Domů > Spomocník > Odborné vzdělávání > Tvorba školního vzdělávacího programu z pohledu koordinátora
Odborný článek

Tvorba školního vzdělávacího programu z pohledu koordinátora

22. 2. 2010 Odborné vzdělávání Spomocník
Autor
Ing. Vladimír Urbánek

Anotace

Zkušenosti z tvorby školního vzdělávacího programu a rady pro ostatní tvůrce.

Kontext

Před dvěma roky jsme využili příležitosti stát se jednou ze 30 škol projektu PILOT S , které se budou podílet na tvorbě školního vzdělávacího programu, jak to stanovuje Školský zákon. Využili jsme předešlých zkušeností a doplnili je o další aktivity, které ve škole provádíme, a které souvisejí se zkvalitňováním výuky.

Východiska

Zkušenosti z projektů, rámcový vzdělávací program, projekt Pilot S.

Cíle

Vytvořit a úspěšně realizovat školní vzdělávací program.

Realizace

Historie našich zkušeností

Střední průmyslová škola polytechnická – Centrum odborné přípravy Zlín má již zkušenosti s tvorbou vzdělávacího programu z období první poloviny devadesátých let minulého století. V té době probíhaly změny politického, sociálního a ekonomického systému v naší zemi, které byly prvním impulsem k modernizaci v oblasti odborného vzdělávání. V rámci projektu PHARE „Reforma odborného vzdělávání" se škola podílela jako jedna z devatenácti v České republice na přípravě nového vzdělávacího programu. Tento projekt měl ověřit možnosti zavádění vzdělávacích programů západních států do podmínek naší republiky. V té době jsme vytvořili školní vzdělávací program, který byl charakterizován:

  • třemi možnými úrovněmi dosaženého vzdělání ve škole,
  • horizontální prostupností ve všech oborech ve škole do poloviny 2. ročníku,
  • žáci byli přijímáni ke studiu do prvního společného ročníku s výukou čtyř technologií, které škola poskytovala ve své  vzdělávací nabídce,
  • zavedením modulového uspořádání výuky v odborném výcviku,
  • podporou modulové výuky vytvořenou literaturou pro žáky prvních ročníků.

Výuka byla v teoretickém vyučování a odborných předmětech realizována klasickými osnovami a v odborném výcviku byla tvořena modulovým způsobem, doplněným podpůrnou literaturou pro všechny technologie v prvních ročnících studia. Učební plán byl v prvních ročnících ze 60 % tvořen všeobecně vzdělávacími předměty a ze 40 % odbornými předměty a praktickým vyučováním. Toto rozložení bylo závazným ukazatelem, aby vzdělávání umožnilo odloženou volbu studijní cesty ve druhém ročníku studia. Počet hodin všeobecně vzdělávacích předmětů se ve vyšších ročnících snižoval tak, aby byly vyrovnány dotace hodin odborných předmětů do konce studia. Je třeba si uvědomit, že v době realizace tohoto projektu ukončovali žáci základní stupeň vzdělávání v osmém ročníku. Většina ještě neměla ani 15 let, proto nemohli provádět výuku na strojích. Seznamování s technologiemi řemeslných oborů, jako bylo obrábění, probíhalo na dostupných stavebnicích pro děti. Ty byly napájeny malým napětím a vyhovovaly po stránce bezpečnosti práce. Škola si ve vzdělávacím programu mohla volit i vlastní názvy předmětů. Byly zavedeny i nové předměty, které byly postupně zavedeny do učebních osnov většiny odborných škol. Jedním z nich byl například Úvod do světa práce. Naše škola zvolila pro matematiku, fyziku, chemii, dějepis a tělesnou výchovu  názvy Matematické vzdělávání, Přírodovědné vzdělávání, Estetické vzdělávání  a Tělesná kultura. To se však později ukázalo jako nevhodné. Při přestupu žáků na jinou školu nebo při přestupu žáků ke studiu na naší školu museli tito žáci vykonávat rozdílové zkoušky, vzhledem k odlišné náplni těchto předmětů.

Podle osnov a náplně tohoto programu vyučujeme i v současné době některé obory. Žáky již nepřijímáme do společného prvního ročníku, nevyužíváme podpůrnou literaturu, protože výuka již neprobíhá na stavebnicích. Žáci vycházejí z deváté třídy a pracují na strojích po prvním pololetí školního roku.

Před dvěma roky jsme využili příležitosti stát se jednou ze 30 škol projektu PILOT S , které se budou podílet na tvorbě školního vzdělávacího programu, jak to stanovuje Školský zákon. Využili jsme předešlých zkušeností a doplnili je o další aktivity, které na škole provádíme a souvisejí se zkvalitňováním výuky.

Jak začít s přípravami na tvorbu školního vzdělávacího programu. Z čeho je nutno vycházet, aby kolektiv pedagogických pracovníků byl při tvorbě školního vzdělávacího programu (dále jen ŠVP) úspěšný? Nejprve je třeba mít vůli a přesvědčení, že tato práce přinese škole a pedagogům užitek a bude prospěšná i absolventům školy při uplatnění na trhu práce nebo při dalším vzdělávání.

