Domů > Odborné články > Odborné vzdělávání > Výuka informatiky a ICT na SŠ v ČR – rok 2011
Odborný článek

Výuka informatiky a ICT na SŠ v ČR – rok 2011

30. 11. 2011 Odborné vzdělávání
Autor
Mgr. Petr Naske

Anotace

Pohled na stav výuky informatiky a ICT na středních školách v ČR v roce 2011. Článek vznikl pro potřeby interních analýz Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT). Na článku pracoval metodik pro informatiku CERMATu a formou revizí spolupracovali příslušní garanti oblastí ICT v kurikulárním ústavu v ČR (www.nuv.cz).

Článek si klade za cíl shrnout základní fakta o stavu výuky informatiky na středních školách v ČR. 

Každý učitel informatiky by měl sledovat při výuce dvě podsložky výuky samotné:

  • práci s prostředky informačních a komunikačních technologií – základní uživatelské dovednosti při práci s digitálními technologiemi, znalosti a dovednosti poučeného uživatele ICT techniky (budu označovat zkratkou ICT);
  • úvod do algoritmizace a informatiky jako oblastí propojených s poučeným způsobem využití ICT (žák jde více k principům věcí, není jen uživatelem digitálních technologií); vše je pojímáno v tradičním pojetí tohoto oboru a jako příprava pro studium zejména technických oborů VŠ a oboru informatika na VŠ (budu označovat slovem informatika).

Z hlediska výuky na středních školách neexistuje sdílený odborný názor na výstupní minimální standard výkonu žáka na konci základní školy (diskuse o standardu ICT pro 9. roč. probíhá na webu VUP v Praze v listopadu 2011 – viz [7]). Dokument RVP ZV pro oblast ICT je velmi široký a hodinová dotace na základních školách je velice nízká – pouze povinně 1 hodina na druhém stupni a 1 hodina na stupni prvním. Mnoho škol hodiny přidává z disponibilní výuky, ale reflexe prvních let RVP ZV ukazuje, že základní školy potřebují větší metodické vedení při naplňování obsahu této oblasti. Oblast je vnímána na základních školách více jako práce s ICT, i když odborné kruhy a zkušenost ze zahraničí poukazují na to, že základy oboru informatika (jako je algoritmizace a větší kreativní přístup k výuce informatiky, výuka principů řešení problémů v digitálním světě) do rámce patří a je vhodné na to trénovat žáky již od nejútlejšího věku nejen v rámci předmětů informatika.

Z hlediska oblasti ICT je možné říci, že některé ZŠ dávají oboru ICT takovou prioritu, že někteří žáci na konci základní školy jsou schopni zvládnout uspokojivě certifikační zkoušku z ICT, např. tzv. řidičák na počítač ve verzi CORE (4 dílčí testy). U základních škol je možné také mluvit o informační a komunikační výchově, na PedF UK na toto téma probíhal i ojedinělý výzkum mezi učiteli informatiky [1], co by mělo být obsahem výuky v tomto předmětu.

Při vstupu žáků na SŠ je logické, že přicházejí s velice rozdílnými znalostmi a dovednostmi. Navíc jde o oblast, ve které si mnoho věcí osvojují žáci sami, neřízeně a formou „samouk“ tím, že digitální svět je přirozenou součástí života dětí a mládeže v dnešní době. Podobný efekt zažívají i jiné obory, u informatiky je to ale extrémní a rodina i škola na to musí velice flexibilně reagovat. Každá střední škola tak zařazuje již do prvního ročníku svých oborů nějaký informatický předmět (názvy například informatika, výpočetní technika, práce s počítačem, informační a komunikační technologie, …). Předmět má hlavní cíl – sjednotit vstupní úroveň žáků, posunout žáky v nadhledu do oblasti ICT a informatiky více do hloubky a připravit si půdu pro učení se ryze profilovým dovednostem. Zde vzniká první problém pojetí výuky informatiky na školách.

