Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Multikulturní vzdělávání v předškolním období
Odborný článek

Multikulturní vzdělávání v předškolním období

5. 6. 2014 Předškolní vzdělávání
Autor
Mgr. Bc. Jana Vinterová
Spoluautor
Jana Astlová

Anotace

V České republice žije množství příslušníků národnostních menšin. Některé národnosti jsou zastoupeny již delší dobu, jiné začaly přicházet na naše území až po roce 1989 (což souvisí s otevřením státních hranic). Jejich vzdělávání i podmínky stanovuje zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Začleňování cizinců do předškolního vzdělávání přináší výhody, ale i určité nevýhody a jistá rizika.

Multikulturní prostředí

V mateřských školách je dnes často vytvořeno multikulturní prostředí, a to zejména díky docházce dětí z různých kultur. Často je podpořeno ještě lektory cizích jazyků, hovořících v jejich mateřštině, zpravidla anglicky.

I přes to, že zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, říká v § 13 odst. 1, že vyučovacím jazykem je jazyk český, zmiňuje dále v § 2 právo na vzdělávání příslušníků národnostních menšin v jejich jazyce, a to za daných podmínek. Ve většině mateřských škol však dominuje český jazyk.

Ve třídě s dětmi cizinci pak dochází k určité interakci mezi různými kulturami a různými jazyky. Děti zpravidla hledají způsob, jak se nejlépe a nejefektivněji domluvit. Předškolní věk je velmi senzitivním obdobím a jedinci jsou schopni absorbovat množství nových výrazů, učit se nový jazyk.  Čeština se pak pro dítě cizince v mateřské škole stává jazykem formálním, je využíván pro komunikaci i pro efektivní spolupráci ve skupině, v neposlední řadě také pro to, aby si dítě zajistilo své základní potřeby nebo přání. Stává se také, že dvě děti stejné národnosti se v některých situacích domlouvají svou mateřštinou.

Multikulturní výchova

Hlavním záměrem multikulturní výchovy a vzdělávání je seznámit děti s odlišnostmi, které přináší jiné kultury, naučit je správně a obezřetně zacházet s danými odlišnostmi, příznivě rozšiřovat obzory dětí, přinést jim nové zkušenosti, pohledy a postoje k imigrantům, příslušníkům jiných kultur, ras a národů. Aby se toto vše podařilo, musí děti získat dovednosti, které pomohou natrénovat toto pozitivní vnímání různorodosti, a to právě prostřednictvím multikulturní výchovy.

Usiluje o to vytvářet prostřednictvím vzdělávacích programů způsobilost lidí chápat a respektovat i jiné kultury než svou vlastní, eliminovat nebo oslabovat etnické či rasové předsudky.2

Kulturní změna

Setkávání dvou různých kultur je zapříčiněno vztahy členů obou kultur. Lidé od sebe navzájem přejímají určité kulturní vzorce, které se jim zdají být efektivní a které případně respektují, nebo je i z donucení musí dodržovat. Setkávání jedinců různých kultur podněcuje kulturní změnu.1

Kulturní změna může být chápána jako pozitivní, ale může mít i své negativní důsledky. Obecně však lze mezi lidmi hovořit o vzájemném obohacování. To, co jedinec přijme od jiného, závisí na mnoha faktorech, např. na místě ve kterém žije, čase, jeho okolí apod.

Multikulturalismus

Pojem, který má mnoho možných výkladů. Obvykle popisuje stav, kdy na jednom území žijí lidé z různých kulturních prostředí, ale označuje také témata spojená s rasou, socioekonomickou třídou, rodovou příslušností nebo jazykem.1

Multikulturalismus by měl být ale hlavně pojmem označujícím bezproblémové soužití lidí různých kultur v daném prostředí.

Historie multikultury

Příslušníci různých kultur se setkávali od nepaměti. Přejímali od sebe části slovní zásoby, zvyky, správní systémy apod. Také se spojovali, obchodovali spolu, bojovali proti sobě. Již Hérodotovy Dějiny, Milion Marca Pola i Cesta do říše Velikého Chána Bratra Oldřicha popisují Evropanům neznámé civilizace. Uvedené autory můžeme označit za předchůdce dnešních odborníků zabývajících se studiem různých kultur.1

Lidé, kteří cestovali, seznámili se s různými kulturami, kteří v jiných podmínkách pracují, kteří jednají s příslušníky odlišných národností nebo kteří uzavřeli interkulturní sňatek, na vlastní kůži pociťují, jak jsou konkrétní poznatky o kulturách potřebné. V posledních letech spolu s postupující globalizací na nás stále více doléhá potřeba diskutovat o problematice setkávání různých kultur, respektive civilizací.1

Dříve Československo, Československá socialistická republika (ČSSR) a také Československá federativní republika. Při vzniku Československa v roce 1918 byla naše země kulturně velmi smíšená (menšina německá, Rusíni, Maďaři, Židé, Poláci a další). V prvních letech po vzniku státu se objevovala řada napětí mezi jednotlivými národnostními skupinami. V období po druhé světové válce docházelo k odsunu německého obyvatelstva. Po roce 1968 neměli občané ČSSR z politických důvodů mnoho příležitostí cestovat do zahraničí, tudíž chyběla příležitost se setkávat s lidmi z jiných kulturních prostředí. Naopak po roce 1989 se situace z hlediska soužití různých kulturních skupin změnila. Hranice se otevřely, lidé mohli začít snadněji cestovat, učit se jazyky, studovat v zahraničí. Rozdělení Československé federativní republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku v roce 1993 zamíchalo opět s poměrem národností v České republice.1

V dnešní České republice jsou zastoupeny tradiční menšiny – tedy ty, které jsou na našem území již delší dobu, a pak nové menšiny, které začaly přicházet až po roce 1989. Mezi ty tradiční patří např. Němci, Slováci, Poláci, Maďaři nebo Ukrajinci. Jsou řazeny do kategorie tzv. národnostních menšin a oproti nově příchozím mají např. právo na vzdělání dětí v mateřštině, a to při dodržení určitých počtů dětí ve třídě. Tyto počty jsou stanoveny v § 14 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, který hovoří o vzdělávání příslušníků národnostních menšin. Nové menšiny, které jsou nazývány etnickými menšinami, pak taková privilegia nemají. I přesto je ale jejich začlenění možné, a s empatickým a vstřícným přístupem jejich okolí, není výrazněji problematické.1

Počet cizinců k 31. prosinci 2012 (dle Českého statistického úřadu) dosahoval v České republice 438 tisíc (cizinci s trvalými a dlouhodobými pobyty nad 90 dní).3 Přesto vztahy k nim jsou někdy velmi složité. Důvodem případného negativního vnímání je doznívání nebo přetrvávání národního pojetí státu. Česká, stále ještě homogenní společnost, má obavu z jinakosti, se kterou začíná být konfrontována. Někteří lidé mohou žít v prostředí, kde se prolínají různé kultury. Získávají tak multikulturní životní zkušenosti, dokážou komunikovat a jednat v prostředí více kultur. Multikulturalismus může být však chápán rovněž i jako politický názor či cíl nebo jako oblast vzdělávání. Na multikulturalismus je možné se podívat také z velmi praktické stránky dnešního světa. Vzhledem k tomu, že cestování, stěhování ze země do země, smíšené rodiny stejně jako fenomén migrace, nadnárodní koncerny a zkrátka celý globalizovaný svět, jsou již dnes daností, nemůžeme se vyhnout tomu, že musíme hledat způsoby, jak spolu vycházet. Pokud bychom tuto odvahu neměli, museli bychom zůstat doma, nenakupovat v supermarketech, nejezdit studovat do ciziny a navíc se pokusit přesvědčit všechny ostatní země, aby se pokusily o totéž. Bylo by to však řešením? Je to vůbec možné? Pokud se nechceme od okolního vyvíjejícího se světa úplně distancovat, je zkrátka nezbytné hledat formy, jak multikulturní soužití zajistit, jak respektovat ostatní a jak se s nezvyklými situacemi, které nám běžný život v multikulturní společnosti přináší, vyrovnat.1

Multikulturní výchova v mateřské škole

Otevření hranic České republiky nepřineslo jen pozitiva, ale také problémy, které se dotýkají i chodu mateřských škol. Lidé, kteří jsou u nás pracovně, s sebou do ČR často berou celé rodiny, včetně předškolních dětí. Tyto rodiny umisťují své děti do českých mateřských škol s nadějí, že se zde jejich děti časem dorozumí. Spoléhají jistě i na celkový rozvoj osobnosti svých dětí v rámci vzdělávání a na bezproblémové začlenění do kolektivu vrstevníků. Děti přicházejí do mateřské školy často s nulovou znalostí českého jazyka. Integrace těchto dětí není zdaleka okrajovou záležitostí.1

