Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Magické slovo projekt

Ikona teoreticky

Magické slovo projekt

Ikona odbornost
Autor: Jitka Kašová
Anotace: Taky děláte ve škole projekty? Proč? Co to vlastně je projektová výuka? Jak se liší od projektů v praxi? Je tato metoda ve vzdělávání dostatečně ověřená?
Téma příspěvku:Pedagogika
Klíčová slova: projekt, projektové učení

Mnoho základních škol se na svých webových stránkách prezentuje pořádáním projektů. Slovo projekt se stalo synonymem moderní výuky, propojené s reálným životem. Někdy je ovšem za projektovou výuku mylně okládáno vše, co se aspoň trochu vymyká frontální výuce (skupinová práce na stanovištích, exkurze, výlet nebo tematická vycházka, interaktivní přednáška, vánoční či velikonoční dílny, …). Projektová metoda je často používána spíše intuitivně a doprovází ji řada mýtů. Mezi ty nejčastější patří záměna s výukou tematickou ebo představa, že projekt musí probíhat vždy ve skupinách organizovaných napříč ročníky. A někdy je, bohužel, projekt vnímán pouze jako atraktivní vybočení z běžné výuky, a tudíž zbytečná ztráta vyučovacího času.

Proč tedy vlastně zařazujeme projektovou výuku do svých ŠVP? Co od ní očekáváme? V čem spočívá její jedinečnost?

Odpověď nám může dát příklad projektů z běžného života.

Projekty v životě

Projekt je slovo, které dnes slýcháme snad úplně všude. Tradičně se nám vybaví s přívlastkem „stavební“, ale často také v souvislosti s kulturními, ekologickými či podnikatelskými aktivitami. V projektu se může jednat o výstavbu nové dálnice, záchranu vzácných živočichů, prevenci nehodovosti, rozvoj města nebo třeba filmovou přehlídku. Projektem jsou nazývané i státem či Evropskou unií dotované akce na podporu vzdělávání. Zdá se, že bez projektů se dnes nic významného neobejde.

Co toto slovo vůbec znamená?

Podle naučného slovníku projekt = návrh, plán či záměr. Prostřednictvím projektu tedy plánujeme jak postavit, připravit, vyrobit, změnit, uskutečnit, vydat, … zkrátka, jak dosáhnout konkrétního stanoveného cíle. Nemusí přitom jít zrovna o postavení domu. Organizujeme například rodinné oslavy, budujeme skalku, připravujeme rodinnou dovolenou. Jak takové plánování vypadá?

Na začátku bývají otázky. V případě plánování dovolené jsou to nejspíše otázky kam, kdy, jak, proč, za kolik, s kým. Abychom na ně dostali odpověď, potřebujeme získat řadu konkrétních informací. Pátráme po nich na internetu nebo navštívíme cestovní kancelář, studujeme katalogy, prohlížíme mapy, vyhledáváme v jízdních řádech, zjišťujeme vzdálenosti, zvažujeme atraktivnost a bezpečnost prostředí, kalkulujeme náklady, … a nejspíš přitom také hodně diskutujeme, argumentujeme, přijímáme kompromisy, zkrátka komunikujeme. Je toho dost, ale výsledek stojí za to. Zbývá jen sbalit kufry a vyrazit.

Příprava dovolené nás nejspíš stála spoustu času, odříkání, trpělivosti a hledání. Proč nás to i přesto bavilo a proč jsme byli ochotní naučit se při tom třeba něco úplně nového? Hlavní zásluhu na tom má naše silná motivace, smysluplnost a užitečnost našeho konání, možnost spolupráce, vlastní organizace času a postupu, možnost vlastního výběru, dostatečná seberealizace.

Tak to tedy chodí v životě. Chceme-li něčeho konkrétního dosáhnout, je nutné promyšleně plánovat a pak v logickém sledu realizovat. Při řešení složitějších úkolů si potřebujeme dělat písemné poznámky, tabulky, schémata, grafy. Projekt ve výuce by měl probíhat podobně.

