Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku

Ikona teoreticky

Inspirace v lidovém jazyce

Ikona odbornost
Autor: Milena Krobotová
Anotace: Lidový jazyk přináší inspiraci pro nácvik spisovné výslovnosti, využití zvukového kontrastu, tvoření rýmů, kombinace lexikálních jednotek a jejich významů, obrazných přirovnání, pro rozvoj fantazie a představ. Náměty dokládáme ukázkami prací žáků.
Obor příspěvku:Český jazyk a literatura 2. stupeň
Klíčová slova: frazeologie, lidový jazyk, slovní hříčky, ukázky prací žáků

Velkou inspiraci pro rozvoj komunikativních dovedností žáků můžeme najít v lidovém jazyce, a to bez ohledu na regionální oblasti. V různých hláskových seskupeních lze vidět víru v magickou sílu slova.

V jazyce existují různá ustálená spojení slov, př. láry fáry (odmítnutí), hala bala (nepořádná práce), kliky háky (něco načmáraného), sebrat si saky paky (věci) apod., z nichž mnohá jsou založena na zvukovém kontrastu samohlásky vysoké (i) a nízké (a), př. bim bam, pif paf, tingl tangl, křížem krážem aj. Celek někdy tvoří dvouslabičné složky, jež se rýmují. Druhé slovo může začínat souhláskou b (hala bala, haldy baldy) nebo p (saky paky, hokus pokus, třesky plesky), ale  i souhláskami m (čáry máry, techtle mechtle),  f (láry fáry) aj. Častá je tendence vycházet z téhož základu, např. svatosvatý, svatosvatě, pouhopouhý, pravda pravdoucí, mnohdy i v nadávkách s příznakovým zakončením adjektiva, př. lotr lotrovská, darebák darebná, mizera mizerná aj. Uvedených typů se využívá v lidových písních (skleničko skleněná), ale také v umělé poezii, např. Slavme slavně slávu Slávů slavných  (J. Kollár). Nejvýraznější shoda se projevuje při opakování celého slova, i když se jeho význam může lišit, např. jsou děti a „děti, rodiče  a „rodiče aj. Uvedené příklady mohou učitelé využít jako ukázky synonymních či antonymních vyjádření nebo pro oživení vyprávění se záměrem upoutat pozornost žáků. Do popředí vystupuje citové zabarvení a obraznost vyjádření.

Tvoření rýmů je velmi oblíbené, zvláště u žáků mladšího školního věku. Rýmy se vyskytují například při průpovídkách zaměřených na spolužáky či kamarády a často ani nezáleží na tom, zda dávají nějaký smysl. Obvykle jde o vyjádření negativní. Z našich výzkumů uvádíme: Milka pilka, škrtla sirka (lítá pírka); Alice palice vidí samé krabice (uškrtila opice, je z ní zase jepice, podupala slepice); Jana brána nedbá rána aj. Nemusíme se obávat pracovat ani s těmito příklady.

Stylistickou hodnotu textu ovlivňuje kombinace lexikálních jednotek a jejich významů. Mnohá z ustálených spojení se zakládají na mnohoznačnosti, např. Po jeho slovech se zapálila (začervenala). Homonymii lze doložit na příkladu Koláři jsou nejlepší politikové: dovedou vždy udělat nápravu (náprava – osa  vozidla, na kterou se nasazují kola, oproti abstraktnímu vyjádření ve významu „zdokonalení, zlepšení”). Dvouznačných slov lze vhodně využít v dialogu, a to i ve vztahu ke slovům cizího původu, př. Co říkáš toaletě? – Já  jsem tam ještě nebyla.; O dovolené pojedeme na Capri.A proč nechcete chytat kapry doma?

V lidové mluvě se myšlenky často vyjadřují pomocí protikladu, např. Pod sladkým medem tráví lidi jedem.  Po lžičce dává, po lopatě bere., a to především v přirovnání, např. Letí jako stojatá voda. – Je červený jako mlynářova čepice. – Je vzácný jako slepičí peří.

Důležitým slohovým prostředkem jsou obrazná přirovnání, která rozvíjejí fantazii a hru představ. V dřívějších dobách odrážel uvedený způsob vyjádření život venkovských lidí, jejich vztah k přírodě, ke zvířatům i k věcem, např. běhá jako křepelka, jede jak namazaný vůz po rovině (práce mu jde od ruky), je opuštěný jako kůl v plotě.

Zájem o uvedenou oblast můžeme doložit výzkumem žáků středních škol (163 studentů městského gymnázia), kteří  uváděli různá přirovnání ke zvířatům, např. je chytrý jako liška/kočka; ani sova na něj nemá; sova by mu záviděla aj.; je šikovný jako veverka/mraveneček/včelička/včela aj.; je zmatený  jako ještěrka; je nechápavý jako krysa; rozzuřený jako pes; rozčilený jako lev/drak/krůta/jezevec/hejno bodavých včel/polechtaná ještěrka aj. Frekventovaná byla přirovnání  k věcem neživým, např. je chytrý jako rádio/klička od digitálního krámku; je hloupý jako houpací kůň/pumpa na sáně/umyvadlo/poleno/bluma/vagon tupých bruslí/tank/nudle/klarinet/kýbl bublinek aj.; je nechápavý jako zakopaný kabel/dutý strom/poleno/šavle aj.; je rozčilený jako bomba/sáňky v létě/ruleta/tramvaj aj. Někdy šlo  o přirovnání nezvyklá, např. je trapný jako stěrače u ponorky/potápěč na Sahaře/sušenky z dovozu/polární včela/zip na ponožce/vlak bez lokomotivy/sodovka v  bunkru/zpátečka  u letadla/schody ve výtahu/tučňák na poušti/blecha v umělém kožiše aj.