Podíl dětí - cizinců dosáhl  ve školním roce 2012/2013 v mateřských školách v České republice 1,5 %.4

Některé mateřské školy zpracovávají dětem-cizincům (pro jejich bezproblémové začlenění) individuální plány pro vzdělávání (zejména v době začátku docházky do mateřské školy), jiné organizují v rámci svých nadstandardních aktivit kroužek výuky českého jazyka. Přínosem je v tomto případě i přímé zapojení zákonných zástupců dítěte do vzdělávání i chodu mateřské školy, a tím i navázání hlubší spolupráce rodiny se školou.

Adaptační a integrační problémy zahraničních dětí v české mateřské škole z pohledu jejich rodičů

Většina rodičů je přesvědčena o tom, že je o jejich dítě v české mateřské škole materiálně velmi dobře postaráno, že má dítě rovněž nejen kvalitní i spolehlivý dohled, ale je mu poskytnuto také odpovídající vzdělávání. V adaptačním období dítěte si ale rodiče mnohdy neuvědomují, že jejich dítě prochází dlouhým obdobím jisté sociální a komunikační samoty. Nezávislý pozorovatel může konstatovat, že dítě je ve většině případů dlouhé dny, týdny, někdy i měsíce v mateřské škole značně izolované, než porozumí alespoň částečně českému jazyku. Výhodu v tomto mají děti, které měly možnost před vstupem do mateřské školy se s českým jazykem seznámit (např. smíšená manželství).1

Adaptační a integrační problémy zahraničních dětí v české mateřské škole z pohledu učitelů

Přijetí jinojazyčného dítěte do skupiny českých dětí klade na učitelku vyšší pracovní nároky. Vyžaduje v prvních několika dnech či týdnech určité zvýšené úsilí. Před tím, než však cizojazyčné dítě vstoupí do nového kolektivu dětí, měla by učitelka kolektiv seznámit se situací, která nastane. Děti by měly mít možnost poznat, odkud nové dítě přichází, seznámit se s jinou možnou barvou pleti dítěte, jinou řečí, zvyky apod. Po dobu prvních týdnů dítě vyžaduje vysokou míru individuální pozornosti. Výjimečný není ani stav, kdy má pedagog ve skupině na starosti hned několik dětí odlišných národností.1

Jedním z cílů Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV) je:

osvojení základů hodnot, na nichž je založena naše společnost.5

Hodnoty "naší" společnosti nemusejí vždy kopírovat hodnoty společností jiných kultur. I přes to, že v RVP PV jsou vzdělávací cíle zmíněny v obecné rovině, školní vzdělávací programy pak zpravidla tyto cíle konkretizují, čímž se stávají specifickými - pro danou školu (pro tvůrce programu), pro dané děti.

Výhodou je, že si rodiče mohou mateřskou školu pro své dítě zvolit. Ne vždy se totiž musí rodiny (potažmo děti) s realizovaným školním vzdělávacím programem ztotožnit. Otázkou je, do jaké míry je v dnešní době "nedostatku míst v mateřských školách" tato volba realizovatelná.

Adaptační problémy

Komunikačně nevybavené nebo málo vybavené dítě může mít problém s pohodovým prožitím dne v mateřské škole.

Při vzdělávacích činnostech, třeba zdánlivě nezávislých na jazykových dovednostech jako je malování nebo pohybové hry, však dítě pouze improvizuje bez hlubších námětových souvislostí. Nedomluví se s ním úplně učitelka, nedomluví se s ním často ani ostatní děti. Prostředí i návyky dítěti mohou připadat cizí, předkládané pokrmy jsou neznámé a nedobré. Dítě se může ocitnout mimo zájem skupiny a uzavřít se do sebe. Je třeba mu maximálně usnadnit toto počáteční období, kdy prožívá úzkost a nejistotu.1

Multikulturní vzdělávání – výsledky vzdělávání

  • děti cizinců a příslušníků národnostních menšin mají podobné problémy, potřeby a touhy jako děti české, 
  • mít ve třídě dítě jiné národnosti může být velkou výhodou,
  • děti z multikulturních tříd mívají menší tendenci k rasistickým a xenofobiím názorům,
  • dítě z jiné země se stává kamarádem a je úplně jedno, odkud pochází, jaké udržuje tradice nebo jakou má barvu pleti,
  • dítě odjinud může vyprávět o své zemi, vysvětlit zvyky, které Češi nechápou a seznámit kamarády s tradicemi svého národa,
  • vztahem s jinými dětmi, lidmi se můžeme navzájem obohacovat.1

