Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > > > > > > > Tvoříme, poznáváme a hrajeme si

Ikona prakticky

Tvoříme, poznáváme a hrajeme si

Ikona inspiraceIkona dlouhodobe
Autor: Nakl. Dr. Josef RAABE, s.r.o.
Anotace: Tvoříme, poznáváme a hrajeme si je název ediční řady nakladatelství Raabe. Přinášíme ukázky ze tří publikací: Jak roste chléb, Obletět svět přál bych si hned a V krajině neznámých zvířat, které povzbuzují u dětí radost se společného sdílení zážitků a aktivního objevování. Podporují prosociální a environmentálně šetrné chování. Učitelky MŠ zde naleznou výběr činností čerpající ze známých tradic, jak zvládnout situaci, když dítě nechce do školky či kroužek, protože si chce hrát na počítači nebo se dozví více o land-artu.
Součástí příspěvků je metodický popis, reflexe a ukázky z praxe.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Předškolní vzdělávání » Kompetence k učení » má elementární poznatky o světě lidí, kultury, přírody i techniky, který dítě obklopuje, o jeho rozmanitostech a proměnách; orientuje se v řádu a dění v prostředí, ve kterém žije
  2. Předškolní vzdělávání » Kompetence k řešení problémů » chápe, že vyhýbat se řešení problémů nevede k cíli, ale že jejich včasné a uvážlivé řešení je naopak výhodou; uvědomuje si, že svou aktivitou a iniciativou může situaci ovlivnit
  3. Předškolní vzdělávání » Činnostní a občanské kompetence » ví, že není jedno, v jakém prostředí žije, uvědomuje si, že se svým chováním na něm podílí a že je může ovlivnit
Očekávaný výstup:
  1. předškolní vzdělávání » Dítě a svět » mít povědomí o významu životního prostředí (přírody i společnosti) pro člověka, uvědomovat si, že způsobem, jakým se dítě i ostatní v jeho okolí chovají, ovlivňují vlastní zdraví i životní prostředí
  2. předškolní vzdělávání » Dítě a jeho psychika » Poznávací schopnosti a funkce, představivost a fantazie, myšlenkové operace » vědomě využívat všech smyslů, záměrně pozorovat, postřehovat, všímat si (nového, změněného, chybějícího)
  3. předškolní vzdělávání » Dítě a svět » osvojit se elementární poznatky o okolním prostředí, které jsou dítěti blízké, pro ně smysluplné a přínosné, zajímavé a jemu pochopitelné a využitelné pro další učení a životní praxi
Mezioborové přesahy a vazby: Nejsou přiřazeny žádné mezioborové přesahy.
Průřezová témata:

Nejsou přiřazena žádná průřezová témata.

Klíčová slova: projekt, zdravá výživa, prosociální dovednosti, raabekniha, péče o vlastní zdraví, landart

Text článku:

Ukázka z projektu Obletět svět přál bych si hned

autor: Mgr. Hanka Švejdová, MŠ Studentská a LDO ZUŠ, Klatovy

Nechci do školky ani na kroužek, protože chci hrát hru na počítači

  • Úvodní situace: Péťa přichází do školky, je otrávený, protivný, do školky nechtěl, nic nechce, naštvaně sedí u stolu, nereaguje na nic. Po chvíli přichází Verunka se slovy Ach jo, dneska je čtvrtek a to musím zase na kroužek. Učitelka zpozorňuje, vyzývá i ostatní děti se slovy, že se jí zdá, že se k nám dnes stěhuje nějaký protivný den… Matěj-filozof se hned dožaduje, kde ho učitelka vidí, kudy jde. A tak se v krátké diskusi dozvídáme od Verunky, že chtěla hrát nějakou hru na počítači a místo toho musí na kroužek. A ozve se konečně i naštvaný Péťa, že mu mamina vypnula televizi a musel do školky a on se chtěl dívat. K tomu se připojují ostatní děti, všechny svorně nadávají na rodiče, jak jim počítače a televize pořád nedovolí, nebo dokonce v deset večer vypnou a jak tahle hra a tamta hra atd. Mezi nimi stojí učitelka skoro o dvě generace starší a je vnitřně zděšená, že v tom už jedou i předškolní děti…

 Diskuse se uzavírá tím, že by se rozhodně mělo prozkoumat, jestli by nebylo lepší, kdyby lidé trávili svůj čas u televize a u počítače místo toho, aby šlapali do školky, do práce atd. Ještě dlouhou chvíli se v některých skupinkách diskutuje, ale Péťa se zvedá od stolu a staví s Kubou a Honzíkem pěkný bunkr z prken a Polikarpovy stavebnice.

