Odborný článek

Umím říci NE!

25. 6. 2014 Základní vzdělávání
Autor
InGeneration

Anotace

Aktivita prostřednictvím hry posílí schopnost žáků bránit se šikaně na internetu a v mobilních sítích. Podporuje asertivní obranu žáka a seznamuje ho s různými možnostmi, jak se zachovat v obtížných situacích. V hlavní části aktivity skupiny žáků procházejí trasu se stanovišti a na každém rozhodují, jaké jednání by v situaci popsané na stanovišti bylo nejsprávnější. Učitel žáky v aktivitě doprovází, hlídá dodržování pravidel a poté vede závěrečnou reflexi a vyhodnocení.

Cíl

  • Žák pozná různé varianty jednání v situacích, které mohou být začínající nebo rozvinutou kyberšikanou.
  • Uvědomí si, že předpokladem zvládnutí těchto situací je určité sebeprosazení a rozumný nadhled.
  • Přemýšlí, jak by sám v situaci postupoval, a poznává, co by udělali jiní žáci.

Popis činnosti

Žáci se rozdělí do skupin a seznámí se s trasou i pravidly hry. Rozdáte vše potřebné pro hru a vysvětlíte pravidla. Zodpovíte případné dotazy. Po krátké přípravě žáci zřídí své stanoviště a vyráží ve skupinách řešit úkoly na dalších stanovištích.

Služba na stanovišti zadává po celou dobu úkol žákům z ostatních skupin. Učitel sleduje hru, může ji dokumentovat, upozornit na některá pravidla a pohlídat čas na ukončení hry.

Po návratu žáků do třídy probíhá reflexe hry a její vyhodnocení. Služby zjistí nejčastější odpovědi na jejich úkol, proběhne diskuse k jednotlivým možnostem a určí se úspěšnost skupin.

Předpokládaný čas

  • 60 minut (do 40 minut příprava a hra, 20 minut vyhodnocení)

Doporučený postup pro učitele

Příprava

  • Vytiskněte podklady (po jednom kuse každou variantu Zadání pro stanoviště, sedmkrát Záznamový arch, Karty možností a Pravidla hry). Zadání pro stanoviště, kartičky i pravidla hry je možné zalaminovat.
  • Připravte ostatní pomůcky (obrázková razítka nebo sedm různých odstínů fixů či pastelek, sedm obálek A5, alespoň troje nůžky na rozstřihání karet žáky).
  • Seznamte se s přílohou Návrh hodnocení a promyslete si, jak byste sami řešili jednotlivé situace.
  • Promyslete si trasu hry. Nejvhodnější je hrát ji na jednom školním patře, hrát lze ale také na výletě, na školním hřišti apod. Přesun mezi stanovišti nesmí být delší než 30–40 vteřin. Při konání uvnitř třídy či v jiném malém prostoru by se skupiny u jednotlivých stanovišť příliš rušily. Trasa zahrnuje šest až sedm stanovišť (podle počtu skupin). Umístění stanovišť můžete nakreslit na tabuli nebo na jiné volně dostupné místo.
  • Předběžně si rozmyslete, kolik skupin vytvoříte. Ideální jsou alespoň tříčlenné skupiny; vzniknout by mělo šest až sedm skupin. U malých tříd můžete buď vytvořit skupiny po dvou žácích, nebo libovolné dvě situace určit žákům k vyřešení doma, v diskusi s rodiči. Při rozdělení skupin využijte například toho, jak žáci sedí.
  • Pokud potřebujete vědět více o kyberšikaně, projděte si zdroje uvedené v listu pro rodiče. Zahájení
  • Rozdělte žáky do skupin a poté jim rozdejte podklady a pomůcky. Popište žákům náplň hodiny a rozvrhněte čas (klíčové časy – příprava, průchod trasou, vyhodnocení – můžete zapsat na tabuli). Představte žákům trasu hry a přiřaďte skupiny k jednotlivým stanovištím.
  • Při vysvětlení pravidel je podstatné zmínit, že správně může být více odpovědí a že žolík umožňuje buď zvolit libovolnou reakci z již použitých, nebo si vymyslet další nepopsané řešení. Na stanovišti může být vždy jen jedna skupina.
  • Počkejte, až si žáci rozstříhají karty možností a rozdělí role služby (jeden člen skupiny) a vyslanců (procházejí trasu). Jeden z vyslanců také sleduje čas a vyzve k odchodu do třídy.
  • V rámci nácviku by skupiny měly zkusmo vyřešit úkol, který budou zadávat ostatním skupinkám. Odpověď ale nikam nezapisují, ani nepoužijí žádnou z karet možností. Zodpovězte případné dotazy.