RVP GV určuje žákům absolvovat celkem 4 hodiny výuky během celého studia. Dříve to bylo hodin méně a první reakce některých gymnázií byla, že neví, co mají v tomto předmětu učit. Díky širokému pojetí RVP GV v oblasti ICT a informatiky se stalo na některých školách, že povinné hodiny výuky informatiky a ICT byly „rozpuštěny/integrovány“ do jiných předmětů s dobrou vůlí posílit průřezovost této oblasti.

Ve chvíli, kdy ale stát  bude chtít testovat i jakékoliv jádro informatiky / ICT (např. formou společné maturitní zkoušky), je zřejmé, že zájemci o maturitu si budou muset „poskládat“ své portfolio znalostí a dovedností ne z jednoho předmětu, ale z více předmětů. I toto bude muset být součástí rétoriky kolem informování veřejnosti ohledně společné části maturitní zkoušky. Specifická situace může nastat také u osmiletých gymnázií, kde tentýž učitel učil informatiku i na nižším stupni gymnázia; proto takový učitel nemá problém ve svých 4 hodinách na stupni vyšším zaměřit pozornost ve výuce na nové trendy, lze také posílit výuku principů a nových aktuálních souvislostí oboru.

Maturita v gymnaziálních oborech z informatiky je ryze výběrovou záležitostí, předmět v současné době volí cca 5–10 procent žáků. Forma zkoušky probíhá dle vyhlášky 15–30 minut činností na „potítku“ a pak 15 min obhajoby. Některé školy žákům připraví na „potítko“ i počítač s úkoly, jsou ale i školy, kde učitel ověří praktické dovednosti v rámci běžné výuky („v rámci připuštění k maturitě – např. sepsáním seminární práce“) a následně zkouší jen ústně. Nová maturitní vyhláška dovoluje žákům také ukončit v profilové části zkoušky maturitou z informatiky formou obhajoby maturitní práce, kde se komplexně dají vyzkoušet jak informatika, tak ICT.

Pokud by se maturitní předmět v profilové zkoušce na SŠ měl nějak korektně pojmenovat, bude název zřejmě „informatika, ICT a základy programování / algoritmizace“. Jsou učitelé, kteří programování a algoritmizaci při maturitě z INF/ICT nezkouší, ale většina z nich navazuje na to, že žáci navštěvují semináře s profilovým obsahem a z nich je pak sestaven obsah maturitní zkoušky z INF/ICT. Minimum pro profilovou zkoušku je totiž 144 hodin výuky, což nejde splnit pouhým docházením na povinný předmět informatika dotovaný 2 roky po 2 hodinách výuky.

U středních odborných škol je situace složitější. Kurikulární ústav školám doporučil vnímat informatiku a ICT ve třech dimenzích. RVP obsahují oblast převážně všeobecně vzdělávacího charakteru „Informační a komunikační technologie“, škola by měla tuto oblast do ŠVP transformovat s ohledem na své zaměření. Školám je dále doporučeno, aby realizovaly výuku „práce s ICT“ i v jiných předmětech, než je informatika, a tím se zajistit, aby se žáci učili používat ICT k řešení problémů i z neinformatických oblastí.  Školy mají také mají za cíl sledovat při výuce a rozvíjet u žáků jednu ze základních klíčových kompetencí – práci s prostředky ICT.

Značná část témat a kompetencí oblasti ICT se kryje s rámcem tzv. řidičáku na počítač (ECDL), což je přímo v RVP SOŠ uvedeno a vede to k efektu, kdy některé školy realizují částečně výuku jako přípravu na ECDL. Část maturantů je vždy připravena takovou certifikací projít i za finanční příspěvek, v minulém školním roce na tuto certifikaci dosáhlo 821 maturantů [3].

Z hlediska výuky samotné lze říci, že jádro oblasti  je stejné jako u gymnázií, na druhou stranu, většina SOŠ má v kurikulu v každém roce nějaký předmět se zaměřením na ICT a informatiku; specifické je ale to, že si žáci velice brzo začínají osvojovat dovednosti v digitálních nástrojích, které jsou pro jejich budoucí práci i obor specifické (tradičně software pro simulace a design na technických školách, grafické programy u uměleckých oborů, programování atd.).