  • Po svačině jsme se vypravili na hřiště. Verunka opět otrávená, že zase tak daleko pěšky. Byli i tací, co ji podpořili a dožadovali se zahrady. Nicméně – šlo se na hřiště. A to dvěma cestami ve dvou skupinách s tím, že kdo tam bude dřív, přiváže na branku šátek a druhé skupině se někam schová… Na obzoru hra na schovávanou, takže aktivita stoupá, všichni jsou rázem oblečeni a obuti a na zahradu se zapomnělo.
  • Hra na schovávanou přinesla své ovoce, výrazně se proměnila nálada i chuť dětí hrát si dál. Na hřišti jsme dál hráli nejen na schovávanou, ale nejrůznější oblíbené hry na přání dětí – honičky, fotbal, na ovečky, cukr-káva-limonáda aj.
  • Po návratu do školky jsme si nechali čas na příjemnou společnou reflexi. Co se komu z nás nejvíc líbilo, na co si zahrajeme zítra? A co bych si dneska neužil, kdybych nebyl ve školce? Můžu si doma hrát na honičku sám se sebou? Nebo na schovávanou? Postavil by si Péťa sám doma takový bunkr? Zahráli bychom si všechny hry ve třídě, nebo na zahradě, kde nám teď kopou a vrčí stroje? Odpovědi na sebe nedaly dlouho čekat – vyzněly nejen pro přítomnost ve školce, ale i pro šlapání na hřiště.
  • Následující dny hned jsme zúročili v říkadle Daniela Heviera:

Šlapu, šlapu, krokem husím,
proč tak šlapu, vždyť já musím.
Kdybych zůstal, kde jsem stál,
nikoho bych nepotkal.

Nejprve jsme si pohráli s jeho prvním dvojverším: Šlapu, šlapu, krokem husím,proč tak šlapu, vždyť já musím. Obměnou hry na peška vznikla tematicky motivovaná hra. Děti sedí v kruhu, jedno dítě chodí okolo, společně rytmizují část říkadla. Úkolem aktivního dítěte je probudit a vytáhnou ven do přírody toho, kdo ještě dřepí doma, a to tak, že po skončení říkadla zaťuká někomu na záda se slovy: „Dobrý den, pojďte ven!“ Dotyčný vyskočí, rozeběhne se kolem kruhu v opačném směru než kamarád, když se míjejí, podají si rychle ruku se slovy „Dobrý den!“a snaží se co nejrychleji zabrat volné místo v kruhu. Hra se opakuje a dřív nebo později vylákáme ven všechny.

