Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Odborné vzdělávání > > > > > > > > > > > > > > > > > > Škola dobrého života

Ikona teoreticky

Škola dobrého života

Ikona odbornost
Autor: Josef Valenta
Anotace: Co člověk potřebuje k dobrému životu a co žákům může Osobnostní a sociální výchova poskytnout.
Téma příspěvku:Osobnostní a sociální výchova
Klíčová slova: osobnostní a sociální výchova, morální rozvoj, osobnostní rozvoj, sociální rozvoj, škola dobrého života

Předpokládejme, že existuje jakási "škola dobrého života". Čemu by se v ní žáci měli učit? Vytváření kurikula této školy by předcházelo zodpovězení následujících otázek:

  • Jaké vědomosti jsou potřebné pro dobrý život?
  • Jaké dovednosti jsou potřebné pro dobrý život?
  • Jaké hodnoty a postoje jsou užitečné pro dobrý život?

Na začátku vyloučíme z dalšího uvažování ty odpovědi, které říkají, že učit by se v dané oblasti neměl člověk nic, neboť s talentem pro život se lidé již rodí (tedy co by se pak měli učit), nebo nerodí (pak jim žádné učení nepomůže). Obdobně vyloučíme i odpovědi, které tvrdí, že to, jak člověk prožije život, nezáleží na něm, ale na okolnostech, náhodách apod. (tudíž nějaké učení je k ničemu).

Při koncipování kurikula dovedností potřebných pro život bychom přirozeně měli vyjít právě z oné kategorie život, na níž ovšem můžeme nahlížet různě.

Někdo možná namítne, že není o čem diskutovat. Život je přece obsažen již ve stávající struktuře učiva našich všeobecně vzdělávacích škol. O obsahu současného všeobecného vzdělání skutečně nelze tvrdit, že nemá se životem nic společného. Stejně tak lze ovšem namítnout, že "strukturování" života do tradičních souborů učiva (český jazyk, dějepis, matematika, chemie, výtvarná výchova, občanská výchova atd.) nemusí být vždy skutečně blízké tomu, čím žije klient školy v realitě svých každodenních situací a že takové strukturování, z nemalé části kopírující tradiční vědní obory, nemusí být navždy jediným způsobem, jak uspořádat učivo.

Je dokonce možné, že takový již přes sto let přetrvávající přístup ke strukturování učební látky všeobecně vzdělávací školy, již dnes ani plně nedopovídá tomu, co je či může být reálnou funkcí školy v dynamicky se vyvíjejícím a měnícím světě na přelomu tisíciletí.

Slova z výzkumné zprávy Positive Youth Development in the USA (Washington 1998) to jen potvrzují. "Proměny socializačních faktorů ovlivňujících rozvoj dětí - zvláště v rodině - vyžadují nutně takovou změnu v praxi škol ..., aby právě v ní rodina našla podporu pro zvládnutí úspěšného rozvoje dětí."

Proměňujícími se socializačními faktory nelze mínit nic jiného než stávající charakteristiky společnosti a z další části věty nesporně vyčteme, že rodina potřebuje pomoc v tom, aby se děti učily zvládat svůj život.

Obdobný postoj zaujal i český Národní vzdělávací fond (www.nvf.cz), který doporučuje, aby všeobecné vzdělání začalo více směřovat k těmto čtyřem gramotnostem - demokratické, ekonomické, metodologické a existenciální. I bez dalšího definování těchto pojmů je zřejmé, že jsou to mj. východiska pro koncipování úplně jiné struktury vyučovacích předmětů, než jaká je dnes běžná.

O různých "formách" našeho života

Na kategorii ŽIVOT lze nahlédnout různě. Pokusím se předestřít určité východisko pro výstavbu kurikula, jehož centrálním pojmem bude život. Pojmenuji také jakési formy, v nichž člověk žije.

  • Onen "život" uskutečňuje člověk především svou vlastní, individuální biologickou a psychickou existencí, tedy tím, že má živoucí tělo a mysl. Nejbližší a nejužší kontakt se životem má každý sám v sobě.
  • Náš pomyslný vzdělávací ústav by pak ovšem měl lidi vybavovat vědomostmi a dovednostmi proto, jak žít svůj život se sebou samým. Rozhodně tak, aby člověk sám sebe na jedné straně co nejméně poškozoval a na straně druhé si poskytoval co největší podporu pro zvládání úskalí vlastního prožívání a vnitřního zpracování problémů a událostí.