Vedení školy musí vytvořit podmínky pro práci kolektivu učitelů, kteří budou na přípravě a realizaci programu pracovat. Nezbytnou podmínkou je i teoretická příprava studiem materiálů, které kurikulární reformu ve vzdělávání vyvolalo. Jsou to dokumenty vypracované našimi předními odborníky z oblasti pedagogických věd a ostatních vědních disciplín, kteří vycházeli ze zkušeností našich i států západní Evropy. Ty již uplatňovaly výuku ke kompetencím. Jako příklad mohu uvést Bílou knihu, která je stěžejním dokumentem následných změn, odrážejících se i v současné školské legislativě. Dalšími materiály by měla být odborná pedagogická literatura vysvětlující aktivizující metody výuky zaměřené na kolektivní spolupráci, komunikaci, odpovědnost za práci a další kompetence, po kterých budoucí zaměstnavatelé tak často volají.

ŠVP navazuje na představy a vize školy v oblasti výchovy a vzdělávání, uplatňování didaktických a pedagogických metod při výuce,  požadavků sociálních partnerů (dále jen SP) na kompetence, které jim předává pro jejich zdárný přechod do pracovního procesu nebo v cestě k vyššímu vzdělání. Odborné školy vyučující řemeslné obory připravují své žáky především pro firmy a zaměstnavatele ve vlastním regionu. Spolupráce s těmito institucemi je proto nezbytná při vlastní tvorbě a doplňování obsahové náplně předmětů. SP by měli posoudit vytvořený vzdělávací program a ve spolupráci se školou doplnit své požadavky na absolventy, pokud v programu chybějí. Tato spolupráce je pro oba partnery prospěšná, škola si ověří správnost svých vzdělávacích záměrů a SP má jistotu, že absolventi školy budou mít ty kompetence, které pro své budoucí zaměstnance potřebuje.

Sestavení školního týmu

Pracovní tým ŠVP, který bude realizovat vzdělávací program zahrnuje kolektiv pedagogických pracovníků všech vzdělávacích oblastí – všeobecně vzdělávacích předmětů, odborných předmětů i oblasti praktické výuky nebo praxe žáků. Důležité je, aby tito pedagogové byli kreativní, v kolektivu ostatních učitelů respektovaní a oblíbení a měli chuť na sobě pracovat, vzdělávat se a věnovat nemalou část svého osobního času pro kolektivní práci. V čele týmu by měl být koordinátor a vedoucí týmu pedagogů, kteří budou vedení školy odpovídat za zdárnou realizaci celého projektu. Úlohou těchto dvou vedoucích osobností týmu je řízení činnosti kolektivu, zajišťování vnější spolupráce na tvorbě projektu i vnitřní aktivity kolektivu. Tvorba ŠVP je práce náročná, kreativní a hlavně týmová. Vyžaduje spolupráci vyučujících všech předmětů v rámci školy. O jednotlivých členech by měly rozhodnout pedagogické kolektivy např. předmětové komise. Ty by měly nominovat své zástupce do týmu, který bude vytvářet ŠVP. Pokud škola bude vytvářet více vzdělávacích programů, mohou se vyučující všeobecně vzdělávacích předmětů a ICT podílet i na více programech pro několik oborů vzdělávání, vyučující odborných předmětů a praktického vyučování či praxe žáků se však budou podílet na této činnosti dle  svých odborností a zaměření ŠVP.

Role a úlohy koordinátora ŠVP

Koordinátor ŠVP je s vedoucím týmu klíčovou postavou pracovního týmu. Jeho úlohy jsou mnohostranné a zahrnují činnosti manažerské,  pedagogické a organizační. Organizuje styk školy se zainteresovanými stranami, které se mohou zúčastňovat přímo či nepřímo vlastní tvorby vzdělávacího programu. Mohou to být vzdělávací organizace, sociální partneři školy, Úřad práce v sídle školy, zřizovatel školy a jeho odborná pracoviště, školská rada, zástupci žáků – školní parlament a rodiče žáků, kteří školu navštěvují. Všechny tyto zainteresované strany mohou být škole prospěšné při sestavování jednotlivých studií, které jsou důležité pro části ŠVP. Jsou to zejména analýzy potřeb absolventů daného oboru vzdělávání v regionu, profil absolventa pro daný vzdělávací program, autoevaluace školy nebo zjišťování klimatu ve třídách školy. Poslední ze studií může v budoucnu škole ukázat, zda ŠVP a jeho uplatňované výchovné metody mění vztahy a klima ve škole. Nám se osvědčila metoda projektové výuky a potvrdila nám to následně provedená autoevaluace specializovanou soukromou institucí, která u nás prováděla šetření. Stěžejní úlohou koordinátora je však vytvoření a sestavení ŠVP týmem pedagogů a předložení jeho finální podoby ke schválení řediteli školy, aby mohl být zaveden do výuky. Po sestavení ŠVP zajistí koordinátor posouzení programu zainteresovanými stranami a jejich opodstatnění požadavků budou zapracovány do programu.