V některých bodech daných katalogem požadavků ke společné části maturitní zkoušky (viz [2]) mají školy problém s výkladem katalogu samotného a uvítaly by větší metodickou pomoc ohledně výkladu příslušného rámce. Některé školy formulují oprávněně obavy, jakým způsobem mají „probrat katalog“ a připravit se na společnou část maturitní zkoušky; dluh ohledně metodické podpory školám je obecně v České republice znám. Nepodařilo se nikdy realizovat projekt podobný tomu na Slovensku, kde běží z ESF projekt na Další vzdělávání učitelů informatiky [4]. Velká obava plyne v ČR také z toho, že katalogy obsahují i teoretické rámce, které budou ověřované didaktickým testem v situaci, kdy žák bude muset prokázat znalost daného jevu nebo souvislosti z hlavy bez použití příslušných ICT prostředků. Zde může nastat velký rozpor mezi tím, co se na školách učí a které znalosti bude didaktický test ověřovat. CERMAT provádí pilotáže ve školách a získává názory v pracovních skupinách, ale chybí větší výzkum a reflexe z terénu, např. i u dat ze samotné realizace školních vzdělávacích programů.

Myslím si, že výuka v ICT/informatice by obecně měla směřovat k pochopení principů práce s technologiemi, hledání nadhledu a souvislostí, je ale zřejmé, že bez znalosti základní práce s prostředky ICT tohoto žák nemůže docílit. Není možné výuku jedné aplikace nebo jednoho postupu považovat za dostatečné osvojení rámce ICT/informatiky, pokud si máme připravit „poučené kreativní uživatele ICT, kteří znají základy informatiky jako oboru, algoritmizaci a reagují flexibilně při konfrontaci s novými prostředky ICT“. Maturita na SOŠ z ICT/informatiky je více zaměřena na zvládnutí rámce ICT a dost často je součástí maturity v odborných předmětech.

Na SOŠ je zvykem realizovat odbornou praktickou zkoušku, u některých oborů je součástí této zkoušky i ověření uživatelských dovedností a teoretických znalostí v ICT/informatice. Hledání předělu mezi rámcem společné části a profilové části je pro školy velkým oříškem ve všech předmětech ve společné části maturitní zkoušky, v oblasti ICT a informatiky je společnou výzvou pro všechny diskutovat v učitelské veřejnosti a pokusit se sdílený rámec jádra“ oboru co nejlépe popsat a představit školám i žákům samotným.

Je vhodné upozornit také na to, že maturanti z informatiky na SŠ si musí být vědomi, že jsou jisté části oblasti matematika i jiných oblastí, které jsou nutným předpokladem pro to, aby uspěli při čtení zadání úlohy, pochopení významu instrukcí a aplikování specifických informatických dovedností na řešení problémů z oblasti základní matematiky, interpretaci informací a základní zpracování dat pořízených v rámci práce v jiných základních oblastech.

Za okomentování stojí ještě hodnocení v předmětu informatika: Jelikož výuka probíhá zejména prakticky, je výsledkem práce žáka většinou portfolio jeho prací a záznam o jeho školní činnosti i domácí přípravě. Učitelé hodnotí zejména kvalitu dodaných produktů a znalost principů při práci s technologiemi. Neexistuje uznávaná kvalitní učebnice, která by učitele jasně metodicky vedla jak v praktické, tak teoretické výuce, zdůrazňovala by výuku k principům a vedla k nadhledu nad obor.

Existuje několik kvalitních učebnic, každá z nich je ale posunuta buď směrem k ICT nebo směrem k informatice; v zásadě pro učitele i žáky jde o prostor, kde se pak přizpůsobují po svém. Učebnicím chybí také podrobnější metodika pro výuku, chybí více příkladů a námětů do konkrétní výuky. Na některých školách se píší i písemky z informatiky, ale obecně se dá říci, že učitelé informatiky sami hledají cesty, jak ověřovat znalosti a dovednosti v ICT/informatice; nejde rozhodně o tradičně dané a vyzkoušené postupy.

