Lekce o inkluzi zdravotně postiženého, integrace učiva literární výchovy, českého jazyka, dramatické výchovy, etické výchovy, výchova ke zdraví.
Integrace, škola pro všechny, inkluze – to jsou termíny, které postupně ve slovníku pedagogů zdomácněly. Za těmito termíny je snaha prosadit školu jako místo vzdělávání všech bez rozdílu (Vojtová, Bloemers, Johnstone 2006), tedy školu, do níž chodí vedle zdravé populace i žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, mezi které zákon č. 561/2004 Sb. Školský zákon [online] zahrnuje žáky se zdravotním postižením (např. se zrakovým, tělesným či mentálním postižením, s poruchami řeči či učení apod.), zdravotním znevýhodněním (např. dlouhodobě nemocní žáci) a se sociálním znevýhodněním.
Při začleňování žáků se speciálními potřebami do běžného kolektivu je potřebná zvýšená empatie, jednak vzhledem k začleňovanému jedinci, jednak ke kolektivu školní třídy. Je potřeba, aby kolektiv byl na tuto situaci připraven, aby nedošlo k odmítnutí začleňovaného jedince, neboť pozitivní zkušenost se školou a se spolužáky může jedince ovlivnit na celý život. Zde se přímo nabízí využívat dramatickou výchovu jako metodu práce (dále DV), protože tato metoda umožňuje pomocí fikce a simulované situace prožít a lépe pochopit pocity daného dítěte, jeho potřeby, a učí děti empatii ve vztahu k jedincům se speciálními potřebami.
V DV mluvíme o prožitku, vlastní zkušenosti, neboť zapojujeme city, pracujeme celým tělem, zkoušíme hledat varianty řešení problémů (Pavlovská, 2002). DV má tu výhodu, že můžeme být flexibilní, že jde o fikci, která má poskytnout atmosféru bezpečí, protože umožňuje zkoumat různé typy chování, aniž bychom museli být konfrontováni s jejich reálnými důsledky, je ovšem třeba, aby byl učitel vnímavý a předcházel identifikaci s postavami, případně uměl žáka v rámci reflexe z negativního zážitku vyvést. Fikce tedy kopíruje realitu, s odložením role odkládáme vše, co patří fikci. Co si však odnášíme do života, je zkušenost.
DV je učení, které dává jedinci příležitost učit se hodnotám a rozvíjet celou šíři kompetencí, především však dává:
DV může pomoci učitelům při začleňování dítěte se speciálními potřebami do kolektivu třídy.
Věk dětí: 9–11 let
Počet dětí: 20–25
Časový rozsah: 2–3 hodiny
Prostor: velká místnost bez nábytku
Pomůcky: 2x arch papíru A5 pro každou skupinu, dopis od Kláry, dva malé míčky, pléd nebo kostkovanou deku
Inspirační zdroj: SPYRIOVÁ, J. Heidy, děvčátko z hor. Albatros : Praha, 1978.
Klíčové kompetence: kompetence občanské, komunikativní, k řešení problémů, sociální
Výstup/Cíl:
žák relevantně posoudí důsledky svých rozhodnutí
Žáci si vyzkouší pravidlo ztišení, které bude učitel používat během celé lekce. Žáci chodí volně po prostoru, povídají si. Když učitel zvedne ruku, ztiší se a zvednou ji také. Pedagog pravidlo několikrát vyzkouší.
Učitel žákům řekne, že si zahrají příběh, který se mohl stát, právě někde se děje nebo se možná stane.
Učitel dětem sdělí, že vyhráli soutěž v …. , získali peníze a mohou si naplánovat výlet na tři dny.
(skupiny po 4–5 žácích se vytvoří podle klíče, který vybere učitel)
Každá skupina dostane arch papíru, promyslí a poté napíše, kam by chtěla jet na výlet a proč, vymyslí program na dvě odpoledne a jeden večer pro celou třídu.
4. Prezentace skupinové práce
Skupina vybere ze svého kolektivu jednoho zástupce, který přečte návrh výletu (skupiny mohou své návrhy představit pantomimicky, ostatní hádají). Mohou se vznášet dotazy, ptát se. Společným hlasování vyberou jeden návrh. Návrh musí ještě schválit pan(í) ředitel(ka).
5. Seznámení s žádostí o přijetí nového spolužáka, čtení Klářina dopisu.
Učitel žákům přečte dopis – žádost o umístění žákyně Kláry Tiché do této třídy. Učitel se zaměří na části dopisu, kde se píše, že Klára bydlí v přízemním domku a že jezdí do přírody. V konečné fázi se snaží žáky přimět k tomu, aby se o Kláru začali více zajímat, aby se s ní chtěli setkat a na všechno se jí zeptat.
Dopis od Klárky
Ahoj kamarádi ze čtvrté třídy!
