Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Pavouček provazníček aneb Pavouků se nebojíme
Odborný článek

Pavouček provazníček aneb Pavouků se nebojíme

8. 8. 2008 Předškolní vzdělávání
Autor
Zdeňka Benešová

Anotace

Tímto tématem, zajímavými aktivitami se můžeme blíže seznámit s životem pavouků, aniž by tento malý tvor v nás vyvolával pocit strachu a odporu.

K vytvoření projektu mě inspiroval můj vlastní strach z pavouků. Seznámení s tímto živočichem a jeho způsobem života bylo pro mě určitou terapií, jak se s tímto strachem vypořádat.

Nabídka činností

  • seznamování se s živým tvorem, prohlubování poznatků (druhy pavouků a způsob jejich života, stavba těla)
  • prohlížení encyklopedií, obrázkových knih k tématu
  • motivační text:
Existuje kolem 40 000 druhů různých pavouků, všechny jsou schopné tvořit vlákno. Většina z nich si z vlákna plete pavučinu, do které chytá hmyz. Pavoučí sítě mohou být klasické okrouhlé pavučiny, ale také prohlubně, složité tunely, různě tkané pasti či dokonce i jakési laso, které používá pavouk k chycení kořisti.
Pavoukovo tělo se skládá ze dvou částí. Na rozdíl od hmyzu nemá oddělenou hlavu. Má osm nohou a ty jsou znamením toho, že pavouk nepatří mezi hmyz, který má šest končetin. Podobně jako naše končetiny jsou i u pavouka v horní části silnější a postupně se zužují. Každá končetina je tvořena několika malými články a končí malými drápky.
Na rozdíl od hmyzu nemají pavouci tykadla, ale dva krátké výstupky, které se nazývají makadla. Mají zvláštní citlivé části úst, které mohou sloužit podobně jako tykadla.
Pavouci mají převážně osm očí, ale většina z nich má špatný zrak a spoléhá se na svůj hmat.
Orgány spřádající vlákno se nacházejí na zadní části těla. Vlákno vychází v podobě kapaliny a tuhne na přízi, ze které pavouk spřádá pavučinu.
Většina pavouků má tmavé, nevýrazné zbarvení, které jim pomáhá skrývat se v tmavých zákoutích. Někteří jedovatí pavouci jsou jasně zbarvení, což slouží jako varovný signál nepřátelům.

Mnoho lidí se pavouků děsí, ačkoliv většina z nich je neškodná. Pavouci jsou naopak užiteční, protože zabíjejí hmyzí škůdce.

Křižák obecný

Pavouk sídlící v okolí venkovských obydlí, v síních a komorách. Jméno dostal podle bílého kříže na zadečku. Během noci přede pomocí nohou ze speciální bílkoviny tvořené ve žláze na bříšku kruhovou síť. Ve dne číhá buď uprostřed sítě, kde vlákna nelepí, nebo se uchyluje do blízkého úkrytu, připraven prudce se vrhnout na cokoli, co v síti uvízne. Chycený hmyz omotá pavučinovými vlákny, usmrtí jedem svých klepítek, případně vpustí do kořisti trávicí látky (fermety).

Křižák pruhovaný

S tímto pavoukem se často setkáme ve volné přírodě. Od ostatních pavouků se odlišuje nápadnými příčnými proužky na těle i nožkách. Pavučinu zavěšuje na nízké keříky nebo traviny. Chyceného cvrčka, mouchu nebo komáry obalí jemným pavučinovým vláknem a vpustí do těla oběti tekutinu obsahující trávicí látky. Takto natrávenou oběť pomalu konzumuje. Vajíčka tohoto křižáka potřebují slunce. Než larvy dosáhnou dospělosti, několikrát se svlékají.


Pavouk slíďák

Lovec, který přede pavučinu jen vzácně. Místo toho běhá po zemi, často i v noci, a pomocí velkých očí slídí po kořisti. Podobně jako většina pavouků ukládá svá vajíčka do hedvábných pouzder, kokonů. Samice si kokon připevňuje na konci zadečku ke snovacím bradavkám, které produkují vlákno. Takto jí kokon nepřekáží při lovu. Vylíhlí pavoučci stráví krátkou dobu na matčiných zádech a pak se rozprchnou.

