Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku

Ikona teoreticky

Participace dětí

Ikona odbornost
Autor: MUDr. Eva Vaníčková, CSc. a kol.
Anotace: Manuál UNICEF „Škola přátelská dětem“ je výsledkem dlouhodobé práce týmu odborníků pod vedením Creama Wrighta. Základním východiskem dětem přátelské školy je respekt nejlepšího zájmu dětí, který je průsečíkem všech determinant kvality života dítěte.

Řekne-li se PARTICIPACE dětí, ve škole, mnoho dospělých ať už pedagogů nebo rodičů se vyděsí či pohorší. Přitom v demokratickém státě jako je Česká republika, se očekává, že každý občan bude aktivně participovat na svém životě, bude chodit k volbám, orientovat se v dění ve svém městě či státě, vyjádří se k případné výstavbě nové dálnice či bude umět diskutovat se starostou při předání petice na rekonstrukci dětského hřiště. A kde jinde, než ve škole se tomuto mají děti, občané České republiky, naučit.
Téma příspěvku:Klima školy / třídy
Klíčová slova: participace, unicef, participace žáků, demokratická společnost a její občané, škola přátelská dětem
Dlouhodobě se setkáváme s názory, že děti jsou na zapojování se do dění ve svém okolí či k vyjadřování se k nejrůznějším otázkám ještě malé a jejich čas přijde později, ideálně s dospělostí. Opak je ale pravdou, a právě škola by měla být jedním z míst, kde se dítě připravuje na svůj život ve společnosti, tudíž se vedle počítání do sta, gramatiky a cizích jazyků, musí naučit i vyjádřit svůj názor, participovat a být aktivním občanem.
 
Dnes velmi oblíbené rámcové vzdělávací programy myslí na výchovu k občanství a zařazují ji jako povinnou součást vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Je ovšem plně na škole, jak výchovu k občanství pojme. Buď jako samostatný předmět, nebo jej může integrovat do příbuzných vzdělávacích oborů (např. ve výchově ke zdraví, dějepisu, …), či průřezových témat např. Výchova demokratického občana. V praxi je ale jen velmi málo škol, případně osvícených pedagogů, kteří umějí vhodně a použitelně s tímto tématem pracovat. Zpravidla se za výchovu k občanství počítá fakt, že žáci znají státní symboly a pojmenují alespoň 3 prezidenty zpětně. V lepším případě škola považuje za výchovu k občanství zřízení školní samosprávy (nebo i školního parlamentu dětí a mládeže). V tomto ohledu se jedná o využití § 21 zákona číslo 190/2004 Sb. – Školského zákona, který říká, že pokud žáci projeví zájem o vznik samosprávy, ředitel školy musí vznik umožnit. Školní samospráva pozitivně ovlivňuje chod školy, díky němuž je možná lepší komunikace mezi žáky i učiteli. Pomocí vzájemného dialogu nacházejí společná řešení a ustupuje se takto od direktivního řízení školy, které často mladí špatně chápou. 
 
Participace žáků by měla být demokratická a neformální, a to i podle projektu UNICEF Škola přátelská dětem. V praxi to znamená, že se žáci budou učit zcela v běžných aktivitách rozhodovat, spolupracovat, diskutovat, volit si, přijmout odpovědnost za svůj názor i výsledek, respektovat názor druhého. 
 
Dobrým příkladem může být například školní výlet. Každá třída by na konci školního roku měla absolvovat společnou akci mimo běžné prostředí školy. Znám ale školy, které zůstanou na školním dvorku, jelikož se bojí rizika jet s kolektivem mimo běžný prostor. Přitom se vše dá udělat jinak, ke spokojenosti všech a bez rizik. Pokud žáky zapojíme do výběru a diskuse o vhodný výlet pro celý kolektiv, nastavíme mantinely (např. počet dní, cena), dáme prostor k vyjádření všem potenciálním účastníkům. Je pravděpodobnější, že bude zvolen výlet podle představ většiny. Navíc žáci získají přirozenou
odpovědnost a jejich účast na výletě bude o 100% jiná,  než kdyby jen do třídy přišel pedagog a řekl by: ,,Vážení, 27. 5. pojedeme na Okoř, máme to blízko, již jsem tam byl s ročníky před Vámi, a proto jsem se rozhodl, že pojedeme povinně sem.“ Asi mnozí z nás si umíte představit výraz v obličeji a motivaci mnohých žáků této třídy.
 
Participaci ve škole lze rozdělit na:
1. třídní
2. celoškolní
3. mimoškolní
 
Všechny varianty jsou pro žáky i školu velmi důležité. Aplikováním tak škola docílí lepšího klimatu na škole.
 