Každý nástroj ověření znalostí a dovedností v informatice bude inovací a dle toho je nutné s tím počítat. Nástroje, které existují (např. tzv. řidičák na počítač), umožňují hodnotit žáka za praktickou činnost s ICT formou hodnotitele (tuto činnost dělá i běžně učitel ve výuce) a nechat je vyplnit didaktický test (většinou s úlohami s výběrem z odpovědí – ABCD). Cílem nástrojů ověření musí být větší ambice, je vhodné  ověřovat dovednosti a flexibilitu využívání ICT prostředků. Takové dovednosti nelze ověřit jinak než praktickou formou práce s prostředky ICT, která se co nejvíce bude blížit práci s reálnými aplikacemi. Vhodné je také hodnotit co nejvíce otevřených odpovědí, pracovat s výchozími situacemi a texty v úlohách a posílit roli ICT jako pomůcky k řešení problémů za pomoci digitálních technologií.

Při diskusích o každém tématu výuky informatiky je možné rozebírat významy daných požadavků velice podrobně a taková diskuse je nutná. Problém informatiky je i v tom, že některé požadavky nejde definovat žákům striktně a dle příslušných norem. Jistá vágní definice požadovaných znalostí a dovedností je slabou stránkou této oblasti. Například při práci s texty v textových editorech existuje sice norma ČSN 01 6910 – Úprava písemností zpracovaných textovými editory [5]. Její komplexní znalost a aplikování v praxi je ryze profilovou dovedností. Na druhou stranu katalogy požadavků [2] i požadavky učitelů informatiky na žáky obsahují v celku Počítačové zpracování textů a tvorba sdíleného obsahu” zmínku o znalosti pravidel práce s texty. Je zde tedy společná výzva pro CZVV a školy, aby právě nad rámcem jakéhokoliv testování  byl popsán seznam těchto základních pravidel při práci s texty. Jako cílový ideální stav na straně žáka v rámci profilové znalosti by bylo, aby žák uměl aplikovat znalost normy a uměl korigovat texty v souladu s touto normou.

Článek měl za cíl ilustrovat současný stav výuky informatiky na středních školách v ČR. Neklade si za cíl ani tak komplexnost pohledu, jako podnítit širokou diskusi (uvítám diskusi pod článkem); věřím, že společným sdílením pohledů na tento dynamický obor budeme schopni žákům nabídnout moderní pohled na oblast, která je bude provázet celým životem.

Literatura a použité zdroje

[1] – Výzkum informační výchovy na základních školách. 2007. [cit. 2011-10-30]. Dostupný z WWW: [http://www.isvav.cz/h10/resultDetail.do;jsessionid=0355504F5BD5598AD17CEDC96BB515E2?rowId=RIV%2F00216208%3A11410%2F07%3A00111001!RIV09-MSM-11410___].
[2] – Katalogy požadavků zkoušky společné části maturitní zkoušky - informatika. 2010. [cit. 2011-10-30]. Dostupný z WWW: [http://www.novamaturita.cz/katalogy-pozadavku-1404033138.html].
[3] – 821 čerstvých absolventů středních škol získalo v průběhu svého studia mezinárodní řidičák na počítač. 2011. [cit. 2011-10-30]. Dostupný z WWW: [http://www.ceskaskola.cz/2011/08/821-cerstvych-absolventu-strednich-skol.html].
[4] – projekt Další vzdělávání učitelů informatiky. 2011. [cit. 2011-10-30]. Dostupný z WWW: [http://dvui.ccv.upjs.sk/].
[5] – Úprava písemností zpracovaných textovými editory. 2007. [cit. 2011-10-30]. Dostupný z WWW: [http://csnonlinefirmy.unmz.cz/html_nahledy/01/78349/78349_nahled.htm].
[6] – SCHINDLER, Radek. et al. Rukověť autora testových úloh. Praha : Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání , 2006. 88 s. ISBN 80-239-7111-5.
[7] – INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE, 9. ročník. 2011. [cit. 2011-10-30]. Dostupný z WWW: [http://www.vuppraha.cz/standardy-ict-9].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
30. 11. 2011
Jde o shrnutí stavu výuky ICT na středních školách

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Vzdělávání v ICT