona teoreticky

Slova vdechují dějinám život: Metoda orální historie – využití ve výuce dějepisu (3. část)

Ikona odbornost
Autor: Mgr. Jan Boněk
Anotace: Třetí část seriálu popisuje konkrétní aktivitu a stručná pravidla pro mladé tazatele, jak postupovat při rozhovoru např. v rámci dějepisného projektu.
Obor příspěvku:Dějepis
Klíčová slova: projekt, žák, rozhovor, analýza, paměť, výuka, Oral History, ústní historie, vyprávění, interview, životní zkušenost, inspirace
Inspirace pro aktivitu

Rozdělte žáky do dvojic, aby se mohli vystřídat v rolích tazatele a dotazovaného. Sezení se zpětnou vazbou po prvním kole rozhovorů je také užitečným způsobem kontroly efektivnosti konkrétních otázek a dá se při něm určit, jak reagovat při konkrétních okolnostech.

Analýza a interpretace rozhovoru - v této části by se žáci měli rozhodnout jako skupina, jak by měl být získaný materiál zpracován. Zda by měl být rozhovor přepsán jako celek nebo by si jej měli několikrát pečlivě poslechnout a potom zapsat hlavní zajímavé body. Měli by také zvážit potenciální přínosy a ztráty každé z možností.

Zhodnocení:
  • Přinesl rozhovor odpovědi na ty typy průzkumných otázek, které si původně stanovily, že na ně naleznou odpověď?
  • Měl dotazovaný dobrou paměť?
  • Poskytl dotazovaný nějaké protichůdné informace?
  • Je nějaký způsob, jak ověřit přesnost odpovědí?
  • Byly vněkterých odpovědích známky jasné zaujatosti?
  • Jak užitečný je tento rozhovor jako historický důkaz?
  • Jak mohl být tento rozhovor proveden lépe?

Ukázka konkrétního projektu realizovaného v pilotním gymnáziu Hostinné: www.pilotg-gp.cz/index.php?p=H_predkove&site=hostinne

Několik rad na závěr (převzato: www.coh.usd.cas.cz) [cit. 2007-12 -20]:

