Ukázky možností využití nářadí při pohybových činnostech se zapojením fantazie a představivosti dětí, spolupráce dětí ve skupině.
Pojem gymnastika a gymnastická cvičení mají mnozí lidé spojený s náročnými akrobatickými prvky a prvky s velkým pohybovým rozsahem společně s estetickým provedením. Gymnastická cvičení v MŠ ale zahrnují pouze základní cvičení rozvíjející orientaci v prostoru, obratnost a rovnováhu dětí, upevňují správné držení těla a orientaci ve vlastním tělním schématu.
V mateřských školách se často potýkáme s nedostatkem prostoru, velkým počtem dětí na jednu učitelku a stále řešíme otázku bezpečného prostředí při pohybových aktivitách s dětmi.
Další otázkou ale zůstává, jak děti získají potřebnou obratnost v běžném životě, když ji jako malé nezískají pomocí nabídnutých a naučených pohybových činností. V mateřské škole většina z nich tráví většinu času, a tudíž jsme za jejich pohybové návyky a dovednosti zodpovědné stejně jako jejich rodiče.
Pokud dětem pohybové činnosti často nabízíme, obměňujeme a dbáme na zásady bezpečnosti, postupně se také přestaneme bát mnohých úrazů, protože samotné děti už budou díky své obratnosti úrazům předcházet. K tomu nám velkým dílem i motivačně pomáhá tělocvičné náčiní a především nářadí, na které se v tomto článku zaměříme. Předpokladem je, že ve třídě MŠ nebo v tělocvičně toto nářadí máme a zároveň je v dobrém stavu.
Cíl: zlepšení obratnosti, zpevňovací cvičení, základní akrobatická cvičení a cvičení rovnováhy, orientace v tělním schématu, orientace v prostoru
Obsah a pomůcky: cvičení na stanovištích s využitím nářadí – švédská lavička, žíněnky, malá trampolínka, žebřiny, nízká kladina, prolézací tunel
Organizace: ve třídě, malé tělocvičně, při větším počtu dětí možno rozdělit na menší skupiny
Dílčí úkoly: protažení a posílení svalů trupu a končetin, zpevňovací průpravná cvičení, cvičení na správné držení těla
Věk dětí: 3+ (tato cvičení zvládají již nejmladší děti v MŠ, ideální počet dětí je do 15)
a) Rušná část
Vhodná je např. pohybová hra se změnami poloh těla – po dobu hudby děti provádí v prostoru třídy lokomoční činnosti (běh, poskoky, lezení, ...) a při zastavení hudby na výzvu učitelky provedou zadanou polohu těla (sed, leh na břiše, výpon, stoj na jedné noze, klek, vzpor stojmo – „komín“, …).
b) Průpravná část
Vhodné je zaměření na celkové zklidnění, cviky na správné držení těla, protahovací cviky a břišní dýchání.
c) Realizace hlavní části
Organizace
Forma cvičení je proudem, u provádění kotoulu je učitelka, která dává dopomoc, žíněnka je umístěna tak, aby učitelka nebyla k žádnému stanovišti otočena zády. Děti začínají cvičit již rozdělené – každé dítě nebo malá skupinka dětí jsou na jiném stanovišti, je dán směr postupu a střídání na stanovištích.
Metodické rady
Cvičení na stanovištích je vhodné zařazovat teprve po samostatném zvládnutí jednotlivých konkrétních cviků. Děti zde musí zadaný cvik umět provést správně a samostatně, musí vědět, co konkrétně mají zadáno. K tomu také dobře slouží barevné kartičky s nákresem cviku, položené viditelně na stanovištích. Nejprve tedy neustále dohlížíme, opravujeme a provádíme dopomoc. Teprve po správném zvládnutí cviku neustále opakujeme pouze s dohledem, pak přecházíme k dalšímu cviku.
Stanoviště jsou od sebe dostatečně vzdálena, aby nedošlo k úrazu, a střídají se tak, aby vždy děti procvičovaly jinou část těla a jiné svalové partie, tudíž aby nedošlo ke svalovému přetížení a únavě dětí.
Příklady cviků a rozmístění nářadí
… opět švédská lavička...
Stanoviště se přibližně 3x dokola opakují pro zafixování pohybových dovedností, po této době na některých stanovištích změníme cvik – př. lavičku přechází děti s upažením, na konci se zastaví a snožmo seskočí na žíněnku, plížení po lavičce vleže na zádech s úchopem ze vzpažení...
