Při formulaci očekávaných výstupů nám mohou pomoci pravidla pro vytváření deskriptorů, uvedené ve Společném referenčním rámci pro jazyky.
U nižší úrovně znalostí je vždy obtížnější vyjádřit to, co žák umí, než to, co neumí. Mají-li však jednotlivé úrovně ovládání jazyka sloužit jako učební cíle, je pozitivní formulace hodnocení žádoucí. Někdy je možné tutéž položku formulovat pozitivně i negativně, například pokud jde o rozsah ovládání jazykových prostředků (viz tab. A1).
Tabulka A1 Hodnocení: pozitivní a negativní formulace
Pozitivní formulace | Negativní formulace |
|
|
Snahu vyhnout se negativnímu vyjadřování dále komplikuje skutečnost, že některé aspekty komunikativního ovládání jazyka nepřispívají k jeho dalšímu rozvíjení. Příkladem je kategorie označovaná jako "nezávislost", čili nakolik je žák závislý:
Tyto záležitosti lze často upravit formou výhrad k pozitivně formulovaným deskriptorům:
Deskriptory by měly popisovat konkrétní úlohy nebo konkrétní míru dovednosti při plnění úloh. Jejich formulace by neměla být vágní; např.: "Žák ovládá řadu přiměřených strategií" - co je míněno strategií? Přiměřených čemu? Co znamená "řada"? Problémem vágních deskriptorů je, že se hezky čtou, ale přestože je každý lehce přijme za své, bývají rozdílně interpretovány.
Již od 40. let 20. století platí zásada, že dva po sobě následující stupně by se neměly odlišovat pouze v tom, že výrazy "někdy" nebo "několik" budou o stupeň výše nahrazeny výrazy "často" nebo "většina", nebo že "dosti široký" se změní na "velmi široký" či z "prostřední" na "dobrý". Rozdíly musejí být skutečné, nikoliv pouze verbální, a proto tam, kde nelze rozdíly smysluplně a konkrétně vyjádřit, mohou vzniknout mezery.
Deskriptory mají být formulovány srozumitelně, mají mít jednoduchou větnou stavbu a explicitní logickou strukturu.
Není realisticky možné, aby deskriptor delší než souvětí o dvou větách sloužil v procesu hodnocení jako praktické vodítko.
Kratší a konkrétní deskriptory mohou být využívány pro výčet nezávislých kritérií k průběžnému hodnocení. Tato nezávislá platnost je signálem, že deskriptor slouží jako vyjádření cíle, že jeho smysl není pouze relativní a odvozený od ostatních deskriptorů na stupnici.
Použitá literatura:
Společný evropský referenční rámec pro jazyky, Council for Cultural Co-operation, Education comittee, Modern Lenguages Division, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. ISBN 80-144-0404-4
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.