  1. Interview není dialog. Smyslem interview je získat narátorův příběh. Omezte své poznámky na zdvořilý úvod, jímž prolomíte led a potom krátkými otázkami nasměrujte narátora. Skutečně není třeba, abyste líčili detaily cesty vaší zesnulé babičky v zastřešeném voze napříč Kalifornií, abyste narátora „navedli", aby vyprávěl o kalifornské cestě svého dědečka. „Váš dědeček přijel do Kalifornie kolem Hornu. Co Vám o té cestě vyprávěl?"
  2. Otázky pokládejte tak, aby odpověď nebyla pouze „ano" či „ne". Začněte s „proč, jak, kde, jaký...". Namísto „Byl pan M. dobrým šéfem?" se zeptejte „Jakým byl podle Vás pan M. šéfem?".
  3. Pokládejte vždy pouze jednu otázku. Tazatelé občas kladou několik otázek najednou. Narátor pak pravděpodobně zodpoví pouze první či poslední z nich. Takového způsobu dotazování si všimněte při poslechu nahrávky a můžete se mu při příštím nahrávání vyhnout.
  4. Pokládejte krátké otázky. Všichni známe nevyléčitelné řečníky, kteří na konci přednášek kladou pětiminutové otázky. Narátor pravděpodobně bude natolik chápavý, že nebude potřebovat víc než větu či dvě k pochopení otázky.
  5. Začněte nekontroverzními tématy. S citlivými otázkami, pokud nějaké máte, vyčkejte až na konec rozhovoru, když se s narátorem lépe seznámíte. Dobrý způsob, jak začít, je oblast narátorova dětství a rodinného zázemí.
  6. Nenechte se znervóznit chvílemi ticha. Dejte svému narátorovi šanci, aby si promyslel, co chce dodat, předtím, než si pospíšíte s další otázkou. Uvolněte se, napište si pár poznámek. Jistým znakem tazatele-začátečníka je kladení otázek při každé kratší odmlce.
  7. Neznepokojujte se, pokud vaše otázky nejsou ideálně formulované, jak byste si přál/a kvůli osobám, které nahrávku budou poslouchat. Několik nemotorných otázek může narátorovi pomoci, aby se uvolnil, protože si uvědomí, že ani vy nejste dokonalý.
  8. Nepřerušujte vyprávěný příběh jen proto, že jste si vzpomněl/a na dobrou otázku nebo proto, že se narátor vzdálil od předpokládaného schématu. Pokud příběh někam vede, nechte narátora pokračovat a otázku si poznamenejte a položte ji později.
  9. Pokud se narátor skutečně výrazně vzdálí od tématu a začne mluvit o nepodstatných věcech (nejčastějšími problémy jsou příběhy o rodinných příslušnících či o zdravotních problémech), pokuste se ho opět vrátit k původnímu tématu, a to co možná nejdříve. „Předtím, než budeme pokračovat, bych se chtěla dozvědět, jak se uzavření dolu podepsalo na rodinném rozpočtu. Pamatujete si na to?"
  10. Pro narátora je často velmi těžké popisovat osoby. Snadným způsobem jak to překonat je požádat ho, aby popsal fyzický vzhled dané osoby. Pokračování bude pravděpodobně obnášet i popis její povahy.
  11. Interwieving je jedna ze situací, kdy je negativní přístup účinnější než pozitivní. Ptejte se tedy na negativní aspekty situace. Např. když se ptáte na osobu, nezačínejte s jejím zveličováním: „Vím, že pan starosta byl velmi velkorysý a moudrý člověk. Připadal Vám také takový?" Jen velmi málo narátorů bude odporovat takovému tvrzení, i když zmíněného starostu sami nepovažují za příjemnou osobu. Pružnější odpověď získáte, pokud začnete negativně. „Slyšela jsem, že navzdory svému renomé, byl starosta poměrně dominantní osobou, co se týče jednání se svými zaměstnanci". Pokud narátor starostu obdivoval, přispěchá s vhodným příběhem, jenž má ilustrovat, do jaké míry se mýlíte. Pokud s ním nevycházel, vaše poznámka mu poskytla příležitost zaměřit se na některé starostovy horší charakterové vlastnosti.
  12. U každého důležitého životního okamžiku se pokuste zjistit, kde se narátor nacházel nebo jaká byla jeho role v tomto okamžiku, abyste dokázali posoudit věrohodnost informací, tedy zda jde o svědectví z první ruky či o zkušenosti jiných lidí. „Kde jste byl při bombardování?" „Nemluvil jste později s lidmi, kteří přežili?" „Nelišily se jejich výpovědi od článků v novinách?" Ale nepřehánějte to, aby narátor nenabyl dojmu, že mu nevěříte.
  13. Nepouštějte se do debat, pokud se vám zdá výpověď nepravdivá. Namísto toho se zaměřte na získání co největšího množství informací, které badatelům umožní vytvořit pravděpodobnější rekonstrukce. Je možné, že je narátor upřímný a říká přesně to, co viděl. Walter Lord tuto situaci vysvětlil na příkladu žen, které přežily zkázu Titanicu: „Každá žena, se kterou jsem mluvil, uprchla z tonoucí lodě v posledním záchranném člunu. Později jsem však studoval rozmístění těchto člunů a dozvěděl jsem se, že byly umístěny na opačných koncích lodě, takže každá z nich skutečně byla na posledním člunu - protože žádný jiný neviděla."
  14. Přesto se pokuste narátorovi s taktem naznačit, že existuje i jiná verze téhož příběhu. Začněte slovy „Slyšela jsem..." nebo „Četla jsem...". Ne kvůli tomu, abyste narátorův výklad zpochybňovali, ale spíše jako příležitost k uvedení dalších důkazů, jež zmíněnou verzi popřou, vysvětlí její vznik či zmírní již řečené. Toto vzájemné porovnávání opačných názorů se může ukázat jako velmi přínosné a jeho prostřednictvím můžeme získat důležité informace.
  15. Snažte se omezit situace „off the record", tj. chvíle, kdy narátor při vyprávění zajímavého příběhu poprosí o vypnutí diktafonu. Spíše požádejte o svolení nahrát celý příběh a narátorovi pak nabídněte možnost vymazání dotyčné pasáže, pokud na tom bude stále trvat. Později ji možná budete muset skutečně vymazat a narátor možná ani nebude ochoten za takových okolností příběh vyprávět. Pokud ovšem budete často na požádání vypínat magnetofon, narátor by to mohl vyžadovat čím dál častěji, až se nakonec ocitnete zcela bez rozhovoru. Informace získané mimo nahrávání mají totiž hodnotu pouze tehdy, pokud je vaším vědeckým zájmem sama zkoumaná osoba a „off the record" představuje jediný způsob jak získat informace. Nemají však žádnou cenu, pokud je sbíráte za účelem jejich zpracování dalšími badateli.
  16. Během interview nezapínejte ani nevypínejte diktafon. Je mnohem lepší obětovat trochu místa na nedůležitá témata než svou manipulací neustále svádět pozornost na nahrávací zařízení. Stejně tak se nedoporučují mikrofony s možností zapnutí a vypnutí. Pokud jej máte, je lepší ho zajistit na tlačítku „zapnuto" než riskovat a zapomenout ho zapnout. Samozřejmě, diktafon je vhodné vypnout v případě nečekaného telefonátu či přerušení rozhovoru třetí osobou.
  17. Ve většině případů je lepší nahrávat v nepřítomnosti dalších osob. Někdy je možné nahrát dvě či tři osoby najednou, určitě by však bylo lepší, kdyby každá z nich mluvila zvlášť.
  18. Délka jednoho nahrávání by měla být přiměřená. Hodina a půl je pravděpodobně maximum. Neměli byste zatěžovat narátora ani sebe. Někteří narátoři sami poprosí o ukončení, někdy to za ně učiní jejich rodinní příslušníci. V jiných případech to musíte učinit vy - není neprofesionální přiznat únavu, nedostatek času či místa na nahrávacím médiu.
  19. Nezneužívejte interview, abyste se chlubili svými znalostmi, slovní zásobou, šarmem nebo dalšími schopnostmi. Dobrou vizitku si nedělají sami tazatelé, ale jejich rozhovory."
Odkazy na webové stránky