Nesmíme zapomínat, že neustálým opakováním se naučené cviky u dětí zdokonalují a fixují. Samovolně pak přechází ve správně naučené pohybové stereotypy, které děti dokáží využít v běžném životě.
a) Zvířátka
Zařazeno do hlavní části pohybových činností v MŠ, návaznost na ŠVP a TVP.
Forma cvičení – proudem
Organizace: ve třídě nebo tělocvičně, děti mají předem zvládnuté jednotlivé prvky na nářadí, cvičí samy, učitelka pouze dohlíží, slovně motivuje a případně opravuje. Pokud je zařazeno stanoviště se žebřinami a lezením do výšek, je nutná záchrana či dopomoc učitelky. Cvičení je vhodné při menším počtu dětí, při větším je možnost děti rozdělit do malých skupinek např. po 3 a po odcvičení všech členů skupinky se teprve přemístí na další stanoviště. Na počátku cvičení je třeba rozmístit děti na všechna stanoviště a ukázat směr, kterým se budou střídat.
Motivace: Při ukázce cvičení na jednotlivých stanovištích přiblížíme cvičení vhodnou říkankou nebo obrázkem zvířete.
Pomůcky: žíněnky, skluzavka ze zavěšené švédské lavičky nebo plošiny na žebřinách, švédská lavička, molitanové kostky, krabice s otvorem, vnitřky od „Kinder vajíček“ v sáčku nebo košíčku zavěšeném na žebřinách, obrázky zvířátek na stanoviště
Příklady stanovišť
Veverka – dítě vyleze po žebřinách pro „oříšek“, posadí se na skluzavku, sklouzne se s oříškem dolů (nesmí jej upustit) a vhodí jej do hnízda (krabice s malým otvorem). Nejnáročnější úsek cvičení je posadit se na skluzavku a neupustit při tom „oříšek“ – přehmat rukou. Proto je nutná záchrana nebo dopomoc od dospělého.
Zajíček – přeskoky žíněnek jako zajíc (možno použít i velké pevné polštáře) odrazem snožmo s oporou rukou, střídání rukou a nohou v odrazu i dopadu, přeskočí mezeru mezi žíněnkami.
Ježek – kolíbky jako průprava kotoulu vpřed (do sedu skrčmo, do dřepu); kotoul vpřed na žíněnce (sbalení do kotoulu ze vzporu stojmo rozkročného)
Píďalka – plazení po lavičce (po břiše s přitahováním obouruč)
Čáp – chůze po lavičce, překračování velkých kostek se zvedáním kolen, upažit; chůze naboso po švihadle (horolezeckém lanu)
Medvěd – lezení po čtyřech (ve vzporu stojmo) po zavěšené lavičce na žebřinách, úchop žebřin, obrat do sedu a sklouznutí po lavičce dolů
Housenka se kuklí – „válení sudů“ – převaly na žíněnce v lehu se vzpažením – zpevňování, dbáme opět, aby převal byl proveden plynule a současně ramenem i pánví a nedocházelo k rotaci trupu.
Obměnou může být zadání tvořivého úkolu, aby děti samy vymyslely na nářadí pohyb zvířete.
Věk dětí: 4–6 let
Místo: tělocvična s nářadím (obměna zahrada, hřiště s využitím terénu a herní konstrukce)
Úkol: maximální využití nářadí
Cíl: zapojení dětské fantazie, spolupráce ve skupině, cvičení rovnováhy, rychlosti, prostorového vnímání a orientace, odvahy a obratnosti
Motivace: společné vyprávění pohádky „O perníkové chaloupce“ v rámci týdenního výchovně-vzdělávacího programu, zapojení dětí do vyprávění
Tvořivý úkol pro děti
„Představte si, že jste Jeníček a Mařenka v lese a jdete cestou k perníkové chaloupce stejně jako v pohádce. Využijte všechno nářadí tak, aby vám to cestu lesem připomínalo.“ (část pohádkového projektu zakomponovaného do ŠVP)
Pomůcky: 2 švédské lavičky, 1x žebřiny, velké molitanové tvary, malé žíněnky, velké kužele, lano, obruče, trampolínka, kladina
Výsledek (zkušenost):
kužele – stromy a keře v lese – běh, chůze mezi nimi
obruče – křoví – lezení ve vzporu stojmo
velké polštáře naházené na sebe – kopec – přelézání volným způsobem
lavička – lávka přes vodu – přecházení s upažením
kladina položená přes druhou lavičku – poražený strom – přeskakování, překračování, chůze po ní
2 žíněnky, molitanové kostky, žebřiny – chaloupka a strom, na který Jeníček vylezl, střecha chaloupky, kde děti loupaly perníček.
