Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Škola základ života
Odborný článek

Škola základ života

15. 5. 2014 Základní vzdělávání
Autor
Naši nebo cizí?

Anotace

Škola základ národa. Školství a národní identita v době židovské emancipace.

„Židovský duch postavil na hladinu času školu. Nie z atómov času sa buduje budúcnosť, ale z železa, z dreva a z tehál [cihel]. Je možno zhmotniť budúcnosť, treba si len do priestoru predstaviť školu. Budúcnosť je – škola; židovská budúcnosť je – židovská škola. Niet národa na svete, ktorý by tak bol bojoval za svoju existenciu jak židovský národ. Ale na cestu svojho vývinu nepostavil vojsko, ale obránil sa školou.“

Peter Ujvári v článku „Židovská škola“ z roku 19251

„Otázka školská jest vysoko povznešena nad zájmy stran, nad zájmy osobní, jestiť obecně důležitou otázkou národní.“

Karel Adámek, mladočeský politik v roce 18872

 

Klíčové otázky

  • Jaké společenské úlohy a cíle měla a má škola? Co všechno ovlivňuje?
  • Jak se promítají nacionalismus a koncepce národní identity do školství?
  • Jak Židé v období emancipace a integrace do většinové společnosti vnímali svou identitu?
  • Jaké pohledy na židovskou identitu se promítaly do oblasti školství v době emancipace?
 

Úvodní text

Škola – instituce ve společnosti zdánlivě tak samozřejmá, že člověk může snadno zapomenout na to, jak moc vypovídá o politické situaci, kolik prozrazuje o tématech, která hýbají společností, a jak se do ní na individuální i skupinové úrovni promítají otázky přináležitosti a identity. V období formování národního vědomí doprovázeném silným česko-německým národnostním bojem (především od 2. pol. 19. st.) a v období začátku první republiky byla škola jedním z nejdůležitějších politických témat, neboť neměla „pouze“ naučit žáky znalostem a dovednostem, ale formovala také jejich vědomí národní identity a učila je jednomu z „národních“ jazyků. Zvláštní pozici měla v tomto kontextu existence škol židovských a otázka, do jakých škol chodily židovské děti. Tomu věnovali zvýšenou pozornost jak nežidé, kteří podle toho často hodnotili míru loajality Židů s (českým či německým) národem, tak Židé samotní, kteří v diskusích o tom, do jakých škol mají židovské děti chodit, formulovali své zásadní postoje k otázce židovské identity v době emancipace.

Velké a malé dějiny > Židovské identity > Škola: náboženská, nebo světská?, s. 77

Velké a malé dějiny > Židovské identity > Škola a nacionalizace společnosti, s. 92

 

Pracovní materiál č. 1

ŠKOLA

IDENTITA

NÁROD

ASIMILACE

RAKOUSKO-UHERSKO

PRVNÍ REPUBLIKA

ČEŠI A NĚMCI

ŽIDÉ

VYUČOVACÍ JAZYK

NÁBOŽENSTVÍ

SIONISMUS

EMANCIPACE

 

Pracovní materiál č. 2

Velké a malé dějiny > Židovské identity > Škola a nacionalizace společnosti, s. 94–97

  • Adolf PIK: „Závěrečné slovo k otázce škol israelitských“
  • J. Kraus: „Německo-židovské školy v Čechách“ 
  • „Učitelům německých škol židovských“
  • Alfred Fuchs: „Židovské školy“
  • Engel: „Židovská škola v československém státě“
  • Eduard Drachmann: K otázkám židovského školství, první část textu
  • „Židovská škola“

 

Texty pro skupinu 1

Text 1a

Adolf PIK: „Závěrečné slovo k otázce škol israelitských“

„[…] Byl bych rozhodně proto, aby také mládež židovská veřejné obecné školy české navštěvovala, jen kdyby tyto školy byly opravdu ‚veřejnými‘ a ‚obecnými‘, to jest k mládeži všech vyznání stejně spravedlivými. Ale poněvadž […] jsou ve skutečnosti alespoň v Čechách školami sektářskými3, tedy jset pochopitelno, proč se židé starají se o školy láštní pro sebe. […] Školy židů českých nemají však toliko ráz israelitský, alebrž i německý […]. Vysvětliti lze tuto okolnost jedině neuvědomělostí národní, a proto jest povinností každého uvědomělého národovce-žida, aby mezi svými souvěrci národní cit budil a šířil. […] Jde tu o věc velmi vážnou, řekl bych věc důležitosti kulturní. Židovstvo české, v národě českém žijící, buď musí úplně splynouti s národem tím v jedno tělo a jednoho ducha, a toho jen tehdy nadíti se lze, když mládež židovská v českých školách bude odchována, – a nebo nevzdá se svého rázu německého a zůstane cizí národu českému. Pak ale nesmí stýskati sobě, bude-li národ český v židovstvu spatřovati úhlavního nepřítele svého. […] Až mládež židovská v českých školách bude odchována, zajisté nebude mezi židy, evangelíky a katolíky v ohledu národním žádného rozdílu.“