  • A to už je právě čas se rychle obléknout a obout a už si to šlapeme: v rytmu nového říkadla jsme si vyšlápli až do městského parku a byla by bývala škoda to neudělat. Park krásně kvetl, slunce sem nepálilo, a protože byl čas školních výletů, bylo tu i dost místa na hraní.
  • Šlapací honička si rychle získala přízeň hrajících. Ve vymezeném prostoru mají všichni zároveň babu a zároveň jsou všichni honěni. Baba se předává bezbolestným šlápnutím na chodidlo kamaráda. Ten pochopitelně nechce, aby na něj někdo šlápl, ale zároveň se snaží šlápnout na chodidla co nejvíce kamarádů. Rozvernou honičku jsme si užili jaksepatří.
  • Potom jsme pozorovali zvířata – kolik nohou má jaký hmyz, pták a jak kdo šlape. Viděli jsme legrační chůzi kachen, cupitavou chůzi mravenců, ploštic (škoda, že jsme si nevzali lupu), rozvážnou chůzi čmeláka a jiná zvířátka. Žádné z nich nesedělo jako pecka na jednom místě. Pozorovali jsme i chůzi přítomných lidí a pak jsme si na to hned zahráli, např. na maminku s kočárkem, na mrňouska, který vybalancovával první krůčky, na naše školní adolescenty, pána v kravatě, dědečka, který krmil kachny atd. Vzpomínali jsme na babičku Kadlu (maminku paní učitelky), která už chodit nemůže, a když se chce podívat na rozkvetlý záhon, musí ji někdo vyvézt na jezdícím křesle. Pozorovali jsme barvy a stromy kolem sebe a mnoho jiného.
  • Cestou do školky kupodivu nikdo nereptal, že je to do kopce, a všichni svorně šlapali. Současně jsme pozorovali, koho a co potkáme, uvidíme, uslyšíme, ucítíme za to, že jsme nezůstali jako pecky sedět ve školce. A když jsme ve školce zopakovali naše nové říkadlo, posloužilo nám současně jako reflexe dnešní vycházky.
  • Následující den byl ve znamení obkreslování vlastních chodidel a taky ve znamení barevných stop chodidel, která jsme natřeli barvou. Byla jediná podmínka: nenatíráme chodidlo sami sobě, ale necháme si je natřít od toho, koho jsem ve školce dnes rád potkal. Co by to bylo, kdyby to nebyla stopa? – tedy různé fantazijní přetváření, dokreslování, dolepování, vystříhávání stop a jejich využití třeba v září, až k nám do školky přijdou nové děti, které k nám ještě netrefí apod.
  • Koho potkávám rád a naopak koho nerad a proč? Nejprve jsme využili techniku kruh podobnosti, kdy jedno z dětí vstupuje doprostřed kruhu a vyzývá ostatní: „Hledám toho, kdo se rád potkává se svým dědou“. Je to hra na pravdu, takže odpověď by měla být pravdivá. Kdo se rád potkává s dědou, jde do kruhu k dotazovateli. Kdo jen trochu, může k němu nakročit. Kdo ne, zůstane na místě a bude nás asi zajímat proč. Obdobně jsme prozkoumali, kdo se rád ve školce potkává s Haničkou, kdo s Kubou, kdo se Šárkou, a věřte, že ani ten největší rošťák nezůstal bez podpory kamaráda. Od dětské empatie, funguje-li ve školce parta, se máme možná i my, velcí, co učit.
  • Podobně jsme prozkoumali všelijaká setkávání: s pavouky, bouřkou, zubařem, duchem, hadem atd. Starší děti naopak přemýšlely o tom, s kým ze slavných lidí by se chtěly potkat (pro zajímavost – s Harrym Potterem, Karlem Gottem, s Princeznou ze mlejna, s Obamou…).
  • Někdy se může stát, že se na setkání s někým ve školce netěším. Učitelka vypráví svůj příběh, jak se jednou trošku pohádala s paní uklízečkou a druhý den se na setkání s ní vůbec netěšila. Ale pak se to zase spravilo, domluvily se a zase se potkávají rády. Stalo se někdy někomu z nás, že se na potkání s někým ve školce netěšil? Proč? A jak to dopadlo? Následuje tichá diskuse, v níž zároveň reflektujeme chování svých kamarádů, ale třeba i personálu, a já jsem se mimo jiné dozvěděla, že Kuba se netěšil na setkání s mým manželem (fousatým a podmračeným), protože se ho bál. Ale dneska už prý Čendu zná, tak se ho nebojí…

Poznámka na závěr:

V této části se nám zrodil druhý důležitý pilíř pod názvem „Kdybych zůstal, kde jsem stál, nikoho bych nepotkal“, který jsme nejen zúročili v závěrečném produktu, ale byl důležitý i tím, že bez našeho potkávání by se vlastně nikdy nic nestalo.

