Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání - těžké mentální pos... > > > > > > > > > > > > > > > > > > Využití variabilních provozů ve vyučovacích...

Ikona prakticky

Využití variabilních provozů ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ – 1. díl

Ikona inspiraceIkona hodina
Autor: Ilona Kolovská
Anotace: Příspěvek se zabývá sestavováním variabilních provozů a jejich organizací ve vyučovacích jednotkách TV na 1. stupni základních škol. V textu dále naleznete konkrétní příklad variabilního provozu zaměřeného na zdokonalování atletických dovedností.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Základní vzdělávání » Kompetence sociální a personální » podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá
  2. Základní vzdělávání » Kompetence k řešení problémů » samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy
  3. Základní vzdělávání » Kompetence k učení » vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení
Očekávaný výstup:
  1. základní vzdělávání » Člověk a zdraví » 1. stupeň » Tělesná výchova » 1. období » spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěžích
  2. základní vzdělávání » Člověk a zdraví » 1. stupeň » Tělesná výchova » 1. období » zvládá v souladu s individuálními předpoklady jednoduché pohybové činnosti jednotlivce nebo činnosti prováděné ve skupině; usiluje o jejich zlepšení
  3. základní vzdělávání » Člověk a zdraví » 1. stupeň » Tělesná výchova » 2. období » jedná v duchu fair play: dodržuje pravidla her a soutěží, pozná a označí zjevné přestupky proti pravidlům a adekvátně na ně reaguje; respektuje při pohybových činnostech opačné pohlaví
Mezioborové přesahy a vazby:
  1. Základní vzdělávání -> Člověk a svět práce 1. stupeň
Průřezová témata:
  1. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Rozvoj schopností poznávání
  2. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Řešení problémů a rozhodovací dovednosti
  3. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Seberegulace a sebeorganizace
Organizace řízení učební činnosti: Skupinová, Individuální
Organizace prostorová: Specializovaná učebna
Nutné pomůcky: Drobné náčiní
Klíčová slova: pohyb, tělesná výchova, Člověk a zdraví, variabilní provoz, zdokonalování pohybových dovedností, pohybové činnosti


Na tento příspěvek navazují texty Využití variabilních provozů ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ - 2. díl, Využití variabilních provozů ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ - 3. díl a Využití variabilních provozů ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ - 4. díl.


V tomto příspěvku se budeme zabývat sestavováním variabilních provozů a jejich organizací ve vyučovacích jednotkách TV na 1. stupni základních škol. Dále v textu naleznete konkrétní příklad variabilního provozu zaměřeného na zdokonalování atletických dovedností.

Variabilní provoz

Variabilním provozem rozumíme takovou specifickou organizační formu práce, při které dochází ke zdokonalování pohybových dovedností a činností ve ztížených a proměnlivých podmínkách. Dochází zde k rychlejšímu střídání stanovišť - omezením času vytváříme ztížené podmínky.

Za dílčí cíle variabilního provozu podle Frömela (1987) považujeme:

  • zdokonalovat a zpevňovat pohybové činnosti ve ztížených a variabilních podmínkách, které jsou charakteristické pro třetí fázi motorického učení,
  • maximálně využívat didaktický čas pro pohybovou aktivitu žáků, zapojit současně všechny žáky do těchto aktivit,
  • intenzivním zdokonalováním pohybových dovedností v konkrétních činnostech napomáhat i rozvoji pohybových schopností a zvyšování zdatnosti žáků,
  • rozvíjet u žáků schopnost rychlé orientace a přizpůsobování se měnícím se podmínkám,
  • proměnlivostí obsahu a podmínek vytvářet předpoklady pro úspěšný transfer do jiných pohybových, ale i pracovních činností,
  • přispívat k rozvoji samostatnosti žáků při pohybové činnosti,
  • přispívat k rozvoji tvůrčí aktivity žáků,
  • zpestřit didaktické formy, a tím přispět ke zlepšení vztahu žáků k tělesné výchově.

Obsahem variabilního provozu na jednotlivých stanovištích jsou pohybové činnosti zařazené do ŠVP - Tělesná výchova. Tyto pohybové činnosti musí být zvládnuté do té míry, že je již žádoucí tyto činnosti zdokonalovat a upevňovat ve ztížených a proměnlivých podmínkách (třetí fáze senzomotorického učení). Dále je nutné, aby zařazené pohybové činnosti vyžadovaly jen zcela výjimečně záchranu.

Doporučení pro uspořádání obsahu jednotlivých stanovišť variabilního provozu:

  • střídavě zatěžovat různé svalové skupiny,
  • střídat náročná cvičení s méně náročnými,
  • střídat složitější cvičení s jednoduššími,
  • zařazovat i průpravná cvičení ke zdokonalovaným pohybovým činnostem,
  • zařazovat „doplňkové" činnosti v rámci pohybového úkolu.