Průběh

  • Sledujte průběh hry. Můžete hru dokumentovat fotoaparátem, sledovat dodržování pravidel (jen jedna skupina na stanovišti ap.).
  • Podle potřeby nejpozději po 30 minutách vyzvěte žáky k odchodu do třídy.

Ukončení

  • Po hře ve třídě požádejte služby ze stanovišť, ať zjistí, které dvě odpovědi byly u jejich situace nejčastější. Zároveň určí nejméně obvyklou odpověď.
  • Služba vždy připomene, o jakou situaci se jedná. U dvou nejčastějších řešení porovnejte s žáky, jaké výhody má každé z řešení, resp. proč by se pro dané řešení rozhodli nebo případně nerozhodli. U nejméně častého řešení okomentujte, zda je skutečně nevhodné, nebo zda by také přicházelo v úvahu.
  • Vždy sdělte, kolik si mají skupiny zapsat bodů za řešení situace. Pokud žádná skupina nezvolila vhodné řešení, situaci okomentujte. U situací navržených skupinou s využitím žolíku určete počet bodů následujícím způsobem:

+ 2 body – řešení vynikající
+ 1 bod – řešení přijatelné
   0 bodů – nepřijatelné řešení
- 3 body – negativní řešení

  • Pokud jste nevyužili všech sedm situací kvůli menšímu počtu žáků, vyzvěte žáky, ať se o správném chování v těchto situacích zkusí pobavit doma s rodiči. Na další hodině pak mohou říci, k jakým závěrům došli.
  • Diskusi veďte v duchu následujících zásad, která určují, jaké řešení je správné:
    • Nikdy se neoplácí stejnou mincí, silou nebo přenesením šikany dál!
    • Jednorázovou drobnost či provokaci je lepší neřešit, nereagovat.
    • Vážnější či opakované projevy je vhodné řešit, nenechat bez odezvy.
    • Správná řešení pracují s detaily (kdo šikanuje, kdy, jak, motivy).
    • Významnější je bezpečí šikanovaného než ohledy na šikanujícího.
    • Šikanovaný má právo se obrátit o pomoc na druhé a nezůstat sám.
    • Nesprávná jsou řešení, která (sebe)poškozují šikanovaného.
    • Šikanu není vhodné banalizovat či přehlížet: „To nic není“, „klukovina“.
    • Nejste zloděj auta, pokud si ho nezamknete – šikanovaný není viník!
    • Správné řešení umožní svěřit se tomu, komu žák věří.

Reflexe

  • Překvapilo žáky některé z řešení situací navržených v kartách?
  • Dostali se žáci někdy do situace podobné či blízké těm popsaným?
  • Slyšeli o někom, kdo by se dostal do podobné situace?
  • Které žolíkových řešení považují za nejdůvtipnější?
  • Která dvě řešení by se nejvíce zdráhali použít (mimo vysloveně negativních)?
  • Kterých karet by chtěli mít ve hře víc a použít je častěji?
  • Které z řešení se pokusí si zapamatovat a případně uplatnit?



Materiál vznikl v rámci celorepublikového projektu IN-Generation zaměřujícího se na vzdělávání žáků základních škol, jejich učitelů a rodičů v oblasti internetové gramotnosti. 
Projekt IN-Generation je realizován společností European Leadership & Academic Institute (ELAI) ve spolupráci s dalšími partnery pod záštitou MŠMT.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
316.41 kB
PDF
Metodický list pro učitele
pdf
2.2 MB
PDF
Pracovní list pro žáky

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
InGeneration

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence občanské
  • chápe základní principy, na nichž spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv a povinností ve škole i mimo školu

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

předem promyšlený (případně i zakreslený plán) stanovišť, pro každou skupinu přílohy Karty možností, Záznamový arch a Pravidla hry (list pro žáky), pracovní materiál Zadání pro stanoviště 1 až 7 – každá skupina má jiné (list pro žáky), sedm razítek pro identifikaci stanoviště nebo sedm různobarevných fixů/pastelek, sedm školních židliček (půjčí se ze třídy), sedm obálek, alespoň velikosti A5, příloha Návrh hodnocení (list pro učitele), Umím říci NE! Metodický list pro učitele