Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku

Ikona teoreticky

Pohybem k většímu zájmu o matematiku

Ikona aplikace
Autor: Markéta Klingerová
Anotace: Příspěvek se věnuje využití tělesného pohybu v hodinách matematiky způsobem, který žákům umožní se v rámci výuky protáhnout, projít a částečně odreagovat, přičemž se vzdělávací proces nepřeruší. Pro každý ročník 1. stupně uvádí čtyři příklady pohybových aktivit pro procvičení konkrétního učiva.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Základní vzdělávání » Kompetence k řešení problémů » samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy
  2. Základní vzdělávání » Kompetence sociální a personální » účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce
Očekávaný výstup:
  1. základní vzdělávání » Matematika a její aplikace » 1. stupeň » Matematika a její aplikace » Číslo a početní operace » 1. období » provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly
  2. základní vzdělávání » Matematika a její aplikace » 1. stupeň » Matematika a její aplikace » Číslo a početní operace » 2. období » řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje osvojené početní operace v celém oboru přirozených čísel
Mezioborové přesahy a vazby:
  1. Základní vzdělávání -> Tělesná výchova 1. stupeň
Průřezová témata:
  1. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Seberegulace a sebeorganizace
  2. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Mezilidské vztahy
  3. Základní vzdělávání » Osobnostní a sociální výchova » Komunikace
Organizace řízení učební činnosti: Skupinová, Individuální
Organizace prostorová: Školní třída
Klíčová slova: spolupráce, tvořivost, procvičování, pozornost, pohybové aktivity, zájem, netradiční výuka

Je známo, že žáci (ale nejen oni) se bez přestávky dokáží soustředit jen pár desítek minut. I v průběhu tohoto časového úseku však úroveň koncentrace a s ní i výkonnost klesá. Zkušení učitelé tedy plánují své hodiny tak, aby se častěji střídaly různé činnosti. I když to napomáhá získání pozornosti a zájmu, únava ztuhlých svalů a napjatých očí tím nezmizí, pozornost i zájem po chvíli opět opadávají a soustředění ochabuje. Pro obnovení duševní svěžesti je nejlepší tělesný pohyb. Pedagogové v prvních třídách to vědí a například po půlhodince psaní nechají žáky udělat deset dřepů nebo s nimi ve výponu "trhají jablíčka" apod. Takový cvik je určitě lepší než nic, ale má některé nevýhody:

  • trvá příliš krátce;
  • dřepování a jiné cviky "na povel" nemusí všem žákům připadat jako vítané rozptýlení a navodit dobrou náladu;
  • nemá žádnou souvislost s probíraným učivem, takže provázanost jednotlivých činností je narušena;
  • ve vyšších třídách se už podobné tělocvičné chvilky z pochopitelných důvodů nezařazují vůbec.

A přece má učitel možnost zapojit pohyb přímo do vyučovacího procesu. Většinou se takto dá procvičovat již probrané učivo, některé aktivity jsou vhodné i pro úvod do nového tématu. Nezáleží přitom na předmětu ani na probírané látce - vždy se dá nějaká smysluplná pohybová vložka vytvořit. Stojí za to se nad touto možností zamyslet, neboť její využití skýtá řadu výhod:

  • žáci na chvíli opustí své místo a protáhnou se
  • na rozdíl od vyvolávání po jednom jsou aktivní všichni žáci najednou
  • jsou aktivní i ti žáci, kteří by jinak (vsedě v lavici) učivu nevěnovali pozornost
  • žáci se cítí uvolněně, leckdy se pobaví a zasmějí
  • učí se spolupracovat a tvořivě řešit zadané úkoly
  • to vše zvyšuje zájem o daný předmět

Pohybové aktivity pomohou k lepší koncentraci nejen žákům se specifickými poruchami učení, ale všem bez rozdílu věku. Mám ověřeno na podvečerních jazykových kurzech, že taková změna prospívá i dospělým. V nižších třídách je lépe do hodiny zařadit pohyb několikrát, ve vyšších ročnících stačí jedna taková činnost přibližně uprostřed hodiny.
Pro vaši inspiraci uvádím několik námětů na pohybové aktivity v hodinách matematiky.

