Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Neformální vzdělávání > Děti přetěžované a zanedbávané

Ikona informativni

Děti přetěžované a zanedbávané

Autor: Svatava Šimková
Příspěvek může být vzhledem k datu publikace zastaralý. V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.

     Mým dětským světem byla prašná ulice malého města, která se měnila se střídáním ročních dob. S příchodem jara vůně vlhké hlíny, kuličky, kočárky s panenkami, v létě brouzdání v nedalekém potoce, koupání pod splavem, hraní na obchod s lístečky stromů a keřů místo peněz, na podzim hrabání listí pod lipami před našimi okny, vůně spálené natě, v zimě sáňkování před domem.
      Naše společenství tvořilo pár dětí ze sousedství, hranici vymezoval plot dvorku a zahrádky. Bezpečí domova s oběma rodiči, krásnými knížkami a gramofonovými deskami plnými vážné hudby. A to všechno prodchnuté klidem a mírem (přes občasný výprask za vyhozené jablko nebo za sprostou nadávku vypálenou na adresu starší sestry). Dospělí měli čas na povídání i pomoc, děti na hry s míčem, švihadlem, na lezení po stromech, na svět fantazie a prožívání malých i větších dobrodružství. Jaká je současnost dnešních dětí? Jsou šťastné? O dnešních dětech se často mluví jako o přetěžovaných. Říká se o nich ovšem také, že jsou zanedbávané. A mohou být zanedbávané děti přetěžované?

Když méně znamená více

     Nejvýrazněji se na přetěžování dítěte podepisují jeho vlastní rodiče, kteří nejsou schopni vidět reálné možnosti svého potomka. Typickým a často uváděným příkladem jsou kroužky – přetěžované dítě toho musí stihnout opravdu hodně, od hodin angličtiny přes keramiku a hudební nástroj po pohybovou či sportovní aktivitu a na odpočinek jaksi není čas. Miroslav Bocan, garant výzkumu Hodnotových orientací dětí od 6 do 15 let, který byl uskutečněn v rámci projektu Klíče pro život, uvádí, že „víc než 15 % dětí navštěvuje minimálně čtyři kroužky týdně – a dokonce se objevily i děti, které jich navštěvují osm“. Někteří rodiče tak přenášejí na dítě své nesplněné ambice, jiní jsou přesvědčeni, že pouze úspěšnost a všestrannost dítěte od nejútlejšího věku mu zaručí budoucnost (od přijetí na vybranou školu až po skvělou profesní kariéru), další pak jsou rádi, že je o jejich dítě postaráno a že oni se mu nemusí příliš věnovat. Výsledkem je ve všech případech často nejprve únava, nervozita, nepozornost a neklid dítěte, to vše často spojené se strachem. S přibývajícími roky se pak často jako prostředek obrany objevuje revolta. Nejtragičtějším výsledkem pak může být útěk drogám nebo pokus o útěk ze života. Danuše Netolická, garantka aktivity Zdravé klima v neformálním vzdělávání projektu Klíče pro život, ve svém článku „Mé dítě musí být nejlepší“ uvádí: Statistiky nám bohužel ukazují, že v době vysvědčení vzrůstá počet dětských sebevražd i sebevražd mládeže. Nejkritičtější věk je od 11 let do 19 let. V roce 2011 na Kladensku ukončila například svůj život skokem ze skály šestnáctiletá dívka, na Klatovsku se oběsil sedmnáctiletý chlapec - oba případy podle vyšetřovatelů mají souvislost s neúspěchem ve škole, tedy s vysvědčením.… Linka bezpečí zaznamenala za poslední čtyři roky nárůst telefonů ohledně sebevražd o 60 %. Vše svědčí o velkém tlaku rodičů i společnosti, aby děti byly úspěšné (zde je ovšem třeba říci, že vzrůstající počet sebevražd také souvisí s neschopností dětí a mladých lidí překonávat i dříve docela banální překážky v životě).
      Jenže ony jsou přetěžované i děti, které třeba žádný kroužek nenavštěvují. Dnes se uvádí, že až 40 % dětí nechodí pravidelně ven, ale hodiny vysedává ve svém pokoji před zářící obrazovkou počítače nebo televize, přičemž nestačí zpracovávat doslova příval informací, který se na ně hrne. Z informační tříště si nedovede vybrat to podstatné, spíš se nechá ovlivnit tím, co je efektní, barevné, rychlé a líbivé. Jeho komunikace s okolím se odehrává přes sociální sítě, v běžném životě ale komunikovat neumí.