Vlastní řízení variabilního provozu můžeme realizovat třemi základními způsoby:

    1. vymezením počtu opakování cvičení na jednotlivých stanovištích (vymezení zátěže),
    2. vymezením času pro pohybovou činnost na stanovištích i pro přechod na další stanoviště (vymezení času),
    3. vymezením času i počtu opakování na jednotlivých stanovištích (vymezení času i zátěže).

Nejjednodušším způsobem řízení je vymezení času pro pohybovou aktivitu i pro přechod na další stanoviště. Doba cvičení se nejčastěji na 1. stupni doporučuje od 2 do 4 minut s tendencí k volbě kratší doby. Jenom krátkodobost pohybové činnosti na jednotlivých stanovištích zajistí ztížené a proměnlivé podmínky.

Počet stanovišť - většinou na 1. stupni 4 až 8 - určujeme podle počtu žáků, prostorových a materiálních podmínek i podle didaktických cílů. Rozestavujeme je zpravidla do kruhu nebo většího množství menších kruhů, případně jiných seskupení.

V praxi doporučujeme využívat i přechodnou didaktickou formu mezi variabilním a kruhovým provozem, v níž budou stanoviště orientována střídavě jak na zdokonalování pohybových dovedností, tak na rozvíjení pohybových schopností.

Z hlediska struktury vyučovací jednotky tělesné výchovy budeme zařazovat variabilní provoz nejlépe ve druhé polovině hlavní části vyučovací jednotky, nejčastěji v rozmezí 20. - 40. minuty výukové doby.

Variabilní provoz jako didaktickou formu budeme zařazovat do takového časového prostoru, kdy můžeme vycházet z dostatečného zásobníku téměř zvládnutých pohybových činností.

Praktické návrhy na využití variabilních provozů

Variabilní provoz zaměřený na atletické dovednosti

Variabilní provoz (dále jen VP) zaměřený na opakování atletických dovedností byl realizován ve třídě 3. ročníku základní školy, a to jako první v pořadí ze čtyř dále realizovaných variabilních provozů. Díky tomu jsme se při přípravě tohoto VP soustředili hlavně na jasnost v organizaci práce a přehlednost úkolových karet, aby žáci pochopili způsob práce při takto situovaných hodinách TV.

Motivace

Tématem a motivací pro VP se stalo samotné PEKLO. Žáci se na celou hodinu stali čerty a tělocvična se proměnila v tělocvičnu pekelnou. Veškeré činnosti, které během vyučovací jednotky TV praktikovali, byly činnostmi, kterými se čerti připravují na strašení v daný a pro ně velmi významný den.

Organizace

Jelikož žáci při VP pracovali ve skupinách, záleželo na učiteli, jaký způsob rozdělení do skupin zvolí. Je dobré, pokud se způsob i jednotlivé složení ve skupinkách při VP mění. Přispívá to nejen k utužování kolektivu, ale rozvíjíme zároveň spolupráci mezi žáky v celé třídě a adaptaci na nové sociální prostředí. Avšak způsob rozdělení do skupin musí být žákům zcela jasný a vyhrazený čas na něj krátký (1 - 2 minuty).

Zvolili jsme jednoduché a jasné rozdělení do skupin. Pro rušnou část jsme použili pouze část prostoru v tělocvičně a v její zbývající části jsme rozmístili 20 kartiček, protože cvičilo přesně 20 žáků. Kartičky (papírky) obsahovaly čísla od 1 do 5, tzn. 4 kartičky s číslem 1, 4 kartičky s číslem 2, 4 kartičky s číslem 3, 4 kartičky s číslem 4 a 4 kartičky s číslem 5. Papírky jsme obrátili číslem dolů.

Žáci byli po rušné části vyzváni, aby si doběhli pro jeden z papírků, který leží na zemi. Poté nastalo jednoduché dělení do skupin. Ti z žáků, kteří drželi v ruce kartičku s číslem 1 (tzn. 4 žáci), utvořili první skupinu označenou též číslem 1. Na stejném principu dělení do skupin se sami rozdělili také zbývající žáci. Jejich skupiny byly označené číslem, které je spojilo. Každý žák byl sám za sebe zodpovědný za volbu kartičky, tudíž ve výsledku také za rozdělení do skupiny. Skupiny byly nehomogenní.

Poté každá skupina dostala úkolovou kartu označenou číslem (1 - 5) z jedné strany. Obsahem druhé strany je seznam náčiní či nářadí, potřebného k přípravě a činnosti na stanovišti, a náčrtek s popisem dané dovednosti. Při tomto VP jsme některým skupinám pomáhali s upřesněním polohy, přípravou stanoviště v tělocvičně a vysvětlením dovednosti, která bude na stanovišti provozována. Každá skupina postupně předvedla dovednost, která se na daném stanovišti bude opakovat.