1. ročník:

  • Žáci znázorňují čísla nebo výsledky početních příkladů svým tělem, např. číslice 1 - vestoje předpaží šikmo dolů (není třeba žákům napovídat, jak tvary číslic předvádět, jsou sami dostatečně vynalézaví).
  • Učitel říká příklady na sčítání a odčítání s výsledkem od jedné do šesti, žáci jsou rozděleni do skupin (při tradičním rozsazení sedí žáci v šesti "zástupech"), každá znamená jedno číslo (u dveří jedna, jejich sousedi dva... u okna šest), skupina, které patří výsledek právě zadaného příkladu, vyskočí do kleku na lavici (např. při příkladu 8 - 2 vyskočí žáci sedící u okna, protože mají číslo šest). Hra je atraktivní tím, že žáci mohou udělat něco, co jindy není dovoleno.
  • Žáci se procházejí nebo tancují (může hrát i hudba) po místnosti, učitel vždy po chvilce zadá příklad na sčítání a odčítání do dvaceti a žáci co nejrychleji vytvoří skupinky po tolika, kolik je výsledek (pokud nějací zbydou, řeknou, kolik společníků jim chybí do správného výsledku).
  • Učitel řekne název geometrického tvaru (čtverec, obdélník, kruh, trojúhelník), žáci po třídě hledají nějaký předmět s tímto tvarem (např. obdélník - povrch lavice, učebnice, nástěnky, kruh - dno koše) a dotknou se ho.

2. ročník:

  • Žáci ve skupinkách nacvičí dramatizaci zadání slovní úlohy a potom ji předvedou ostatním (např. Pavle, kolik máš pastelek v penále? - Deset. Proč se ptáš? Potřebuji tři pastelky. Půjčíš mi je? - Dobře, tady jsou. Díky - přijde třetí dítě - Pavle, půjčíš mi dvě pastelky? - Dobře, ale vrátit! Kolik mi těch pastelek vlastně zbylo?).
  • Žáci, kteří jsou právě diváky, úlohu vyřeší - řeknou výpočet (výpočty) a odpověď.
  • Žáci utvoří kruh a hází si míčkem (je dobré, když se zapojí i učitel), při každém odhození řeknou příslušný násobek z násobilky, kterou učitel zadal: např. při násobilce tří první žák řekne "tři" a hodí míček dalšímu, ten řekne "šest" a hodí míček zase někomu jinému, ten řekne "devět"...
  • Každý žák dostane lísteček s příkladem (bez výsledku, vždy po dvou se rovnají). Jeho úkolem je najít partnera se stejným výsledkem, všichni drží své lístečky tak, aby na ně viděl každý, kdo má zájem. Je zakázáno mluvit, posunkovat apod., žáci se hledají pouze počítáním příkladů ostatních. Pokud si dva žáci myslí, že patří k sobě, dají si to najevo podáním ruky a jdou se ukázat učiteli.
  • Zobrazování úsečky všemi žáky - každý žák je bodem, který je součástí úsečky, názvy bodů je nejlépe určit podle prvního písmena jmen žáků, pokud je některé písmeno ve třídě víckrát, je třeba je nahradit, nejlépe zapamatovatelnými písmeny jako X nebo Q. Když učitel řekne: "Úsečka KB!", stoupnou si všichni žáci těsně za sebe. Takto učitel v roli krajních bodů vystřídá všechny žáky.

3. ročník:

  • Učitel říká příklady na násobení a dělení, žáci znázorňují výsledek svým tělem. Pokud vychází dvojciferné číslo, utvoří žáci dvojice (učitel na tuto možnost předem neupozorní).
  • Třetina třídy představuje stovky, třetina desítky a zbytek jednotky (mohou mít toto číslo na lístku, nebo je stačí nějakým způsobem ukazovat). Učitel vyhlásí trojciferné číslo a žáci se mají seskupit tak, aby je dali dohromady: např. 213 - skupinu budou tvořit dva žáci "stovky", jeden "desítka" a tři "jednotky". Žáci, kteří zbydou, oznámí učiteli číslo z nich vzniklé (např. při jedenadvaceti žácích lze vytvořit 213 dvakrát, a tak zbydou tři stovky, pět desítek a jedna jednotka - tedy číslo 351).
  • Každý žák je jeden centimetr (nebo jiná jednotka - ale všichni představují stejnou jednotku), učitel zadá geometrický tvar, který mají žáci vytvořit, zkontroluje, že skutečně vytvořili zadaný tvar, a ti, kteří se do útvaru nevešli (pokud k tomu dojde), pak spočítají jeho obvod (co žák, to centimetr). Žáci tvořící geometrický tvar pak ověří správnost výsledku tím, že např. žák v jednom rohu řekne jedna, jeho soused dva, další tři atd., až počítání doběhne až k tomu, který začínal.
  • Každý žák dostane lístek s příkladem na dělení se zbytkem. Mají za úkol vytvořit skupiny podle tajného klíče. Tím je stejný zbytek (tedy v jedné skupině budou ti, jejichž výsledek má zbytek dvě, v jiné skupině bude společný zbytek tři atd.).