 

Ukázka z celoročního projektu Jak roste chléb

autor: Josef Janošťák

Jak roste chléb

1. Úvod

Příspěvek „Jak roste chléb“ vznikl rozšířením a dopracováním stejnojmenného dvouhodinového výukového programu, který jsem před pěti lety vytvořil pro Středisko ekologické výchovy Šípek v Českém Krumlově (dnes Ekocentrum Šípek). Nyní je tento výukový program součástí nabídky jak Ekocentra Šípek, tak i CEGV Cassiopeia.Obě centra jej nabízejí nejen dětem předškolním, ale také žákům nižších ročníků 1. stupně základních škol.

Pro účely této publikace jsem toto téma sešněrované do dvou hodin (z podstaty fungování obou ekocenter) zpracoval jako ucelený celoroční projekt, při němž si děti aktivně projdou a prožijí i ty části programu, které jinak zůstávají pouze ve formě modelových a dramatických aktivit. I přes všechna omezení dosavadních realizací patří program k velmi oblíbeným u dětí i učitelek. V programu se prolínají aktivity informativní, dramatické, hudební, praktické a tvůrčí.

Popis programu je koncipován tak, aby jej bylo možné provést ve třech časových modifikacích. Základní popis celoročního projektu lze upravit na variantu týdenní i dopolední. Obě zkrácené verze však postrádají úplné poznání i prožití reality a účast na celém procesu vzniku chleba. Nejenom na jeho pečení, ale hlavně na růstu surovin.

Rozhodnete-li se realizovat toto téma jako celoroční projekt, umožníte dětem získat a posílit potřebné souvislosti, vztah a hodnoty. Vztah k dnes tak samozřejmé věci, kterou lze koupit v každém obchodě. K chlebu, který byl ještě v nedávné minulosti považován za Boží dar. Hlavně však vztah a radost z vlastní i společné práce a důležitý vklad do budoucnosti, vědomí, že všechno souvisí se vším.

Poznámka:

Celoroční projekt v tomto případě nekoresponduje se školním rokem, nýbrž s rokem kalendářním.

2. Motivace

2.1 Kroužek

Na úvod celého programu si děti posadíme do kroužku a zeptáme se, jaké druhy pečiva znají – co to je pečivo (chléb, houska, rohlík, bulka, bageta, ale také koláče, vánočka aj.). Dále děti necháme vymyslet, jak pečivo vzniká.

Do kroužku pošleme mističky nebo skleničky se zrním pšenice a žita (ovsa a ječmene). Společně hledáme rozdíly (barva a tvar) a vymýšlíme potravinářské využití (pšenice – slané i sladké pečivo, těstoviny, cukroví; žito – chléb, perníky; ječmen – kroupy, slad na výrobu piva; oves – ovesné vločky). Samozřejmě že pro různé druhy obilí můžeme najít širší využití (např. těstoviny a vločky lze zakoupit od všech druhů), jde však o hlavní využití, které by děti mohli znát a zapamatovat si.

2.2 Pohybová říkanka

Řekneme dětem, že během celého roku se postupně proměníme v zemědělce, mlynáře i pekaře. Na začátek se proto naučíme krátkou říkanku a trochu si s ní zahrajeme.

Sedláček rozsívá,

chůze, předvádíme setí ze zástěry (ošatky)

za ním ptáček sbírá.

dřep, ruce na ramenech – poskakování

Sej, sedláčku, hodně hustě,

houf v podřepu

ať za tebou pěkně roste

z dřepu do vzpažení

pšenička zelená!

ve vzpažení úklony do stran – vlnící se pole

 

 

Dej nám dobré léto

kroužek, držíme se za ruce, jdeme „kolečko“ a opakujeme říkanku po verších

na pšenici, na žito,

na všecko obilí,

co nám Pánbůh nadělí.