Děti na okraji

     A tady se začíná svět dětí přetěžovaných prolínat s těmi, které jsou zanedbávané. Vždyť i dítě jednostranně přetěžované (ať už sledováním výsledků studijních nebo třeba sportovních či uměleckých) bývá mnohdy zanedbávané ve svém celkovém věku přiměřeném rozvoji, zejména v rovině vztahů a hodnot. Výsledkem pak bývají dospívající a mladí lidé, kteří jsou vlastně cizinci jak mezi svými vrstevníky, tak i mezi dospělými.
Důvodů toho, proč je dítě zanedbávané, je ovšem víc. Jsou to především příčiny takříkajíc klasické, kde zázemí takových dětí je sociálně nevyhovující – ať už proto, že žijí v prostředí ohroženém sociálním vyloučením, nebo proto, že žijí v rodinách neúplných (v drtivé většině s matkou samoživitelkou). Výzkumy, které byly v letech 2009 až 2011 uskutečněny v rámci projektu NIDM Klíče pro život, do této kategorie zařadily kolem 9 % dětí ve věku 6 až 17 let, což představuje víc než 106 tisíc adeptů nešťastného života. Protože ty výzkumy opět potvrdily, že takové děti jsou prakticky ve všech ohledech handicapované – nejen ve škole, ale i mezi vrstevníky, v tom, jak se dívají na svoje rodiče, na svět – a konečně i na sebe. Mimo jiné se ukázalo, že je pro ně typický nedostatek schopnosti správně hodnotit své jednání i to, jak působí na ostatní. Jsou v zajetí vlastního světa, který se od toho reálného dost liší – a málo kdo jim pomůže se z té pasti dostat. Rozhodně pomoc, kterou zatím dostávají od státu, účinná není. Jejich šancí je spíš pomoc neziskových organizací.
      Po roce 1990 se ale sféra dětí zanedbávaných rozšířila výrazně o další dvě skupiny. Jde jednak o děti, jejichž rodiče zásadním způsobem nezvládají výchovu, protože jim chybí dovednosti nutné k tomu, aby úspěšně pomáhali svým dětem v růstu k dospělosti. Častokrát sami už nějakou systematickou výchovu nezažili, ze svého dětství si odnesli nepoužitelné vzory, takže vědí celkem dobře, co nechtějí, ale nemají ponětí o tom, jak dosáhnout toho, po čem jako rodiče touží. Souvisí to i s tím, že čím dále tím méně lidí je ochotno být nositeli autority – protože nezažili jinou autoritu než špatnou, hrubou, nechápající. Důsledkem pak je, že nedokážou svým dětem být skutečnou oporou, nemají odvahu stanovovat jim hranice a vést je k uznávání skutečných hodnot. A mnohdy na ně přenášejí odpovědnost za rozhodování, pro které jejich děti zdaleka nedozrály.
      Konečně čtvrtou výraznou skupinou dětí zanedbávaných jsou ty, jejichž rodiče dávají přednost vlastní kariéře před jejich výchovou. Tyto děti netrpí nedostatkem materiálního zázemí, ale skutečné rodičovské lásky – se všemi důsledky: vyrůstají z nich lidé, kterým chybí předpoklady pro vyváření kvalitních vztahů s druhými lidi – a tak je čeká nešťastný život.

