Odborný článek

Školní zralost

7. 2. 2011 Předškolní vzdělávání
Autor
PhDr. Václav Mertin

Anotace

Článek se věnuje okolnostem, případně překážkám, které mohou nepříznivě ovlivnit vstup dítěte do školy a které slouží jako diagnostický podklad pro rozhodnutí o případném odkladu školní docházky.

Úvod

Když zhruba před necelými padesáti roky zavedl a postupně do zdravotnické a do školské praxe prosadil psycholog Jaroslav Jirásek i v České republice koncept školní zralosti, šlo v té době o jedno z nejvýraznějších narušení jednotnosti školství. Trvalo ještě přibližně 10–15 let než se orientační psychologické vyšetření stalo rutinní součástí péče o děti vstupující do povinného vzdělávání.

Myšlenka, podle které se liší stejně staré děti v somatických a kognitivních předpokladech, ale také ve zralosti, která pak může rozhodnout o školních výsledcích, nebyla do té doby příliš akceptovatelná. Do té doby vstupovaly do povinného vzdělávání všechny děti podle kalendářního věku, a pokud posléze některé z nich v první třídě neprospívalo, mělo se více snažit, intenzivněji měli pracovat rodiče. Dítě navštěvovalo doučování, a když se nedostavily výsledky, tak opakovalo ročník nebo bylo doporučeno do zvláštní školy. Za uplynulou dobu došlo k významnému posunu v přístupu veřejnosti k této problematice a dnes představuje odklad školní docházky rutinní, ale bohužel masové opatření akceptované rodičovskou i odbornou veřejností bez větších problémů.

Školní zralost

Jirásek rozuměl školní zralostí „dosažení takového stupně ve vývoji, aby se dítě mohlo bez obtíží účastnit společného vyučování“ (Jirásek, Tichá, 1968, str. 11). Tato definice vychází z faktu, že škola a její požadavky jsou neměnné.

Jediné, co lze měnit, a tak lépe přizpůsobovat fixním požadavkům, je dítě. Zralejší dítě lépe odolává zátěži i nárokům školy. To nepochybně platí i v dnešní době.

Jenže toto pojetí nepřihlíží (a v té době u nás ani nemohlo) k tomu, že stanovení zralosti u samotného dítěte má jen orientační význam, protože vzdělávání (i společné) může nabývat různých podob. A tento kontext pak určuje, jestli konkrétní zralost dítěte je dostatečná či nikoli. Když zmiňuje Jirásek školní podmínky, na které nezralé dítě nepříznivě reaguje, je zřejmé, že dnes jsou některé z nich v řadě školních tříd minulostí.

Toto původní velmi statické pojetí školní zralosti je postupně nahrazováno dynamičtějším přístupem, který ve větší míře uvažuje o vhodnosti vstupu dítěte do školy jako o výslednici řady faktorů jak na straně dítěte a jeho rodiny, tak na straně školy a školského systému. Všechny uvažované okolnosti lze ve větší či menší míře ovlivňovat a měnit (s výjimkou fyzické zralosti), což má za následek různé závěry.

Co bylo cílem počátečního vzdělávání tehdy a je i dnes? Mimo jiné to, aby se dítě učilo a aby zvládlo předepsanou látku, kterou v prvních ročnících základní školy představuje zejména osvojení trivia.

  • Důraz musí být položen na to, aby dítě tuto základní látku velmi dobře zvládlo. Jinak totiž nemůže dobře pokračovat v dalším vzdělávání. Čas, za který si dítě tyto dovednosti osvojí, nemůže hrát roli, stejně jako ji nehraje, kdy a za jak dlouho se dítě naučí chodit, samo jíst, udržovat čistotu, mluvit… Rodiče učí děti těmto dovednostem tak dlouho, až se je naučí. Pro školu musí platit alespoň pro prvopočáteční vzdělávání stejný požadavek. Prvotní roli při formálním vzdělávání nemohou hrát ani schopnosti, zájem, soustředění, motivace dítěte, jeho podpora ze strany rodičů, ale pouze výsledky, tedy to, co se dítě naučí.
  • Dnes ještě mnohem silněji než před padesáti roky požadujeme, aby dítě bylo při vstupu do formálního vzdělávání zároveň úspěšné. Přičemž možná právě tento druhý požadavek má dnes značný význam. Na počátku školní docházky bychom měli zajistit, aby všechny děti dosáhly úspěchu, protože jde jednak o velmi silný impuls pro další vzdělávání a současně počáteční fáze formálního vzdělávání vytvářejí jakýsi vzdělávací „imprinting“. Na základě těchto prvotních zkušeností s formálním vzděláváním se může silněji zformovat emocionální vztah k budoucímu vzdělání.