Posílám vám hezký pozdrav z mého pokojíčku. Jmenuji se Klára, je mi deset let a bydlím se svými rodiči v malém přízemním domku. Ráda čtu knížky o zvířátkách, dívám se na televizi a jezdím do přírody. Škoda jen, že se tam dostanu tak málo. Už se těším, až se s vámi seznámím.
Zdravím vás kamarádka
Klára
Učitel přejde z role učitele do role Kláry; žáci sedí v půlkruhu, naproti sedí Klára na židli, nohy má zabaleny do deky. Předem upozorníme žáky, že se setkají s Klárou a mají možnost na cokoliv se jí zeptat. Přeměnu učitele na Kláru můžeme udělat pomocí rekvizity. Učitel v roli Kláry bude reagovat na dotazy žáků tak, aby se dozvěděli následující: Klára nemůže chodit, je na vozíčku. Tato událost ji potkala v sedmi letech při autonehodě. Jela s rodiči na dovolenou a narazilo do nich zezadu nákladní auto. Do první třídy chodila s ostatními spolužáky a měla spoustu kamarádů. Po nehodě se s rodiči přestěhovala, aby si nehodu pořád nepřipomínala. Pak ji dva roky učila maminka, protože navštěvovala různá sanatoria. Po tak dlouhé době by zase ráda chodila do školy s dětmi, aby získala kamarády. Doma je jí moc smutno.
Učitel s žáky na arch papíru napíší, co se o Kláře dozvěděli. Arch přilepí na tabuli.
Žáci se snaží podívat do jednotlivých etap Klářina života. Každá skupinka si vylosuje téma (narození, mateřská škola, 1. školní den, návštěva rodičů v nemocnici, oslava 9. narozenin), na které si připraví živý obraz (nehybná kompozice z lidských těl v prostoru). Jednotlivé skupiny nebudou obrazy oživovat, půjde o „fotografie“ z různých etap Klářina života. Lektor počká, až budou všechny skupiny hotovy, a pak se „fotografie“ ukazují jedna po druhé v časové posloupnosti. Žáci se snaží uhodnout, který úsek ze života Kláry spolužáci předvedli a jakou kdo měl roli.
Učitel sdělí žákům, že přijetí Kláry na školu provází problémy. Formou řízeného rozhovoru s žáky problémy konkretizuje – využívá archu Klára: škola není bezbariérová, přístup ke škole... Diskuze – můžeme my nějak pomoci? Zde doporučujeme připomenout např. nadaci Konto Bariéry, Kuře, Pomozte dětem apod. a jejich cíle.
10. Výlet s Klárou
Učitel dětem připomene, že mají jet na výlet a už dokonce jako třída vymyslely různé návrhy, co tam budou dělat. Ale co když s nimi pojede i Klára? Mají vybraný jeden návrh, který jim učitel vyvěsí tak, aby byl dobře viditelný, a skupiny se ho snaží přepracovat, aby s nimi Klára mohla jet. Po časovém limitu své návrhy prezentují a po odhlasování dopisují do návrhu.
Učitel dětem poděkuje za práci, za to, že byly ochotny se vzdát svých návrhů. Rozhovor o zařazení zdravotně postižených dětí do běžných tříd.
Doplněk
Během lekce navrhujeme pro zahřátí a uvolnění následující aktivity. Ty učitel může, ale nemusí zařadit.
Honičky:
Doporučení: lekce se dá pozměněním aktivit upravit pro starší věkovou kategorii.
Poznámka – na co si dát pozor:
Jde o fiktivní příběh, přesto ho brát vážně. Několikrát jsme ho úspěšně realizovali, ale 2x se nám stalo, že někteří žáci odmítli pozměnit výlet kvůli neexistující Kláře. Nakonec se nám vše podařilo zvládnout, ale je potřeba být ve střehu a empatický ke skupině.
Literatura:
Clark, J.; Dobson, W.; Goode, T.; Neelands, J. Lekce pro životLekce pro život. Brno : MU, 2008. ISBN 978-80-210-4580-4
VALENTA, M. REISMAN, M. Dramaterapie. Olomouc: Netopejr, 1999. ISBN 80-86096-27-0.
MÜLLER, O. Dramika (nejen) pro speciální pedagogy. Olomouc 1995. ISBN 80-7067-572-1
MACHKOVÁ, E. Úvod do studia dramatické výchovy. Praha: IPOS, P. BOX 12, 1998, ISBN 80-7068-103-9.
WAY, B: Rozvoj osobnosti dramatickou improvizací. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 1996. ISBN 80-85866-16-1
VOJTOVÁ, V., BLÖMERS, W., JOHNSTONE, D. Pädagogische Wurzeln der Inklusion/ Pedagogical Roots to Inklusion. Berlin: Frank & Timme Verlag für wissenschaftliche Literatur, 2006. ISBN 3-86596-038-3
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích: