Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Sociální klima školy II., vliv školního klimatu na pedagogickou praxi
Odborný článek

Sociální klima školy II., vliv školního klimatu na pedagogickou praxi

Anotace

Text se zabývá podrobněji tím, jak působí školní klima na vztahy nejen uvnitř školy, ale také na všechny zainteresované (těmi jsou rodiče, děti a organizace, jež vstupují do jakýchkoliv interakcí se školou). Popisuje pozitivní i negativní vliv školního klimatu a jeho provázanost s efektivní komunikací a motivací. Poukazuje také na důsledky stresu na pracovišti, způsobené negativním klimatem. Na závěr článku uvádíme podmínky pro vznik pozitivního klimatu školy.

Text velice úzce navazuje na teoretický článek s názvem Sociální klima školy I., teoretický úvod k problematice. Vysvětluje, jak nás ovlivňuje prostředí, ve kterém pracujeme a jaký vliv má na všechny zainteresované – nejen na pedagogy a zaměstnance školy, ale také jaký vliv má na děti a jakou roli hrají organizace vstupující do interakce se školou, materiální a technické zázemí, a v neposlední řadě rodiče.

V době, kdy si každá škola vytváří vlastní školní vzdělávací program, je sociální klima neopomenutelnou součástí, která vstupuje do hry při tvorbě těchto programů, ale také při naplňování cílů i výstupů, vycházejících z regionálních odlišností a aktuálních podmínek konkrétních škol.

Klima MŠ a související pojmy, pracovní skupina, vztahy, komunikace, klima ve vztahu rodiče a učitelé, motivace a demotivace, jako pozitivní, či demotivující faktory ovlivňující klima školy, či třídy

Koťátková uvádí, že jelikož je v MŠ více příležitostí pro setkávání rodiny a učitelů, působí zde souběžně větší počet dospělých, kteří mají různé povahové vlastnosti a vzájemné vztahy. Klima školy může být vnímáno prostřednictvím pocitů z vřelosti, zájmu a dobrých vztahů, nebo naopak ze spěchu, neklidu, netrpělivosti, nebo dokonce odmítavých postojů a lhostejnosti, které produkují pracovníci školy, zejména učitelé. Jsou to velmi subjektivní pocity a z tohoto důvodu je i kvalita klimatu vnímána různými lidmi různě.

Osobnostní vlastnosti učitelů jsou pro kvalitní klima velmi důležité, stejně tak jako schopnost a ochota spolupracovat. Toto se přenáší i do širšího povědomí dětí a rodičů.

Je náročné pro dvě učitelky spolupracovat ve třídě se zhruba 25 dětmi. Měla by být mezi nimi shoda v nahlížení na volbu přístupů výchovných i vzdělávacích, aby si rozuměly a dokázaly na sebe navazovat a doplňovat se. Právě tato podmínka přirozeně fungující spolupráce učitelek v jedné třídě je jedna z nejpodstatnějších pro utvoření kvalitního klimatu ve třídě.

V celkové péči o děti i ve výchovně vzdělávacím procesu je silně přítomen osobní vklad učitelek. Sem profesně patří i schopnost a faktické provádění pedagogické reflexe a sebereflexe, tedy schopnost vědomě zpětně nahlížet na vlastní práci a umět vyčleňovat podklady pro další pracovní témata a metody. Bez tohoto procesu mohou nastat v práci učitele problémy – nehledá odpovídající způsoby práce, nevnímá své náročné metody a neuvažuje o dětech, nehledá příčiny nedostatků a svaluje je na nejrůznější důvody a okolnosti.

Také může takto "nastavený" učitel práci provádět mechanicky a stereotypně bez ohledu na děti. To následně může ovlivňovat motivaci kolegů  a může být zdrojem vzniku nepříznivého klimatu. Naopak schopnost průběžně vyhodnocovat svoji práci vede k větším profesním kvalitám a s tím spojenou větší profesní sebedůvěrou a uspokojením z práce – toto je následně zdrojem pro navození příjemného, citlivého, ale i na kvalitu práce orientovaného klimatu.

Pracovní skupina v MŠ je většinou malá, obvykle mívá  6 – 8 členů. Ideální je stav, kdy se všichni znají, dokáží spolu mluvit, zajímat se o svoji práci, být si vzájemně oporou.

Ale v každé pracovní skupině se objevují různé typy jednotlivců, které vedou až k přijetí určité role ve skupinovém dění. Na prvním místě je uváděna role vůdce (nazvaná „alfa“), který podporuje a iniciuje skupinu k aktivitě a výkonu. Je schopný, má odvahu, je ostatními respektován a nerad se podřizuje. Další rolí je expert („beta“), který je pro skupinu přínosný pro své schopnosti a znalosti. Posuzuje věci neutrálně, rád nachází různá řešení, má kritický přístup k řešení problémů. Role „gama“ je charakterizována přizpůsobivostí člena, který je méně aktivní a většinou se identifikuje s vůdcem skupiny (a to kterýmkoliv). Poslední rolí je „omega“, tedy člen, který se pro své odlišné postoje a názory dostává mimo pracovní skupinu. Někdy se na základě svého postavení ve skupině situuje do role protivníka, což skupinu provokuje. Především členové typu „gama“ se vzájemně spojují proti němu. On je zajímá více, než práce na reálných úkolech.

V soužití pracovních skupin se často objevuje různé namixování těchto rolí a převaha určitého typu rolí může mít pro kvalitu společné práce a tvorbu příznivého klimatu zásadní roli.

Pozice ředitele mateřské školy má kromě mnoha dalších odpovědných úkolů i funkci personálně slučující a řídící. V pozici řízení je nutné se zabývat složením rolí ve skupině a dlouhodobě pracovat na využívání pozitivních přínosů jednotlivých členů, ale i nalézáním možností, jak tlumit, oslabovat negativní jevy a nacházet způsoby, jak s pracovníkem jednat, aby byl schopen produkovat to nejlepší, co v sobě má.

Každé vyhýbání se řešení nepříznivých důsledků se nevyplácí a dovede naprosto devastovat školní i třídní klima.

Překážky pro příznivé vztahy

Kvalitu klimatu ovlivňuje také uznání práce mateřské školy veřejností, především rodiči. Pokud je na učitelky MŠ ze strany rodičů nahlíženo pouze jako na ty, které zajišťují hlídání dětí, pak toto při delším trvání může ovlivnit motivaci učitelek k práci. Někdy toto způsobuje nedostatečná informovanost směrem k rodičům.

Negativně se na klimatu školy také podílí neefektivní a nekvalitní komunikace. Ta může být způsobena udržováním tradiční hierarchie toku informací shora dolů, což dovoluje jejich pozměňování a upravování, či zadržování. Důsledkem může být také nevědomé subjektivizování, tedy vyzdvihování toho, co zajímá nejvíce osobu, která informace přenáší. Dále je zde nespokojenost skupin, které se dozvídají informace až poslední, na splnění úkolu jim zbývá příliš málo času a také vnímají svoji malou důležitost v pracovní skupině.

Kruhové schéma efektivní komunikace

Jedná se o takový typ komunikace, kdy jsou všichni informováni najednou a mohou se ptát, což vytváří prostor pro větší spokojenost a uznání všech, kdo pracovní tým tvoří. Nedorozumění se mohou hned vysvětlit, členové skupiny se mohou podílet na změnách.

Dalšími nedostatky v komunikační oblasti, které narušují klima, jsou:

  • Nedostatek času, ochoty a dovednosti vést s druhými aktivní rozhovor.
  • Neustálý kritický přístup k práci a názorům druhého.
  • Záměrné podkládání zavádějících významů k přicházejícím informacím.
  • Neochota a obava říci svůj názor.
  • Převaha emocí a antipatií při řešení pracovních požadavků.
  • Málo společného času a přirozeného prostoru pro setkávání a konstruktivní rozhovory.

Motivace, demotivace

Energie, kterou v sobě obsahuje motivace, aktivuje člověka k výkonu a úzce souvisí s potřebou seberealizace. Její aktuální podoba je důležitá pro okamžitý výkon a uspokojení. Kdo je motivovaný, je ochotný překonávat překážky, více se dozvídat o své práci a má větší chuť spolupracovat druhými. Nadměrná motivace má jednak povzbuzující efekt, ale při dlouhodobějším zodpovědném výkonu může být i vyčerpávající.

Dlouhodobější nebo radikální potlačování motivace z vnějšku, např. nedůvěra ve schopnosti učitelky ze strany vedení, nedostatek práv k jednání a řešení věcí školy, nemožnost utvořit si vlastní specificky zaměřený třídní program nebo potlačování autonomie školního či třídního rozhodování (ve sloučených školkách) vede po čase k demotivaci. Ta silně narušuje jak vztah k práci jedince, tak k nejbližším spolupracovníkům. Tlumí pracovní aktivitu, vyvolává pocit vyčerpání, zbytečnosti, celkově ochromuje člověka a zasahuje i ostatní členy pracovní skupiny.

Demotivace, její vznik a prohloubení dále souvisí:

  • s fyziologickými faktory (nemoc, neuspokojení základních biologických potřeb, životní problémy);
  • s emocionálními faktory (nejistota, obavy, nízká sebedůvěra, stres, deprese);
  • s faktory prostředí (špatná vybavenost, nadměrné požadavky, málo profesní autonomie, nerovnováha mezi pravomocí a zodpovědností, problematické složení skupiny a její řízení).

Neřešené problémy

Problém může vzniknout ze sporů ve vztazích, z nemožnosti najít dohodu při odlišných pohledech na pracovní situace nebo při hledání řešení. Většinou mluvíme o problémech tam, kde se výrazně liší názory, kde není vůle k dohodě, nebo jsou velké překážky, které se nám zdají nad naše možnosti.

