Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Tohle se pionýrům opravdu povedlo
Odborný článek

Tohle se pionýrům opravdu povedlo

31. 8. 2012 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Mgr. Svatava Šimková

Anotace

Participace – fráze? Neuskutečnitelný sen? Zaklínadlo pro hodnotící komise? Nebo dokonce skutečná šance pro účast mladých lidí na tom, co se jich opravdu týká?

      Samotné slovo – participace – dává tušit, že si tvůrci moderních (nebo módních) výchovně vzdělávacích trendů vypůjčovali u klasiků. Byl to Platón, který termínem participace označoval „účast“ věcí našeho smyslově vnímatelného světa na idejích, tedy duchovních vzorech, díky čemuž i ty naše smyslově vnímatelné záležitosti nejsou jen jakýmisi logicky neuchopitelnými stíny, nýbrž jsou pro náš rozum bránou k pochopení skutečnosti. Pojetí pro dnešního člověka hodně zašmodrchané. A paradoxně dost zašmodrchané je i to, co si lidé běžně představují pod participací – natož co se za ní všelijak vydává. Pro kritiky poměrů pak samotné participaci – natož v podání dětí a mládeže – se nijak neliší od přeludů, neboť žije jen na papíře.
      Jelikož ale demokracie žije z toho, že se lidé opravdu účastní života veřejného a mají možnost účinně ovlivňovat to, co se týká jejich života, je bytostným zájem všech, kterým osud demokracie leží na srdci, aby participace – tedy právě účast lidí na utváření společnosti – nebyla žádným přeludem, ale skutečností.

      V oblasti dětí a mládeže je už přes deset let jedním z docela známých nástrojů, jak již od školního věku děti uvádět do možnosti účastni se na správě veřejných záležitostí (a zejména těch, které se jich přímo týkají), dětský či studentský parlament. U nás existují na úrovni škol i některých měst či obcí. O této cestě, za níž stojí sdružení DUHA a v posledních letech i Česká rada dětí a mládeže, se můžete dočíst například na stránkách www.participace.cz. Významným příspěvkem k tomu, jak děti systematicky připravovat k účasti na veřejném životě, je pojetí, které před několika lety představili čeští skauti v rámci svého nového výchovného programu. Publikace Svět okolo nás poskytuje ohromné množství konkrétních podnětů, jak s dětí v oddílech vychovávat skutečné demokraty.

      V tomto článku chceme upozornit na velice užitečný projekt, který se objevil pod názvem Život oddílu - knížka o participaci. Vychází z prostředí našeho druhého největšího sdružení dětí a mládeže – Pionýra. A v jeho úvodu stojí:

      Participace bývá nejčastěji spojována s diskusí mladých lidí a s formulací závěrů. Snad právě proto vzniká tolik formálních struktur. Často se ale stává, že se na dalších procesech už nepodílejí. A přitom právě být součástí všech fází jakéhokoli projektu je pro získání potřebných zkušeností nezbytné. Je potřeba, aby mladí byli při tom, když se nějaký nápad rodí, když se přemýšlí, jak pro něj získat podporu, jak jej uvést do života a pak zhodnotit.

      Všichni nemají zajisté stejné podmínky. Jinak je tomu u školské rady, jinak u krajského parlamentu mládeže. Občanská sdružení dětí a mládeže ale mají vynikající příležitost zahrnout děti do tolika rozličných typů činností, že v nich každý může najít příležitost. Sdružení Pionýr patřilo vždy k těm, jejichž činnost spočívala mimo jiné i ve spolurozhodování dětí o programu a konkrétních aktivitách.

      Možná to bude vypadat divně, ale na prvním kroku tolik nezáleží. Důležité je přehodnotit svůj přístup k dětem a mládeži a vytvořit jim dostatek příležitostí – tedy často si klást otázku: Proč by o tom nemohly rozhodnout samy děti, proč by se na tom nemohly podílet? Jde tedy o přístup vedoucího, který by se neměl dát odradit tím, že děti něco nezvládly. Případné nezdary je možno využít k další motivaci. Podstatná je důslednost: když už se na něčem dohodneme, tak to tak opravdu udělejme.