    To může vypadat divně - "dovednosti pro život se sebou samým". Ale nahlédněte do vlastního života nebo do životů svých blízkých. "To zvládám - to nezvládám". Normální věta. Normální činnost - regulace sebe samého, svého prožívání i jednání v průběhu životního času. Každý víme, co bychom rádi uměli lépe - třeba nenechat se vyhodit ze sedla drzým člověkem nebo se zase přinutit k řešení nějakého odkládaného problému nebo ovládnout potřebu být horečně aktivní nebo nechovat se bojácně v přítomnosti šéfa nebo relaxovat bez výčitek nebo umět nepřehánět to s přebíráním odpovědnosti za to, zda lidé kolem mne budou stále šťastni, nebo nekopat zuřivě do každé skříně, která nejde otevřít napoprvé, nebo nemít přehnaně vysoká očekávání ve vztahu k tomu, co mne obklopuje, nebo nenechat se zatáhnout do omezujících a unavujících konzumních kolotočů s obvykle nízko nastavenými hodnotami nebo umět přestat kouřit nebo nemít trvale pocit, že nestojím za nic.

    Každý žijeme svůj život především sami se sebou. Neopouštíme se prakticky ani na vteřinu. Není to úplná selanka. Je v nás kus zvířete, kus člověka i kus boha. Vyrovnávat se se sebou je zřejmě jedním z našich nejdůležitějších úkolů. Není snadné to vše umět(!) uspořádat tak, abychom si zachovali takovou hladinu sebeúcty, která pro nás bude zdravá (tedy i abychom přirozeně minimalizovali dopady všech sebedestruktivních stavů, všech těch stresů, mindráků, vzteků, závistí či nejistot na náš organismus, ale i na jiné lidi).

  • Další forma našeho života je sociální. Je základním atributem našeho žití, že žijeme ve společenství, přesněji řečeno ve společenstvích především dalších lidí. Ale dovolte rozšířit věc i na zvířata a přírodu vůbec, tedy i stromy, brouky, kameny apod. I tady je užitečná řada vědomostí o člověku vůbec, o vztazích, o komunikaci a dovednostech pro tvorbu mezilidských vztahů a pro komunikaci.

    Život ve společenství znamená, že jedincův život je stále nějak spojován se životy ostatních či od nich rozpojován. Dochází tu tedy k neustálému vzájemnému vyvažování či vylaďování životů. Přitom obvykle ožívají dva důležité sociální jevy. Jednak procesy, jimiž se jedinci dorozumívají (komunikace či obecněji pojato, sociální dovednosti), a jednak včleňování lidí navzájem do svých hodnotových žebříčků (vztahy). Přitom prvé má vliv na druhé a opačně. Obojí je současně nesmírně silné na to, aby hýbalo našimi životy, ale současně příliš křehké na to, abychom tomu nevěnovali poučenou pozornost. A mimochodem, obojí je značně provázané i s dovednostmi ve vztahu k sobě samému.

  • Další formu či soubor forem našeho života rovněž nemůžeme vynechat. Svůj život "bio-psycho-sociální" žijeme denně ještě v jakýchsi formách kulturních, resp. kulturálních. Jsou jimi vesměs velmi konkrétní provozní situace našeho života.

    Lidské společenství je složeno z dílčích společenství, která od nás žádají, abychom chvíli žili svůj život třeba jako partneři a rodiče nejen přirozeně biologicky a psychologicky, ale také pod vlivem určité kultury rodičovství a kultury partnerství odpovídající dané době a dané lokalitě. Musíme také žít jako Evropané a jako příslušníci určitého národa s příslušnými tradicemi, zvyky, mindráky, přednostmi atd., musíme žít jako hospodařící bytosti, jako střadatelé či investoři, jako ti, kteří směňují něco za něco, jako ti, jež jdou vrátit do obchodu zmetek, jako ti, jež chodí do školy nebo prostě hledají vzdělání, jako ti, jež léčí nebo jsou léčeni, jako ti, jež cosi vyrábí, jako ti, kteří čtou noviny a nějak jim rozumí, jako ti, jež mají problém potkat někoho, kdo má jinou barvu pleti, jako ti, jež vytvářejí umění nebo se mu oddávají jako diváci či posluchači, jako ti, jež práci nabízejí nebo hledají, jako ti, jež řídí auto, jako ti, kteří jsou vedoucí nebo jsou vedeni, jako ti, jež se oddávají náboženským a jiným rituálům, jako ti, jež nakupují více či méně škodlivé prací prášky, jako ti, jež mají právo spolurozhodovat o věcech veřejných, jako ti, jež smekají klobouk, jako ti, jež vidí, že někdo láme na ulici právě vysázené stromky...

    Často se ocitáme v situacích, které mají cosi společného s různými formami organizace společnosti a s civilizačními výdobytky. Zejména pro některé z těchto situací je zcela zřejmé, že potřebujeme být dokonce speciálně vyškoleni (např. investor potřebuje znalosti ze světa financí).

    Pokud vám někdo nechce uznat reklamaci špatných bot, je jistě výhodné znát reklamační předpisy, ale neméně výhodné mohou být též asertivní dovednosti.