Třídní participace
Je velmi vhodná na začátek seznámení žáků s participací jako takovou. Jednotlivé formy participace mohou napomoci ke stmelení kolektivu a pochopení principu spolurozhodování. Vždy je tu důležitá role pedagoga. Ten musí napomáhat žákům vést diskusi, nastavit pravidla, uvědomovat si propad názorů či aktivit. Není třeba, aby pedagog vše direktivně řídil, ale jeho role by měla být poradní, koordinační. Alespoň do doby, než jeho žáci budou schopni částečné samostatnosti. Nicméně i v době, kdy žáci plně chápou a umí používat demokratické principy v kolektivu, je role pedagoga důležitá. On patří do týmu a má v něm svá práva; zároveň má za žáky a jejich aktivity zodpovědnost a je nutná spolupráce všech aktérů. Ideální příklad třídní participace je volba předsedy třídy, který bude hájit zájmy svých spolužáků v rámci školy ve školním parlamentu dětí a mládeže. 
 
Celoškolní participace
Velmi dobře použitelná při zapojení žáků do chodu školy od školních plesů, projektových dnů, výzdoby školy, zlepšení klimatu při změnách, diskusemi nad rozvrhem apod. Mnoho škol zjistilo, že pro zjednodušení demokratických procesů ve škole a to hlavně při vyjadřování názorů žáků se osvědčil vznik a fungování školní samosprávy (školní parlament dětí a mládeže, studentský rada, apod.).
Školní parlament je žákovská skupina tvořená z předsedů tříd, snažící se uplatnit své zájmy a zájmy svých vrstevníků v prostředí své školy, například zlepšit výuku, vzájemné vztahy mezi pedagogy a žáky. Žáci prosazují své zájmy především pomocí dialogu s vedením školy, nalézáním společných kompromisů, ale také pořádáním akcí, jejichž rozpětí a zaměření sahá od sbírek pro dětské domovy po pořádání diskusí s osobami veřejně činnými. Vhodné je roční
volební období, aby si žáci co nejvíce osvojili metody voleb a měli také možnost se zapojovat ve větším počtu. Současně jsou tak konfrontováni se skutečným řešením, kdy dotyčný neplní svou funkci podle vůle svých voličů. Je to důležité i do dospělosti. Děti musejí vnímat zodpovědnost při volbě a možné změny zástupců při neplnění úkolů i v případě komunální či vrcholové politiky. Důležitá je zde i role pedagogů a vedení školy. Pokud na škole existuje školní  samospráva, je na plné zodpovědnosti těchto dospělých, aby se členy vedli dialog a spolupracovali s nimi. Jen tak se žáci naučí participovat. 
 
Školní samosprávy mají v naší historii kořeny již za T. G. Masaryka, který výchovu k občanství na školách považoval za velmi důležitou pro rozvoj státu. V České republice se tato uskupení žáků rozšířila nejvíce v devadesátých letech. Tento trend pokračuje i nyní, jak může potvrdit již dříve zmíněný Školský zákon č. 190/2004 Sb., § 21 o vzniku samospráv. 
 
Mimoškolní participace
Poslední dobou se setkávám s názory, že školu zajímají aktivity žáků jen na půdě školy a mimo školu si leckterá škola dobře zvolí, které aktivity svých svěřenců podpoří či nikoli. Zpravidla to bývají především vědomostní olympiády či sportovní disciplíny nejrůznějšího typu. Pro občanskou společnost je ale velmi důležité, aby škola podporovala dobrovolnictví, práci pro blaho druhých a participaci mladých. Ať už se jedná o vedení skautského oddílu, či fungování v městském parlamentu dětí a mládeže. Žáci tak nejen tráví svůj volný čas záslužnou činností, ale zároveň se neformálním vzděláváním naučí spoustu užitečného pro využití i při své výuce na dané škole. Dlouhodobě se ukazuje, že děti, které se aktivně podílejí na chodu školy, města, kraje (učí se participovat na svém okolí) si zvyšují své klíčové kompetence a stávají se úspěšnějšími při dalším studiu i profesním zaměření. Toto je z dlouhodobého hlediska velmi důležité a nutné u mladých lidí podporovat.
 
Klíčové kompetence:
• kompetence k učení
• kompetence komunikativní
• kompetence k řešení problémů
• kompetence sociální a personální
• kompetence občanské
• kompetence pracovní
 
Možnosti mimoškolní participace:

Městský parlament dětí a mládeže= uskupení zvolených zástupců jednotlivých školních parlamentů, jejichž zájmy zasahují do každodenního dění ve městě. Svými názory, aktivitami, nápady a podněty neustále vytváří nový prostor pro komunikaci všech generací a řešení nejrůznějších otázek. Některá města a obce zřizují při 
svých radách, zastupitelstvech tato uskupení jako poradní orgán starosty, různých pracovních skupin či komise. V těchto oficiálních orgánech je dán různý prostor k participaci a také se diskutují různá témata. Mladí lidé však mají možnost se oficiální cestou vyjadřovat k otázkám, které se jich týkají a jsou jim předkládány k projednání.
 
