Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Funkce hudby ve společnosti
Odborný článek

Funkce hudby ve společnosti

28. 11. 2005 Předškolní vzdělávání
Autor
Marie Lišková

Anotace

Příspěvek se v teoretické rovině věnuje významu hudby v předškolním vzdělávání. Učitelky MŠ by měly smysluplně a cíleně zprostředkovat veškeré hudební aktivity, protože tyto mají významný podíl na rozvoji jedince.

Úvod

"Hudba je duševní potrava, která nemůže být nahrazena ničím jiným. Ti, kteří ji neužívají, umírají na duševní anémii. Není zdravého, duševního života bez hudby. Existují sféry ducha, kam pouze hudba vnáší světlo." (Zoltán Kodály)

Hudba je významnou součástí lidského bytí. Je vůbec nejstarší formou dorozumívání. I když každé období lidských dějin staví hudbu do jiného světla, zůstává pravdou, že hudba je řečí citu. Ať již zpěvem či hrou na nejprimitivnější nástroje je schopna vyjádřit duševní rozpoložení člověka. Posluchače je pak schopna významně ovlivnit svým rytmem, tempem, melodií či zvukomalbou. Rychlejší, živá hudba nám určitě zlepší pochmurnou náladu, tklivá naopak vyloudí slzu v našem oku, burácivá hudba nás zaktivizuje nebo někdy třeba i postraší. Mnohdy dokáže hudba říct to, na co slova nestačí. Ve světě počítačové techniky a odosobnění proto její význam nadále stoupá, aniž si to mnozí z nás uvědomují.

Hudba nás od narození obklopuje na každém kroku. Vzhledem k tomu, že domácí muzicírování ustoupilo do pozadí, obklopuje děti spíše hudba reprodukovaná. V dnešní době hovoříme dokonce o tzv. hudebním smogu, tedy hlucích a nadměrném množství hudby, které poškozuje naše duševní zdraví. Tato alarmující skutečnost by měla vést i učitelky MŠ ke smysluplnému a cílenému vedení hudebních aktivit. Dětem bychom měli zprostředkovat veškeré možnosti, které hudba nabízí, tedy i ty, se kterými se děti v běžném domácím prostředí v mnoha rodinách již nesetkávají. Díky námi nabízeným hudebním činnostem vedeme děti k tomu, aby se postupem času naučily ve spleti tónů a hudby lépe orientovat. Motivujeme je současně i k vlastním hudebním aktivitám - zpěvu či hře na instrumentální nástroj.

Hudba je přirozenou součástí lidského života. Aniž by bylo dítě jakkoli ovlivňováno, určitě si všimneme, že již v nejútlejším věku s naprostou samozřejmostí pobroukává vlastní melodie, nebývale jej rozradostní zvuky dětského chrastítka. V pozdějším věku děti s přirozeností tančí na vlastní popěvky, tleskají ručkami do rytmu zmelodizovaného říkadla či písničky. Hudba je jim vlastní. Domnívat se proto, že mnohé děti nemají k hudbě předpoklady, by bylo chybné. Amuzických jedinců je procentuálně velmi malé, zanedbatelné množství.

Význam hudebních činností v MŠ

K hudebním činnostem vedeme v MŠ všechny děti. Věnujeme se zpěvu, pohybové výchově, poslechu i instrumentální hře. Všechny tyto jmenované činnosti mají významný podíl na rozvoji jedince, a to nejen v souvislosti s hudební výchovou. Výzkumy prokázaly, že rozvoj hudebního sluchu přispívá k lepší vnímavosti při výuce cizích jazyků. Díky zpěvu dochází k lepšímu okysličování orgánů lidského těla, zvětšuje se dechová kapacita plic. Pěvecké aktivity dále podporují správnou činnost hlasivek, mají význam při rozvoji řeči, léčbě koktavosti. Hra na hudební nástroje a pohybové činnosti kultivují motoriku, přispívají k lepší koordinaci pohybů, k orientaci v prostoru. Hudební aktivity ovlivňují v neposlední řadě i rozvoj myšlení.

Z předchozích slov jasně vyplývá, že hudba má vliv na celkový rozvoj jedince. Pomocí hudebních aktivit rozvíjíme u dětí smysl pro fantazii, tvořivost, komunikační dovednosti, podporujeme jejich logické myšlení, přispíváme k poznání vlastní identity. Prostřednictvím hudby učíme děti estetickému vnímání a prožívání.