    Jistě není těžké uvědomit si, že to, jak procházíme takovými rozmanitými situacemi, je opět značně provázáno s tím, jací jsme lidé, jakou máme povahu, sebejistotu, ale také s tím, jaké máme vztahy k lidem a jak dokážeme s lidmi jednat.

  • Je tu však ještě další rozměr našeho života - rozměr mravní, tedy naše morální existence (či jakási forma etická). Ta rozhodně prolíná všemi předchozími. Je jejich součástí i pozadím skutků, které v rámci tří předchozích typů našeho bytí a žití konáme. Slovo mravnost může působit velmi metafyzicky, ač je spjato s naší každodenní existencí.

    Co myslím oním mravním rozměrem? Zkusme považovat (pracovně v tomto textu) za důležitý pozitivní mravní rozměr života to, že svůj vlastní život žijeme především na svůj vlastní účet, tedy minimalizujeme život na účet cizí. Co tím "účtem" myslím? To, zda naše osobní blaho (psychické či materiální) stavíme či nestavíme na tom, že někomu jinému něco (jeho blaho, jeho peněženku, jeho sebeúctu…) odebíráme či odebereme.

    I tady je to složité. Všichni žijeme částečně na cizí účet - mnozí podstatně více než jiní - kradou, lžou, podvádějí, trápí lidi, nepomohou, kde je potřeba, manipulují s druhými, chtějí zastávat funkce, ale neumějí je vykonávat. Na cizí účet se dá žít i v případě, že nepracuji (pobírání sociálních dávek). Je obecně známo, že pro řadu lidí je přijatelnější brát podporu z balíku peněz vytvářeného jinými lidmi, než např. přechodně vykonávat "podřadnější" práci. I na jejich podporu připlácím já, připlácíte na ně i vy.

    Čím více globalizovaný je tento svět, tím více se rozšiřuje okruh těch, na jejichž účet můžeme žít. Např. kdokoliv z nás využije dopravní prostředek poháněný spalovacím motorem, se podílí na devastaci životního prostředí nejen v místě, kudy projíždí, ale též (produkcí nežádoucích plynů) na zeměkouli vůbec. Tedy, aby se dostal z místa na místo, bere druhým lidem něco velmi podstatného - přirozené prostředí pro jejich život.

    Ano, slyším ty argumenty, že já, jako jednotlivec, přece nemohu pokazit životní prostředí. Jistě, leč potíž je v tom, že pokud takto uvažuje miliarda jednotlivců, dostává atmosféra na této zemi na "frak". Fakt, že necháme doma auto a jedeme - s pocitem pýchy, jak podporujeme trvale udržitelný život na této zemi - někam autobusem, je jen variantou zmíněného problému. Jen jsme si tentokrát z toho "cizího" účtu ukrojili méně, než kdybychom si "zakouřili" vlastním vozem.

    Chci pouze upozornit na to, že tzv. pokrok v sobě obsahuje hluboký paradox. Na jedné straně je pomníkem toho, co člověk dokáže skvělého, na druhé straně může velmi usnadnit život, ale na třetí straně nám dnes a denně něco bere.

    Troufám si tím tedy naznačit, že prožít život "jaksi" dobře může dnes znamenat i "zvládat pokrok ve smyslu mravním", a tím minimalizovat negativní dopady mého vlastního jednání na druhé lidi (jak ve smyslu psychologickém, tak ve smyslu fyzickém i obecně materiálním).

Rekapitulace

Vrátíme-li se zpět ke "škole života", nabídne nám Osobnostní a sociální výchova řadu témat, která nejen že přispívají k rozvíjení osobnosti žáka v oblasti vědomostí, dovedností, schopností a v oblasti postojů a hodnot, ale rovněž i odpověď na to, co by se asi tak člověk měl naučit, aby dokázal prožít svůj život co nejlépe. Tematické okruhy jsou uvedeny tak, jak je uvádí Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání.

Osobnostní rozvoj

  • rozvoj schopností poznávání
  • sebepoznání a sebepojetí
  • seberegulace a sebeorganizace
  • psychohygiena
  • kreativita

Sociální rozvoj

  • poznávání lidí
  • mezilidské vztahy
  • komunikace
  • kooperace a kompetice

Morální rozvoj

  • řešení problémů a rozhodovací dovednosti
  • hodnoty, postoje, praktická etika

Anotované odkazy:
Národní vzdělávací fondNVF podporuje rozvoj lidských zdrojů, zaměstnatelnost, další vzdělávání a sociální integraci.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
INFO
Publikován: 16. 02. 2005
Zobrazeno: 7254krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
VALENTA, Josef. Škola dobrého života. Metodický portál: Články [online]. 16. 02. 2005, [cit. 2020-11-26]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/osobnostní rozvoj/118/SKOLA-DOBREHO-ZIVOTA.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.