Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Papírový drak a škodolibá klubíčka
Odborný článek

Papírový drak a škodolibá klubíčka

27. 3. 2014 Předškolní vzdělávání
Autor
H. Kopečná, H. Doležalová, V. Šiblová

Anotace

V ukázce se děti seznámí se dvěma příběhy, ve kterých se budou učit naslouchat zajímavým příhodám, přemýšlet o nich, odpovídat na otázky a s textem dále tvořivě pracovat. Vyzkouší si papírové šití, vyrábění draka, zamotávání a rozmotávání klubíček a v neposlední řadě si také trochu zaběhají.

Krkodav a papíroví draci

Tam, kam ani sluníčko neposílá moc často své paprsky, daleko v ledových horách, žil obávaný drak Krkodav. Žil sám a sám. Všechna zvířata z okolí se stáhla níž do údolí, protože se ho bála. Uměl plivat oheň, a když zařval, padaly laviny. Ale i drakovi je samotnému smutno. 

„Už vím, co udělám! Ožením se. Odletím do Země pohádek a vezmu si za ženu nějakou princeznu, jako můj děda a můj strýček Živozmar.“

Sbalil si svůj batůžek z dračí kůže a vydal se na dlouhou cestu. Letěl nad horami, nad mořem, dokonce i nad pouští cestoval, ale Země pohádek pořád nikde. „Asi jsem zabloudil, nebo Země pohádek vůbec neexistuje. Kdoví, jak to s těmi princeznami v naší rodině vlastně bylo! Vyprávěl mi o nich táta před spaním, když jsem byl ještě malé dráče. Možná si to pro mě všechno jenom vymyslel jako hezkou pohádku,“ říkal si Krkodav a už se chtěl otočit a vrátit se domů.

Pohlédl dolů a zjistil, že se dostal až nad krásnou barevnou zem, plnou lesů, polí, měst a vesnic. Zvědavě se rozhlížel ze své výšky a najednou to uviděl! Celé hejno draků poletovalo nad kopcem za městem. „Co to má znamenat? Že by tohle byla ta pohádková krajina? Musí tu být princezen jako máku, když je tady takové srocení draků! Poletím se na to podívat zblízka,“ usmyslel si drak a spustil se dolů mezi ně.

Ale co to má znamenat! Draci létali přivázáni na šňůrách. „Proč jste přivázaní, proč neprskáte oheň?“ zeptal se nejbližšího draka Mračivce.

„Jsme papíroví a tamhle Orlodrak a Letadlín jsou z plastové fólie. Jsme jen draci na hraní. Dnes tu závodíme, kdo doletí výš a taky, který z nás je nejkrásnější. Děti ze školky tu mají drakiádu,“ odpověděl papírový drak, nabral vítr a vznesl se ještě o pár metrů výš. „Asi vyhraji,“ jásal Krkodav. „Jsem tak vysoko, že vidím přes kopec až k rybníku,“ radoval se.

„A co princezny, jsou tu nějaké?“ zeptal se potom. „Princezny?“ zamyslel se Mračivec. „Princezny tu nejsou! Ale počkej, zrovna cestou sem se dohadovaly dvě treperendy, Maruška a Adélka, čí maminka je hezčí, a Adélka říkala, že její maminka je krásná jako princezna. „A proč to vlastně chceš vědět?“ Mračivec kroužil vysoko na obloze a Krkodav mu pověděl o svém úmyslu oženit se s princeznou.

„Tak to asi nevyjde. Podívej se dolů, vidíš tu holčičku s červeným drakem, s kterým jí pomáhá tatínek? Tak to je Adélka. A její maminka stojí tamhle u kočárku. V něm spinká Adélčina sestřička. Tahle ,princezna‘ už vdaná je. Budeš se muset poohlédnout po jiné,“ zašklebil se papírový drak a odletěl o kus dál, aby lépe viděl kachny na rybníku.

Krkodav si nejdřív pomyslel, že se s tím vypořádá po dračím a Adélčinu maminku si prostě odnese s sebou. Ale když si svou vyhlédnutou princeznu lépe prohlédl, zjistil, že nemá ani krásné dlouhé vlasy, ani zlatou korunku, dokonce ani vznešené, krajkové šaty. O takovou princeznu v kalhotách a s krátkým účesem Krkodav nestál. „Ta Adélka si to musela poplést, princezny vypadají úplně jinak! Poletím hledat dál,“ ucedil drak mezi zuby a vzlétl zpátky mezi mraky, ani drakům na provázcích nezamával.

