Domů > Odborné články > Speciální vzdělávání > Dítě s mentálním postižením ve škole: Možnosti vzdělávání žáků s mentálním postižením
Odborný článek

Dítě s mentálním postižením ve škole: Možnosti vzdělávání žáků s mentálním postižením

6. 11. 2012 Speciální vzdělávání
Autor
Petra Bendová, Pavel Zikl

Anotace

Jak se projevuje mentální postižení? Jakým způsobem se vzdělávají žáci s mentálním postižením? Jak probíhá diagnostika a jaké možnosti se nabízí v poradenství? Čím je specifická komunikace a terapeuticko-formativní metody? Kde je možné hledat pomoc v sociálních službách? Odpovědi nejenom na tyto otázky je možné nalézt v publikaci "Dítě s mentálním postižením ve škole". Kniha je určena rodičům, pedagogům, asistentům pedagogů i dalším odborníkům, kteří se zajímají o komplexní péči jedinců s mentálním postižením.

Celou vzdělávací dráhu dítěte s mentálním postižením můžeme rozdělit na:

1. předškolní období,

2. plnění povinné školní docházky,

3. střední a celoživotní vzdělávání.

Předškolní období

Předškolním obdobím je zde myšlena doba od narození do zahájení povinné školní docházky. V prvních letech po narození může dítě a jeho rodina využít pomoci sociálních služeb (blíže samostatná kapitola dále). Tou nejdůležitější institucí jsou střediska rané péče, která poskytují své služby dětem a jejich rodinám zejména formou terénní práce (dojíždějí do domácnosti), případně ji doplňují službami ambulantními (např. docházka na některou terapii do střediska, pořádání vzdělávacích aktivit a setkání rodičů apod.). Těžiště jejich práce je jednak v činnosti poradenské, ale zejména v přímé práci s dítětem (stimulace postižených funkcí, rehabilitace, rozvoj komunikace apod.). Poskytují své služby ponejvíce dětem ve věku 0–3 roky, ale v případech těžších postižení nebo absence předškolních zařízení mají v péči děti až do nástupu do školy.

Ze sociálních služeb může dítě s postižením a jeho rodina využívat ještě osobní asistenci (zejména při docházce dítěte do mateřské školy) nebo denní stacionář (spíše výjimečně, pokud pro dítě není dostupná MŠ, nebo jako alternativa jeslí pro děti do tří let).            

Z oblasti školství jsou první institucí mateřské školy, do kterých dítě může docházet od tří let do doby zahájení povinné školní docházky. Děti s lehkým mentálním postižením docházejí většinou do běžných mateřských škol a v době nástupu u většiny z nich není ještě postižení diagnostikováno. Děti s těžším postižením většinou již diagnostikovány jsou a mají na výběr možnost integrace v běžné škole, nebo docházku do Mš speciální. Tento typ mateřské školy je určen právě pro děti s mentálním postižením, k čemuž jsou podmínky v ní uzpůsobeny (nižší počet dětí, speciální pedagogové, materiální vybavení). V mnoha menších obcích není tato MŠ samostatná, ale fungují zde třídy MŠ speciální jako součást běžné mateřské školy. V těchto třídách jsou často soustředěny děti nejen s postižením mentálním, ale i s dalšími druhy zdravotního postižení. Dítě s mentálním postižením může navštěvovat i jiné typy mateřských škol v případě, kdy má postižení kombinované (MŠ pro děti s vadami sluchu, zraku) nebo navštěvují MŠ logopedické / logopedické třídy běžných MŠ, protože opoždění vývoje řeči a výskyt dyslalie (vady výslovnosti) je u některých z nich nejnápadnějším projevem jejich postižení.

Před začátkem povinné školní docházky může dítě s mentálním postižením navštěvovat ještě přípravný stupeň Zš speciální, který je sice součástí ZŠ speciální, ale nepočítá se do školní docházky a slouží dětem se středně těžkým, těžkým, hlubokým mentálním postižením, kombinovaným postižením nebo autismem jako příprava na další docházku do školy. Dítě ho může navštěvovat od pěti let do zahájení povinné školní docházky. Počet žáků ve třídě je snížen na čtyři až šest dětí (§ 48a školského zákona).

Některé děti s mentálním postižením využívají i možnosti docházky do přípravné třídy základní školy, která je sice určena dětem se sociálním znevýhodněním, ale tuto podmínku řada dětí s mentálním postižením splňuje také. Tyto třídy jsou zřizovány u běžných základních škol nebo při ZŠ praktických a dítě tam dochází rok před zahájením povinné školní docházky. Nejsou povinné, nepočítají se do povinné školní docházky a pracuje se v nich podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání.