Další předností hudebních aktivit je výchova k ryze lidským hodnotám. Jedná se např. o kooperaci, týmovou spolupráci a zodpovědnost. Prostřednictvím hudby pěstujeme v sociálních vztazích úctu, vzájemný respekt a toleranci k ostatním. Hudební činnosti zvyšují u mnohých dětí sebedůvěru, učí je vlastnímu vyjadřovaní a zdravému sebeprosazování. Hudební aktivity jsou pak výborným prostředkem k sebehodnocení, ale i k objektivnímu hodnocení druhých.

Jak vidíme, hudba má při výchově velmi široký záběr a neomezuje se pouze na hudební rozvoj. V souvislosti se sociálně patologickým jevy jsou hudební aktivity významnou formou prevence těchto nežádoucích jevů. Už jen samotný hudební prožitek slouží k vyplavení agresivních sklonů dětí.

Hudební činnosti patří k nejkomplexnějším a zároveň nejpřirozenějším aktivitám, které ovlivňují výchovu jedince. Mají velmi úzkou souvislost s dalšími činnostmi, jako jsou aktivity výtvarné, pohybové a rozumové.

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání

RVP PV je zaměřen na výchovu a rozvoj zdravého, samostatně uvažujícího, tolerujícího a spokojeného dítěte. Výchova by měla probíhat v klidném a tvořivě podnětném prostředí. Cílem výchovného procesu tedy není "honit se za splněnými úkoly", ale umožnit dětem vyrůstat v přirozené a příjemné atmosféře.

Rámcový vzdělávací program dává prostor především tvořivým učitelkám, což je bezesporu jeho velkou předností. Tato otevřenost systému však klade na učitelky MŠ velmi vysoké nároky. Je zapotřebí, aby zvládly veškeré teoretické znalosti týkající se věkových zvláštností dětí, aby dokázaly posoudit, co patří ke standardnímu poznání a dovednostem dětí předškolního věku. K těmto poznatkům samozřejmě patří i znalost veškerých metodických postupů (hudební, výtvarná, tělesná).

Teprve po zvládnutí tohoto základu může učitelka MŠ zvládnout smysluplné, dlouhodobé vedení aktivit dětí v MŠ a to včetně individuální práce s jedinci. Veškerý úspěch výchovného procesu však vždy závisí na vstřícné osobnosti paní učitelky. Bez její tvořivosti, fantazie, kombinačních schopností, improvizace a lásky k dětem ani dokonale zvládnutý teoretický základ neumožní vést aktivity dětí v takovém duchu a záměru, jaký je dán RVP PV.

RVP PV vychází z podmínek přirozené výchovy založené na přizpůsobení se atmosféře a klimatu toho kterého dne. RVP PV upřednostňuje práci v projektech. Díky nim dochází ke komplexnímu spojení veškerých činností konaných v MŠ. (Mnohé paní učitelky pracují v logickém duchu komplexní výchovy celý život. RVP PV chce svým pojetím zaktivizovat méně tvůrčí osobnosti.)

Záměr komplexní výchovy klade na učitelky MŠ velké nároky. Při plánování konkrétních činností musí dokonale zvládnout nejméně tři přístupové cesty najednou.

První, základní cesta, vyplývá z věkových zvláštností dětí a klasické metodiky dané činnosti (hudební, výtvarná, tělesná). Souvisí s bezpodmínečnou znalostí tzv. metodických řad.

Druhá cesta spočívá v propojování činností v rámci jednoho okruhu - např. hudební výchovy (zpěv písně propojíme s hrou na lehko ovladatelné nástroje a s pohybem).

Třetí cesta pak spočívá v propojování hudebních aktivit s činnostmi mimohudebními.

Vzhledem k tomu, že RVP PV preferuje projektovou metodu, nabízí se při plánování začít námi zmiňovanou třetí cestou, tedy projektem, který vyplývá z oblastí RVP PV (Dítě a jeho tělo, Dítě a psychika, Dítě a ten druhý, Dítě a společnost, Dítě a svět).

Při tomto postupu je důležité upozornit na určitá úskalí, která by mohla naši dobře míněnou práci poškodit. Pokud si nestanovíme základní cíle, projekt se rozroste do nevídaných rozměrů. Mnohdy pak opomeneme na věkové zvláštnosti dětí, vedeme je k nadstandardnímu poznání a přitom nám unikají základní věci, které by měly děti předškolního věku zvládnout (např. děti vědí, že v Austrálii žijí klokani, ale neumí si umýt ruce).

V projektové metodě se mnohdy vytrácí právě hudební výchova. V lepším případě se omezí na zpěv jedné písničky či tanec při hudbě. (Mnohem více prostoru je věnováno výtvarným aktivitám a rozumovému poznání. Pohybové aktivity si udržují svoji jedinečnost, čemuž napomáhá i celá první oblast RVP PV - Dítě a jeho tělo.)

