Domů > Odborné články > Odborné vzdělávání > Moje osobní zkušenosti se státními maturitami
Odborný článek

Moje osobní zkušenosti se státními maturitami

22. 11. 2011 Odborné vzdělávání
Autor
Ing. Simona Čiháková

Anotace

Příspěvek je součástí tematického vstupu na Metodickém portálu www.rvp.cz Nebojte se maturovat jinak! Jedná se o shrnutí zkušeností se zaváděním nové státní maturity na střední odborné škole a jeho dopady na přípravu žáků, ale i na další aspekty fungování školy. Zkušenosti sepsala a jako vzájemnou metodickou podporu poskytla paní Simona Čiháková, vedoucí týmu cizích jazyků SPŠ stavební Plzeň.

O nové struktuře státních maturit jsem se dozvěděla na jednom semináři cca 1 rok před oficiální generálkou. A protože mne nová struktura nadchla, přijala jsem já i moji kolegové návrh našeho pana ředitele zúčastnit se pilotního projektu, který proběhl ještě rok před oficiální generálkou.

Součástí tohoto pilotního projektu byla i podpora lektorů z Cermatu, kteří nás osobně přijeli vyškolit. Mohu říci, že toto setkání mělo pro mne velký význam, protože nás mimo jiné, i v rámci osobních konzultací, naučili mnoho užitečného, např. ústní zkoušení v hodinách formou předem připravených otázek.

Od té doby jsem se s kolegy snažila soustředit na vše nové, co s maturitami souviselo: 

1. Již rok dopředu jsme vyzkoušeli vlastní pracovní listy pro ústní zkoušení ještě v rámci „klasických“ maturit. A již tehdy se osvědčilo upustit od 8minutového monologu na dané téma – naše maturity byly i původně složeny ze dvou částí – samostatný ústní projev a práce s textem. Žáci tak měli jistotu, že se na něco určitě „chytnou.“

Zkusili jsme i popis obrázku, což bylo pro nás všechny také nové.

Žáci, kteří se byli podívat i na „původní“ monotematické maturity, byli novým školním modelem mile překvapeni a rozhodně jej upřednostnili. 

2. Pak již nastal rok „generálky“ a s ní nastal určitě velký posun naprosto všude:

  • V první řadě jsme museli upravit i naše tematické plány, protože jsme začali zařazovat nové prvky jako psaní kratších, ale tematicky uzavřených esejí.
  • Vsunuli jsme pravidelné poslechy – zde musím podotknout, že učitelé angličtiny jsou v obrovské výhodě oproti výuce jiných jazyků – časopis Bridge již léta podporuje nový model maturit a my můžeme pravidelně cvičit poslech i další části nové maturity z tohoto časopisu.
  • Ubrali jsme množství faktů u reálií – i naši žáci se v minulosti biflovali fakta, ale pak si neuměli ani koupit v cizině rohlík.
  • Vsunuli jsme i otázkovou část – nejdříve mají k danému tématu otázky před sebou a zkoušíme na ně co nejlépe odpovědět, aby to nebylo jen ANO/NE, poslouchají se navzájem a doplňují – tohle cvičíme u reálií nebo odborných témat. Otázky z běžného života, tak jak je to v první části u státní maturity, nám někdy dají dost zabrat, dělá jim totiž velký problém vymyslet odpověď v češtině, natož v angličtině. A stále si nemohou zvyknout na to, že mohou i odpovědět, že k danému tématu žádné informace nemají, nebo že si nejsou jisti apod., tak jako kdyby odpovídali česky. Stále někteří nechápou, že to není znalostní blok, ale schopnost jazyk použít.
  • Za naprosto nejtěžší část považuji zahrnutí interakce – ne každému učiteli sedí si hrát na herce a snažit se vsunout do dané situace. Ale i tak doufám, že se nám to daří čím dál tím lépe. Osobně jsem to zkoušela i formou soutěže – jak se s danou interakcí která dvojice žáků popere. Někteří si přinesli i rekvizity a užili jsme si dost legrace.
  • Změnili jsme učebnice – začali jsme používat Maturita Solution, která je přesně koncipována na státní maturity. 

Celkově mohu říct, že posun k lepšímu po generálce rozhodně nastal. 