Říp, 15. prosince 1879, s. 2

Text 1b

J. Kraus: „Německo-židovské školy v Čechách“

„Nelze arciť upříti, že židé musí být povděčni za zřízení veřejných škol [na konci 18. století za Josefa II.], jen že bohužel nepoužilo se pravého prostředku k dosažení cíle toho. Chtěla se snad odstraniti po staletí trvající duševní odloučenost židů od obyvatelstva, mezi kterým žijou, a použilo se k tomu řeči [německé], která utvořila zase novou hráz mezi židy a obyvatelstvem, mezi kterými žijou. Dnes, kde od zřízení první školy německé pro židy uplynulo celé století, […] je to hříchem neomluvitelným, když židé v Čechách nepodporujou vřelou láskou školství české. Nechci požadavek ten odůvodniti ohledem na vlasteneckou povinnost, [ale] děti našich souvěrců mluví před vstoupením do školy téměř výhradně česky. […] Obecná škola má tu velice závažnou výhodu, že již v útlé mládeži všech konfesí vzbuzuje cit občanské rovnoprávnosti, kdežto již tím, že děti stejného stáří chodí jedny do obecné, druhé do soukromé náboženské školy, mezi soudruhy vzbuzuje se různost, a to tím více, je-li vyučovací řeč různá.“

Kalendář česko-židovský, 1882/1883, s. 119–120

První časopis Čechožidů vydávaný Spolkem českých akademiků židů vycházel v letech 1881 až 1938 a zaměřoval se převážně na kulturní témata.

Text 1c

„Učitelům německých škol židovských“

„‚Motto: Dvě zbraně máme, knihu jen a školu.‘ – Jaroslav Vrchlický

S naší strany jde tu o stěžejní bod českožidovského směru. Jako všude jinde, ba měrou daleko vyšší, zrovna pro nás je klíčem k pevnosti, kterou nepřátelské straně usilujeme vyrvati, jedině škola. ‚Škola slouží tomu národu, jehož řeči užívá za jazyk vyučovací. Jazyk vyučovací vtiskuje škole znak národnosti.‘ A poněvadž docela právem po všechnu dobu spatřujeme v německých školách židovských ústavy, které sloužily k udržování německých ostrůvků židovských ve středu českého lidu, proto vždycky jako všichni zástupcové lidu českého přední podmínkou bratrského poměru národního mezi židy a ostatními sourodáky českými důrazně žádáme a žádati neustaneme také my odstranění těchto škol, na kterém důsledně trváme. My sami pak máme pro zrušování německých škol židovských ještě jiné důvody, hlavně nejrozhodnější důvod ten, že právě tyto školy jsou pro výchovu židů původem neblahé separace nejen národní, nýbrž i společenské, jež odcizuje dorost židovský od všeho vůkolního života.“

Českožidovské listy, 1. března 1896, s. 1

Českožidovské listy vydávala v letech 1894 až 1907 Národní jednota českožidovská. Vycházely jednou za čtrnáct dní a kromě českožidovské tematiky se věnovaly kultuře a politickým komentářům.