Možnost využití i v jiných pohádkách – př. „O Šípkové Růžence“, kde děti kreativně tvoří z nářadí a náčiní cestu k hradu zarostlému trním a k věži s princeznou. Cesta lesem je např. mezi díly bedny postavenými na výšku, cesta močálem je po částech masážních prvků a balančních plošinách (přecházení a dálkové přeskoky pro zdatnější), jako kopec slouží malá půlkruhová průlezka, po které přelézají různými způsoby, po lavičce se plíží pod přeloženou žíněnkou jako tunelem, do věže musí vylézt po žebřinách a slézt na bednu...
Je třeba vždy pomoci s přípravou nářadí tak, aby byly zachovány zásady bezpečnosti při cvičení. Snažme se však respektovat nápady a přání dětí s tím, že si je samy obhájí.
Zpevňování – převaly na žíněnkách
„Uděláme palačinky, dobré jako od maminky. | leh na zádech |
Nejdříve je slepíme, natáhneme – nejíme! | vzpažit, snožit, vytáhnout se |
Potom pěkně zabalíme, daleko se kutálíme.“ | převaly po délce podložky (vždy celým trupem současně, nepředbíhat pánví ramena) |
Převaly s míčem ve vzpažených rukách
„Natáhni se, podrž míč.
Jen pozor, ať neskutálí pryč!“
Kotoul vpřed pro mladší děti (s krátkými končetinami)
„Domeček si postavíme, | stoj rozkročný |
do okénka nahlédneme. | hluboký předklon |
Komín pěkně držíme, | vzpor stojmo, napnuté paže |
hlavu hodně skloníme, | hluboký předklon hlavy |
potom domek zboříme.“ | pohyb do kotoulu |
Skoky na švédskou lavičku a dolů – průprava na přeskoky lavičky
„Lavičku si pevně držím z boku,
slepím nohy bez jediného kroku.
Na lavičku vyskočím,
z druhé strany seskočím.“
(autor: Zelenková Blanka, 2012)
Většina učitelek v mateřských školkách je tvořivá a snaží se všechny činnosti, tudíž i pohybové, dětem vhodně přiblížit a motivovat je. Někdy nás ale hned nenapadne na pohled jasná a jednoduchá věc a jsme rády za jakoukoli inspiraci, která nám naši paměť oživí. Často nám takovou inspiraci předávají samotné děti. Proto se nebojme od nich poučit, nebojme se využít jejich nápadů, přestože se nám zprvu nezdají být standardní s chodem naší školky, zajetými pravidly a dosavadními zkušenostmi.
Pohybové činnosti se prolínají do všech oblastí výchovy a vzdělávání dětí předškolního věku, proto by neměly žádný den chybět. Pokud mají děti do nich chuť, dejme jim dostačující nabídku, která uspokojí jejich potřeby. Nakonec, když si zacvičíme společně s dětmi, zažijeme i spoustu legrace, dětem se více přiblížíme a budeme mít dobrý pocit, že také děláme něco pro sebe.
Při všech pohybových činnostech s využitím nářadí jsem zaznamenala u dětí (a především u chlapců) velkou chuť a nadšení cvičit. Při opravování chyb a opakování naučeného byly děti velmi vstřícné, a tudíž i jejich pokroky rychlé. Děti samy tyto činnosti vyhledávají a říkají si o ně. Ve své třídě nemáme úrazy při pohybových činnostech, protože děti respektují pravidla při využívání nejen nářadí a náčiní, ale i při základních akrobatických prvcích. Samy dbají na jejich dodržování.
Vyplatilo se využívání velké tělocvičny na spádové základní škole, kam s dětmi chodíme pravidelně jednou týdně. Po dvou letech soustavné práce se stejnou třídou si mohu troufnout s šikovnějšími dětmi na složitější gymnastická cvičení na nářadí, jako např. skoky z malé trampolíny (skrčka, roznožka), kotoul vřed na bedně náskokem z rozběhu, cvičení na kruzích, přeskoky bedny (skrčka) a další možnosti využívání nářadí, ale i na akrobatická cvičení – např. přemet stranou, stoj na rukou s dopomocí, kotoul s oddáleným dohmatem.
Motivací pro ostatní děti je vidět, co už zvládnou jejich kamarádi, a rodičům odměnou, že se nebojí pustit své děti např. na složitější herní prvky na hřišti, protože ví, že jejich děti jsou obratné a umí se už přirozeně chránit.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.