Co třeba takhle

     Co tedy poradit alespoň těm rodičům, kteří si uvědomují svá pochybení a jsou vůbec ochotni nějakou radu přijmout? V první řadě je třeba si uvědomit, že kroužky ve střediscích volného času či při školách, kurzy ani sdružení dětí a mládeže, jakkoliv je jejich činnost bohulibá, nejsou místy, kde lze děti co nejčastěji „odkládat“. Rodinu nemůže dítěti nahradit nic. A rodičům by mělo záležet na tom, zda je jejich dítě šťastné, nikoliv na tom, aby z něj vyrůstal neurotický génius. Je třeba respektovat individualitu dítěte, vždyť zdaleka ne každé dítě bude vrcholovým sportovcem nebo houslovým virtuosem. Pro děti je navíc typické, že většinou rády vyzkouší několik zájmových aktivit. Není tedy rozhodně nutné snižovat jejich sebevědomí tím, že budeme sdělovat světu, jak je náš potomek nemožný, protože u ničeho nevydrží. Vždyť také stálost je výsledkem zdravého vývoje.
      Nač tedy okrádat přemrštěnými nároky dítě o jeho už beztak se zkracující dětství? Dopřejme mu raději společnost kamarádů, které velmi potřebuje. Tato potřeba s věkem rok od roku roste. Mít dobrou partu kamarádů je pro dítě jednou z nejdůležitějších hodnot a životních výher. Správné oddíly tomíků, skautů nebo woodcrafterů, to jsou místa, kde kluci a děvčata potkají ta nejkrásnější a nejsmysluplnější přátelství. Léta strávená v tomto prostředí mohou pak naprosto zásadně nasměrovat životní dráhu dítěte tím správným směrem. Nemalou roli v tom může sehrát vedoucí oddílu. Ten, stejně jako rodič, by měl být obdařen laskavostí, trpělivostí a důsledností – vlastnostmi, které jsou při výchově dítěte snad nejdůležitější, ale které právě současným rodičům bohužel velmi často chybí.
      A snad poslední rada: dětem je zapotřebí naslouchat. Platí to, k čemu vyzývá rodiče současný italský spisovatel a psycholog Stefano Biavaschi v knize Prorok větru: Naslouchejte svým dětem, třebaže jsou malé, protože na jejich tvářích ještě můžete číst stopy úsměvu, který jim dali andělé. Když je držíte za ruku, nespěchejte na ně, jděte jejich tempem, protože vás chtějí vyléčit ze spěchu. Nedávejte jim dárky, ale darujte se jim vy sami.

Text a fotografie: Svatava Šimková, NIDM

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Nahlásit příspěvek
INFO
Publikován: 25. 10. 2012
Zobrazeno: 6429krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4.5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ŠIMKOVÁ, Svatava. Děti přetěžované a zanedbávané. Metodický portál: Články [online]. 25. 10. 2012, [cit. 2020-04-02]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/n/16637/DETI-PRETEZOVANE-A-ZANEDBAVANE.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Jana PetrůVloženo: 25. 10. 2012 23:51


A co když ta přehršel kroužků není vždycky jen projev ambicí? Co když je to hledání "hlídacího" prostředí? Je lepší, když bude dítě na ulici pražského sídliště, než na kroužku keramiky? Rodiče jsou přezaměstnaní, babičky daleko.

Ale jinak díky za článek. Dýchla z něj idyla, která se ale právě už nekoná. Kéž by rodiče vyslyšeli Vaši poslední větu!

2.Autor: Jiří ZajícVloženo: 09. 11. 2012 01:10


Vážená paní kolegyně,

Vaše připomínka je samozřejmě zcela na místě. Zahlcení dětí mimoškolními aktivitami má podle našich zjištění tři zdroje:
    1) V článku zdůrazněnou nepřiměřenou ambicióznost rodičů
    2) Vámi uvedenou obavu rodičů, kteří nezvládají se dětem věnovat z časových důvodů (jedná se zejména o matky, které se o děti starají bez podpory jejich otců)
    3) Přesvědčení rodičů, že se jejich dětem budou věnovat "odborníci" kvalitněji, než jak by to dokázali oni sami.

     Podle zde již několikrát uváděného výzkumu Hodnotové orientace dětí od 6 do 15 let uskutečněného v rámci projektu Klíče pro život (NIDM) se celých 14 % dětí (což je víc než 20 tisíc dětí v této věkové skupině) účastní týdně více než tří mimoškolních aktivit - viz

Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.