Text 1d

Alfred Fuchs: „Židovské školy“

„[Zpráva], že bude v Praze a v jiných městech otevřena židovská škola s českou řečí vyučovací, kdež bude brán ohled i na řeč německou, […] způsobila v řadách židů-nesionistů pochopitelné vzrušení, neboť by to byl krok k neslýchané separaci židovských dětí od okolí a vedle toho pedagogické monstrum. […] Kdyby mělo být ministerstvem školství a národní osvěty povoleno snad veřejné školství židovské ve smyslu uvedené zprávy, vedli bychom proti takovému eventuelnímu porušení ústavy boj až do krajnosti. Nejenom jakožto židé, jimž záleží na odstranění přehrad mezi nimi a okolím, ale i jako lidé pokrokoví. Tak zvaná židovská národnost nemá totiž objektivních znaků. […] Nám jde o to, aby mladá židovská generace v Čechách vyrostlá nabyla pravého intimního vztahu k české půdě a k českému národu a to lze jenom pomocí českých dějin v českém duchu přednášených v české škole. Proto židovské školy s židovskými dějinami považujeme za nešťastný pedagogický experiment. ‚Židovské vědomí‘, jež chtějí sionisté v těchto školách pěstovati, považujeme za umělý skleníkový produkt. […] Židovským rodičům pak dáváme v úvahu, že děti nejsou pokusní králíci pro politické experimenty.“

Rozvoj, 4. září 1920, s. 1

Tiskový orgán Rozvoj českožidovského hnutí vycházel v letech 1904 až 1938. Jednalo se o periodikum, které se kriticky zabývalo otázkami česko-židovského soužití. Akcentoval nejen otázky národnostní, ale také náboženské, politické a kulturní.

 

Texty pro skupinu 2

Text 2a

A. Engel: „Židovská škola v československém státě“

„Vnitřní stavba židovské školy spočívati bude jistě, to je mé přesvědčení, na sloupech bible, hebrejského jazyka, židovského národosloví […]. Stará škola snažila se vypěstiti ideálné lidi, talenty, nová škola nechť utváří osobnosti, povahy. A to může, […] když kletba domnělé méněcennosti byla sňata s židovského žití duchovního, když vědomí, že je součástkou velikého 14timiliónového národa, jenž po dvou tisíciletích znovu zřizuje svou rozvalenou domovinu4, dodá naší mládeži opravdové odvahy, skutečného obsahu životního. […] Stará škola židovská vězela ať vědomě nebo nevidomě v starém ghettu. […] Židovství moderní objeví vůdčí […] úlohu našeho národa. Politický mumraj způsobil, že uschl, zvrhl se strom našeho žití, židovská škola, poctivé a otevřené přiznávání u pocitu úplné rovnoprávnosti nechť jej zasadí znova. […] Židovská škola stojí na podkladě národním a demokratickém. […] Zvláštní ráz židovské školy se zachovává: a) vyučováním hebrejské řeči a literatuře, b) vyučováním židovským dějinám, c) zvláštní učebnou látkou, d) zvláštní vyučovací metodou.“

Židovské zprávy, 7. března 1919, s. 7–8

Židovské zprávy vydával Ústřední svaz sionistický pro Československou republiku mezi léty 1926 a 1938. Tento čtrnáctideník se věnoval široké škále témat od politiky po kulturu.

Text 2b

Eduard Drachmann: K otázkám židovského školství, první část textu

„Všechny židovské školy, které existovaly před převratem1, měly vesměs ráz doby, ve které vznikly, a účelu, jemuž měly sloužiti. Tyto školy měly židovského člověka činiti hodným emancipace a schopným vstoupiti do kruhu evropských národů, nikoliv však jako člena samostatného, rovnoprávného národa židovského, nýbrž jako jednotlivce-příslušníka státního národa. Tak byla tehdy emancipace chápána a Židovstvem […] prováděna. Školy sloužily záměrnému odnárodnění a úmyslné asimilaci (v našich zemích germanisaci) – toť cena za emancipaci, za rovnoprávnost, za lidskou a občanskou čest, po které Židovstvo tak vroucně toužilo. […] Změna nastala všude po ukončení války. […] Zatím co v Rakousko-Uhersku bylo Židům zakázáno hlásiti se k židovské národnosti, přijala po převratu Československá republika […] zásadu, že lze se Židům hlásiti k židovské národnosti. Tak zároveň s vlastním osvobozením umožnil československý národ vývoj i židovskému národu. […] Nové školy mají sloučit židovské vzdělání se vzděláním všeobecným […] a židovskou výchovu, založenou na znalosti židovských kulturních hodnot a směřující k tomu, aby vzbuzený národní cit se vyvíjel k vědomí pospolitosti všech částí rozptýleného národa a k uvědomělé spolupráci při znovuzrození země, národa a jazyka.“