3. Přišla doba tvorby pracovních listů pro třetí části:

Vzhledem k tomu, že jsem „obojživelník“ – stavař i angličtinář, přijala jsem tuto část i s nadějí, že budeme učit technický jazyk, což se mi do velké míry podařilo. Zahrnuli jsme téma Naše škola, Odborná praxe, Odborné vzdělání, Architektura apod., takže to byla témata žákům dost blízká.

Problém nastal v době, kdy jsme se po absolvování školení hodnotitelů nemohli shodnout, zda třetí část bude mít jeden nebo dva nebo i více úkolů. Pak nás dost zaskočil model letošního ledna, kdy Cermat poslal výpis vícero kombinací – my jsme už listy měli hotové a pochopitelně jsme si vybrali tu nejtěžší kombinaci, samostatný projev na dané téma a další, již různý úkol. Osobně si myslím, že třetí část tvořená dvojitou interakcí je nejjednodušší, protože toho učitel sám řekne víc než dost a bere žákovi čas, což se nám nelíbí.

Ale jinak jsme byli s našimi pracovními listy spokojeni, i když nás zpočátku trápila „šablona“, asi jsme měli nějakou starší verzi, která byla nastavena na němčinu, a my ji několikrát museli přenastavovat. Nejsme všichni tak zdatní v ovládání počítače, takže nás to občas dost potrápilo.

Co se shody v tématech třetích částí týče, měli jsme jak pro němčinu, tak i pro angličtinu buď stejné, nebo velmi podobné listy, některé jsme vypracovali v češtině, a pak je „překlopili“ do daného jazyka. Rozhodně odbornou část máme takto zpracovanou. V reáliích se přirozeně lišíme. Pomáhali jsme si navzájem jak s nápady, tak i s hledáním obrázků, tvořením úkolů apod. 

4. Příprava na ústní zkoušku:

Co nás dost rozladilo, byly haldy pracovních listů, které se musely generovat pro každou třídu zvlášť. Měli jsme strach, že to popleteme, protože identifikační kódy byly uvedeny dole na stránce velmi malým písmem. Navíc jsme v sadě našli list jen pro zkoušejícího, ne pro přísedícího, takže jsme na poslední chvíli kopírovali a kompletovali. Kromě toho jsme nechtěli motat do sady státních maturit naše třetí části, aby se nám při skartování něco neztratilo, takže jsme měli ještě zvlášť desky třetích částí. Zkrátka moc papírů. I žáci sami si na tohle stěžovali – bylo to pro ně nepřehledné. Za rok to musíme nějak doladit, ale zatím vůbec netuším jak. 

5. Vlastní zkoušení u ústní části:

Prvních pár okamžiků jsme byli nervózní jako asi všichni. Hlavně jsme museli požádat členy maturitní komise, aby sami dohlédli na tahání čísla pracovního listu, aby se zkoušející i přísedící mohli plně soustředit na svoji roli. Pokud jsem zkoušela, měla jsem co dělat, abych si stačila vše poznamenat. Praktické bylo i to, že si kolega přísedící dopsal časy jednotlivých částí u každého žáka, abychom lépe dodrželi harmonogram, a vždycky mne nenápadně upozornil, že je čas jít k další části. Na stole před námi stál také budík, takže jsme měli stále přehled o čase. Co se shody týče, neměli jsme žádné vážné problémy, vcelku jsme se shodli.

Bohužel, co se mně nelíbilo, byla dost velká roztříštěnost ústní zkoušky – někteří žáci by rádi pověděli více, ale již nebyl čas a my museli dál. A protože jsem zároveň odjela i jako předseda maturitní komise do jiné školy, zkusila jsem sledovat, kolik času mluví během 15 min sám učitel, než přečte všechny pokyny, a musím říct, že to ubere docela velkou část zkoušky. Možná se to bude zdát málo, ale myslím, že doba od 3 do 5 minut je dost. Určitě je to na každém učiteli, rychlosti jeho mluvy apod., ale těch pokynů je tam opravdu moc a všichni se je snažili pečlivě dodržovat. 

6. Hodnocení písemné části

Již z doby generálky jsem byla opravdu nadšená z přípravy pro samotné učitele – z metodického balíčku! Ukázky jednotlivých prací podle kvality, očekávání apod., to nemělo chybu! V ostré verzi už to bylo jiné, podle mne horší, méně přehledně zpracované.

Navíc, možnost poslat mail do Cermatu s dotazem, když jsme si při opravování nebyli jisti, nám opravdu velice pomohla a spoustu věcí jsme si ujasnili.

