Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Vyrovnávání se dítěte se ztrátou a odloučením
Odborný článek

Vyrovnávání se dítěte se ztrátou a odloučením

30. 4. 2012 Předškolní vzdělávání
Autor
Julia Sorensen

Anotace

Úryvek z knihy, ve které naleznete příběhy a cvičení pro děti ve věku 4–8 let. Tato cvičení jsou založena na hře a výtvarné činnosti, která pomáhají dětem rozpoznávat emoce, seznámit se se způsoby jejich vyjádření a rozšiřovat si odpovídající slovní zásobu, podporovat sociální a emoční vývoj. Publikace je určena pro pedagogy, vychovatele a každého, kdo pracuje s touto věkovou skupinou dětí.

Rodiče a vychovatelé mnohdy tápou, když mají dětem pomoci rozpoznat jejich emoce, uchopit je a vyjádřit. Děti často nevědí, co vlastně prožívají, kromě nejasných pocitů zmatku a nepohody, které snadněji vyjádří hrou nebo problematickým chováním. Abychom jim pomohli lépe vyjadřovat vlastní pocity a vyrovnat se s nimi, je nanejvýš důležité vybavit je slovní zásobou a způsoby, jak se s danou skutečností vyrovnat.

Předložená kniha:

  • učí děti porozumět silným emocím a vyjádřit je;
  • pomáhá dospělým i dětem pochopit, že emoce vyvolané ztrátou jsou normální;
  • poskytuje dětem opěrné body, s jejichž pomocí mohou bolestnou zkušenost zpracovat a najít nové způsoby, jak o ní přemýšlet;
  • pomáhá nacházet co nejvíc nových a alternativních pohledů na zátěžovou situaci, objevit nové způsoby, jak ztrátu prožít, jak na ni vzpomínat a jak ji vyjádřit;
  • je podnětem k diskusi a tvořivému vyjadřování prostřednictvím slov, obrázků a příběhů;
  • přispívá k vytvoření slovníku výrazů pro vyjádření pocitů a rozvíjí emoční inteligenci;
  • umožňuje dítěti přenést se přes pocit ztráty a postupně překonat žal.

Člověk prožívající žal prochází těmito stadii: šok, popření, hněv, vyjednávání, smutek a přijetí. Tento proces probíhá u každého individuálně. Jde o to, vyjádřit a přijmout ztrátu, prožít vyvolanou bolest, přizpůsobit se nové situaci a nakonec přijmout novou identitu, v níž už ztráta nehraje prim. Některé děti postupně procházejí všemi stadii, část dětí určitá stadia přeskočí nebo se na chvíli vrátí do předchozích stadií, u dalších se navenek zdá, že je ztráta nijak nezasáhla, ale uvnitř znatelně trpí. Stejně jako u dospělých neexistuje jediný správný způsob, jak se vyrovnat s vlastními pocity. Je jen třeba děti povzbudit, aby se těchto pocitů nebály, aby je přijaly a dovedly je vyjádřit, ať už jsou kladné, či záporné. Dospělí mohou dbát na to, aby děti měly pravidelný režim, protože ten jim dá pocit bezpečí.

ČASTÉ REAKCE DĚTÍ NA TRAUMA

Děti předškolního věku (1–6 let)

  • Bezmocnost a pasivita, snížení obvyklé aktivity.
  • Generalizovaný strach.
  • Zvýšená aktivita a zmatenost.
  • Kognitivní zmatenost.
  • Potíže mluvit o události, nedostatečná verbalizace.
  • Potíže s identifikací pocitů.
  • Noční můry a další poruchy spánku.
  • Separační úzkost a lpění na pečující osobě.
  • Regresivní symptomy, např. pomočování, ztráta řečových a motorických schopností.
  • Neschopnost pochopit nezvratnost smrti.
  • Úzkosti ze smrti.
  • Žal plynoucí z pocitu, že ho pečující osoba opustila.
  • Somatické symptomy, např. bolesti břicha, hlavy.
  • Zvýšená lekavost při hlasitých nebo neobvyklých zvucích.
  • Zamrznutí – náhlá tělesná nehybnost.
  • Kňourání, netypický pláč a vynucovaná pozornost.
  • Vyhýbavost nebo alarmující reakce na konkrétní připomínky traumatu v podobě zrakových nebo fyzických vjemů.