Zeptáme se dětí, jaká slova v říkance neznají, a společně si je vysvětlíme (raději se dotážeme i na konkrétní slova).
Většinou to bývá:sedláček = člověk, který se stará o pole, pěstuje obilí a brambory a také může chovat domácí zvířata,pšenička a žito = obilí, které jsme si před chvílí ukazovali, Pánbůh = někteří lidé věří, že Bůh stvořil svět a řídí naše životy, a také se proto k němu modlí

3. Pole

3.1 Založení obilného pole

Pokud máte na školní zahradě možnost si vyhradit několik metrů čtverečných k založení políčka, neváhejte a dopřejte sobě i dětem radost z práce, růstu i sklizně. Políčko se určitě stane místem, kam budete s dětmi chodit nejen pracovat, ale také pozorovat jeho proměny.

Každá zahrada má jiné podmínky. Někde bude přeměna travnaté plochy na zorané pole téměř nadlidským úkolem. Práci mohou komplikovat jak zapojený travní drn, tak i nedostatek ornice, když je zahrada zbudovaná na navážce. V každém případě si tuto počáteční fázi lze zjednodušit a orání či rýpání tak trochu obejít.

**OVĚŘENO PRAXÍ

Pokud na plochu budoucího políčka rozprostřete alespoň dvaceticentimetrovou vrstvu mulče (vyhrabaná stařina, posekaná tráva, shrabané listí a jiný rostlinný materiál) a necháte ji tam nějakou dobu ležet, drn se rozruší a rýpání půjde lépe. Nejlepší bude tuto práci provést při podzimním úklidu zahrady. Mulč, který při té příležitosti zapravíte do země, obohatí políčko o potřebné živiny.

V případě, že na zahradě máte nevyužitou hromadu hlíny nebo ji není problém nechat přivézt, orat vůbec nemusíte. Stačí namulčované políčko překrýt minimálně pěticentimetrovou vrstvou zeminy.

Pokud máte dostatek času, můžete políčko osít zeleným hnojením (nejlépe směsí bobovitých rostlin) a to po posečení či vytrhání opět překrýt malou vrstvou zeminy.

Postupně se všechny vrstvy propojí, o což se postarají i rostliny, které na políčko vysejete. V dalších letech už bude stačit políčko pouze prokypřit rycími vidlemi a zbavit plevele. Obejdete-li takto orání, zvládnou děti ostatní práce určitě hravě. Pouze případný dovoz zeminy bude pravděpodobně práce pro ochotné tatínky.

**DŮLEŽITÉ

Je dobré si předem ujasnit, jaká očekávání od políčka máme. Zda chceme vypěstovat potřebné množství pšenice a žita na upečení jednoho chleba, nebo dětem ukázat rostliny, které s chlebem souvisejí, využít je při dalších aktivitách a podle potřeby je doplnit o suroviny koupené. Doporučuji zaměřit se spíše na pestrost než na množství a podle toho i vytvořit osevní plán.

Na políčko pro porovnání navrhuji vysít základní druhy obilí: pšenici, žito, ječmen, oves (konec konců při pečení chleba je můžeme použít všechny a lze pořídit i bezpluché osivo), len, slunečnici, dýni, mák, kmín, koriandr, fenykl, anýz. Můžeme vysít i proso (jáhly), kukuřici a zasadit i brambory (moje babička do chlebového těsta přidávala právě i rozmačkané vařené brambory).

Obilí vyséváme na podzim (ozimy) nebo na jaře (jařiny). Sejeme je do řádků nebo rozhozem. Políčko lze naplánovat do různých tvarů – příklad uvádí Příloha 1.

Podle potřeby políčko zaléváme, zbavujeme plevele nebo rostliny jednotíme.

A hlavně průběžně pozorujeme růst plodin i případné hmyzí návštěvníky.

3.2 Dožínky

Zrání a sklizeň většiny rostlin na políčku proběhne v létě. Pokud ve školce nemáte letní provoz, nezapomeňte se s dětmi a jejich rodiči domluvit na letní dožínkové akci.

Obilí můžete posíct srpem, svázat do snopů a stavět do panáků na doschnutí. Koření a ostatní již dozrálé rostliny svažte do svazků a zavěšte na suché místo. Snopy obilí k doschnutí přeneste do prostor školy.