Brno 1900, s. 4–5, 9–10

Text 2c

Eduard Drachmann: K otázkám židovského školství, první část textu

„[Sionistické hnutí] chce vybudovati židovství moderní, […] které se má navrátiti k starému židovství a zároveň vnímati i nežidovské prvky kultury nynější doby. […] Důležitou částí tohoto úsilí a zároveň i nástrojem je židovské moderní školství. […] Veškeré své učení [má škola] založiti na myšlence národní […]. Jako příznivou stránku lze naznačiti též okolnost, […] že děti jsou v stejnorodém prostředí. Odpadá především pocit poníženosti, jenž se často vyskytuje u židovských dětí, pohybujících se mezi jinými dětmi. […] Nicméně však se slýchává námitka asi tohoto znění: ‚Nikde přece nebudou Židé žíti jen mezi sebou, ani v Palestině, je tedy třeba, aby naše děti co nejdříve zvykly společnému životu s ostatními a navštěvovaly jiné školy.‘ Jistě nelze popírati, že žijí a budou žíti vždy spolu s jinými. Ale Čechové a Němci např. žijí a budou žíti vždy spolu a přece mají svoje vlastní školy. […] A zatím co v životě venku nám pospolitost chybí, může mladý člen svého národa ve škole zažíti pospolitost stejně založených kamarádů a cítí se zde zajedno s ostatními. […] Společné svátky utužují pocit soudržnosti.“

Brno 1900, s. 4–5, 9–10

Text 2d

„Židovská škola“

„Vidíme, že tam, kde národ po emancipaci vzdal se nejcennějšího svého statku, […] jako národní celek hyne. Můžeme se všude o tom přesvědčit, že obce, […] které měly v židovském i nežidovském světě pověst kulturního střediska, staly se bezvýznamnými, jakmile navždy zapadla brána židovské školy. […] Truchlivý doklad toho jsou obce na českém venkově, kde po oprávněném zrušení německých židovských škol nebylo postaráno o nová učiliště s českým jazykem vyučovacím. […] Židovský člověk může plně se vyvíjeti pouze v židovském společenství. […] Jest jasno, že obrodné hnutí židovské klade veliký důraz na výchovu židovského člověka. Dva jsou bezpodmínečné požadavky naší národní školy: vyzbrojiti židovské dítě pro existenční boj dobrými znalostmi látky a života, a vychovati z něho upřímného, poctivého židovského člověka, jakého potřebuje Židovstvo v nynější době nejvíce. […] Nepochybujeme, že všichni ti, kterým záleží na tom, aby jejich dítěti dostalo se židovské výchovy a aby bylo vyzbrojeno pro svou budoucnost jazykově a po jiných stránkách, že všichni ti, kteří věří v budoucnost Židovstva u nás a jinde a ne v jeho zánik, svěří židovské dítě škole, do které patří: škole židovské.“

Židovské zprávy, 11. června 1925, s. 2

 

Metodická část

  • Časová dotace: 45 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě délku pracovních textů podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle svých pedagogických zkušeností

  • Způsob práce: evokace podle kumulování klíčových slov; práce ve skupině; čtení s porozuměním (shrnutí nejdůležitějšího sdělení); názorné porovnávání různých postojů;

  1. Rozdělte žáky do skupin po cca čtyřech. Do každé skupiny dejte jeden balíček rozstříhaných kartiček (viz Pracovní materiál č. 1) tak, aby všechny kartičky byly popsanou stranou dolů a byly dobře promíchané (promíchat je mohou i žáci, ale neměli by se dívat na to, co na kartičkách je), pouze kartička s nápisem ŠKOLA bude na vrchu balíčku otočená nápisem vzhůru.

  2. Žáci nejprve vidí pouze kartičku ŠKOLA a jejich úkolem je formou brainstormingu ve skupině vyjádřit, co je k tomuto slovu napadá. Když již nemají další nápady, otočí další kartičku na vrchu balíčku (např. NÁBOŽENSTVÍ) a vyjadřují se k tomu, co je napadá k pojmům ŠKOLA a například NÁBOŽENSTVÍ zároveň. Dále otočí další kartičku (například ŽIDÉ) a vyjadřují se opět ke všem třem kartičkám najednou a takto kumulativně až do chvíle, než mají na stole vyloženy všechny kartičky. Nevadí, pokud některým pojmům v danou chvíli nerozumějí. Jako možnou variantu lze ponechat kartičky se složitějšími pojmy (např. sionismus, asimilace, emancipace) až na závěr této evokační aktivity.