Centrum orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AVČR
www.coh.usd.cas.cz/pages_cz/centrum.htm
Oral History Association (USA)
www.dickinson.edu/oha
Southern Oral History Program
www.sohp.org
Časopis BIOS (vydává Institut für Geschichte und Biographie na Fern-Universität)
www.fernuni-hagen.de/INST_GESCHUBIOG/bios/
Forum: Qualitative Social Research
www.qualitative-research.net
Institute for Oral History (Baylor University, USA)
www.baylor.edu/oral_history
H-net (server věnovaný humanitním a sociálním vědám, mj. také orální historii)
www.h-net.org/~oralhist

1ImageSon.org (frankofonní server věnovaný audiovizuálním pramenům e jejich využití v humanitních vědách)
www.imageson.org

Na tento text navazují články:
Slova vdechují dějinám život: Metoda orální historie - využití ve výuce dějepisu (1. část)
Slova vdechují dějinám život: Metoda orální historie - využití ve výuce dějepisu (2. část)

Citace a použitá literatura:
[1] - MÜCKE, Pavel. Krok za krokem. Orální historie, věda a společnost. In: Naše společnost 4. 2006.  
[2] - STRADLING, Robert. Robert: Jak učit evropské dějiny 20. století. Praha : MŠMT, 2003.  
[3] - VANĚK, Miroslav. et al. Orální historie: Metodické a "technické" postupy (skriptum). Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, Filosofická fakul, 2003. 78 s.  
[4] - VANĚK, Miroslav. Globalizace a digitální revoluce aneb Čtvrtá vývojová fáze orální historie: Ohlédnutí za 14. mezinárodní konferencí orální historie v Sydney. In: Soudobé dějiny XII. 2006.  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 27. 03. 2008
Zobrazeno: 7138krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BONĚK, Jan. Slova vdechují dějinám život: Metoda orální historie – využití ve výuce dějepisu (3. část). Metodický portál: Články [online]. 27. 03. 2008, [cit. 2019-08-24]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/2151/SLOVA-VDECHUJI-DEJINAM-ZIVOT-METODA-ORALNI-HISTORIE---VYUZITI-VE-VYUCE-DEJEPISU-3-CAST.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.