S cizinci a jejich integrací do mateřských škol mají pedagogové zpravidla dobré zkušenosti. Děti se většinou adaptují do dětských kolektivů velmi snadno a bez obtíží, záhy používají české výrazy, které v mateřské škole odposlouchají od učitelek i svých vrstevníků. Poměrně dobrá spolupráce bývá i s rodiči dětí, kteří se snaží společně s učitelkami dítěti nástup do mateřské školy usnadnit. Leckdy nakonec děti tlumočí rodičům, co právě učitelka sděluje, jaké jsou např. na rodinu kladeny v dané chvíli požadavky (spojené s organizací v mateřské škole, s akcemi...) apod. Odlišný jazyk, zvyky i běžný život dětí-cizinců je pak prostřednictvím učitelek zprostředkováván dále i ostatním dětem.

Podporovat děti v empatickém cítění, poznávání a toleranci je jednou z důležitých součástí multikulturní výchovy v mateřské škole. Využít k tomu můžeme jako doplněk (kromě vzdělávacích aktivit připravených učitelkami) i hudebně, pohybově nebo výtvarně zaměřené pořady externistů. Děti se díky nim a jejich projektům dozvídají informace o životě jinde, o bydlení nebo specifické stravě lidí, o podnebí, o tamních školách, o oblečení, o písmu, tanci nebo hudbě atd. Vše samozřejmě může zajistit i škola, ale každé zpestření je dětmi vítáno a rozvíjí další prosociální jednání a vztahy.

K typickým akcím ve školách, které přibližují rodinám z jiného sociokulturního prostředí život v České republice, patří například pečení štrúdlů a jiných sladkostí, vydlabávání dýní a výzdoba prostředí, lampiónový průvod, společná předvánoční odpoledne (ať už tvořivá nebo kulturní), vánoční posezení s rodiči dětí a nejbližšími příbuznými, výroba krmítek a následné krmení ptáků, program ke Dni matek, sportovní odpoledne je Dni dětí (společné soutěžení dětí s rodiči), vynášení Morany, "hon" na velikonočního zajíčka a oslava Velikonoc (včetně zvyků), čerti aj.

K rozvoji multikulturní citlivosti mohou vést také hry zaměřené na rozvoj empatie a prosociálního cítění, nebo mohou být realizovány jednotlivé krátkodobé projekty zaměřené na prezentaci jiných kultur, národností, zvyků apod.

K získávání informací týkajících se multikulturních otázek lze vyhledat na internetu, např.:

Literatura a použité zdroje

[1] – ASTLOVÁ, Jana. Integrace dětí cizinců a dětí příslušníků národnostních menšin v mateřské škole Kaplická. 2011. 42 s.
[2] – PRŮCHA, Jan. et al. Pedagogický slovník. 4.. vydání. Praha : Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8.
[3] – Cizinci: Počet cizinců. [cit. 2014-5-5]. Dostupný z WWW: [http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/ciz_pocet_cizincu].
[4] – VÝROČNÍ ZPRÁVA České školní inspekce za školní rok 2012/2013. 2013. [cit. 2014-3-6]. Dostupný z WWW: [http://www.csicr.cz/getattachment/dbb46d47-e52b-49ba-915f-b47cdb82cae4].
[5] – et al. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. VÚP v Praze, 2004. 48 s. ISBN 80-87000-00-5 .
[6] – • Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v platném znění. Praha : Tiskárna Ministerstva vnitra , 2004.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
docx
24.41 kB
Dokument
Příloha 1 - obsah vzdělávání
docx
13.67 kB
Dokument
Příloha 2 - akce a hry

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Bc. Jana Vinterová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
5. 6. 2014
Článek seznamuje čtenáře s problematikou zapojování dětí z různého rodinného prostředí do mateřské školy, možnými obtížemi v době adaptace, s možností pozitivního využití integrace (seznámení s konkrétní kulturou s pomocí rodiny), se zařazením informací o jiných kulturách, národech a zemích do školního vzdělávacího programu. Přílohy obsahují praktické příklady her, činností se zapojením rodiny do života školy i příklad vzdělávací nabídky ve školním vzdělávacím programu v oblasti rozvoje řeči a komunikace.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Jiné vzdělávací obory obecně