V mateřské škole nastávají problémy při neshodách vztahujících se k práci na školním programu a úkolech, které se k němu vztahují, nebo tam, kde je zvnějšku omezováno fungování školy. Také při výrazných odchylkách v chování a jednání některých rodičů a dětí, při nefungující pracovní komunikaci, nebo při nedodržování školních pravidel a profesních povinností.

Řešit problémy je často obtížné, a tak se stává, že se neřeší a jedná se, jako by neexistovaly. To se negativně promítá do ostatních oblastí a poškozuje motivaci a pracovní nasazení. K danému problému se přidružují další a řešitelnost se zhoršuje. 

Stres a jeho důsledky

Stres je chápán jako zátěž, která ale nemusí mít negativní důsledky. Na základě určité míry stresu jsme aktivizováni a vyrovnáváme se s proměnlivostí životních situací. Většinou však bývá stres uváděn ve smyslu negativního působení, a to nastává tehdy, když nemáme možnost úniku z dlouhodobé zátěže.

Práce učitele vyvolává mnoho stresu, který vzniká z průběžných nepředvídaných situací v chování dětí, rodičů a nadřízených pracovníků. V každodenních situacích jsou to např. neočekávané situace, které je třeba stále vyhodnocovat, neklid, hluk, zvýšená zodpovědnost, problémy s udržením pravidel pro všechny a požadavek na organizační zvládnutí skupiny dětí při různých činnostech.

Učitelé s nezvládnutými problémy, s pocity stálého stresu, lhostejní, nebo s nízkou mírou motivace nepříznivě ovlivňují klima, ve kterém pracují.

Kvalitní klima ve společné komunitě rodičů a učitelů

Co udělat pro vytvoření lidsky kvalitního klimatu:

  • Přirozeně komunikovat ve vyváženém poměru vlastního sdělování a pozorného naslouchání.
  • Umět ocenit práci a snahy ostatních členů společné komunity (učitelů, rodičů, dětí, technického personálu).
  • Být transparentní osobností, nepředstírat, být otevřený pro hledání dohody.
  • Přijímat ostatní bez předsudků, nezveličovat odlišnosti a nebát se jich.
  • Řešit problémy podle toho, jak přicházejí, otevřeně o nich mluvit, nacházet řešení a naslouchat různým, i když někdy velmi odlišným názorům a řešením.
  • Být loajální ke své škole (je spojena společnou prací na programu školy) a oceňovat podíl všech, kteří odpovědně zajišťují její fungování.
  • Přijímat rodiče/učitele jako dobré, i když přístup k výchově může být jiný, než náš. Nesnižovat jejich obraz v očích dětí.
  • Spolupracovat s celou školní komunitou znamená udržovat dobré vzájemné poznání, úctu a soudržnost. Tím vytváříme stabilitu pro děti při jejich prvních krocích ke vzdělávání.

Termín pozitivní klima:

Na každém pracovišti, i v mateřské škole, jsou pro kvalitní práci velmi podstatné mezilidské vztahy. Ty se odvíjejí jednak od charakterů všech osob, které se ve škole sešly, ale také od názorů na styl práce. Ovlivňují je představy o tom, jak má škola fungovat, a také jak jsou jednotliví pracovníci hodnoceni a oceňováni.

Na kvalitu školního klimatu má vliv jistota, či nejistota ekonomického zajištění, tedy zaplacení potřebného počtu pracovníků. Nejistota ve fungování školy, rušení tříd i předimenzovaný počet dětí ve třídě jsou závažným zdrojem neklidu a nejistoty pro učitelky, které se obávají, zda dokáží dělat za daných podmínek svoji práci dobře.

V současné době se také přidává problém se slučováním MŠ (nebo připojení k ZŠ), což může vést k narušení klimatu na jednotlivých školách.

Také rodiče jsou součástí kvality školního klimatu, zvláště tehdy, když se o práci ve školkách zajímají, dovedou ji uznat a jsou pro její pracovníky oporou. Tím nepřímo, ale výrazně podporují motivaci svého dítěte vzdělávat se a být součástí lidské společnosti. (Koťátková, 2008)

Reflexe

Při utváření vztahů v konkrétní třídě je nutné si uvědomit, že jde o úkol dlouhodobý. Nelze nahlížet na naplnění kompetencí a výstupů pouze z pohledu jedné třídy, ale uvědomovat si provázanost se širším sociálním prostředním a vlivem školního klimatu na všechny zainteresované. 

Literatura a použité zdroje

[1] – KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Dítě a mateřská škola. Praha : Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1.
[2] – LAŠEK, Jan. Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. 2. vydání. Hradec Králové : Gaudeamus , 2007. 161 s. ISBN 978-80-7041-980-9. .

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Bc Marie Čermáková

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
29. 1. 2015
Sociální klima je významným faktorem, který ovlivňuje jak průběh, tak výsledky vzdělávání. Je to téma obsáhlé, složité a mnohovrstevné. V článku se autorce podařilo shrnout to podstatné, co je vhodné si připomenout, když o sociálním klimatu přemýšlíme v kontextu předškolního vzdělávání.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Vazby na další články:

Předchozí díl:

Téma článku:

Klima školy / třídy