Zpravidla to bývají otázky využití volného času, obnova zeleně, kulturní vyžití, doprava či pracovní možnosti pro studenty ve městě. 
 
V praxi pak parlamenty dětí a mládeže organizují různé koncerty, diskuse, soutěže a závody pro své vrstevníky i širokou veřejnost. Pomáhají vedení města zjišťovat názory mladých na jednotlivá témata formou ankety mezi vrstevníky apod. 
 
Krajský parlament – zastupitelstvo dětí a mládeže = uskupení jednotlivých městských parlamentů dětí a mládeže, kam má právo každé město vyslat své zástupce. Jejich hlavními cíli je vytvořit prostor pro diskusi mládeže, vhodným způsobem upozorňovat na problémy mládeže v daném kraji, prezentovat zájmy dětí a mládeže v oblasti vzdělávání, využití volného času, sportu, kultury atd.
Šíření myšlenky Úmluvy o právech a povinnostech dítěte, Listiny základních lidských svobod, Ústavy ČR, informovat o nich děti, mládež i dospělé ve svém okolí. Pořádat drobné akce pro děti a mládež, seznamovat děti a mládež s možnostmi účasti na pořádaných akcích a o celkovém zapojování se do dění ve svém okolí.
 
Národní parlament dětí a mládeže (NPDM) = celorepublikový – Patří pod program Participace, je vrcholnou strukturou veškerých struktur parlamentů, zastupitelstev a jinak pojmenovaných usku pení dětí a mládeže pracující na participaci v ČR. Je to dobrovolné a apolitické uskupení jednotlivých parlamentů dětí a mládeže fungující na demokratických principech. NPDM je výhradním nositelem myšlenky participace a výchovy k občanství v rámci ČR.
 
Tento projekt vznikl již v roce 1997. Jeho hlavní myšlenka byla převzata z Francie a za tehdejší pomoci MŠMT byla vyvinuta snaha k vzájemnému setkávání mladých, kteří se chtějí podílet na veřejném dění a není jim lhostejné, co se v jejich okolí děje. NPDM se snaží hájit zájmy mládeže na celorepublikové úrovni. Spolupracuje s různými národními institucemi a vyvíjí aktivity k rozvoji a osvětě mládeže v otázkách, které se jí bezprostředně týkají. Pořádá kulaté stoly, diskuse s odborníky na různá témata a upozorňuje mladé na jejich práva i povinnosti. Pomocí vzájemné komunikace přispívá do veřejné diskuse a částečně tak ovlivňuje dění na národní scéně, týkající se dětí a mládeže. Nejrůznějšími projekty se zaměřuje i na rozdílné skupiny mládeže a na jejich odlišné problémy. Zároveň funguje jako poradna pro již existující parlamenty s jejich problémy nebo pomáhá mládeži nové parlamenty zakládat a tím rozšiřovat strukturu. Touto pomocí se snaží NPDM dotvořit strukturu do co nejlepší podoby, aby každý mladý člověk měl kolem sebe někoho, na koho se může obrátit s připomínkou či prosbou. Díky svým kontaktům spolupracuje NPDM i se zahraničními partnery a parlamenty, díky nimž přijímá cenné informace, které dále šíří mezi českou mládež. Soustřeďuje se na problémy, se kterými se potýkají v jiných zemích, navazuje spolupráci, z níž se později těží tvorbou mezinárodních projektů.
 
Vedení NPDM je voleno po zasedání zástupců krajů vždy jednou ročně. Za každý kraj jsou zvoleni dva zástupci do Předsednictva NPDM z nichž jeden je zároveň i v Radě NPDM. Z takto zvolené Rady je dále zvolen předseda a dva místopředsedové NPDM pro roční období. Nad tím vším dohlíží koordinátor, v dnešní době koordinátorka. NPDM vydává svůj časopis Parlamenťák, který je určen pro všechny parlamenty dětí a mládeže, žáky základních a středních škol, jejich učitele, koordinátory, aj. nestátní neziskové organizace pracující s dětmi a mládeží. Některé nestátní neziskové  organizace pracující s dětmi a mládeží si připravují vlastní stanoviska k určitým celospolečenským tématům skrze proces participace jejich členů. 
 