Otázky k příběhu

  • Proč byl drah Krkodav sám a co chtěl udělat, aby to změnil?
  • Jak dopadlo drakovo hledání Země pohádek?
  • Kam drak dolétl a co tam viděl?
  • Jak vypadali draci, které Krkodav potkal, a z čeho byli?
  • Kdo byla ta princezna? Byla to opravdová princezna?
  • Jak vypadá princezna z pohádky? Jak vypadá vaše maminka?
  • Chodíte taky pouštět draka? Kam a s kým?

Pohybová hra „Závody draků“

POMŮCKY: draci z papíru, které si děti vyrobily, kuželky, tunel.

Rozdělíme děti do několika družstev a zorganizujeme jim závody draků.

  • rychlost – děti soutěží, které družstvo bude nejrychlejší v „obletu“ mety (kuželky), popis, štafeta v družstvu
  • výška – děti se snaží s drakem vyskočit co nejvýš 
  • rovnováha – děti jdou s drakem pomalu po obrácené lavičce
  • pečlivost – děti se snaží s drakem prolézt tunelem tak, aby se drak nikde nedotkl stěn

Nakonec se všechny děti s drakem proběhnou po třídě. K odpočinku tentokrát využijeme zhodnocení kategorií, družstev i dětí a rozdáme všem diplomy za zvládnutí úkolů s papírovým drakem.

Škodolibá klubíčka

V košíčku na stolku se tísnila, strkala a všelijak pošťuchovala tři barevná klubíčka. Babička z nich pletla Honzíkovi pruhovaný svetr. Dvě modrá klubíčka, jedno světlé a druhé tmavší, chtěla vystrnadit z košíčku oranžové. Ráda by měla celý svetr jen ze svých přízí.

„Jdi pryč, nelíbíš se nám. Máš protivně oranžovou barvu a tvoje příze je nestejnoměrná, uzlíkovitá a vůbec, jsi celé divné,“ řeklo tmavomodré klubko a světlé mu přizvukovalo: „A taky jsi chlupaté! Nechceme být s tebou zapletena v jednom svetru. Honzíkovi by se stejně nelíbil, a to jenom kvůli tobě!“

Oranžovému bylo do pláče: „Co jsem vám udělalo, proč mě mezi sebou nechcete? Jsem trochu jiné než vy, to je pravda. Vaše příze je hladká a stejnoměrná, ale proto ještě nejste krásnější. A copak na tom tolik záleží, jak které z našich vláken vypadá? Vždyť právě proto se můžeme pod babiččinýma rukama proměnit v nejkrásnější kousek z Honzíkova šatníku!“

Ale modrá klubka si vedla svou: „Nepatříš k nám a basta fidli! Ať z tebe babička uplete svetřík třeba pro Verunku a uvidí se, komu to bude víc slušet. My máme dost dlouhá vlákna na vlastní svetr!“ Mrkla na sebe, odrazila se od stěny košíčku a zatlačila proti domnělému nepříteli. Mačkala se na něj tak silně a tak dlouho, až ho přehodila přes okraj košíčku ven.

„Tak, a bude od něj pokoj! Teď je Honzíkův svetr jen náš!“ radovala se klubíčka. Spojila dohromady konce svých přízí a kutálela se po dně košíčku sem a tam, jako by tančila, a vesele si k tomu pobrukovala. K ránu už byla celá rozmotaná a pořádně zašmodrchaná.

Mezitím se oranžové klubíčko zakutálelo až pod pohovku. Trochu otřesené pádem zůstalo tiše ležet a chvíli mu trvalo, než se ve tmě rozkoukalo. „Tady je tedy těsno a temno, tady mě babička jistě hned tak nenajde. A copak je to tamhle? Jak je vidět, nejsem tady samo! Ale to je přece dětská ponožka. Copak tu asi dělá a jakpak se sem dostala?“ honilo se klubíčku hlavou a po očku pokukovalo po ponožce.

„Taky se ti tu nelíbí, stejně jako mně?“ Ponožka se pokusila přisunout blíž ke klubíčku. „Honzík mě sem večer hodil a vůbec se nestaral, kde jsem. Ráno mě bude hledat a přijde pozdě do školky. Bývám tady často. Já nebo moje sestřička, někdy dokonce obě. Honzík je hrozně nepořádný,“ posteskla si a prohlížela si nového společníka.