Takto realizovaný ŠVP dává záruku, že škola připravuje adaptibilní absolventy podle potřeb budoucích zaměstnavatelů.

Zkušenosti při tvorbě našeho ŠVP a doporučení pro ostatní tvůrce

  • seznámit kolektiv pedagogických pracovníků s materiály, které daly impuls pro kurikulární reformu v našem školském systému,
  • připomenout kolektivu strategii školy a srovnat ji s dlouhodobými záměry vzdělávání v regionu a záměry státu a EU ke vzdělávání,
  • sestavit pracovní tým a zajistit prostudování RVP celým realizačním týmem,
  • prověřit formou brainstormingu názory na vzdělávání, jejich potřeby a představy do budoucna na škole u řešitelského týmu,
  • svolat schůzku týmu, dohodnou pevné termíny schůzek a určit komunikační nástroj (nejlépe se nám osvědčila e-mailová komunikace),vytvořit šablonu pro tvorbu ŠVP tak, aby obsahovala všechny potřebné kolonky pro popis vzdělávacích cílů, obsahovou náplň předmětů, jejich charakteristiku, uplatňované metody ve vzdělávání, kde budou rozepsány klíčové kompetence a průřezová témata v předmětech uplatňované, stanovit skupinku z týmu, která vytvoří profil absolventa (dále jen PA) daného oboru (podkladem budou materiály poskytnuté ÚP, KÚ a ostatními institucemi regionu; profil absolventa bude poskytnut)
  • SP a zainteresovaným stranám (dále jen ZS) k připomínkování a doplnění,
  • dohodnout hodinové dotace a názvy jednotlivých předmětů učebního plánu podle RVP pro daný obor včetně doplnění o disponibilní hodiny – důležitý krok pro bezproblémovou tvorbu jednotlivých předmětů ve ŠVP,
  • stanovit pevný harmonogram plnění dílčích kroků, pro vytváření ŠVP, rozpis obsahu, popis metod vzdělávání, popis uplatnění klíčových kompetencí a uplatnění průřezových témat v předmětech,
  • vytvořit plán vzdělávání pedagogů v oblastech, které budou potřebné pro uvádění ŠVP do praxe,
  • zveřejnit harmonogram prací na přístupném místě pro kontrolu a dodržování termínů, uvést v něm zodpovědné osoby týmu,
  • na společné schůzce seznámit tým s profilem absolventa, který byl schválen SP a ZS (to je důležité pro další postup prací na ŠVP, v profilu absolventa jsou uvedeny kompetence, které absolvent bude mít po ukončení studia a ty musí být rozepsány v předmětech, kde je žáci budou získávat),
  • koordinátor zajistí nebo kompletuje dodané části ŠVP, nechá provést grafickou a jazykovou korekturu,
  • po ukončení prací na ŠVP zajistí připomínkování SP školy a ZS, nechá doplnit případné připomínky do ŠVP a zajistí závěrečnou jazykovou a grafickou úpravu (hotový ŠVP předloží koordinátor řediteli školy ke schválení),
  • po ročním uvedení ŠVP do praxe školy je vhodné provést jeho vyhodnocení, připomínkování a evaluaci (na základě zjištěných skutečností provede tým případné úpravy; tuto činnost je vhodné opakovat až do posledního ročníku studia žáků v daném programu, každoročně provádět ověřování klimatu ve třídách a srovnávat je s předchozími výsledky; je to kontrola správně vytvořeného ŠVP, jsou-li výsledky gradující),
  • po ukončení studia je vhodné sledovat absolventy na jejich další cestě, jejich uplatnění na trhu práce nebo v další vzdělávací cestě, výsledky monitorovat alespoň jednou za dva až tři roky.

Výsledky

Školní vzdělávací program je výsledek kolektivní tvůrčí práce, která by měla zavést nové vzdělávací metody a přístupy do vzdělávání každé školy. Přes počáteční časovou náročnost by měla v budoucnu usnadnit práci pedagogům, přinese žákům nové kompetence, které jim  usnadní adaptibilitu na trhu práce a připraví je na cestu k celoživotnímu vzdělávání. Proces tvorby ŠVP vyžaduje velké nasazení pracovního týmu ve volném čase, jeho další vzdělávání, aby mohli členové týmu uplatnit nové přístupy ve vzdělávání. K tomu je nutno prostudovat odbornou literaturu a absolvovat specializované kurzy.

 

Literatura a použité zdroje

[1] – Bílá kniha – Národní program rozvoje vzdělávání v ČR. Praha : MŠMT, 2001.
[2] – Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoj vzdělávací soustavy Zlínského kraje. Krajský úřad Zlínského kraje, 2006.
[3] – PETTY, G. Moderní vyučování. Praha : Portál, 1996.
[4] – PRÁŠILOVÁ, M. Tvorba vzdělávacího programu. 1. vydání. Praha : TRITON, 2006. 191 s. ISBN 80-7254-712-7.
[5] – Metodika tvorby školního vzdělávacího programu SOŠ a SOU. Praha : NÚOV, 2007.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Ing. Vladimír Urbánek

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.