Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Formulace deskriptorů
Odborný článek

Formulace deskriptorů

11. 12. 2006 Základní vzdělávání
Autor
Gabriela Baladová

Anotace

Výňatek ze Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR), ve které jsou uvedeny technické aspekty popisování úrovní ovládání jazyka při hodnocení. Celá kapitola v SERR pojednává o kritériích pro vytváření deskriptorů a o metodických postupech pro sestavování stupnic.

Při formulaci očekávaných výstupů nám mohou pomoci pravidla pro vytváření deskriptorů, uvedené ve Společném referenčním rámci pro jazyky.

1. Pozitivní přístup

U nižší úrovně znalostí je vždy obtížnější vyjádřit to, co žák umí, než to, co neumí. Mají-li však jednotlivé úrovně ovládání jazyka sloužit jako učební cíle, je pozitivní formulace hodnocení žádoucí. Někdy je možné tutéž položku formulovat pozitivně i negativně, například pokud jde o rozsah ovládání jazykových prostředků (viz tab. A1).

Tabulka A1 Hodnocení: pozitivní a negativní formulace

Pozitivní formulace Negativní formulace
  • ovládá základní jazykový repertoár a strategie, což mu umožňuje dorozumět se ve všedních předvídatelných situacích (Certifikát Eurocentres, úroveň 3)
  • ovládá základní jazykový repertoár a strategie nutné pro uspokojení většiny každodenních potřeb, většinou však hledá vhodná slova a přizpůsobuje obsah sdělení (Tabulka pro hodnotitele Eurocentres, úroveň 3)
  • slovní zásoba pokrývá oblast základních předmětů, míst a příbuzenských vztahů (ACTFL, začátečník)
  • student reprodukuje a rozpoznává soubor naučených slov a krátkých frází (Trim 1978, úroveň 1)
  • dokáže použít krátké běžné výrazy a vyhovět tak jednoduchým konkrétním potřebám - pozdravy, výměna informací atd. (Elviri; úroveň 1, Miláno 1986)
  • má velmi omezený jazykový repertoár, neustále hledá vhodná slova a často vyžaduje přeformulování obsahu sdělení (ESU, úroveň 3)
  • z důvodu omezených jazykových schopností se velmi často neorientuje a nedorozumí v nerutinních situacích (Finská, úroveň 2)
  • dochází k poruchám komunikace, omezené schopnosti narušují obsah sdělení (ESU, úroveň 3)
  • ovládá pouze omezenou slovní zásobu (Holandsko, úroveň 1)
  • omezená zásoba slov a výrazů neumožňuje sdělovat myšlenky a názory (Goteborg, U)
  • student produkuje pouze mechanicky naučené skupiny vět a výčty (ACTFL, začátečník)
  • ovládá pouze nejzákladnější jazykový repertoár, funkční porozumění jazyku je minimální nebo nulové (ESU, úroveň 2)

Snahu vyhnout se negativnímu vyjadřování dále komplikuje skutečnost, že některé aspekty komunikativního ovládání jazyka nepřispívají k jeho dalšímu rozvíjení. Příkladem je kategorie označovaná jako "nezávislost", čili nakolik je žák závislý:

  1. na přizpůsobení řeči ze strany partnera v komunikaci,
  2. na možnosti požádat o vysvětlení,
  3. na pomoci druhé osoby při formulování obsahu sdělení.

Tyto záležitosti lze často upravit formou výhrad k pozitivně formulovaným deskriptorům:

  • Ve většině případů rozumí jasně artikulovanému spisovnému jazyku, který je mu/jí adresován a který se týká běžných záležitostí, pokud může občas požádat o zopakování nebo přeformulování.
  • Rozumí tomu, co mluvčí přímo jemu/jí říká zřetelně a pomalu v rámci jednoduchého rozhovoru na každodenní téma. Porozumění mu/jí může být usnadněno, pokud se mu/jí mluvčí opravdu snaží pomoci.
2. Určitost

Deskriptory by měly popisovat konkrétní úlohy nebo konkrétní míru dovednosti při plnění úloh. Jejich formulace by neměla být vágní; např.: "Žák ovládá řadu přiměřených strategií" - co je míněno strategií? Přiměřených čemu? Co znamená "řada"? Problémem vágních deskriptorů je, že se hezky čtou, ale přestože je každý lehce přijme za své, bývají rozdílně interpretovány.

Již od 40. let 20. století platí zásada, že dva po sobě následující stupně by se neměly odlišovat pouze v tom, že výrazy "někdy" nebo "několik" budou o stupeň výše nahrazeny výrazy "často" nebo "většina", nebo že "dosti široký" se změní na "velmi široký" či z "prostřední" na "dobrý". Rozdíly musejí být skutečné, nikoliv pouze verbální, a proto tam, kde nelze rozdíly smysluplně a konkrétně vyjádřit, mohou vzniknout mezery.

3. Jasnost

Deskriptory mají být formulovány srozumitelně, mají mít jednoduchou větnou stavbu a explicitní logickou strukturu.

4. Stručnost

Není realisticky možné, aby deskriptor delší než souvětí o dvou větách sloužil v procesu hodnocení jako praktické vodítko.

5. Nezávislost

Kratší a konkrétní deskriptory mohou být využívány pro výčet nezávislých kritérií k průběžnému hodnocení. Tato nezávislá platnost je signálem, že deskriptor slouží jako vyjádření cíle, že jeho smysl není pouze relativní a odvozený od ostatních deskriptorů na stupnici.

Použitá literatura:
Společný evropský referenční rámec pro jazyky, Council for Cultural Co-operation, Education comittee, Modern Lenguages Division, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. ISBN 80-144-0404-4

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Gabriela Baladová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Cizí jazyk 2. stupeň