Děti mladšího školního věku (6–11 let)

  • Pocity odpovědnosti a viny.
  • Opakované přehrávání a vyprávění traumatu.
  • Nervozita vyvolaná připomínkami traumatu.
  • Noční můry a další poruchy spánku.
  • Přemíra zájmu o bezpečí a nebezpečí.
  • Agresivní chování a výbuchy hněvu.
  • Strach z pocitů a reakce na trauma.
  • Vysoká vnímavost k úzkosti rodičů.
  • Vyhýbavost vůči škole.
  • Obavy a starost o druhé.
  • Změny v chování, náladě a osobnosti.
  • Somatické symptomy – stížnosti na různé bolesti.
  • Viditelná úzkostlivost a vystrašenost.
  • Stažení se do sebe.
  • Specifické formy strachu spojené s traumatem, generalizovaný strach.
  • Regrese – chování na úrovni mladšího dítěte.
  • Separační úzkost.
  • Ztráta obvyklých zájmů.
  • Zmatenost a neadekvátní chápání traumatické události (patrnější v chování než ve slovním projevu).
  • Nejasné chápání smrti a příčin „špatných“ událostí.
  • „Magické myšlení“ zaplňující mezery v rozumovém chápání.
  • Nesoustředěnost ve škole, zhoršení školních výsledků.
  • Roztržitost, stavy znepokojenosti.

POMOC RODIČŮ

Děti do 2,5 roku

  • Dodržujte navyklý režim spaní a jídla.
  • Vyvarujte se separace od důležitých pečujících osob.
  • Dělejte s dítětem více věcí, které mu dělají dobře.
  • Zachovejte v jeho přítomnosti klidnou atmosféru.
  • Nevystavujte ho připomínkám traumatu.
  • Nebuďte překvapeni, když upadne do regrese, nepanikařte.
  • Dítěti, které už mluví, poskytněte jednoduché výrazy pro složité emoce, hovořte občas o události jednoduchými slovy.
  • Nabídněte dítěti, které si přehrává traumatickou událost, odpovídající hračky, např. lékařský kufřík, sanitku.

Děti ve věku 2,5–6 let

  • S pochopením mu naslouchejte, když o události vypráví.
  • Berte ohledy na jeho strach, dejte mu dostatek času na překonání strachu.
  • Chraňte dítě před dalšími střety s obávanou situací a připomínkami traumatu, včetně děsivých televizních pořadů, filmů, pohádek, a před fyzickými připomínkami traumatu či místy s ním spojenými.
  • Čekejte, že může dojít k regresi, avšak nadále dodržujte základní domácí pravidla.
  • Čekejte, že se dítě může začít chovat problematicky či netypicky.
  • Stanovte pevné hranice týkající se ubližování nebo zastrašování ve hře nebo chování.
  • Je-li dítě vystrašené, zabraňte separaci od důležitých pečujících osob.
  • Zachovejte domácí a rodinný řád, v němž se dítě cítí dobře.
  • Nevystavujte ho novým a náročným situacím.
  • Vytvořte mu příznivé podmínky na noc – nechte mu rozsvíceno, dejte mu plyšovou hračku, pomazlete se s ním.
  • Vysvětlete mu, že noční můry pocházejí ze strachu, nejsou skutečné a časem ustoupí.
  • Dejte mu příležitost i pomůcky, aby si přehrálo trauma.
  • Pokuste se zjistit, co spouští náhlý pocit strachu a regresi.
  • Sledujte, jak zvládá docházku do školky, a promluvte si o jeho stavu s pedagogy.

Děti ve věku 6–11 let

  • S pochopením naslouchejte dítěti, když o události vypráví.
  • Berte ohled na jeho strach, dejte mu čas, aby se s ním vypořádalo.
  • Bedlivě sledujte, zda si potají nepřehrává trauma s vrstevníky či sourozenci, stanovte hranice týkající se ubližování či zastrašování při hře s ostatními.
  • Umožněte mu, aby si vyzkoušelo nové způsoby, jak se v době uložení ke spánku vypořádat se strachem: nechte mu delší čas na čtení, puštěnou hudbu i uprostřed noci, aby zahnalo noční můru.
  • Starší děti ujistěte, že pocity strachu a nekontrolované či dětinské chování (např. pomočování) jsou po děsivé události normální a časem to přejde.

Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Vyrovnávání se dítěte se ztrátou a odloučením

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Julia Sorensen

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Osobnostní a sociální výchova