3.3 Mlácení obilí

Vymlácení zrn z klasů může být jedna z prvních činností po prázdninách. Pro tento účel můžete použít staré cepy (leckdo je má zavěšené doma) nebo s dětmi zhotovit jednoduché vlastní. Obilí rozprostřete na textilní plachtu (např. starou rozpáranou cíchu).

**TIP

Pokud se nebudete chtít zabývat výrobou cepů, bude určitě stačit, když děti necháte přes rozložené obilí běhat.

Vymlácené zrno je třeba zbavit nečistot. Pomůže nám k tomu vítr. Zrní v plachtě, kterou držíme v rozích, nadhodíme (děti se mohou střídat). Opakujeme několikrát. Vítr odnáší lehké nečistoty, zatímco zrno padá zpět do plachty.

**TIP

Slámu z vymláceného obilí můžete použít k různým výtvarným činnostem (sochy, slaměné řetězy na vánoční výzdobu aj.).

3.4 Dopolední a týdenní varianta

Při zkrácené variantě programu si pěstování obilí alespoň nasimulujeme. Děti sedí v kroužku.

1. Příprava pole – orba:
Vybereme jedno dítě jako sedláčka, které lopatičkou nasype předem připravenou hlínu do mističky představující pole. Tím proběhne orba. Připomeneme dětem, že v půdě jsou potřebné živiny a že orba probíhá na podzim nebo na jaře.

2. Setí: Necháme mističku představující pole posouvat v kroužku a spolu s ní také mističku se zrním. Každé dítě vloží do misky zrníčko (špetku) – podzim, jaro. Poté necháme jedno dítě posypat vysetá semínka trochou země a další utlačit.

3. Klíčení: Řekneme si, co semínko potřebuje k vyklíčení a růstu:

  • živiny – ty rostlina získává z půdy, proto se pole také hnojí
  • déšť – vybereme jedno dítě, které políčko zalije
  • slunce – to dá rostlince světlo a teplo (jedno dítě položí kelímek na okno)
  • vzduch – i rostliny potřebují dýchat (předvedeme si hluboký nádech a výdech)

Během několika dní pozorujeme klíčení a růst. Podle potřeby děti mističku zalévají. Upozorníme děti, že obilí vyroste jenom trochu (málo živin a prostoru v kelímku) a potom začne uvadat.

4.Léto – zrání, sklizeň: Ukážeme dětem zralé obilí – stébla s klasy. Upozorníme na rozdíly mezi jednotlivými druhy. Povídáme si o sekáčích, kteří dříve zralé obilí sklízeli kosou, o hospodyních, které ho vázaly do snopů a ty na poli stavěly do panáků, aby obilí doschlo. Poté sedlák svezl obilí do stodoly, kde mlatci celou zimu obilí mlátili cepy a tím získali zrno. Dnes ke sklizni používáme kombajny, které obilí ještě na poli rovnou vymlátí.

3.5 Doplňkové aktivity

  • Přiřazování rostlin a semen

Semena připravíme do uzavíratelných skleniček nebo mističek, rostliny přichystáme jako živé vzorky nebo na kartičkách – viz Příloha 2 (podle uvážení vybereme z navrženého souboru). Děti pracují v malých skupinkách. Proto je třeba pomůcky připravit na počet skupin. Skupinky mohou také pracovat postupně, zatímco se ostatní děti zabývají jinou činností.

  • Poznávání semen hmatem a chutí

Tato aktivita vede k rozvoji smyslového vnímání dětí. Semena rostlin uvedených v projektu (případně jejich výběr) dáme do mističek. Dětem, které sedí v kroužku, ukážeme rostlinu nebo její obrázek a řekneme si její jméno. Poté mističku se semeny pošleme po kroužku a děti semínka ochutnávají. Obilná zrna bude lépe podávat nabobtnalá, případně naklíčená. Vždy děti upozorníme na důkladné rozkousání.

Druhé kolo aktivity rozvrhneme do více dní. Dáváme dětem například semena jedné rostliny denně. Děti opět sedí v kroužku tentokrát se zavázanýma očima. Určení rostliny provedeme společně, až se všichni vystřídají. Poté si ukážeme semínka i rostlinu, ke které patří.

