Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Další psychologické přístupy ke studiu předsudků
Odborný článek

Další psychologické přístupy ke studiu předsudků

25. 10. 2018 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Mgr. Kateřina Machovcová Ph.D.

Anotace

Tento text je součástí série článků, které se zabývají vybranými psychologickými teoriemi předsudků. Článek je určen především vyučujícím jako podklad pro zahrnutí souvisejících témat do výuky. Poukazuje na vývoj psychologického přemýšlení o předsudcích, a otevírá i řadu otázek, na které se v oblasti vědeckého bádání stále hledají odpovědi.

V předchozích textech jsme si představili v psychologii dobře etablované přístupy ke studiu předsudků. Zabývali jsme se sociálně kognitivními přístupy (Stereotypy a předsudky jako myšlenkové chyby), souvislostmi s výchovou a strukturami osobnosti (Předsudky jako osobnostní charakteristiky) a ve dvou textech vlivem skupinové příslušnosti (Předsudky a skupinová příslušnost: Teorie realistického konfliktu, Teorie skupinové identity). Jak již bylo zmíněno, ve všech případech se jedná o teorie, které jsou dodnes rozvíjené, a další a další autoři stavějí na základech vybudovaných na původních studiích, se kterými jsme se stručně seznámili v uvedených textech. V tomto ohledu tak publikované články neslouží jen k seznámení se s různými přístupy ke studiu předsudků, ale také jako podklad pro porozumění vývoje metodologie a tvorby teorií v psychologii. Texty tak mohou sloužit i pro rozšíření výuky v sociálně-vědních modulech. Součástí každého textu bylo vyzdvihnutí předností, ale také upozornění na limity daného přístupu.

V následujícím textu se podíváme na příklady dalších směrů uvažování, které rozšiřují porozumění mechanismů konstrukce předsudků v naší společnosti. Kritiky tradičních teorií upozorňují v první řadě na to, že jakákoliv společenská interakce, komunikaci o předsudcích nevyjímaje, se neobjevuje v sociálním vakuu, ale je formována uvnitř specifické kultury. To, co říkáme (ale i cítíme a v realitě činíme), reflektuje, jak interpretujeme vlastní historickou, sociální a kulturní situaci a jak v tomto kontextu situujeme druhé (Gough et al., 2013).

Historické kořeny

Někteří autoři (viz Tuffin, 2017, in Gough, ed.) argumentují, že předsudkům, jejich tvorbě i následnému vlivu, nelze porozumět, pokud neznáme historické pozadí vývoje mezilidských vztahů. To se vztahuje zejména k historii rasismu založeného na barvě pleti. Ať už se jedná o koloniální historii Evropy, otroctví, rasovou segregaci, či holokaust, tyto historické fenomény ukazují na to, jak jsou v naší kultuře předsudky hluboce zakořeněné a jaké formy obhajoby se jim v minulosti dostávalo.

  • V českém kontextu jako relevantní materiál pro výuku mohou sloužit materiály týkající se historie romské menšiny. Lze využít řadu existujících materiálů, které se dotýkají témat, jako je romský holocaust na českém území nebo zacházení s romskými rodinami v komunistickém režimu. Vhodné zdroje lze nalézt například v publikaci Druhá směna – zahrnující historii Romů u nás: http://www.romanovodori.cz/akce/dejiny-proc-si-vzit-druhou-smenu/, nebo v materiálu organizace Člověk v tísni, který pracuje s filmovým dokumentem Zatajené dopisy, a ukazuje na praxi převýchovy romských dětí a jejich oddělování od rodin v Československu 50. let: https://www.jsns.cz/lekce/18889-zatajene-dopisy.

Diskursivní praxe

Konkrétně rasismus zahrnuje přesvědčení, že externí charakteristiky (jako barva pleti) slouží jako znak negativních charakteristik (které dominantní/domácí kultura postrádá). Rasismu se v minulosti dostávalo silné institucionální a legislativní podpory, tzn. že existovaly takové předpisy a pravidla, které opravňovaly odlišné zacházení s určitými skupinami obyvatel, a toto zacházení bylo pro ně nevýhodné, například zabraňovalo jejich přístupu k některým službám či vzdělávání. Například manželství lidí z různých rasových skupin je napříč Spojenými státy americkými legální až od roku 1967 (případ Loving vs. Virginia, https://www.britannica.com/event/Loving-v-Virginia).

V některých aspektech však rozdílné zacházení více či méně skrytě přetrvává dodnes. To se týká i běžných konverzací, kdy se z dřívější otevřenější obhajoby rasismu častěji stávají nepřímé náznaky či argumentace nerovností jinými než rasovými aspekty (viz např. u nás zažitý pojem „nepřizpůsobiví“). Billig (1988, cit. dle Gough et al., 2013) poukazuje na to, jak se v posledních letech objevují spíše skrytější formy rasismu, kdy se lidé aktivně snaží obejít „nálepku“ rasisty. V rozhovoru tak typicky odmítnou, že mají předsudky a jako důkaz odlišného zacházení s druhými/menšinami přinášejí jiná vysvětlení než rasu, například argumentaci spojenou se zaměstnáním, bydlením, zajištěním pořádku atp. Existuje tedy snaha „neracionální“ argumenty (spojené s rasou), nahradit „racionálními“ argumenty „zdravého rozumu“.

