Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Speciální pedagogika v praxi: Reedukace specifických poruch učení
Odborný článek

Speciální pedagogika v praxi: Reedukace specifických poruch učení

13. 3. 2013 Základní vzdělávání
Autor
M. Šauerová, K. Špačková, E. Nechlebová

Anotace

Ukázka je z knihy Speciální pedagogika v praxi. Speciální pedagogové, poradenští pracovníci, učitelé základních škol i rodiče v ní najdou přehledně zpracované informace týkající se žáků se specifickými poruchami učení a chování. V článku se zaměřujeme na základní podmínky reedukačního procesu a poukazujeme na nejčastější chyby při reedukaci.

Obecné zásady reedukace specifických poruch učení

Jak již bylo uvedeno, reedukační proces znamená postupný rozvoj, zlepšování úrovně porušených nebo nevyvinutých funkcí potřebných pro čtení, psaní a počítání (např. rozvoj porušených funkcí zrakového vnímání). Jeho výsledkem však není pouze rozvoj těchto funkcí a vytvoření potřebné dovednosti na přijatelné úrovni, ale je zaměřen i na plnou či aspoň částečnou kompenzaci problematiky plynoucí ze SPU.

Základní podmínky správného reedukačního postupu:

Individuální přístup (každé dítě má specifické projevy obecné diagnózy, každé dítě disponuje jinými dalšími dovednostmi a schopnostmi, jichž můžeme vhodně při reedukaci využít, pohybuje se v odlišném sociálním kontextu).

• Reedukaci je nutné začít na té úrovni, kterou dítě bezpečně ovládá, přecházíme k oblastem, kde se obtíže začínají projevovat. Příkladem může být nácvik analýzy a syntézy (pokud dítě nezvládá analýzu a syntézu slov tvořených uzavřenými slabikami, ale analýzu a syntézu slov složených z otevřených slabik ano, začínáme nácvik na úrovni slov tvořených otevřenými slabikami).

• Při výuce je nezbytné respektovat aktuální dosaženou úroveň (viz např. doporučení u čtení).

• Reedukaci začínáme vždy nácvikem percepčně-motorických funkcí. Jednak tvoří podklad poruchy, takže je třeba z nich vycházet a průběžně je rozvíjet, navíc se jedná o cvičení, která jsou ve své podstatě hravá, pro děti přitažlivá, k práci je motivují a nezatěžují je.

• Při reedukačních postupech se maximálně snažíme využívat manipulaci s konkrétními předměty (např. textilní písmena, matematické hranoly).

• Využíváme co nejčastěji multisenzoriální přístup, při němž je zapojeno co nejvíce smyslů najednou a efektivita nácviku je mnohem vyšší. Dítě má také díky tomuto přístupu lepší možnost uplatnit svůj osobní styl učení (auditivní – dítě využívá při učení především sluch, vizuální – zejména zrak, haptický – dítě uplatňuje hmat, kinestetický – pohyb), což rovněž vede ke zvýšení efektivity reedukace.

• Pro práci s každým dítětem je nutné si připravit reedukační plán (přesnou konkrétní metodiku postupu vycházející z cíle, jehož chceme dosáhnout na základě přesné diagnostiky obtíží dítěte, postupy a pomůcky, které budeme při nápravě používat, další metody, jež mohou využít rodiče či odborníci v rámci komplexní péče – terapie, vhodná náplň volného času apod., časový harmonogram, zapojení dalších institucí).

• Při péči o děti se SPUCH je důležitá vhodná volba motivace.

• Dítě při reedukaci nesmíme přetěžovat, maximální čas pro nápravná cvičení by neměl přesáhnout patnáct až dvacet minut denně.

• Velmi důležité je upozornit rodiče na nezbytnost pravidelného a společného cvičení (mnoho rodičů se domnívá, že dítě bude nápravy provádět samo, cvičení je však třeba provádět ve vzájemné spolupráci; tím se působí i na interakci dítě–rodič).

• Průběžné hodnocení reedukačního postupu, orientace na kladné stránky dítěte, oceňovat snahu dítěte i v případě nedokonalého výkonu, netrestat za špatné známky.

Sledování vývoje dítěte i po ukončení reedukace, zda nedošlo k dekompenzaci obtíží.

Nejčastější chyby při reedukaci:

• Hubování, vyčítání, vymáhání slibů, že se zlepší. Ještě horší jsou urážky, nadávky, zdůrazňování úspěchů staršího sourozence, kamaráda ze sousedství – vedou k pocitům méněcennosti, zatvrzelosti, lítosti, popřípadě až k negativnímu vztahu k úspěšnějším vrstevníkům.

Negativní motivace, hrozby trestem, pokud dítě nebude dosahovat dobrých výsledků. Často má za následek vážné psychické obtíže dítěte a naprosto dítě demotivuje v průběhu reedukačního postupu.

• Každodenní několikrát opakovaná domácí příprava. Rodiče se snaží dítě připravit na diktát, píší ho s dítětem několikrát za sebou, chybovost se logicky v tomto případě vlivem únavy dítěte zvyšuje, předpřipravují různá cvičení, opakovaně čtou stejný text ve snaze dosáhnout plynulého čtení textu ve škole. Zátěž dítěte během domácí přípravy bývá neúměrná, efekty tohoto postupu jsou nulové, spíše škodlivé.

Nesprávné postupy při učení se naukovým předmětům, zejména důraz na mechanické učení. S podobnými postupy se setkáváme například i při učení se vyjmenovaným slovům a násobilce. Přitom i zde je zapotřebí porozumění významu slov či matematické operaci (rozdílům v operaci 4 × 1 a 1 × 4).

• Neustálé poznámky, že dítě něco neumí, a znevažování jeho domácí přípravy.

Nerespektování specifických obtíží, které souvisejí s poruchou, například záměny písmen, chyby vyplývající z nedostatečného sluchového vnímání, obtíže ve vyjadřování, snížený jazykový cit.

Nedostatek chvály – z pohledu učitelů a rodičů není důvod dítě chválit, neboť žádných úspěchů nedosahuje. Odmítání pochvaly je rovněž zdůvodňováno obavami, aby dítě nezískalo nereálný pocit zvládnutí dané látky, oblasti a nepřestalo se celkově snažit.

Nereálné cíle. Vychovatelé dítěti slibují za „překonání“ obtíží cíl, který je pro dítě těžko dosažitelný, zároveň působí velmi lákavě a případné oddalování jeho dosažení působí výrazně demotivačně a může vyvolávat i vážné psychosomatické obtíže.


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím GRADA z publikace Speciální pedagogika v praxi.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
M. Šauerová, K. Špačková, E. Nechlebová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Téma článku:

Speciální vzdělávací potřeby