A právě tyto dva požadavky ovlivňují dnes rozhodování rodičů, odborníků i samotných mateřských a základních škol o tom, zda je pro konkrétní dítě žádoucí, aby vstoupilo do první třídy nebo využilo možnosti odloženého zahájení povinné školní docházky, případně jaká další opatření jsou vhodná.

Stranou zůstávají důvody pro rozhodování, které nejsou odborné povahy a které v některých případech mohou zcela zastínit důvody odborné. Jde například o to, že dříve se rodiče bránili odkladu s tím „co tomu řeknou lidi“, dnes odklad naopak vyžadují, protože „z našeho okolí by Petr byl jediný, kdo by šel, jak má“. Podobně i školy mohou doporučovat odpovídající opatření na základě velkého nebo malého počtu zapsaných dětí apod.

Současně tyto požadavky ovlivňují i průběh diagnostiky. Dnes nestačí zjistit jakousi obecnou dekontextualizovanou zralost dítěte nebo zralost v jednotlivých oblastech. Je třeba rozpoznat a zhodnotit všechny okolnosti, které mohou výkonnost a úspěšnost dítěte ovlivnit jak ve směru kladném, tak i ve směru záporném, a na základě jejich komplexní analýzy pak vydávat doporučení.

Podívejme se podrobněji, jaké překážky mohou stát dítěti v cestě ke zvládnutí požadavků prvních ročníků a případně i dosažení úspěchu. Hledáme faktory, které mohou ovlivnit fungování dítěte ve škole. Jejichdiagnostika u konkrétního dítěte představuje podstatnou okolnost ovlivňující rozhodování o nejvhodnějších opatřeních.

Jednotlivé okolnosti hodnotíme na úrovni populační, nikoli na úrovni jednotlivců. Současně si uvědomujeme, že jde o markery, tedy jakési významné signály související s výsledky ve škole. Vztah mezi nimi nemusí být kauzální.

Základ mých úvah pochopitelně tvoří samotné dítě se svými charakteristikami. Ať nakonec dojdeme k závěru, že problém vzniká nevhodným působením rodičů, učitelů, spolužáků, požadavků školy, podmínkami ve třídě, stejně vždy nakonec záleží na dítěti, na jeho schopnostech, odolnosti, schopnosti překonávat překážky.

Žádný faktor nepůsobí jednoznačně a absolutně, tedy bez ohledu na další. V některých případech může způsobit nepříznivou predikci i spojení několika zcela neutrálních faktorů. Následující řádky nepředstavují teoretické úvahy, ale konkrétní diagnostický postup. Uvedené okolnosti bychom měli zjistit a brát je vážně při diagnostické rozvaze i závěru.

... pokračování příspěvku naleznete v příloze ke stažení.

Závěr

Doporučený model diagnostiky beroucí v potaz okolnosti jak na straně dítěte, tak i rodiny a zejména školy lépe odráží složitou podmíněnost školního výkonu i spokojenosti dítěte.

Při nezměněných podmínkách základního školství (dnes se pravděpodobně opět zhoršují oproti době před deseti, dvanácti roky) však tento přístup zatím nutně vede ke zvýšení počtu odkladů školní docházky.

Za podstatné v tomto směru pokládám změny v základním školství. Pokud základní škola „otevře náruč“ všem dětem bez rozdílu a bude mít podmínky a vůli skutečně individualizovat přístupy a požadavky ke každému dítěti, pak uváděné skutečnosti budou mít význam pouze ve směru zlepšení podmínek pro každé dítě a následně i zlepšení jeho výkonu a spokojenosti a počet odkladů se může opět snižovat na přijatelnější míru.

 


Materiál byl zdarma poskytnut nakladatelstvím Dr. Josefa Raabe s.r.o. z publikace Problémové dítě a hra.

Literatura a použité zdroje

[1] – JIRÁSEK, J.; TICHA, V. Psychologická hlediska předškolních prohlídek. Praha : SZdN, 1968.
[2] – GILLERMOVÁ, I. Psychologie pro mateřské školy. Praha : Portál, 2003.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
270.51 kB
PDF
Školní zralost - celý příspěvek ke stažení

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Václav Mertin

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Psychologie