„Ty jsi ale krásné klubíčko! Tvoje oranžová barva září jako sluníčko i tady v tom šeru,“ chválila ho a usmívala se na něj. „Ale jsem smutné. Klubíčka z košíčku mě mezi sebou nechtějí,“ svěřilo se klubíčko ponožce. „Prý se mezi ně nehodím!“ „Nic si z toho nedělej, ráno tě tu babička najde a poradí si s tím, uvidíš,“ těšila ho ponožka a pak si spolu do rána pěkně povídaly.

Ráno všechno bylo tak, jak ponožka říkala. Honzík běhal po pokoji sem a tam a ponožku ne a ne najít.

„Honzíku, přijdeme pozdě do školky, vzpomeň si, kam jsi dal večer své ponožky,“ popoháněla vnoučka babička, ale nebylo to nic platné. Napadlo ji podívat se tedy pod pohovku.

„Tady je, ty nepořádníku! A jéje, co to tady je? Kde se tu vzalo to oranžové klubíčko? Bylo přece tady v tom košíč…!“ Babička spráskla ruce: „Páni zlatí, kdo to udělal? Vždyť z těch klubíček už nepůjde nic uplést, jak jsou zašmodrchaná. Jak se to mohlo stát! Že by to udělal kocourek? Ještě nikdy nic takového neprovedl,“ přemýšlela nahlas. „Ještě že mi zbylo aspoň tohle oranžové. Upletu tedy svetřík Verunce. Tahle barva jí bude moc slušet!“

Babička vyndala z košíčku změť světle a tmavě modrých přízí a položila do něj nalezené klubíčko. „A co s tímhle,“ zamyslela se. „Požádám dědu, aby se to pokusil rozmotat. Půjde to těžko, bude se mu to trhat a bude muset přízi navazovat, takže bude samý nevzhledný uzel, ale na pulovr pro něj pod bundu, aby mu nebylo zima při práci na zahradě, bude ještě dobrá.“ A babička odložila zplihlou hromádku příze a spěchala s Honzíkem do školky.

Otázky k příběhu

  • Kolik bylo v košíčku klubíček a jakou měly barvu?
  • Proč chtěla modrá klubíčka vystrnadit oranžové klubíčko?
  • Pro koho pletla babička svetr?
  • Co udělala modrá klubíčka oranžovému klubíčku?
  • Co se stalo s oranžovým klubíčkem?
  • Koho potkalo klubíčko pod pohovkou?
  • Jak se tam ponožka dostala?
  • Jak to nakonec dopadlo s oranžovým klubíčkem?
  • Kdo bude mít svetr z modrých klubíček?

Výtvarná a pracovní výchova „Svetr“

POMŮCKY: čtvrtky, nůžky, děrovačka, různé druhy vlny

Rozdáme dětem čtvrtky a šablony svetrů, aby si je mohly obkreslit. Po obkreslení si děti svetr vystřihnou a děrovačkou jim po stranách uděláme několik děr tak, aby ze svetru mohl být svetr pruhovaný. Ten uděláme tím, že do děr provlečeme vlnu.

  • můžeme využít „papírové šití“, tedy nařezat svetr na proužky a provlékat jím barevné proužky papíru
  • vlnu provlékneme vždy do dvou děr proti sobě několikrát
  • barevný nebo jednobarevný svetr

Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Šimonovy pracovní listy 20 - rozvoj myšlení a řeči, výtvarné a pohybové hry, grafomotorika.

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
227.54 kB
PDF
Klubíčka

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
H. Kopečná, H. Doležalová, V. Šiblová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • pokud se mu dostává uznání a ocenění, učí se s chutí
  • Předškolní vzdělávání
  • Komunikativní kompetence
  • průběžně rozšiřuje svou slovní zásobu a aktivně ji používá k dokonalejší komunikaci s okolím
  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • klade otázky a hledá na ně odpovědi, aktivně si všímá, co se kolem něho děje; chce porozumět věcem, jevům a dějům, které kolem sebe vidí; poznává, že se může mnohému naučit, raduje se z toho, co samo dokázalo a zvládlo

Organizace řízení učební činnosti:

Individuální

Organizace prostorová:

Školní třída