Musím říci, že jsme dobrá parta a že si pomáháme, takže když jsme měli sporné případy, sešli jsme se a poradili se. Myslím si, že je velká chyba, že nejsou oficiálně dva hodnotitelé, aby porovnali svoje hodnocení.

Na naší škole i odbornou část maturit opravují dva učitelé, a i když to někomu připadá zbytečné, já si myslím, že je to správné. Jsme jen lidi, a během opravování v dost velkém časovém stresu tak můžeme klidně ledacos přehlédnout.

Myslím si, že i finanční ohodnocení by mohlo být vyšší, protože pokud to člověk dělá poctivě, je to v podstatě almužna. Ano, někdo už je tak zručný, že si v tomtéž duchu opravuje svoje písemky, ale ne vždy na to je čas. Asi až budeme mít pár let za sebou, půjde to rychleji.  

7. Jak si naši žáci vybírali obtížnost

Spíš je dobré se zmínit o tom, kdo si vybral jazyk a kdo matematiku. Pokud náš žák chtěl jít na vysokou školu technického typu, jako je ČVUT, dal přednost matematice, a to v obou verzích, nebo zvolil kombinaci – angličtina na nižší a matematika na vyšší, protože měl šanci, že pokud uspěje z vyšší matematiky, nebude dělat přijímací zkoušky.

Bohužel mnozí žáci zjistili, že z matematiky je to „jen“ didaktický test, který při generálce zvládli, a že angličtina obnáší více částí a vypadá o hodně těžší, takže se na angličtinu spíše z pohodlnosti nepřihlásili. Tohle mne docela mrzí, protože tu nerovnost v časové náročnosti či vyšším riziku neúspěchu také vidím. Pokud si volili angličtinu, šli na povinnou v základní verzi a v nepovinné zkusili vyšší verzi. 

8. Co je nejtěžší z pohledu žáka?

Rozhodně poslechová část. Přestože nacvičujeme poslech několik let, rozebíráme podle Bridge i jiných metodik, jak poslouchat s porozuměním, máme s tím asi největší potíže. Poslech je u státní maturity základní úrovně obtížnosti rozdělen do 4 částí, přičemž první část obrázková je nejsnazší, druhá část T/F – pravda/ nepravda je o něco složitější, ale třetí část, v níž žáci sami tvoří odpovědi a zapisují je, je ze všech úplně nejsložitější. Pokud si ale žáci řeknou, že stačí přežít na 44 %, pak to zvládnou. Osobně si myslím, že tohle je hra o přežití, že bychom měli ještě nějak na nácviku poslechu zapracovat, jenže je toho ve výuce tolik, že opravdu máme 3. a 4. ročník více než „nacpaný“. Proto od letošního školního roku postupně zařazujeme všechny potřebné aktivity již od 1. ročníku, přestože se jako každý rok budeme potýkat s velkými rozdíly vstupních znalostí z různých základních škol. Ale to není nic nového. 

Co říci na závěr?

Humbuk kolem státních maturit je v podstatě zbytečný. Osobně si myslím, že jsme udělali obrovský kus práce v tom, že dnes učíme, jak já tomu říkám, „živý jazyk“. I když nejsme rodilí mluvčí, dokážeme naučit naše žáky tak, aby se domluvili a byli si rovni s jinými žáky z jiných zemí, kde je angličtina také druhým jazykem. Státní maturita by měla být jen tou pomyslnou třešničkou na dortu, protože tam by naši žáci měli především ukázat, že se umí přizpůsobit době a požadavkům budoucího zaměstnavatele v komunikaci s cizinci a že se už nebudou bát zvednout ve firmě telefon s obavou, kdo že se jim na druhé straně drátu ozve, nebo že zvládnou obchodní korespondenci či oběd s kolegou z cizí země!

Já bych chtěla povzbudit všechny učitele v jejich úsilí, které možná dnes málokdo ocení, protože si myslím, že je to vše běh na dlouhou trať, ale ten cíl přece stojí za to! 

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Ing. Simona Čiháková

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
22. 11. 2011
Článek může inspirovat učitele cizích jazyků při přípravě na společnou část maturitní zkoušky.

Hodnocení od uživatelů

Pavlína Hublová
22. 11. 2011, 15:07
Pedagogický lexikon v modulu Wiki nabízí heslo Nová maturita. Můžete zde najít doplnění k článku.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Maturita