Sekáč domácí

Vyskytuje se na všech kontinentech. Jeho dlouhé nohy jsou až pětkrát delší než drobné tělo. Snadno se odlomí, ale potom se ještě dlouho škubou sekavými pohyby. Ztráta nohy je obranným zařízením - škubavý pohyb upoutá pozornost útočníka a sekáč unikne. Přes den vysedává nejraději na zdech budov. Živí se hmyzem a plži. Na rozdíl od většiny jiných druhů pavouků má jen jeden pár očí. Vajíčka klade do škvír či děr v zemi, do prázdných hlemýždích ulit apod.

Sklípkan

Sklípkanů je mnoho druhů. Někteří jsou trvale ukrytí v podzemních norách, kde pod pootevřenými závěsnými dvířky zhotovenými z vláken a hlíny číhají na své oběti. Kořist usmrcují obrovskými kusadly s jedem. Největší pavouci světa, sklípkani rodu Theraphosa, žijí v tropických lesích. Den tráví v podzemí, v noci vylézají na lov. Kořist hledají především pomocí citlivých nohou s rozpětím až 28 cm. Dokáží ulovit i ptáky. V hnízdech se zmocňují mláďat, dospělé ptáky loví ve spánku. Živí se také drobnými ještěrkami, žábami, velkým hmyzem a malými savci.


Použitá literatura:
Buchar, J.: Naši pavouci. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0964-7.
Longhurst, T.: Škola kreslení pro malé výtvarníky. Praha: Svojtka & Co., 2003. ISBN 80-7237-529-6.
Preston-Mafham, R.: Kniha o pavoucích a štírech. Praha: Svojtka & Co., 1998. ISBN 80-7237-094-4.
Znáš zvířata? Praha: Svojtka & Co., 2006. ISBN 80-7352-449-X.

 

  • pozorování pod lupou - pavouci a jejich pavučiny (činnost je pro děti dobrovolná, děti se zapojí, až budou na pozorování pavouka zcela připravené)
  • pozorování svléknuté kůže sklípkana (jen děti, které chtějí)
    1.
    2.
  • poslech příběhu na pokračování:
    • Ciprová, I.: Pavouček Provazníček. Praha: Knižní klub, 2003
    • Broumovská, A.: Příběhy od pavoučího kamene. Praha: Nakladatelství R 3, 1991.
  • artefiletika:
    Děti sedí kolem kruhu ze záclony s namalovanou pavučinou. Povídáme si o pavoucích, o způsobu jejich života a užitečnosti, vyprávíme si vlastní zážitky a prožitky - kdo se jich trošku nebo i hodně bojí...
    3.

    Děti si mezi sebou mezi sebou posílají klubíčko vlny (nejlépe proti sobě sedící děti). Každý si musí pevně chytit svůj konec provázku. Když ho každý má, vznikne pavučina, kterou mohou děti nadzvedávat, pomalu s ní točit. Děti spolupracují, vědí, že nesmí provázek pustit, jinak by se pavučina poničila (důležitost všech kamarádů), ale pokud by se tak nedopatřením stalo, dá se naše pavučina opravit. Společně na ní můžeme pohoupat našeho kamaráda - např. plyšového pavouka.
    4.
    Učitelka nastříhá provázky asi 2 m dlouhé, jejichž pokládáním na koberec vytvoří obrazec hvězdy. Natažené provázky protínají jeden bod. Počet záleží na počtu dětí, při dvaceti dětech bude deset provázků (tedy polovina z přítomných dětí). Každé dítě si vybere jeden konec provázku, pevně ho chytí a stoupne si. Učitelka postupně jmenuje děti; vybrané dítě zlehka zatahá za provázek, a najde si tak kamaráda, který drží druhý konec provázku.
    Děti se učí trpělivosti. Tahat za provázek může pouze oslovené dítě.
  • seznamování s anglickým jazykem - spider (pavouk) - děti znají pojem Spiderman (pavoučí muž)
  • hádání hádanek:
    • Fischer, V.: Hádej, hádej, co to je? Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-41-7.