      Pionýři tu pak nabízejí ve 14 kapitolkách velmi užitečné praktické rady – zejména mladých vedoucím oddílů – a zcela nenásilně je vedou ke skutečnému porozumění tomu, jak skrze život v kvalitním oddílu dochází ke skutečnému osvojování těch postojů, dovedností i dalších schopností, díky nimž mladí lidé o participaci nevykládají, ale opravdu ji uskutečňují.

 0.

Úvod

 1.

Nelekej se, ale připrav se

 2.

Hledáme spolupracovníky

 3.

Proč děti chodí do oddílu

 4.

Co se děje pod povrchem?

 5.

Pololetní bilancování

 6.

Co je dobře a co špatně

 7.

Oddíl se proměňuje

 8.

Řízení oddílu

 9.

Stanovení cílů ve výchově dětí

 10.

Cesty k výchovnému cíli

 11.

Příklady podpory participace dětí a mládeže

 12.

Přílohy

 13.

Použitá literatura a knížky ke studiu

 

       Následující ukázka bude – doufáme – dostatečnou motivací k tomu, abyste si materiál pozorně prošli celý a i v budoucnu se k němu vraceli.

 Proč děti chodí do oddílu

Co nabízíme kromě programu

      Už zde byla zmínka o podpoře dobré atmosféry v oddíle, získávání dětí, o nabídkovém lunaparku. Většina z nás pečlivě zvažuje čím zaplnit schůzku, co vymyslet, jaký program připravit. V záplavě her, soutěží, hromadění provázků, šátků, míčů a píšťalek můžeme někdy zapomenout, že sama náplň schůzky je jen obalem, slupkou, formou, která je vidět navenek. Co se děje uvnitř? Co způsobí, že jsou členové oddílu spokojeni nebo nespokojeni? Proč děti příště přijdou znovu? Mezi hlavní motivy práce v oddílu bude patřit u dětí (a v mnoha případech i u instruktorů) hlavně toto:

  • osobní vazby – děti se potkávají se svými kamarády, přátelí se s jinými členy oddílu. Samy jsou přijímány a vytvářejí trvalejší vztahy. Mají společnou historii;
  • vzory – zejména mezi staršími členy oddílu (instruktory a vedoucími) děti nacházejí vzory, své ideály, které napodobují. Někdy si to obě strany ani samy neuvědomují. Asi všichni jsme byli svědkem platonického obdivování. Především v době dospívaní nás naše vzory mohou ovlivnit zásadním způsobem;
  • zájmy – stmelujícím rysem skupiny dětí bývá také společný zájem, společně sdílená činnost. Zajímá-li nás rybaření, budou se nám lépe navazovat vztahy s rybáři, se kterými můžeme mít podobné zážitky i náměty pro hovory;
  • osobní potřeby – vzpomeňme teorii ze systému vzdělávání v Pionýru. Připomeňme lidské potřeby, jejichž uspokojování je nutné k vytvoření pocitu spokojenosti: potřeba bezpečí, uznání, akceptace okolím, sounáležitosti apod. Program schůzky může být sebeúžasnější, přesto se dítě nebude cítit dobře, jestliže bude stále poslední v soutěžích, ostatní se mu budou posmívat, nebo vedoucí bude jeho snahu zesměšňovat. Do běžného turistického oddílu budou často patřit děti, které nemusejí mít dispozice pro výborné výkony ve školních nebo zájmových činnostech. Přesto stejně jako ostatní potřebují pocit, že jsou přijímány takové, jaké jsou, že někdo oceňuje jejich byť malé zásluhy.

Trochu více o potřebách

      Pocit bezpečí souvisí jednak s fyzickým bezpečím (v oddíle dítěti nikdo neubližuje, v případě ohrožení jej někdo ochrání apod.), jednak s bezpečím psychickým. Stav psychického bezpečí zahrnuje pro dítě jasné, přehledné vztahy, srozumitelně formulovaná pravidla, stabilní požadavky. To, co platí jednou, mělo by platit i příště a pro všechny.
      Vypadá to jednoduše, ale udržovat zmíněné podmínky dlouhodobě je dost náročné. Mnohdy mnohem náročnější než příprava jednotlivých akcí. Bez nich ale nevybudujeme fungující oddíl, v němž se členové cítí dobře.