Projekt jako výuková metoda

Projektová výuka je metoda, při které žáci získávají poznatky potřebné k realizaci konkrétního užitečného produktu. Tím se rozumí vytvoření nové hodnoty nebo dosažení pozitivní změny. Usilují tedy například o založení školního časopisu, zhotovení učební pomůcky, nacvičení divadelního představení nebo veřejného slyšení návrhu na řešení místního problému. Aby tohoto cíle dosáhli, musí jejich práce na projektu probíhat promyšleně, systematicky, v logickém sledu činností.

K tomu je potřeba společnou práci dobře organizovat, orientovat se v informačních zdrojích, řešit vzniklé situace, umět zpracovat informace, hledat souvislosti, překonávat překážky, užívat zdravého rozumu i tvořivosti, spolupracovat a komunikovat. Při tom všem se žáci dostávají do nových rolí, jsou v kontaktu s reálným životem, řeší konkrétní existující problémy, setkávají se s lidmi různých profesí a zájmů. Učí se tak v duchu hesla „myslet, mluvit a konat“.

Abychom dosáhli skutečné efektivity takové výuky, je potřeba předem si stanovit konkrétní cíl a volit promyšlený postup činností, které nás k němu přivedou.

Zkušenosti s projektovou výukou

Projektová výuka není objevem posledních let. Je to metoda v naší pedagogické praxi používaná a ověřená již v první polovině 20. století, a to zejména v tzv. pokusných zlínských školách. „Projektová metoda dala žákům přesně stanovený cíl a plán práce, to je, aby něco vypracovali, zhotovili, opravili, v něčem konkrétním se tak zdokonalili. Učivo předložené jako projekt se prezentovalo tak, aby žáky zaujalo, aby projekt přijali za svůj, s plnou odpovědností za svůj podnik,“ vzpomíná ve své publikaci Aktuální historie tehdejší zlínský učitel Jaroslav Kozlík. V současné době je projektová výuka znovu objevována hlavně v souvislosti se snahou oživit vzdělávací proces, vnést do něho více reálného života a vybavit žáky nejen informacemi, ale ve větší míře i klíčovými kompetencemi a dovedností získané poznatky smysluplně použít.


Článek je zpracován na základě metodické příručky Cesta za žákovskými projekty vzniklé v projektu Klíčový rok. Kolektiv autorů, Praha: Prázdninová škola Lipnice, 2013. ISBN 978-80-905502-0-9.

Projekt je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Cesta za žákovskými projekty.

Ostatní články seriálu:

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 03. 10. 2013
Zobrazeno: 5071krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4.666666666666667
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
KAŠOVÁ, Jitka. Magické slovo projekt. Metodický portál: Články [online]. 03. 10. 2013, [cit. 2019-10-14]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/17853/MAGICKE-SLOVO-PROJEKT.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Ivan RyantVloženo: 04. 10. 2013 02:57

Myslím si, že projektová metoda je jedna z nejefektivnějších a nejlepších pro učitele i žáky, ale moje zkušenosti s ní jsou velmi nejednoznačné. V současné době se už omezuji jen na softwarové projekty (softwarové inženýrství na ČVUT a volitelné programování na gymnáziu) - je to nejběžnější způsob, jak budovat větší a složité systémy, takže chceme, aby si jej studenti vyzkoušeli v rámci výuky. Ale softwarové inženýrství je zvláštní případ a projektová metoda se výborně hodí i na výuku jiných témat.

Před tím, než jsme začali povinně připravovat naše studenty na státní maturitu z ICT podle katalogu požadavků, vyzkoušeli jsme např. tyto projekty:

- přečíst rozsáhlý a poměrně obtížný text: přidělil jsem studentům jednotlivé kapitoly z Wienerovy knihy Kybernetika a společnost, studenti vypracovali krátké prezentace, přednesli k nim referáty a tak jsme obsah celé knihy poskládali dohromady, aniž by kdokoli ze studentů musel knihu přečíst celou.