Každá skupinka strávila na jednotlivém stanovišti 2 minuty, přesun odpovídal 15 - 20 sekundám.

Seznam a popis jednotlivých stanovišť

VP na zdokonalování atletických dovedností obsahovalo celkem 5 stanovišť. Na každém jsme se zaměřili na jinou atletickou činnost:

  1. vytrvalost
  2. skok do výšky
  3. běžecká abeceda
  4. hod
  5. skok do dálky

1. Vytrvalost

Žáci, jejichž skupina měla označení číslo 1, dostali stejně označenou úkolovou kartu. Na druhé straně karty byly uvedené instrukce k přípravě stanoviště a náčrtek s popisem dovednosti.

Těmto žákům jsme však stanoviště z taktického důvodu připravili. Rozmístili jsme papírky s čísly 1 - 30 do vyznačeného prostoru zpřeházeně, čísla byla vidět. Tito žáci pomáhali mezitím s přípravou stanoviště č. 2. Po návratu ke svému stanovišti si žáci mezi sebou určili pořadí, ve kterém budou opakovat danou dovednost.

Úkolem žáků na tomto stanovišti bylo posbírat rozhozené papírky tak, aby tvořily číselnou řadu. Pro jednotlivá čísla vybíhal od startovní čáry každý žák sám v pořadí, které si skupina určila. To znamená, že žák, který běžel první v pořadí, hledal číslo 1, když ho našel, běžel zpět a vybíhal v pořadí druhý žák atd. Účelem nebylo posbírat co nejvíce čísel, nýbrž vydržet po celou dobu hledání čísel běhat (2 minuty).

Žáci přicházeli během opakování této dovednosti na různé taktiky, např. žák, který hledal číslo, si všímal umístění ostatních čísel, a tak si žáci od startovní čáry radili.

Po uplynutí 2 minut žáci vrátili posbírané kartičky na plochu, samozřejmě opět zpřeházeně, a připravili tak stanoviště pro další skupinu. Poté se přemístili na následující stanoviště. To vše během 10 - 15 sekund.

Doplňkové cvičení na tomto stanovišti nebylo nutné, protože žáci se rychle střídali.

2. Skok do výšky

Skupinka s číslem 2 se za pomoci skupiny č. 1 postarala o přípravu stanoviště na zopakování průpravného cvičení skoku do výšky. Žáci si připravili 2 lavičky, obdrželi prádelní gumu, kterou obmotali kolem laviček, čímž vytvořili jakýsi labyrint odpovídající náčrtku na úkolové kartě. Žáci na tomto stanovišti opakovali skoky do výšky, snažili se vyskočit co nejvýše, aby nezavadili nohama o gumu. Žáci se odráželi různě, někdy z jedné nohy, někdy z obou nohou. Při zpáteční cestě prováděli doplňkové cvičení na lavičkách držících labyrint. Lavičku, kolem které se vraceli, přelezli tak, že stejná horní a dolní končetina se pohybovala po lavičce, druhá horní a dolní končetina po zemi, lavičky vždy po překonání labyrintu pravidelně střídají.

Jelikož při přeskocích docházelo také k tlaku (nárazům) na páteř, bylo zvoleno odpovídající doplňkové cvičení na uvolnění páteře, přispívající k jejímu správnému zakřivení.

3. Běžecká abeceda

Skupina s číslem 3 připravila stanoviště na zopakování některých prvků běžecké abecedy. Žáci zde opakovali skiping a zakopávání. Bylo důležité jim před začátkem VP zdůraznit správné provedení těchto prvků. U skipingu zdvihnout kolena co nejvýše, ne k bradě či hrudníku, aby nedocházelo k předklonu trupu, a tím k nesprávnému provedení. U zakopávání se snažili žáci dotknout se patami hýždí, nutné je upozornit opět na přehnaný předklon. Je také důležité, aby žáci prováděli tyto prvky pomalu, beze spěchu, aby dbali na správnou techniku, což je účelem opakování na tomto stanovišti. Žáci měli během přípravy za úkol vytvořit z 8 kuželů dvou barev kruh, kdy polovina kruhu je tvořena čtyřmi kužely jedné barvy a druhá polovina opět čtyřmi kužely barvy druhé. Lze použít jiné předměty či způsob na vytvoření toho stanoviště.

Žáci běhali vně kruhu, a to kolem kuželů jedné barvy skiping a kolem kuželů druhé barvy zakopávání. Důležité bylo nezapomínat na techniku!