  3. Následně se zeptejte, jestli se chtějí podělit s ostatními o to, na co během brainstormingu přišly, co jim přišlo zajímavé, jak se měnil směr jejich uvažování s přibývajícími kartičkami apod. Dále se zeptejte, zda se v aktivitě setkaly s pojmy, kterým nerozumí, nebo zda je v tuto chvíli napadají k tématu nějaké otázky. Využijte tuto chvíli zejména k ověření (příp. doplnění) informací o pojmech asimilace, sionismus a emancipace (zde ve smyslu židovské emancipace v 19. a 20. století u nás) a k poskytnutí stručného přehledu o situaci ve školství ve sledovaném období. Využijte k tomu text Škola: náboženská nebo světská?

  4. Oznamte žákům, že nyní se podívají podrobněji na to, jak Židé v poslední třetině 19. století a v první třetině 20. století chápali židovskou identitu, jak byla chápána ostatními a jak se toto promítalo do otázky školství. Vysvětlete jim, že chápání (židovské) identity je vysoce osobní záležitost, ale že přesto lze mezi Židy té doby vysledovat určité trendy. V následující aktivitě se proto budou zabývat dvěma ze silných myšlenkových proudů, které v té době měly řadu zastánců. Žáci se rozdělí do dvou skupin. Skupina 1 bude pracovat s texty přívrženců českožidovského hnutí, skupina 2 s texty sionistů. Toto žákům můžete říct před aktivitou či po ní. Každé skupině rozdejte texty 1a–1d, resp. 2a–2d, každý text do dvojice (v případě větší třídy budou mít některé dvojice stejné texty). Každá dvojice si text pozorně přečte a má za úkol z textu vybrat tři nejdůležitější myšlenky. Upozorněte žáky na to, že texty jsou z různé doby a že je tomu třeba věnovat pozornost, přestože je po celou sledovanou dobu (cca 1870–1925) patrná silná názorová kontinuita. Posléze se spojí dvě dvojice a hovoří o tom, jaké myšlenky jsou v jejich textech společné, jaké rozdílné a pokusí se je shrnout do tří či nejvýše čtyř hlavních myšlenek. Zástupci každé čtveřice se poté navzájem informují o svých tezích a vyberou jednoho mluvčího ze skupiny, který si maximálně pět tezí poznamená a posléze je prezentuje.

  5. Následuje prezentace tezí obou skupin. Po jednom zástupci ze skupiny 1 a ze skupiny 2 se sejdou před tabulí. Je dobré tabuli nějak graficky rozdělit, například svislou čárou a jednu polovinu nadepsat „českožidovské hnutí“ a jednu „sionisté“. Nyní vždy zástupce jedné skupiny napíše jednu tezi (v bodech) a zástupce druhé skupiny jinou tezi (ideálně takovou, která odpovídá první tezi, např. skupina 1: „ – česky hovořící Židé součástí českého národa“, skupina 2: „ – Židé samostatný národ“, ale to není nutnou podmínkou), až obě skupiny napíší všechny své teze.

  6. Po prezentaci obou skupin dejte prostor ještě všem žákům se k proběhlé aktivitě na něco zeptat, doplnit atd. Poté se žáků zeptejte: Mohly by být podobné články napsány dnes? Proč ano, proč ne? Poté ukončete lekci společnou reflexí tím, že žákům položíte vybrané klíčové otázky: Jaké společenské úlohy a cíle měla a má škola? Co všechno ovlivňuje? Jak se promítají nacionalismus a koncepce národní identity do školství? Jak Židé v období emancipace a integrace do většinové společnosti vnímali svou identitu? Jaké pohledy na židovskou identitu se promítaly do oblasti školství v době emancipace?

 


1 Peter UJVÁRI: „Židovská škola“, Židovské zprávy, 22. května 1925.

2 Karel ADÁMEK: Z naší doby, Velké Meziříčí 1887, sv. 2, s. 60.

3 Náboženskými, katolickými

4Zřízení židovské domoviny v Palestině v roce 1917 tzv. Balfourovou deklarací přislíbila Velká Británie.


Materiál vznikl v rámci projektu Židovského muzea v Praze v partnerství s Institutem Terezínské iniciativy s názvem Naši nebo cizí?

 Podrobnosti o projektu najdete také v modulu Digifolio.

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
doc
209.96 kB
Dokument
Kopie článku pro tisk

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Naši nebo cizí?

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek pro obor:

Dějepis