4. ročník:

  • Po třídě jsou rozmístěny cedulky s početními příklady (po jednom), u každého je napsáno i jedno písmeno, žáci je obcházejí, zapisují si výsledky a ke každému připíší příslušné písmeno, po seřazení výsledků vzestupně (sestupně) vznikne z písmen slovo nebo věta (může to být třeba nějaký pokyn - např. Pohlaď souseda).
  • Čtvrtina žáků má kartičku se symbolem sčítání /+/, čtvrtina se symbolem odčítání /-/, čtvrtina se symbolem násobení /./ a čtvrtina se symbolem dělení /:/. Drží ji viditelně před sebou a procházejí se po třídě, kde jsou vytvořeny (např. ze židlí) dvě "brány", kterými musí vždy projít. Držitelé karet /+/ a /-/ dávají přednost těm s /./ a /:/ se slovy: "Prosím, milé násobení (dělení), máte přednost!" Nakonec učitel napíše na tabuli početní příklad bez znamének a žáci, kteří si myslí, že právě jejich znaménko tam patří, jdou k tabuli a přiloží ho na příslušné místo. Když je příklad úplný, tito žáci se posadí, učitel napíše jiný příklad a mají šanci další.
  • Ve třídě je na zemi čára - osa souměrnosti, polovina žáků se postaví na jednu stranu různě daleko od čáry, s různými postoji, druhá polovina má za úkol zobrazit vzniklou sestavu v osové souměrnosti podle čáry na zemi - předvést totéž zrcadlově na druhé straně čáry, potom si vymění role.
  • Žáci se procházejí (nebo tančí) po třídě, učitel napíše na tabuli číslo (např. 4) a řekne: "O tři více!" Žáci mají za úkol udělat skupinky, v našem případě po sedmi (4+3). Potom se zase jednotlivě pohybují po třídě, učitel napíše jiné číslo (např. 45) a řekne: "Devětkrát méně!" Žáci opět udělají skupinky, nyní po pěti (45:9).

5. ročník:

  • Každý žák má na čele nalepené číslo, ale neví jaké. Úkolem je vytvořit skupinky po třech, aby součet jejich čísel byl 100 (1000 apod.). Nikdo nesmí mluvit, ani ukazovat čísla na prstech. Žáci musí přijít na to, že jediné možné řešení je nebádat nad tím, jaké mají číslo, ale dávat do trojic ostatní děti.
  • Učitel rozdělí žáky na tři skupiny, každý žák dostane lísteček s číslem a početní operací, úkolem skupiny je seřadit se tak, aby vznikl početní řetězec.
  • Každý žák má lístek s příkladem, jehož výsledek je prvním číslem příkladu někoho jiného, žáci mají vytvořit kruh tak, aby příklady na sebe navazovaly.
  • Žáci jsou rozděleni na tři až čtyři zástupy stojící čelem k jedinému předmětu položenému na židli. Ti, kdo stojí poslední, se otočí k učiteli, který jim ukáže početní příklad. Jeho výsledek rychle pošeptají předposlednímu žákovi a takto výsledek doputuje až k prvnímu, který se snaží sebrat předmět ze židle. Ten, kterému se to podaří, má právo říci výsledek nahlas. Pokud je správný, získává pro své družstvo bod. Žáci se posunou o jedno místo a hraje se znovu, dokud se všichni alespoň jednou nevystřídají.

Výhodou těchto her je, že kromě pohybu si žáci procvičují to, co se naučili. Tyto hry tak vedou k upevňování osvojených vědomostí. Některé aktivity jsou svým charakterem vhodné i pro úvod do nového tématu. Žáci zařazení těchto her do vyučování ocení. Dokládají to i následující ukázky ze slohových prací žáků druhého ročníku na téma Naše třída:

"Hrajeme hodně her a už jich umíme mnoho. A paní učitelka je moc a moc hodná a někdy přísná a líbí se mi tu moc..."

"Chodím rád do školy, protože je to tady hezké. Paní učitelka vždycky udělá nějakou hru. Oni jsou docela hodné děti. I Marek se už zlepšuje..."

"Chodím do třídy 2.B. Paní učitelka je hodná a líbí se mi, že hrajeme různé hry..."

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 20. 06. 2007
Zobrazeno: 12373krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
KLINGEROVÁ, . Pohybem k většímu zájmu o matematiku. Metodický portál: Články [online]. 20. 06. 2007, [cit. 2019-09-21]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/pohybové aktivity/1438/POHYBEM-K-VETSIMU-ZAJMU-O-MATEMATIKU.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.