      Po laně jezdí,
      spouští se se zdi,
      motá si sítě.
      Kde bere nitě?
      (pavouk)

    • stolní hra - Hádanky dráčka Fráčka. Nakl. Granna.

      U stropu si spřádá sítě
      jemnější než hedvábí.
      Nevysmejčíš-li je v bytě,

      mouchu do nich přivábí. (pavouk)

    • Pospíšilová, Z.: Hádám, hádáš, hádáme. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-292-8.

      Motá nitě, krejčí není!
      Plete sítě, rybář není!
      Až své sítě usouká,
      poznáte v něm _ _ _ _ _ _ _.
      (pavouka)

  • seznamování s novými říkadly, básněmi, rytmizace dřívky, vysvětlení vtipu:

    Pavouk
    (z časopisu Pastelka, autor neznámý)

    Pavouk křižák, ten se má!
    Celý den nic nedělá.
    Jen si sedí v pavučině,
    tiše přemítá.

    Pavouk křižák, ten se má!
    Celou noc nic nedělá.
    Klidně si spí ve své síti,
    ráno posnídá.


    Pavouk
    (Šmejkal, R.: Zvířátková abeceda. Praha: Egmont ČR, 2001. ISBN 80-7186-642-3.)

    Pavoučku, ty malý broučku,
    proč nelezeš po paloučku?
    Ty chceš chránit svoje nitě,
    a proto jsi u nás v bytě?

    My jsme rádi, že tě máme,
    do pokoje si tě dáme
    a jak praví pověsti,
    budeš u nás pro štěstí.


    Pavouci akrobati
    (autor neznámý)

    Dívej se, hele, tati,
    začíná podívaná!
    Pavouci akrobati
    napjali v lese lana.
    Šplhají po jehličí
    vysoko pod oblohou.
    Ó, to se jim to cvičí,
    když mají osm nohou!


    Pavouk
    (Nesvadba, M.: Nekouše to, neštípe to, nezlobí to, copak je to? Benešov u Prahy: Blug, 2007. ISBN 978-80-7274-964-5.

    Každý vykuleně kouká
    na tu síť a na pavouka.
    Pavouk hbitě po té síti
    šplhá, až tam něco chytí.

    Pavučina v koutě věští,
    že v tom domě bude štěstí.
    A pavouček šeptá: „Šušky...,
    vychytám vám všechny mušky!"

  • cvičení s básničkou:

    (Nováková, Z. M.: Špalíček zhudebněných říkadel a cvičení pro malé děti. Praha: Olympia, 1992. ISBN 80-7033-156-9.)

    Pavouk souká pavučinu,
    volá mušky na hostinu.
    Mlč, pavouku, známe dost
    tu tvou vzácnou zdvořilost!
    Zavoláme hospodyni,
    prožene tě po kuchyni!


    1., 2. verš ........... vzpor v kleku sedmo, 8x co největší bočné kruhy vzad střídavě pravou a levou. Kroužící paže se v připažení a zapažení pokrčí a ve vzpažení zase napnou. Motivace: pavouk souká nitě na pavučinu.

    3., 4. verš ........... 8 hmitů ve vzporu klečmo (paže a trup v jedné přímce), paže napjaté co nejdál od těla vpředu, pánev mírně přisedne - hmitání na napjatých pažích (střed úsilí jsou ramena, nesmějí se ani v zákl. postavení ani při hmitání zvedat k uším!). Motivace: pavouk se houpe na pavučině.

    5. verš ............... kutálení (nohy ve skrčení přednožmo) - 4x
    6. verš ................ ještě 2x překulit a výdrž v uvolněném lehu

    Pavouk
    (autor neznámý)

    Lezl pavouk, lezl vzhůru,
    pak ho deštík spláchl dolů.
    Slunce po obloze stoupá,
    usychají kapky deště.
    Pavouk znovu sítě souká,
    leze výš a výše ještě.

    Pohyby: špička ukazováčku pravé ruky se dotýká špičky palce levé ruky. Pak ruce pootočíme tak, aby se špička ukazováčku levé ruky dotkla špičky palce pravé ruky. Začneme asi ve výši pasu, paže zvolna zvedáme - pavouk leze vzhůru. Na slova „pak ho deštík spláchl" ruce klesají. Potom pažemi znázorníme stoupání slunce po obloze a nakonec opět pohyb pavouka vzhůru.