Plnění povinné školní docházky

V České republice platí povinná devítiletá školní docházka pro všechny žáky bez rozdílu, tedy i pro žáky se všemi stupni mentálního postižení. Tato docházka začíná v šesti letech a její odklad je možný, ale žák musí nastoupit do školy nejpozději ve školním roce, ve kterém dovrší osm let (§ 37 školského zákona). Školní docházku může žák plnit nejvýše do dosažení 17 let, přičemž ředitel může na žádost zákonných zástupců tuto hranici posunout na 18 let, ale u žáků se zdravotním postižením až na 20 let. U žáků se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem může být docházka prodloužena až do 26 let (se souhlasem zřizovatele školy). (§ 36, 55 školského zákona)

Žáci s mentálním postižením mohou využít jednu ze dvou základních forem speciálního vzdělávání – integraci nebo vzdělávání ve škole samostatně zřízené pro žáky se speciálními potřebami (dále jen speciální škola). Integrace může mít podobu integrace individuální nebo skupinové (speciální třída běžné školy nebo studijní skupina v rámci běžné třídy) a na integraci do spádové školy má právo každé dítě bez rozdílu postižení (§ 36 školského zákona). Specifickým případem integrace je zařazení dítěte s postižením do speciální školy, která je ale určena pro jiný typ postižení. Podrobněji se otázce integrace věnuje kapitola 3.2.

Zařazení do speciální školy je možné pouze na základě doporučení školského poradenského zařízení a zároveň je nutný souhlas zákonného zástupce žáka. Pro žáky s lehkým mentálním postižením je určena základní škola praktická (dříve zvláštní škola), jejímž úspěšným absolvováním získává dítě základní vzdělání (tj. formálně stejné vzdělání jako z běžné školy). Důvodem pro zařazení žáka nesmí být jeho sociální znevýhodnění, porucha chování nebo neprospívání na běžné ZŠ z důvodu poruchy učení nebo odlišného mateřského jazyka apod. ZŠ praktická je členěna na dva stupně, stejně jako škola běžná (1. stupeň: 1.–5. ročník; 2. stupeň: 6.–9. ročník) a struktura jejích předmětů je také stejná. Hodinová dotace se ale liší stejně jako obsah vzdělávání (viz tab. 3 a 4). ZŠ praktické vytvářejí svá ŠVP na základě RVP pro základní vzdělávání – přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. V něm je redukováno učivo a samozřejmě také výstupy, které by měl žák zvládnout (příklady viz tab. 3).

Pro žáky se středně těžkým, těžkým a hlubokým postižením existuje základní škola speciální (dříve pomocná škola). I zde je možné zařazení dítěte pouze na základě souhlasu zákonného zástupce a doporučení školského poradenského zařízení. ZŠ speciální trvá deset let a je také dělena na dva stupně (1. stupeň: 1.–6. ročník; 2. stupeň: 7.–10. ročník). Jedná se o jediný druh školy, jejíž absolvent nezíská základní vzdělání, ale pouze základy vzdělání. Předměty a jejich dotace je uvedena v tabulce 4. Školní vzdělávací program je sestavován na základě Rámcového vzdělávacího programu pro základní školu speciální.

 Tento RVP má dva díly:

•          díl I. – vzdělávání žáků se středně těžkým mentálním postižením;

•          díl II. – vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižením a souběžným postižením více vadami.

Fakticky se tedy jedná o programy dva, neboť oba díly se zásadně liší v cílech, obsahu i očekávaných výstupech.

Drtivá většina dětí s mentálním postižením plní povinnou školní docházku formou integrace nebo v ZŠ praktické a ZŠ speciální. Nicméně existuje ještě „jiný způsob plnění školní docházky“ (§ 40–42 školského zákona), který má dvě možnosti:

1. Individuální vzdělávání (tzv. „domácí škola“)

To je způsob plnění školní docházky bez pravidelné účasti na vyučování ve škole a není primárně určen pro děti s postižením. Je to možnost, kterou na základě žádosti rodičů může povolit ředitel školy, avšak pouze na 1. stupni ZŠ. Dítě je vyučováno doma a do školy dochází každé pololetí na přezkoušení (§ 41 školského zákona).

2. Vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením

Tuto možnost může povolit krajský úřad (se souhlasem rodičů a na základě doporučení odborného lékaře a školského poradenského zařízení), a to v případě, kdy zdravotní nebo psychický stav dítěte nedovoluje docházku do školy. Před tímto rozhodnutím je třeba vyzkoušet veškeré možnosti docházky, jako je změna školy, zkrácení denní docházky na méně hodin, účast na vybraných aktivitách ve škole apod. Pokud nic z toho není možné, pak krajský úřad rozhodne o tomto způsobu vzdělávání a určí speciální školu nebo speciálně pedagogické centrum, které bude zajišťovat metodickou a pedagogickou pomoc při vzdělávání. Fakticky je tato pomoc zajišťována pravidelnými návštěvami pracovníků této instituce v místě bydliště žáka (§ 42 školského zákona).


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím GRADA z publikace Dítě s mentálním postižením ve škole.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Petra Bendová, Pavel Zikl

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Téma článku:

Speciální vzdělávací potřeby