 

Ukázka z projektu Pro jedno místo

autor: Mgr. Zuzana Sommernitzová, lektorka Národní galerie v Praze

Pro jedno místo

1. Úvod

„Land-art, znamená práce v přírodě, ve velkém, téměř neukončeném prostoru, dovoluje oslovit nezasvěceného diváka, ale zároveň nevyžaduje s tímto divákem přímý kontakt.“

Milan Knížák in Zorka Ságlová, 2006

 „Venku je hezky, vyrazíme do přírody. Obklopují nás tam různé barvy, rozličné tvary, příroda nám vždy připraví krásnou podívanou. Co kdybychom jednou naopak my pro ni a také pro všechny kolemjdoucí připravili něco neobvyklého? Zkusme se tentokrát rozhlížet jinak. Popřemýšlejme, jak by se dalo ozvláštnit to nebo ono místo. Zážitek z pozměňování místa bude zábavný i pro nás samotné.“

Výtvarný program vychází ze sbírky moderního umění, přesněji z fotodokumentace některých land-artových akcí, které zachycují proces změny určitého místa umělcovým zásahem. Děti samy se stávají zemními umělci a mění vybrané místo v parku poblíž Národní galerie. Celý program lze uskutečnit také jen na základě fotografií a reprodukcí a jeho externí část v jakékoli parkové nebo jiné přírodní zóně.

2. Scénář a klíčové momenty tvůrčího procesu

2.1 Hra přivádějící děti k tématu místa

Pedagog usadí v ateliéru (ve třídě) děti do kroužku a vyzve je, aby zavřely oči. Poté se dotazuje na prostředí kolem nich – tak, aby si zkusily představit, jak místnost vypadá, co všechno v ní je a na jakých místech. Pak nechá děti skutečnou situaci zkontrolovat. Vyzývá každého, aby přišel s nápadem, jak obvyklé prostředí proměnit, jak překvapit někoho, kdo tuto místnost zná, třeba jen drobnou změnou. Některé z jednoduše realizovatelných změn nechá autora nápadu přímo předvést a s ostatními pozorně sleduje, jak změna ovlivnila prostředí.

Cíle aktivity:

* otevřít účastníky k hravosti ve spojení s tvůrčím uvažováním

* pobídnout je k uvažování nad očekávaným a zažitým oproti překvapivému a změněnému

* motivovat je pro téma celku

2.2 Animace v expozici

Děti jsou zavedeny do části expozice, která představuje umění akce, konkrétně práci s prostředím a krajinou (Veletržní palác, 2. patro). Sledují, kde se na dokumentujících fotografiích prostředí proměňuje, a uvažují o jiných variantách změn.

Na podlahu v expozici jsou rozloženy další fotografie s příklady land-artu. Děti v nich nacházejí shodné a rozdílné motivy a všímají si typu zásahu do krajiny. Lektor je vyzývá, aby své objevy slovně popisovaly. Poodhalí jim důležitost akce jako takové na příkladu, jenž dokumentuje Kladení plín u Sudoměře od Zorky Ságlové: „Na místě bitvy jsme rozložili na trávu asi 700 čtverců bílé tkaniny do tvaru velkého trojúhelníku a nechali je tam.“

Dětem (rozděleným do dvojic) rozdáme malé papírové kartičky – hromádky po 20 ks. Jejich úkolem je ohraničit si prostor zahrnující jedno z ukazovaných děl a ukázat tak ostatním, v kterém z těch míst by se rády ocitly. Ohraničovat mohou, jak je jim libo. Pedagog fotograficky dokumentuje celou akci. Děti si vymezují prostor, čímž se přibližují jednomu ze způsobů uměleckého zásahu do prostředí.

Cíle aktivity:

* seznámit děti s druhem umění zcela odlišným od klasické představy obrazů a soch

* přiblížit dětem umění akce a land-art

* zahájit aktivitu reagující na předložené autority

2.3 Akce v exteriéru

Pedagog děti odvede do blízkého parku, který bude působištěm pro jejich tvůrčí akci. Jejich úkolem je najít si místo, které by rády ozvláštnily – změnily. K dispozici mají opět jednobarevné kartičky (ale mnohem větší množství) a také pytle pilin.