      Je zřejmé, že v uspokojování potřeb jedince bude hrát významnou roli vzájemný vztah skupiny dětí a jejího konkrétního člena. Dítě v oddíle (a jiných prostředích) zaujímá určité pozice a přijímá určité role. Pozice se odvíjejí od jeho oblíbenosti a osobní moci. Přitom platí, že oblíbený jedinec nemusí mít na oddíl vždy největší vliv (například při rozhodování). Oblíbenost se může pohybovat od popularity až po pozici outsidera. (Pro přemýšlivého vedoucího budou výchovnou výzvou právě děti stojící na těchto protipólech. Zasluhují největší pozornost.)
      Ale i dvě stejně oblíbené děti mohou být oddílem vnímány velmi rozdílně. Mohou přijímat různé role, plnit očekávání v závislosti na cílech oddílu. Mezi vrstevníky se spontánně projeví dobrý organizátor, mluvčí, zastánce slabších, ale i věčně nespokojený rejpal, šašek nebo tichý pracant a podobně. Každý je pro ostatní nějak prospěšný (pobaví, pomůže, rozhodne, zařídí, najde nedostatky, zaznamená, zajistí…). Naplňuje tím svou roli, podílí se na fungování celku.

Pomocné otázky:
Zamýšlíš se někdy nad jednotlivými členy vlastního oddílu?
Dokážeš rozlišit a popsat, čím jsou přínosem, jak se projevují, jak jsou vnímáni ostatními?

 
Reflexe

      Děti jsou ze školy zvyklé na známkování. Ačkoli tato forma hodnocení není ideální, je pro děti srozumitelná. Zaznamenejte si pečlivě jednotlivé bloky delšího úseku programu (motivované schůzky či ještě víkendové akce). V závěru pak můžete děti požádat, aby tyto části oznámkovaly – jako ve škole. Jedničkou nejlepší kusy programu, pětkou ty, které je nebavily. Někdo z dětí či instruktorů by pak měl určit průměrné známky. Doporučujeme také udělat si čas na povídání o tom, proč byly které bloky do programu zařazeny. Určitě byste neměli podlehnout pouhému populismu a vytvářet jen onen už dvakrát zmíněný lunapark.

Žebříček oblíbenosti

      Jednu z cest jak poskytnout dětem šanci ovlivnit hodnocení oddílové akce (výpravy, tábor apod.) je možno nazvat jednoduše diváckým hlasováním. Úkolem dětí je připravit pomyslný žebříček. Může znít kupříkladu takto: Sestavte pořadí účastníků výpravy tak, jak si myslíte, že by mělo dopadnout podle vás. Zamyslete se nejen nad výkony, které kdo podával, ale i nad tím, jak kdo hrál fér, dodržoval pravidla, jak komu pomáhal, jak se k vám celkově choval. Pokud je účastníků více, můžeme se omezit na nejlepší trojici (kdo by měl být na stupních vítězů), na pětici či na desítku. Pozor – toto omezení přece jen trochu ovlivňuje výsledek.

      Podobně pak můžeme vyjádřit celkové hodnocení. Doporučujeme však z hodnocení vyloučit vedoucí (tj. dospělé osoby) – jejich zahrnutí může výsledek výrazně zkreslit.

      Z hodnocení můžeme vyjmout třeba i instruktory. Pak se opravdu dozvíme mnoho o vazbách uvnitř oddílu. Pokud naopak instruktoři obsadí přední místa, pak jde zřejmě o lidi na svém místě – dokáží žít v symbióze uvnitř oddílového organismu.

 
Náměty k zamyšlení

      Dokážete ohodnotit, který zájem u jednotlivých členů oddílu převládá? Připravte jednoduchou tabulku, ve které odhodnotíte, co jednotliví členové v oddílu hledají (výčet věcí, které budete ke jménům přiřazovat, je opět ve spodní části tabulky – můžete ale přidat i další):

Jméno:

Co hledá:

   
   
   
   

kamarády
vzory
zájmy
zajímavé informace
bezpečí
uznání
akceptaci (přijetí)
sounáležitost…

      Jak se takové potřeby jednotlivců vyvíjejí v čase? Co očekáváte ve zcela nově se tvořícím oddílu? K čemu vám tyto informace budou? Dokážete podle nich upravit oddílový program? Opět zde vyvstává otázka, jaká reakce je populismem a jaká reakce je naopak vyhověním nějakým potřebám. Dokážete již nyní odhadnout, které z dětí by se mohlo stát vašim spolupracovníkem při přípravě dalších aktivit?