- historie informatiky a ICT: vypsal jsem seznam témat, studenti si vybírali a tvořili malé skupiny (po 2-3), pak museli najít zdroje informací, nakreslit obrázky, fotografovat místa nebo věci, namluvit komentář nebo nahrát interview, uspořádat anketu, nafilmovat klipy na zvolené téma a pak z vytvořeného materiálu sestavit prezentaci nebo webovou stránku nebo sestříhat video. Mohlo se jednat o dokumenty (prezentace o "starých poštách" - zájezdních hostincích) nebo o hrané filmy (video o principech šifrování, video o tom, co je to čas), vynikající sestřih klipů o násilných počítačových hrácha o agresivitě ve světě softwaru, animované filmy (o alexandrijské knihovně, o věčné ideji nebo o Bernardu Bolzanovi) atd.

- jiné téma: všeobecné vzdělání, významné osobnosti, historie všeobecného vzdělání (vyrazili jsme do Prahy fotografovat historické školní budovy, pomníky, hroby aj. památky a ve škole potom studenti vyráběli prezentace nebo videa podobně jako na téma historie IICT)

Přínosy metody:

- skloubili jsme několik témat do jednoho úkolu: studenti se současně učili vyhledávat a vyhodnocovat informace, zpracovávat sebraná data (úprava fotografií, střih videa, střih zvuku, zpracování a prezentace textu atd.) a pokud možno i prezentovat výsledek před publikem; současně se poučili jak o tématu, které zpracovávali, tak i o tématech, která zpracovávaly ostatní týmy; současně se učili učit se, spolupracovat v týmu a řešit problém -- je to NEJEFEKTIVNĚJŠÍ způsob vyučování, který znám

- problémová metoda žáky dobře motivuje, studenti se učí spontánně, není potřeba zkoušet a známkovat znalosti nebo psát testy, stačí sledovat práci týmů a hodnotit, jak se jednotliví studenti zapojili do řešení zadané úlohy

- některé zdařilé výsledky se dají použít jako učební pomůcky nebo se jimi škola může veřejně chlubit (některé z nejlepších si naopak můžeme ukazovat jen v uzavřené společnosti -- např. video o J.J.Rybovi, kde hlavní roli hrají rybičky v tomatě, rajská omáčka je narážkou na smutný konec našeho slavného kolegy)

- hodně radosti a minimální zátěž pro studenty i pro učitele (protože studenti pracují sami a rádi), pokud se projektová metoda daří

Úskalí:

- probírá se několik témat současně, tj. NEPLNÍ SE TEMATICKÝ PLÁN -- velký průšvih pro učitele (v lednu měl probírat žížalu, ale slepici až v únoru -- z hlediska vedení školy to je neřešitelný problém)

- jeden člen týmu udělá všechnu práci na projektu, ostatní tráví vyučování na facebooku; jeden člen týmu je výrazně iniciativní a ostatním přenechá jen pomocné práce, které je nebaví; jak individuálně hodnotit týmovou práci? (ne podle výsledku, ale podle přínosu jednotlivců)

- studenti mají zadaný úkol, ale řešení hledají sami; může se stát, že se naučí něco jiného, než měl na mysli učitel (nesplnění tematického plánu, příp. ŠVP - já bych nad tím mávnul rukou, ale z hlediska vedení školy a nadřízených orgánů je to pro mě VELKÝ PRŮŠVIH)

- jak propojit témata, která patří do různých předmětů (informatika, čeština, dějepis, matematika, společenské vědy); většina učitelů se řídí zásadou: já ti nemluvím do informatiky a ty mně nemluv do češtiny / do výtvarky / do matyky... -- na společné projekty si člověk musí vybírat spojence, jenže pak třeba dostane třídu, kterou učí někdo jiný, kdo na společný projekt nepřistoupí

- studenti chtějí trávit vyučování u počítačů a nechtějí ven ze školy

- vedení školy nechce pustit studenty ven na celé dopoledne (a když, tak jen ve dnech, kdy ostatní dostanou studijní volno -- např. při přijímačkách nebo maturitních písemkách -- jenže v dubnu je pozdě začínat s projektem, který zabere celé pololetí); studenti by samozřejmě chtěli to studijní volno, a já zase prudím s nějakým projektem

- pro přípravu studentů na úspěšné vyplnění zaškrtávacích testů je projektová metoda naprosto nepoužitelná -- to je VELKÝ PRŮŠVIH z hlediska CERMATu a podobných testovacích organizací