Inspirovány předchozí aktivitou a prezentovanými autoritami děti na zemi sestavují obrazce, vymezují prostory apod.

Když jsou všechny děti hotové, odstoupí od svých míst dost daleko na to, aby mohli své zásahy a změny v krajině vidět jako celek.

Pedagog děti uklidní, ztiší a snaží se navodit velice klidnou a soustředěnou, až slavnostní atmosféru. Uvede tuto část aktivity jako jakousi slavnost pro nové místo a vyzve děti, aby se na svá působiště vrátily a předvedly tam jakékoli „představení“, které je napadne.

Děti spontánně skáčou přes vytvořené obrazce nebo zcela naopak obcházejí velice opatrně a tiše kolem dokola. Lektor patřičně oceňuje jakoukoli snahu a výkon a také celou akci dokumentuje.

Cíle aktivity:

* uvolnit a otevřít účastníky akci v přírodě

* docílit koncentraci a soustředění na samotnou činnost (pozměnění vzhledu místa)

* prostřednictvím příkladu jejich vlastní práce osvětlit princip zážitku z umění

2.4 Reflexe

Po návratu do ateliéru (do MŠ) vyvolá pedagog diskusi zhodnocující celý výtvarný program. Vyzývá děti, aby své zážitky aktivně popisovaly, a koordinuje, aby si vzájemně naslouchaly.

Cíle aktivity:

* zhodnotit čerstvé zážitky

* Upevnit nové poznatky

* Vnímat názory a nápady druhých

3. Závěr

Celek „Pro jedno místo“ byl pro děti velmi zábavný a zaujal je. Nepochybně také proto, že svým charakterem a zvláště exteriérovou částí se podobal mnohým dětským hrám. Děti se přitažlivou cestou dozvěděly o novém druhu umění a s hrdostí umělců odcházely z pozměněných míst.

Na program lze navázat novými a novými změnami na jiných místech. Od těch minimálních po časově náročnější. Vždy je ale pochopitelně potřeba zdůraznit, že do přírodního prostředí zasahujeme tak, abychom ho nijak nepoškodili a proto se vyhýbáme nevratným změnám a zásahům.

Očekávané cíle a výstupy:

* rozvinout a kultivovat smyslové vnímání

* přiblížit dětem umění akce a land-art

* rozvinout zájem o výtvarné formy sdělení

* otevřít děti k hravosti ve spojení s tvůrčím projevem

* rozvíjet uvažování nad očekávaným oproti překvapivému

* docílit koncentraci a soustředění na samotnou činnost (pozměnění vzhledu místa) a osvětlit princip zážitku z umění akce

* rozvinout schopnost hodnotit zážitky

* formulovat své názory a nápady a otevřít se nápadům druhých

4. Literatura

Bláha, J., Slavík, J.: Průvodce výtvarným uměním V. Praha, Práce 1997.

Dempsey, A.: Umělecké styly, školy a hnutí. Praha, Slovart 2002.

Zhoř, I.: Proměny soudobého výtvarného umění. Praha, SPN 1992.

Ivan Kafka 1975–2006. Praha, Art-D grafický ateliér Černý, s. r. o 2006.

Zorka Ságlová. Praha, Národní galerie 2006.

Odkazy:

http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=150

http://www.robertsmithson.com/photoworks/pw.htm

http://greenmuseum.org/content/artist_index/artist_id-36.html


Materiál byl poskytnut zdarma Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe, s.r.o. z publikace Tvoříme, poznáváme a hrajeme si.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 26. 09. 2013
Zobrazeno: 14725krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4.666666666666667
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
Nakl. Dr. Josef RAABE, s.r.o.. Tvoříme, poznáváme a hrajeme si . Metodický portál: Články [online]. 26. 09. 2013, [cit. 2019-03-19]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/projekt/17765/TVORIME-POZNAVAME-A-HRAJEME-SI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.