  • seznamování s pohybovou hrou:

    Nejrychlejší pavouk
    (Z. Benešová)

    Děti - pavouci si kleknou do kruhu, ruce mají za zády. Do středu kruhu položíme kamínky (knoflíky apod.), které představují mouchy. Na znamení učitelky (zastavení hudby, ťuknutí na bubínek...) každý pavouk uloví mouchu. Těch je ale vždy o jednu méně. Ten, který mouchu nechytil, vypadává ze hry, až zůstane ve hře jeden nejrychlejší pavouk.

    Pavouček
    (Z. Benešová)

    Já jsem malý pavouček, mám na hlavě klobouček.
    My jsme mouchy, tebe známe, tvým sítím se vyhýbáme.

    Dítě s kloboučkem - pavouk stojí za čárou ohraničenou lanem, ostatní děti jsou mouchy. Pavouk říká první část verše, mouchy druhou část; po dokončení básně pavouk chytá mouchy. Pokud žádnou nechytí, hra se opakuje, v opačném případě se chycená moucha stává pavoukem a hra pokračuje dál.

  • seznamování s novou písní:

    Pavouček
    (hudba a text Z. Benešová)

    1. Leze, leze pavouk v trávě, osm dlouhých nohou má.
    Svoje sítě plete hravě, mušku posnídá.

    2. Pavučinou kořist loví, pak už jenom počká si.
    Po jídle si pěkně hoví při slunečném počasí.

    Ref.: Pavouků se nebojíme, protože my dobře víme,
    že kamarádi nohatí nám štěstím zaplatí.

    3. Z vajíček se jim narodí malinkatá miminka,
    na svých zádech je povozí jejich hodná maminka.

    4. Vyrostou z nich kluci, holky, všechno se hned naučí.
    Chodí do pavoučí školky, kde si nožky procvičí.
    5.
  • pohybové hry v přírodě:

    „Pavoučí cesta"

    Natáhneme provázek mezi stromy. V cestě nesmí být překážky nebo větve, aby se děti nezranily. Dítě se zavázanýma nebo zavřenýma očima se prsty drží provázku, po kterém pokračuje k jeho konci.

  • tvořivé činnosti: vytváření pavučiny z přírodních a jiných materiálů (klacíky, provázky...)

    Z dalekého kraje přišel do zámku pohádkového království princ Jiřík zachránit princeznu Julii. Musel však uplést stejnou pavučinu, jakou má pavouk, který žije ve sklepích pod zámkem, kde ukrývá princeznu. Tím se prolomí prastará kletba, kterou na království přivolal čaroděj Zlomysl. Král slíbil tomu, komu se to podaří, ruku princezny a půl království. Jiřík po tři dny a tři noci splétal pavoučí síť, kterou zakletou princeznu osvobodil.
    (Bartůněk, R.: Hry v přírodě s malými dětmi. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-71785-39-3.)