      Upozornit také musíme na různé efekty, které se sice na první pohled mohou zdát fajn, ale časem by se mohly vymstít. Kupříkladu u soutěživých her zpravidla vítězí takové týmy, v jejichž čele stojí dobrý organizátor. Jeho oblíbenost však může být velmi dočasná – jen ve vypjaté situaci, protože třeba jinak nebude umět se svými kolegy komunikovat jinak než systémem povelů. Naopak třeba kolektivní oblíbenci se mohou při hrách na čas jevit jako nedůslední a nešikovní. Zamyslete se třeba i nad tím, jaké typy osobností mají tendence ujímat se jednotlivých rolí.

      Uvádíme zde dvě osvědčené hry:

Ruce, nohy

Hráče rozdělíme na stejně početné skupiny. Vedoucí hry zavolá, kolika končetinami se může tým dotýkat podlahy (země). Úkolem je splnit toto zadání v co nejkratším čase. Kupříkladu může jít o pět nohou a jednu ruku. Hrajeme např. 10 kol, pak vyhodnotíme.

Obdobná hra pro starší děti

Členové týmu mají na zádech a na hrudi připevněno písmeno na kartě. Jejich úkolem pak je sestavit v co nejkratším čase daný nápis (např. VODA). Písmena ještě můžeme doplnit o háčky a čárky.

       Pro vedoucího jsou tyto hry cenné tím, že při nich může pozorovat, jaké role začnou členové oddílu hrát.

Pomocné otázky:
Chovají se všichni účastníci hry stejně?
Jaké role zaujímají jednotliví členové:
- kdo chrlí nápady?
- kdo činnost řídí?
- kdo se raději podřizuje pokynům?
- kdo je často v opozici?
- kdo vytváří dobrou náladu?
- kdo má potíže se zapojením do hry?
- kdo moc nemluví?

 
Svatava Šimková, NIDM
Použity ukázky z publikace Pionýra Život oddílu - knížka o participaci

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Svatava Šimková

Hodnocení od uživatelů

Jiří Zajíc
1. 9. 2012, 05:01
      Jo, tohle se opravdu pionýrům povedlo: univerzálně použitelné, na jednom místě a neunaví ani neodradí to začínajícího vedoucího. Přesto mi to nedá, abych neupozornil na další materiál, který se tématu paticipace a toho, jak k ní opravdu účinně vést děti, týká.
      Významným příspěvkem k tomu, jak děti systematicky připravovat k účasti na veřejném životě, je pojetí, které před několika lety představili čeští skauti v rámci svého nového výchovného programu: Dnešní svět je totiž propojený, rychle se proměňuje a přináší nám možnosti i rizika, o jakých se nám dřív ani nesnilo. A řada lidí dneska nechce anebo nedokáže ty možnosti využít a týkají se jich pak vlastně jen ta rizika. A tak na ten nárůst propojenosti a nestability zareagovali tak, jak jsme slyšeli – rezignovali a v podstatě přestali být schopni řídit svůj vlastní život a svoje okolí. A jiní odpověděli na proměnlivost tím, že si vybudovali hradby z předsudků a umělých jistot, které žádnou změnu nechtějí pustit, a záměrně se vydělují ze společnosti s přesvědčením, že je špatná a jen oni mají pravdu. Takže pokud v oddíle nechceme vychovávat ňoumy nebo fanatiky, a to asi nechceme, musíme vést děti k tomu, aby světu, jaký dnes je, alespoň v základu rozuměly a dokázaly využít ty příležitosti a předcházet těm hrozbám. A taky aby věřily sobě i svým blízkým a vzájemně si tak pomáhaly se v tom světě vyznat a uplatnit.       Tato citace je z úvodu publikace Svět okolo nás, která poskytuje ohromné množství konkrétních podnětů, jak s dětí v oddílech vychovávat skutečné demokraty. Zájemci si ji mohou stáhnout kompletně zde.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • jednat odpovědně, samostatně a iniciativně nejen ve vlastním zájmu, ale i ve veřejném zájmu;
  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • dodržovat zákony, respektovat práva a osobnost druhých lidí (popř. jejich kulturní specifika), vystupovat proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci;
  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • jednat v souladu s morálními principy a zásadami společenského chování, přispívat k uplatňování hodnot demokracie;