Analýza toho, jak lidé o předsudcích komunikují a jaké ve společnosti probíhají diskuse, je spojená s teoretickými proudy v sociálních vědách stojícími na analýze diskursu. Diskursivní přístupy, nejen v psychologii, vychází z toho, že jazyk má aktivní roli, konstruuje témata, není to pouze statický (a objektivní) odraz našeho vnitřního života. Diskurs zahrnuje všechny formy jazykového projevu, je to způsob, jak popisujeme a vysvětlujeme věci kolem, jaký jim dáváme řád a smysl, jak komunikujeme pravidla (Bačová, 2009). Předsudky jsou pak vnímány v kontextu toho, jak jsou utvářeny v běžných interakcích, a ne jako něco, co nevyhnutelně vychází z naší osobnosti, kognice či skupinové příslušnosti. (V češtině více viz Zábrodská, 2010, http://www.psu.cas.cz/miranda2/export/sitesavcr/data.avcr.cz/humansci/psu-brno/people-contacts/cv/zabrodska/Diskurzivni-analyza-v-soudobe-socialni-psychologii-Zabrodska-20101.pdf). Analýzou diskursu sledujeme například to, jak jsou utvářena společenská pravidla pro to „co je normální“, tedy běžné a akceptovatelné, jak jsou vyčleňovány praxe a způsoby méně hodnotné či nestandardní. Kdo je v pozici, ze které určuje, co je normální a co už ne? Když přemýšlíme o menšinách, jaké normy používáme? Kde dochází ke střetu norem nebo k jejich nepochopení?

Analýza diskursu rozhodně nevede k morálnímu relativismu (tzn. akceptace toho, že v „jiné“ kultuře je vše možné, pokud je to pro ni typické, tedy například i akceptace násilí či zneužívání). Snahou je porozumět různorodým způsobem, jak se lidé vyjadřují a jak utváří smysl ve svém sociálním světě a proč někdy nemůžeme druhé pochopit nebo je znevýhodňujeme, když na ně aplikujeme něco, co je pro nás běžné, ale pro ně ne.

  • Ve svém výzkumu jsem se například zabývala situací dětí s migrační zkušeností v českých školách. Ukázalo se, že někteří učitelé a učitelky o nově příchozích dětech mluví jako o „nemluvňatech, nemluvících, nerozumících“. To je ale právě ukázka nepříliš vhodné aplikace naší většinové normy – děti neovládaly český jazyk a byly hodnoceny pouze z tohoto úhlu pohledu. Jiné jejich řečové dovednosti jako by najednou neexistovaly, nebo sloužily pouze omezeně. To pak dostává děti automaticky do méněcenné pozice, jejich dovednosti v mateřské řeči či jiném dalším jazyce ztrácejí na významu a děti nedostanou takovou podporu pro svůj rozvoj, necítí ocenění svých dovedností (Machovcová, 2017).

Metodologická rozmanitost

Jak jste si mohli povšimnout, v klasických psychologických přístupech se silně uplatňují experimentální přístupy. Ty mají své metodologické výhody, ale také omezení. Novější směry uvažování nad předsudky tak rozšiřují možnosti studia předsudků i o další metody, často založené na kvalitativních nástrojích, které umožňují uchopovat situace z reálného života, na rozdíl od kontrolovaných a svým způsobem „uměle“ vytvořených experimentů. Může se jednat o analýzu existujících materiálů (například online diskuse) nebo třeba o pozorování a sběr individuálních rozhovorů. Například Tuffin (2017, in Gough, ed.) pak také zdůrazňuje, že pro porozumění předsudkům je vhodné ptát se i těch, kdo se mohou stát jejich obětmi, a nejen těch, které vnímáme jako nositele předsudků.

  • I v češtině se najde řada existujících a poměrně přístupných materiálů, které lze takto využít k výuce. Například zpravodajský server ROMEA pravidelně publikuje rozhovory s úspěšnými Romy a Romkami: http://www.romea.cz/cz/osobnosti; nebo iniciativa Práva dětí, která se snaží na některé problémy, spojené i s předsudky, poukázat z perspektivy těch nejmenších: https://www.youtube.com/watch?v=CDRlWpcFpkI. Obojí jsou materiály, které mohou dobře sloužit k seznámení se s pohledem na situaci z pohledu různých skupin.

Závěrem

Od triviálních po zásadní, rozsah a závažnost předsudků poukazuje na to, že se jedná o významné téma, které zaslouží dostatečnou pozornost (Tuffin, 2017, in Gough, ed.). V psychologii je mu věnováno obrovské množství pozornosti, které jsem v seriálu článků představila pouze v základních obrysech. I tak snad mohou texty posloužit jako dobré východisko pro další diskuse a případně studium dalších relevantních zdrojů.

Literatura a použité zdroje

[1] – GOUGH, B.; MCFADDEN, M.; MCDONALD, M. Critical social psychology.. 2. vydání. UK : Palgrave Macmillan, 2013.
[2] – TUFFIN, K. Prejudice In Gough, B. (ed.). The Palgrave Handbook of Critical Social Psychology.. UK : Palgrave Macmillan, 2017. ISBN 978-1-137-51017-4.
[3] – BAČOVÁ, Viera. Súčasné smery v psychológii. Bratislava : 2009, 2009. ISBN 978-80-224-1068-7.
[4] – MACHOVCOVÁ, K. Czech elementary school teachers’ implicit expectations from migrant children. In International Journal of Educational Development 53, 92 - 100. 2017. 8 s.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Kateřina Machovcová Ph.D.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
25. 10. 2018
Studium teorií předsudků a stereotypů je velmi obsáhlé a nabízí mnoho možností, jakým způsobem problematiku pojmout, popsat. Ve svém dalším článku, kterým autorka završuje pro tentokrát svoji sérii příspěvků, se zaměřila mimo jiné na vnímání minoritních skupin obyvatelstva většinovou společností. Na praktických příkladech z historie i současnosti ukazuje, k čemu předsudky a stereotypy v jednání lidí mohou vést.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek pro obor:

Občanský a společenskovědní základ