Při spolupráci s vyučujícími jsme věnovali pozornost frazeologickým obratům, rčením nebo dalším spojením a jejich zařazení do mluvních projevů i do slohových prací. Jako příklad zařazujeme ukázku práce, v níž žák 5. třídy uvedl ve vhodném kontextu co nejvíce přísloví, úsloví, rčení i ustálených vazeb (text ponecháváme v původním znění).

Cesta k babičce

O zimních prázdninách se naše rodina vypravila k babičce do Beskyd. Plně naloženi veškerou zimní výbavou jsme vyrazili. Začátek cesty probíhal v pohodě. Dlouhý čas zaplnily písničky a hry. Najednou jsme dostali smyk, auto udělalo hodiny a ocitli jsme se v závěji.

Strachy nám srdce spadlo do kalhot a po počátečním šoku jsme začali přemýšlet, jak auto vyhrabeme. Všichni jsme tlačili ze všech sil, ale ouvej, marná naše snaha! Tak přišlo na lopatu a táta řekl: Poruč a udělej si sám. Řidiči, kteří nás míjeli, se statečně drželi hesla, které praví: Co tě nepálí, to nehas, a nikomu se nechtělo v tom počasí udělat dobrý skutek. Moc jsem se jim nedivil. Asi po hodinovém trápení bylo auto vyproštěno a mohli jsme pokračovat v cestě. Maminka si ještě všimla, že blatník tátova „miláčka” je poškozený, ale neřekli jsme mu to. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Nechtěli jsme ještě více přilévat oleje do ohně. Nálada se nám postupně zlepšovala, ale tatínek často připomíná: Nechval dne před večerem a čert nikdy nespí. Patnáct minut před cílem jsme píchli přední kolo. Už se stmívalo, venku mrzlo. Do takového počasí by člověk  ani psa nevyhnal, ale my jsme tátu vyhnali na pomoc do vesnice, kde bydlí naše babička. Konec dobrý, všechno dobré. Na tuto dovolenou budeme dlouho vzpomínat.

V 8. ročníku základní školy jsme při průzkumu použili  různých spojení se slovem  čert, př. čertovo kvítko – Kam čert nemůže, nastrčí bábu. – čerta starýho – Šijou s ním všichni čerti. – Je v tom nějaká čertovina. – malovat čerta na zeď – Kam tě čerti nesou. – Čert mi to byl dlužen. – Venku se všichni čerti žení. aj. Úkolem žáků bylo vybrat jeden (anebo více) z uvedených výroků a pokusit se ho zpracovat ve vypravování vycházejícím z jejich vlastních představ. Uvádíme ukázku jedné práce (text ponecháváme v původním znění):

Šijou s ním všichni čerti

Na začátku tu byl jen čert a krejčí a ti si řekli, že budou šít, aby si vydělali. Příští den se dali do práce. Vzali šicí stroj, nitě a začali.

Ze začátku šili šaty v malém množství, ale jednou už na to nestačili, a tak krejčí řekl:

„Hele, čerte, běž do pekla a sežeň nějaké čerty, kteří by chtěli pracovat.”

Za tři dny se čert vrátil s pěti čerty a ptá se: „Bude to stačit?”

„Nevím, nevím,” odvětil krejčí. „Budu rád, když přijdou i další.”

A čertů-dělníků  přibývalo a dům byl už pro ně malý. Postavili tedy továrnu, která vyráběla tuny oblečení.

Plynula léta a továrna vzkvétala. Až jednou, když byla strašná bouřka, jeden z blesků uhodil do továrny a ta začala hořet. Ráno už nebylo po továrně ani stopy. Zůstal jen popel.

Uvedené náměty vyžadují samostatné a tvůrčí myšlení. Jsou však daleko účinnější a přinášejí žákům nejen prožitek ze získání nové informace, ale hlavně prožitek citový, který bývá daleko trvalejší.


Literatura:

BEČKA, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. Praha: Novinář, 1979. Bez ISBN.

ČERMÁK, F. a kol.  Slovník české frazeologie a idiomatiky. Praha: Academia, 1983. Bez ISBN.

Čeština všední i nevšední. Praha: Academia, 1972. Bez ISBN.

JÍLEK, F. Vtipná čeština. Praha: Mladá fronta, 1967. Bez ISBN.

KROBOTOVÁ, M. Cvičení z české stylistiky. Olomouc: Vydavatelství UP, 2003. ISBN 80-244-0608-X.

KROBOTOVÁ, M. a  HOLOUŠOVÁ, D. Využití některých tradic v hodinách českého jazyka. In: Sborník prací

z mezinárodní konference konané na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Olomouc: Pedagogická fakulta

UP, 2007, s. 151155. ISBN 978-80-244-1947-3.

VAŠKŮ, Z. Velký pranostikon. Praha: Academia, 1998. Bez ISBN.

ZAORÁLEK, J. Lidová rčení. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0824-1.

ZŮNA, M. Člověk v zrcadle. Praha: Svoboda, 1968. Bez ISBN.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 09. 12. 2011
Zobrazeno: 3671krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 3

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

3 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
KROBOTOVÁ, Milena. Inspirace v lidovém jazyce. Metodický portál: Články [online]. 09. 12. 2011, [cit. 2019-07-19]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/slovní hříčky/14751/INSPIRACE-V-LIDOVEM-JAZYCE.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.