Velmi důležitý je i čas, po jaký se věnujeme jednotlivým činnostem. Pokud do projektu zařadíme např. zpěv písně, tedy hudební aktivitu, která je pro nás v danou chvíli prvotní, měli bychom s dětmi opravdu zpívat, a ne si o písni vyprávět. Postup může být samozřejmě i opačný. Známá písnička se stane motivací pro následné komunikační dovednosti. Mějme ale na paměti, že zpívat se naučíme pouze zpíváním a mluvit mluvením.

Práce v projektech má ještě jedno velké úskalí, na které bychom rádi upozornili. Ve snaze zprostředkovat dětem co nejvíce zajímavostí, opomíjíme jednu ze základních didaktických zásad - zásadu opakování. Aby si děti zapamatovaly naučené písničky, musíme je mnohokrát opakovat. Samozřejmě, že se opět nejedná jen o určitou písničku, ale o celkový rozvoj hudebnosti - tonálního a rytmického cítění atd. Určitě nebude na škodu, pokud v MŠ zavedeme tradiční rituál - např. hudební chvilky či ranní zpívání apod., které se budou věnovat právě opakování naučených písní a přitom nebudou tematicky spjaty s denním programem. Vyhneme se tak i problému, jak nalézt vhodnou píseň k danému tématu v konkrétním projektu. Ve snaze najít tematicky vhodnou píseň mnohdy vybereme pro dětského interpreta naprosto nevhodnou písničku. Opakování jednotlivých činností vede k určitému pravidelnému životnímu rytmu, který je součástí správného životního stylu. Neměli bychom také opomenout, že zpěv slouží i jako odpočinková činnost. Jeho zařazení je vhodné při únavě dětí nebo ke změně činnosti.

Při sestavování plánů je zapotřebí si uvědomit, že nácvik písně nemá pouze hudební cíl. Zpěvem sledujeme i další záměry vyplývající z RVP PV. Prostřednictvím správně vedeného dechu při zpěvu se zabýváme tělesnou funkcí organismu, artikulace souvisí s rozvojem řeči. Prostřednictvím zpěvu vedeme děti k zaměření pozornosti, k estetickému vnímání a cítění, ke spolupráci v kolektivu, k toleranci. Každou písní rozvíjíme u dětí paměť, a to nejen hudební. Kromě hudebního poselství má písnička i sémantický obsah. Děti seznamujeme s neznámými slovy, rozšiřujeme jejich slovní zásobu. Obsah písně nás pak může inspirovat k výtvarným nebo pohybovým aktivitám, k dramatizaci či instrumentálnímu doprovodu. Případným rozhovorem o písničce rozvíjíme komunikační schopnosti dětí, vedeme je k prezentaci vlastních názorů. To vše, a ještě mnohé další hudební i nehudební aktivity, můžeme právě zpěvem sledovat.

RVP PV klade větší důraz na samostatnost dětí, více dbá na individuální přístup. Je velmi obtížné vystihnout situaci, která umožní dítěti neúčast na společném programu. Správné výchovné rozhodnutí musíme učinit nejen ve vztahu k tomuto dítěti, ale i k celému dětskému kolektivu. Pokud se např. dítě špatně vyspalo a nemá chuť s námi zpívat, nemusíme jej ke zpěvu nutit, i když samozřejmě využijeme všechny dostupné formy motivace. Děti tak získají pocit důvěry a bezpečí. Je nutné zdůraznit, že vždy záleží na konkrétní situaci, empatii a taktu paní učitelky. Při rozhodování bychom neměli opomenout ani to, že součástí naší výchovy je učit děti sebeovládání, sebekázni, toleranci, soužití v dětském kolektivu apod. Určitě by bylo chybné dát dětem bezbřehou volnost. Děti musí mít jasně stanovená pravidla a systém. I tato pravidla jim ukazují směr ke správnému životnímu stylu.

V neposlední řadě je třeba upozornit na improvizaci ve výchovné práci. Změnit činnost v potřebné chvíli je mnohdy důležitější, než striktně dodržet to, co jsme předem naplánovali. Zkušené paní učitelky dobře vědí, že improvizace, která jde ruku v ruce s fantazií a empatií, je při práci s dětmi nezbytně nutná. Pokud děti nejsou např. psychicky připraveny k námi zvolené činnosti, snažíme se nejprve využít jinou formu motivace, teprve pak činnost zaměníme. Mnohdy stačí popustit uzdu fantazii a děti prožijí krásný den. Tvořivá improvizace potěší i samu paní učitelku, která bude určitě zvědavá na to, co jí napadne a jak její svěřenci myšlenku dotvoří. Jedním z důležitých předpokladů osobnosti učitelky MŠ je totiž schopnost hrát si společně s dětmi.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Jiné vzdělávací obory obecně