4. Hod

Skupinka s číslem 4 připravila stanoviště, kde si žáci zopakovali hod, zejména švih ruky. Házeli proti žebřinám papírovou koulí do prostoru mezi nižšími a vyššími příčkami žebřin, ve druhém případě házeli alobalovou koulí do duchny či žíněnky opřené o žebřiny. Žáci postupně přicházeli na to, že čím rychleji švihnou rukou, tím snadněji dohodí koulí na cíl a ještě se koule odrazí zpět; dále si opakovali správné postavení dolních končetin nezbytné k hodu.

Žáci měli počtem stanovené hody, po jejich splnění si vybrali způsob hodu, který zvládali hůře - zdokonalení. Je nutné upozornit žáky, aby stanoviště dali zpět do původního stavu, tzn. uklidili koule na příslušná místa.

5. Skok do dálky

Žáci ve skupině připravili stanoviště číslo 5, kde se postupně všichni zaměřili na průpravné cvičení skoku do dálky. Je nutné žákům stanovit místo rozběhu a místo odrazu, také je důležité zdůraznit, aby dopadali na žíněnku oběma nohama, nikoli na hýždě, bedra či záda jako do písku, a to z důvodu bezpečnosti. Na tomto stanovišti žáci zdokonalovali odrazovou fázi skoku do dálky a žáci si zde také ujasnili odrazovou nohu. Žáci připravili na určené místo žíněnku, místo rozběhu i odrazu již bylo určeno vyznačenou čárou (částí hřiště) v tělocvičně.

Žáci se tedy od dané čáry rozbíhali, odráželi se před čarou z jedné nohy a dopadali oběma nohama na žíněnku. Při zpáteční cestě na ně čekalo ještě doplňkové cvičení. Podél stanoviště bylo rozmístěno 4 - 6 obručí, mezi kterými se žáci pohybovali ve vzporu dřepmo (po čtyřech).

Doplňkové cvičení bylo opět zaměřené na protažení svalů v oblasti páteře. Po ukončení činnosti uvedli žáci stanoviště opět do původního stavu.

Diskuze

Závěrem nabízíme několik postřehů. Samotná nenáročnost jednotlivých dovedností je vhodná k použití VP jako úvodního či ukázkového, lze jej také použít i v nižších ročnících na 1. stupni ZŠ. Je však třeba mít promyšlenou nenáročnou organizaci. Struktura dovedností musí být založena na rovnoměrném zatížení jednotlivých svalových skupin.

Nezbytnou součástí VP je motivace, obzvlášť pro žáky mladšího školního věku.

Krátce k jednotlivým stanovištím:

  • u stanoviště č. 1 nebyl problém, žáci pochopili podstatu; je dobré jim zdůraznit, že pracují jako tým a musí respektovat pravidla (na trase je pouze jeden); žáci během sbírání jednotlivých čísel přicházeli na taktiku, čímž přirozeně rozvíjeli spolupráci
  • u stanoviště č. 2 je dobré mít opravdu prádelní gumu z důvodu bezpečnosti
  • u stanoviště č. 3 je nutné přesně vymezit okruh, který budou žáci pomocí prvků běžecké abecedy obíhat, protože pouze náznak okruhu, např. ze dvou kuželů, vede ke zkracování trasy běhu
  • stanoviště č. 4 žáky bavilo, protože zde házeli alobalovou koulí, tzn. nepříliš tradičním náčiním pro hod; z nadšení na tomto stanovišti vyplývá, že žáci potřebují neustále poznávat něco nového a podněty k jejich poznávání musí být neustále obměňovány
  • u stanoviště č. 5 je třeba brát v úvahu, že žíněnka, na kterou žáci doskakují, se bude posunovat, tzn. zvážit varianty její úpravy; ty mohou provádět žáci sami, každý po svém vlastním skoku; lze také nechat na samotných žácích, jak si s tímto problémem poradí (zda si určí např. dvojice, které se budou pravidelně po dvou skocích střídat)


Citace a použitá literatura:
[1] - MUŽÍK, L.; KREJČÍ, M. Tělesná výchova a zdraví. Olomouc : Hanex, 1997.  
[2] - RYCHTECKÝ, A.; FIALOVÁ, L. Didaktika školní tělesné výchovy . Praha : UK, 1998.  
[3] - FRÖMEL, K. Úvod do didaktiky tělesné výchovy . Olomouc : PFUP, 1987.  
Přílohy:
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 16. 10. 2008
Zobrazeno: 13057krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
KOLOVSKÁ, Ilona. Využití variabilních provozů ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ – 1. díl. Metodický portál: Články [online]. 16. 10. 2008, [cit. 2019-10-22]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/tělesná výchova/2702/VYUZITI-VARIABILNICH-PROVOZU-VE-VYUCOVACICH-JEDNOTKACH-TELESNE-VYCHOVY-NA-1-STUPNI-ZS---1-DIL.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.