  • výtvarná chvilka - modelování pavouka z modelovací hmoty (modelína, keramická hlína, modurit...):
    • vyválíme čtyři delší válečky ve stejné délce
    • přiložíme je k sobě, uprostřed přimáčkneme a uděláme plošku
    • z většího a menšího kousku hmoty vykoulíme dvě kuličky
    • z větší kuličky prsty vytáhneme špičku zadečku
    • hlavu a zadeček přilepíme na plošku noho
    • nožky rozhrneme do vějířku a zvedneme je tlačením k zadečk
    • konec nožek ohneme zpět na podložku a lehce přimáčknem
    • špejlí vyznačíme oči a pusu, popřípadě křížek na zadečk
    • modelování - tzv. vytahování z jednoho kusu modelovací hmoty
      6.
  • grafomotorika - doplňování pracovního listu (struktura pavučiny)
    7.
  • kreslení pavouka tužkou, fixem, tuší...
  • o Longhurst, T.: Škola kreslení pro malé výtvarníky. Praha: Svojtka & Co., 2003. ISBN 80-7237-529-6.
  • vybarvování omalovánek s obrázky pavouků
  • výtvarné zpracování námětu, výtvarný materiál - krepový papír
    • Ze žlutého krepového papíru vytvarujeme větší a menší kuličku - tělo a hlavu. Kuličky k sobě přilepíme. Kousky papíru stočíme do válečků a vytvoříme osm nožiček, které pavoukovi nalepíme na spodní stranu těla. Na záda mu přilepíme křížek ze stočeného černého papíru. Oči vytvoříme ze zeleného papíru zmačkaného do dvou malých kuliček, ústa z černého papíru a vše nalepíme na hlavu. Krepový papír nestříháme, ale trháme rukou.
    • Pavučina
      1. Černou tuší nakreslíme rovné čáry, které se protínají v jednom bodě (do tzv. hvězdy), jednotlivá ramena poté spojujeme linií dokola. Kreslíme špejlí na konci omotanou vatou.
      2. Použijeme stejný postup, ale kreslíme štětcem namočeným v klovatině nebo přímo tubou klovatiny s nástavcem (technika „čínská guma"); po zaschnutí klovatiny (při silnější vrstvě je lepší nechat zaschnout do druhého dne) celý papír vybarvíme křídami (volba barev) a rozmažeme prsty; klovatinu vymyjeme teplou vodou (děti zvládly samy sprchováním obrázku ve sprchovém koutě) a necháme oschnout; černou tuší do pavučiny dokreslíme pavouka, mouchy dle fantazie.
      8.

Zhodnocení

Děti se blíže seznámily s živým tvorem, kterého mohly pozorovat, pochopily jeho užitečnost. Porovnávaly různé druhy pavouků (tvar těla, zbarvení, velikost...). Všechny činnosti prožívaly s velkou radostí a zájmem, v přírodě vyhledávaly pavučiny, pavouky a hmyz.

Téma jim bylo velmi blízké, nikdo z nich neprojevoval žádný strach ze setkání s tímto živočichem.

Literatura a použité zdroje

[1] – BARTŮNĚK, R. Hry v přírodě s malými dětmi. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-71785-39-3.
[2] – BROUMOVSKÁ, A. Příběhy od pavoučího kamene. Praha : Nakladatelství R 3, 1991. ISBN 80-85364-03-4.
[3] – BUCHAR, J. Naši pavouci. Praha : Academia, 2001. ISBN 80-200-0964-7.
[4] – CIPROVÁ, I. Pavouček Provazníček. Praha : Knižní klub, 2003. ISBN 80-242-1113-0.
[5] – FISCHER, V. Hádej, hádej, co to je?. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-41-7.
[6] – LONGHURST, T. Škola kreslení pro malé výtvarníky. Praha : Svojtka & Co., 2003. ISBN 80-7237-529-6.
[7] – NESVATBA, M. Nekouše to, neštípe to, nezlobí to, copak je to?. Benešov u Prahy : Blug, 2007. ISBN 978-80-7274-964-5.
[8] – NOVÁKOVÁ, Z.m. Špalíček zhudebněných říkadel a cvičení pro malé děti. Praha : Olympia, 1992. ISBN 80-7033-156-9.
[9] – POSPÍŠILOVÁ, Z. Hádám, hádáš, hádáme. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-292-8.
[10] – PRESTON-MAFHAM, R. Kniha o pavoucích a štírech. Praha : Svojtka & Co., 1998. ISBN 80-7237-094-4.
[11] – ŠMEJKAL, R. Zvířátková abeceda. Praha : Egmont ČR, 2001. ISBN 80-7186-642-3.
[12] – Znáš zvířata?. Praha : Svojtka & Co., 2006. ISBN 80-7352-449-X.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Zdeňka Benešová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • soustředěně pozoruje, zkoumá, objevuje, všímá si souvislostí, experimentuje a užívá při tom jednoduchých pojmů, znaků a symbolů
  • Předškolní vzdělávání
  • Komunikativní kompetence
  • dokáže se vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.)

Organizace řízení učební činnosti:

Frontální, Skupinová, Individuální

Organizace prostorová:

Školní třída, Učebna v přírodě