 |
Lenko, od roku 2010 působíte jako krajská koordinátorka projektu Klíče pro život za průřezové téma Výchova k dobrovolnictví. Co se za tu dobu změnilo ve vaší práci a co vám přinesly Klíče?
Díky Klíčům jsem získala nové regionální kontakty v Ústeckém i Karlovarském kraji. V obou vzdělávacích setkáních v oblasti Výchovy k dobrovolnictví byli ve skupině jak zkušení kolegové, tak nováčci a bylo užitečné propojit zástupce neziskových organizací, představitele školních družin, klubů a středisek volného času. Až samotné projektové záměry ukázaly, jak podobná témata potřebujeme řešit, a účastníci si navzájem pomáhali k lepšímu a konkrétnějšímu pojetí jejich projektových záměrů. Teď v zimě jsem se stala konzultantkou vzdělávacích programů v oblasti Výchova k dobrovolnictví pro Karlovarský, Liberecký a Plzeňský kraj, měla jsem tedy možnost číst devět navržených a podpořených vzdělávacích programů. Práce nad programy se mi moc líbila, bylo potřeba porozumět předkladateli a jeho znalostem v oblasti dobrovolnictví. Nejzajímavější pak bylo spojení s prostředím, pro které tvorba a pilotáž vzdělávacího programu vznikala a jak se odrazí v rozvoji dobrovolnictví.
Pokud se nepletu, hodně jste se zajímala o spojení dobrovolnictví a zájmového vzdělávání (myslím, že konkrétně školní družiny). Jak to vypadá dnes?
Jsem členkou koordinační skupiny děti, mládež a rodina ve městě Ústí nad Labem a zrovna minulé zasedání proběhlo ve školním klubu tady u nás. Stále si myslím, že není ve školském prostředí otevřen dostatečný prostor pro zapojení dobrovolníků, a to především z řad rodičů, prarodičů, absolventů a dalších přátel školy. Statut dobrovolníka pomáhá v každém prostředí, umožňuje dobře rozumět vlastním právům a povinnostem, umožňuje smluvní vztah dvou stran a pojištění by mělo chránit jak děti, tak také dobrovolníka a školu samotnou. Zde je díky Klíčům prostor pro objevování slabin a možností pro rozvoj dobrovolnictví ve školském prostředí.
Byla jste jednou z vůdčích osobností loňského Evropského roku dobrovolnictví. Na co jste se zaměřila v tomto roce?
Vedla jsem oblast Dobrovolnictví v sociálních službách, scházeli jsme se s kolegy z ČR a připravili společnou konferenci, workshopy a dokumenty k zapojování dobrovolníků do různých sociálních služeb zaměřených na seniory, zdravotně postižené, děti a mládež nebo třeba matky v azylových domech. Myslím, že jsem mohla přinášet pohled regionální dobrovolnické činnosti a praxe na jednání, která byla centrální; zapojila jsem se do vzniku národního webu www.dobrovolnik.cz a teď sleduji vznikající teze nového Zákona o dobrovolnictví.
Ptala se Martina Strašáková, garantka průřezového tématu Výchova k dobrovolnictví
|
Lenka Černá byla také jednou z hlavních osobností projektu Flag ship - Dobrovolnictví pro všechny - v Ústeckém kraji. Mimo jiné vznikl v rámci projektu sborník Dobrovolnictví pro všechny, obsahující dvanáct příkladů dobré praxe z různých oblastí dobrovolnictví. V jeho úvodu Lenka Černá říká: "Díky projektu Dobrovolnictví pro všechny jsem poznala několik výborných lidí z Národního institutu dětí a mládeže a přijala jejich přístup a potřebu spolupráce se zahraničními partnery. Mezinárodní diskuse na konferencích, akcent přeshraniční spolupráce a také aktivní vyhledávání nových trendů mi podtrhla realizaci malých projektů v Libereckém kraji. Konzultovala jsem tandemový projekt INEX-SDA a Čmeláka s názvem Nový prales u Liberce – Přeshraniční spolupráce dobrovolníků a projekt Liberecké občanské společnosti Dobrovolný Euroregion. V Ústí nad Labem jsme v projektu Víme o sobě v příhraničí kontaktovali organizace v Sasku s cílem být připraveni ke spolupráci při katastrofách. Evropský rok dobrovolnictví měl pro mě především symbolickou hodnotu – byl impulzem a příležitostí vyměňovat si zkušenosti a znalosti. Projekt FLAG SHIP předčil moje očekávání ve všech rovinách." |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
