Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Kurikulum – základní pilíř vzdělávání
Odborný článek

Kurikulum – základní pilíř vzdělávání

14. 5. 2012 Základní vzdělávání
Autor
PhDr. Šárka Mikesková

Anotace

Článek pojednává o termínu kurikulum. Zabývá se zavedením tohoto pojmu do české pedagogiky. Nahlíží na jeho komplexní význam, uvádí různé podoby kurikula a shrnuje podstatné otázky vztahující se k tvorbě kurikula.

Termín kurikulum je latinského původu. Curriculum znamená:

  • 1. běh, oběh,
  • 2. závodiště,
  • 3. závodní vůz.

Často používané je spojení: curriculum vitae – životopis, běh života. Termín se používá i v jiných oborech, např. ve významu „oběh peněz“ ve finančnictví. Termín kurikulum implikuje komplexní význam pojmu – zahrnuje proces, prostředí i prostředky, jimiž se dosahuje stanoveného cíle“ (Walterová, 1994, s. 14).

V pedagogice se tento termín objevil až ve 20. století v anglické terminologii. Běžným se stal až v 60. letech v souvislosti s tzv. kurikulárním hnutím. Dnes je nezastupitelným termínem nejen v anglicky mluvících, ale i v jinojazyčných zemích včetně Německa a Francie, odolávajících přejímání cizích termínů z řady důvodů (odlišná pedagogická a terminologická tradice). V němčině je tento termín zpravidla vztahován k projektování, organizaci a technologii výuky. Důvodem je hluboce zakotvená tradice řešení otázek vztahujících se ke kurikulu v rámci didaktiky, jejímž předmětem je vyučování, jeho cíle, obsah a metody.

Ve světové pedagogice je však termín kurikulum používaný k označení komplexního pojmu, zahrnujícího obsah a organizaci sociální instituce – školy, včetně charakteristik prostředí a vztahu s okolím. Francouzsky mluvící země přijaly termín po určitém váhání, kdy došly k  závěru, že ani „programme scolaire“, ani „plan d´etudes“ („učební osnova“) nepokrývá plně šíři pojmu kurikulum.

Tento termín tedy pokrývá široké pole významů a významových odstínů. Proto většina autorů prací o kurikulu uvádí své vymezení nebo charakterizuje ty aspekty problematiky kurikula, které jsou předmětem jejich zkoumání.

Dva významy termínu kurikulum lze podle Walterové (1994, s. 15) považovat za podstatné:

  1. vzdělávací program, projekt, plán: zahrnuje škálu od programu jednotlivého kurzu nebo vyučovacího předmětu až po komplexní program vzdělávací instituce, tj. plán všech aktivit ve škole;
  2. průběh studia a jeho obsah: charakteristika vzdělávací dráhy a obsah zkušenosti, kterou žák získává v době studia.

V definování pojmu kurikula však dosud není jednotnost, existují desítky definic. Pro ilustraci Walterová (1994, s. 15) uvádí:

  • Kurikulum je program a život školy.
  • Kurikulum je plán obsahu vyučování.
  • Kurikulum je plán učení.
  • Kurikulum je veškerá zkušenost žáka získaná ve škole.
  • Kurikulum zahrnuje učivo, vztahy učitele a žáků a prostředí.
  • Kurikulum je plánovaná a řízená učební zkušenost.

Tyto příklady definic nepřekračují výše uvedené dva hlavní významy kurikula – vzdělávací program a obsah vzdělávací dráhy. Naznačují však, že kurikulum lze definovat na různých rovinách.

Ještě komplexnější definici přináší Skalková (1999, s. 69): „Pojmem kurikulum se rozumí většinou celek učebního plánu a sled předmětů, specifické obsahy látky, souhrn zkušeností, které získávají žáci, vyučovací metody, prostředky a pomůcky, které odpovídají daným obsahům, adekvátní příprava učitelů.“

Walterová (1994, s. 16–17) uvádí následující podoby kurikula:

  • doporučené kurikulum: dokument, který řeší základní koncepční otázky kurikula,
  • předepsané kurikulum: oficiální dokument, který je závazný pro určité typy škol nebo pro celý vzdělávací systém,
  • realizované kurikulum: to, co učitel skutečně realizuje ve třídě,
  • podpůrné kurikulum: učebnice, časové dotace, zaměstnanci školy, vzdělávání učitelů, vybavení školy, které podporuje realizaci předepsaného kurikula,
  • hodnotící kurikulum: soubor testů, zkoušek a dalších nástrojů měření,
  • osvojené kurikulum: to, co se žáci skutečně naučí.

Terminologicky se ještě rozlišuje formální, neformální a skryté kurikulum.