Závěrem této kapitoly jsem vybrala jeden příklad participace dětí a mládeže na všech úrovních. V roce 2009 se v médiích objevila reportáž na téma „Školní uniformy“, ve které se vyjadřovali učitelé, ředitelé školy, rodiče zda by české děti měly nosit školní uniformy. Ovšem názor dětí se zcela vytratil a v reportáži nebyl. Na následném zasedání Rady a Předsednictva Národního parlamentu dětí a mládeže nastala diskuse na toto téma. Hlavně se členům nelíbilo, že dospělí rozhodují o tom, co by měly děti nosit každý den na sobě do školy. Na návrh zástupkyň z Olomouce se odhlasovalo, že NPDM vytvoří anketu a zjistí tak názor dětí a mládeže na školní uniformy. Sběr dat se zajistil pomocí struktury parlamentů dětí a mládeže na úrovni škol, měst, krajů.
 
Nejprve bylo potřeba vytvořit jednoduchý dotazník, který však nesměl obsahovat zavádějící odpovědi. Zároveň musel být jednoduše zpracovatelný a dostupný pro velké množství respondentů. Proto se nakonec skládal z jediné otázky a sedmi různých odpovědí: 
 
Jaký je Váš názor na zavedení školních uniforem?
a) Jsem pro jejich zavedení jak na základních, tak na středních školách.
b) Jsem pro jejich zavedení jen na ZŠ.
c) Jsem pro jejich zavedení jen na gymnáziích.
d) Jsem pro jejich zavedení, ale jen za reprezentačními účely (koncerty, dny otevřených dveří).
e) Nevím, záleželo by na ceně a vzhledu.
f) Jsem proti, nápad se mi nelíbí.
g) Jiná možnost.
 
Jednotlivé odpovědi se následně zapisovaly do přehledné tabulky, která obsahovala tyto údaje: jméno, rok narození, pohlaví, odpověď a podpis. S formuláři listu A4, kde bylo možné zaznamenat až 36 odpovědí, se členové NPDM vydali mezi své vrstevníky.
 
Celý výzkum probíhal ve více než deseti městech České Republiky a zúčastnilo se ho 1769 respondentů ve věku od deseti do šedesáti tří let. Nejpočetnější skupinu tvořili studenti narození mezi roky 1988 až 1994, tedy dnešní mládež. Ženy pak počtem 1076, tedy 61 % převažovaly muže, kteří tvořili zbylých 39 %. Tabulka ukazuje četnost jednotlivých odpovědí.
 
Školní uniforma – celkový výsledek:
a) pro zavedení na zš, sš: 268
b) pro zavedení na zš: 86
c) pro zavedení na gymnáziích: 168
d) pro zavedení za reprez. účely: 237
e) neví: 343
f) proti: 599
g) jiná možnost: 68
 
Jak je patrné, názory mládeže na nošení uniforem se poněkud liší. Za povšimnutí stojí také devatenáctiprocentní zastoupení možnosti „nevím“, na kterou se respondenti odvolávali zejména v souvislosti s cenou a vzhledem stejnokrojů. Pokud by se však měly uniformy zavádět, dle většiny studentů by se toto opatření nemělo týkat jen základních škol. Také nebyl potvrzen původní předpoklad, že ženy budou mít ohledně uniforem na rozdíl od mužů značně odlišný názor. Naopak, jejich odpovědi se téměř shodovaly, rozdíl tvořil maximálně 5 %. Z rozhovorů s respondenty také většinou vyplynulo, že mají strach především z pořizovacích cen uniforem.
Podle některých by také bylo nejlepší, aby každá škola zavedení stejnokrojů řešila individuálně, dle možností svých studentů. 
 
Po zpracování této ankety jsme sepsali tiskovou zprávu a obeslali média s názorem mladých lidí na školní uniformy. Podařilo se nám i otevřít diskusi s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a představit jim výstup. Na tomto příkladu je vidět přímá participace dětí ve svém životě. Věcí veřejnou byly ony uniformy a participací bylo zjištění názoru pomocí ankety a následné diskuse s aktéry, kteří o věci mohou rozhodovat. Do dnes je tento výzkum jediný v České republice a kdykoli se média opět zabývají školními uniformami, oslovují Národní parlament dětí a mládeže, zda je názor dětí na uniformy stále stejný. Zároveň do dnes školní uniformy nebyly plošně zavedeny.

Článek je zpracován na základě metodické příručky Škola přátelská dětem. Stručný průvodce manuálem UNICEF pohledem nejlepšího zájmu dětí. MUDr. Eva Vaníčková, CSc., Věra Faierajzlová, MUDr. Marie Nejedlá, Jana Votavová. UK v Praze – 3. LF, 2012. ISBN 978-80-260-2883-3.

Publikace vznikla v rámci projektu MZ OZS 6/313/2012.

Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Škola přátelská dětem.

Ostatní články seriálu:

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 11. 04. 2013
Zobrazeno: 4096krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
MUDr. Eva Vaníčková, CSc. a kol.. Participace dětí. Metodický portál: Články [online]. 11. 04. 2013, [cit. 2019-10-14]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/17301/PARTICIPACE-DETI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.