- studenti se pohybovali po městě v malých skupinách bez přímého dozoru učitele -- co kdyby se někomu udělalo nevolno, někoho přejelo auto, dostali se do konfliktu s obyvateli budov, které fotografovali, nebo do jakéhokoli jiného konfliktu atd. -- z toho koukal pro změnu KRIMINÁL

Závěr:

Se svými pokusy o projektové vyučování jsem nejvíc narazil v předmětové komisi, protože studenti dělali věci, které neměli předepsány, některé znalosti a dovednosti se nenaučili (protože se bez nich obešli, ale naučili se zase něco jiného), nedodržovali jsme časový plán, nedokázal jsem dobře odlišit výkony jednotlivců, výsledky předmětovou komisi nenadchly nebo vysloveně zhnusily (např. video o násilných hrách). Vedení školy mi sice v rámci možností vycházelo vstříc (vycházky do města, zapůjčení násad ke smetákům -- ty pak šikovný student ve videu proměnil na laserové meče), ale na efektivní práci na projektech to nestačilo. V některých třídách sice byla práce na projektech oblíbená a úspěšná, ale v jiných třídách se studenti vysloveně flákali -- projekty je nemotivovaly. No a posledním hřebíkem do rakve byla pohrůžka státní maturitou ze strany CERMATu...

2.Autor: Ivan RyantVloženo: 04. 10. 2013 03:03


a ještě něco: taky bych měl zájem o nějaký grant

3.Autor: Ondřej NeumajerVloženo: 04. 10. 2013 08:39

Skvělý komentář pane Ryante, jako vždy, chce  se mi napsat. Téma na samostatný článek, zejm. ty příklady.

Jedno úskalí ale myslím je možné řešit. Do tematického plánu si projekt naplánovat dopředu, to by nešlo? Zrovna teď procházím žádosti škol o Quality Label eTwinning a jelikož jedním z kritérií je začlenění eTwinningového projektu do kurikula, tak mohu sledovat, jak se s tím jedtovlivé školy, resp. učitelé poprali. Někteří uvádějí, že z projektu udělali předmět, jinde to prostě plánovali dopředu a zohlednili v plánech, resp. ŠVP.

Cermat bych neoznačil jako škúdce projektové výuky. Spíše jde o to, co mají jeho testy ověřovat.

 

4.Autor: Petr ChalušVloženo: 05. 10. 2013 22:14

Státní maturita je hřebík do rakve nejen projektovému vyučování.

5.Autor: Radek SárköziVloženo: 06. 10. 2013 00:09

Státní maturita neobsahuje testy z informatiky. Tematické plány nejsou povinné. Naopak součástí maturity může být závěrečná práce jako výstup z projektu. Nehledejme překážky tam, kde nejsou... (O grant si musíte požádat.)

6.Autor: Ivan RyantVloženo: 06. 10. 2013 05:20

Ondřej Neumajer píše:

"Jedno úskalí ale myslím je možné řešit." -- Asi ano. Všechno jde, když chce i předsedkyně předmětové komise. A děkuji za pochvalu.

Radek Sárközi píše:

"Státní maturita neobsahuje testy z informatiky." -- ale měla je obsahovat, takže nám nezbývalo než studenty včas začít připravovat na testy podle katalogu CERMATu (už jste na to zapomněl? -to teda brzy). No a nebudeme přece měnit ŠVP, když nám dalo tolik práce (zvlášť když jsem se na ní odmítl podílet, že ano). Třeba ty testy zase někdo brzy zavede...

"Tematické plány nejsou povinné." -- Jak pro koho. Já je mám povinné.

"Naopak součástí maturity může být závěrečná práce jako výstup z projektu." -- Z inidividuákního projektu ano, z týmového nikoli. Samostatný projekt je součástí naší školní maturity z volitelného programování.

"Nehledejme překážky tam, kde nejsou..." -- Kdybych vyjmenovával překážky, které nejsou, jistě by mne naše paní ředitelka přesvědčila, že mohu klidně dál pokračovat ve vyučování IICT. Bohužel jsem naopak přesvědčil já ji, že pokračovat nemohu a ona to uznala. Radost z toho neměla, já taky ne.

"(O grant si musíte požádat.)" -- Požádat je jedna věc a dostat je věc úplně jiná.

Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.