  1. Formální kurikulum je komplexní projekt cílů, obsahu, prostředků a organizace vzdělávání; realizace projektovaného kurikula ve vzdělávacím procesu; způsoby kontroly a hodnocení výsledků výuky.
  2. Neformální kurikulum zahrnuje aktivity a zkušenosti vztahující se ke škole (mimotřídní a mimoškolní aktivity organizované školou např. exkurze, výlety, soutěže, zájmové činnosti); domácí studium, úkoly a přípravu žáků na vyučování.
  3. Skryté kurikulum postihuje další souvislosti života školy, které nejsou obvykle vyjádřeny v programech a jsou obtížně postižitelné: etos a klima školy, vzdělávací hodnoty, vztahy mezi učiteli a žáky, vztahy mezi školou a dalšími zdroji vzdělávání, způsoby diferenciace žáků, pravidla chování ve třídě, sociální strukturu třídy, charakter školního prostředí, implicitní obsah učebnic apod.             

Vzdělávací kurikulum je součástí životní dráhy každého člověka v období dětství a dospívání. Jako reálný jev existuje ve školním prostředí. Je prostředkem kultivace žákovy osobnosti a přípravou na život osobní, občanský i na plnění pracovních rolí v budoucí profesi. Realizuje se v interakci a komunikaci učitelů a žáků ve třídě i mimo ni. Reálná podoba kurikula je významně determinována aspiracemi, vlastnostmi, znalostmi a dovednostmi zúčastněných subjektů – žáků a učitelů. Je ovlivňována povahou a kvalitou prostředí, celkovým klimatem školy, vztahy mezi zúčastněnými subjekty školního života i vztahy s okolím. Je podporována učebnicemi a dalšími materiály a prostředky. Je řízena a usměrňována systémem kurikulárních projektů, směrnic a předpisů vymezujících cíle, obsah, způsoby organizace a hodnocení, které vznikají na úrovni školy, lokality, regionu i státního centra. Je kontrolována systémem zkoušek a kontrolními školskými orgány. Všechny tyto činnosti a prostředky spojuje určitá koncepce.

V českém Pedagogickém slovníku (Průcha, Walterová, Mareš, 1995, s. 106) najdeme tuto definici:

„Kurikulum – obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení.“

Zavedení pojmu kurikulum do pedagogiky je třeba považovat za velmi perspektivní. Vyjadřuje skutečnost, že škola a její obsah jsou součástí života člověka a společnosti a že vzdělávání je celoživotní záležitostí. V pojmu kurikulum je obsaženo, že se jedná o tvorbu životopisu každého žáka ve vzdělávací instituci – škole. Jeho skutečná podoba reflektuje nejen záměry a aktivity účastníků vzdělávacího procesu, ale také spoluúčast celé společnosti, která má své požadavky na vzdělávání dalších generací.

Podstatné otázky vztahující se k tvorbě kurikula shrnuje Walterová (1994) v následujícím přehledu:

VZDĚLÁVAT                               ZDROJE                                  KOMPONENTY

 

PROČ

vize, smysl, očekávání, potřeby, hodnoty, perspektivy společenské, skupinové a individuální, ...

FUNKCE

A

CÍLE

KOHO

zvláštnosti typologické, generační, věkové, sociální, etnické, sexuální, ...

DEFINOVÁNÍ

UČÍCÍCH SE

 

CO

poznání (vědecké, umělecké), praktické zkušenosti z běžného života, z pracovních činností, ...

 

       OBSAH

 

KDY

v kterém věku, v jaké posloupnosti, časovém rozsahu, v kterém ročníku, v jakých časových jednotkách, ...

 

          ČAS

 

JAK

strategie učení, učební situace, způsoby interakce a komunikace, organizace života ve škole a ve třídě, mimotřídní činnosti, ...

     

    METODY A

     POSTUPY

za jakých

PODMÍNEK

legislativní rámec, financování, řízení, vybavení, klima, učební prostředí, podpůrné materiály, ...

 

ORGANIZACE

 

s jakými

očekávanými

EFEKTY

funkce a kritéria hodnocení, metody a nástroje hodnocení, způsoby   sdělování výsledků hodnocení, ...

 

KONTROLA

A

HODNOCENÍ

Seznam použité literatury

KASÍKOVÁ, H.; VALENTA, J. Reformu dělá učitel. Praha : STD, 1994. ISBN 80-901-660-0-8.
KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka. Kroměříž : SPIRÁLA, 1995. ISBN 80-901873-0-7.
PASCH, M. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-7178-127-4.
PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1995. ISBN 80-7178-029-4.
WALTEROVÁ, E. Kurikulum – Proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno : MU, 1994. ISBN 80-210-0846-6.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Šárka Mikesková

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
14. 5. 2012
Článek nabízí užitečný přehled komplexního pojmu "kurikulum", který je sice často používán, ale právě jeho nejdnoznačnost může způsobovat některá pojmová zmatení a nedorozumění. Shrnutí základních faktů čerpaných z naší i překladové literatury nabízí připomenutí a pro někoho možná i objasnění různých aspektů tohto pojmu.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Jiné vzdělávací obory obecně