Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > > > > > > > > > > Kurikulum – základní pilíř vzdělávání

Ikona teoreticky

Kurikulum – základní pilíř vzdělávání

Ikona odbornost
Autor: Šárka Mikesková
Anotace: Článek pojednává o termínu kurikulum. Zabývá se zavedením tohoto pojmu do české pedagogiky. Nahlíží na jeho komplexní význam, uvádí různé podoby kurikula a shrnuje podstatné otázky vztahující se k tvorbě kurikula.
Téma příspěvku:Jiné vzdělávací obory obecně
Klíčová slova: kurikulum, vzdělávání

Termín kurikulum je latinského původu. Curriculum znamená:

  • 1. běh, oběh,
  • 2. závodiště,
  • 3. závodní vůz.

Často používané je spojení: curriculum vitae – životopis, běh života. Termín se používá i v jiných oborech, např. ve významu „oběh peněz“ ve finančnictví. Termín kurikulum implikuje komplexní význam pojmu – zahrnuje proces, prostředí i prostředky, jimiž se dosahuje stanoveného cíle“ (Walterová, 1994, s. 14).

V pedagogice se tento termín objevil až ve 20. století v anglické terminologii. Běžným se stal až v 60. letech v souvislosti s tzv. kurikulárním hnutím. Dnes je nezastupitelným termínem nejen v anglicky mluvících, ale i v jinojazyčných zemích včetně Německa a Francie, odolávajících přejímání cizích termínů z řady důvodů (odlišná pedagogická a terminologická tradice). V němčině je tento termín zpravidla vztahován k projektování, organizaci a technologii výuky. Důvodem je hluboce zakotvená tradice řešení otázek vztahujících se ke kurikulu v rámci didaktiky, jejímž předmětem je vyučování, jeho cíle, obsah a metody.

Ve světové pedagogice je však termín kurikulum používaný k označení komplexního pojmu, zahrnujícího obsah a organizaci sociální instituce – školy, včetně charakteristik prostředí a vztahu s okolím. Francouzsky mluvící země přijaly termín po určitém váhání, kdy došly k  závěru, že ani „programme scolaire“, ani „plan d´etudes“ („učební osnova“) nepokrývá plně šíři pojmu kurikulum.

Tento termín tedy pokrývá široké pole významů a významových odstínů. Proto většina autorů prací o kurikulu uvádí své vymezení nebo charakterizuje ty aspekty problematiky kurikula, které jsou předmětem jejich zkoumání.

Dva významy termínu kurikulum lze podle Walterové (1994, s. 15) považovat za podstatné:

  1. vzdělávací program, projekt, plán: zahrnuje škálu od programu jednotlivého kurzu nebo vyučovacího předmětu až po komplexní program vzdělávací instituce, tj. plán všech aktivit ve škole;
  2. průběh studia a jeho obsah: charakteristika vzdělávací dráhy a obsah zkušenosti, kterou žák získává v době studia.

V definování pojmu kurikula však dosud není jednotnost, existují desítky definic. Pro ilustraci Walterová (1994, s. 15) uvádí:

  • Kurikulum je program a život školy.
  • Kurikulum je plán obsahu vyučování.
  • Kurikulum je plán učení.
  • Kurikulum je veškerá zkušenost žáka získaná ve škole.
  • Kurikulum zahrnuje učivo, vztahy učitele a žáků a prostředí.
  • Kurikulum je plánovaná a řízená učební zkušenost.

Tyto příklady definic nepřekračují výše uvedené dva hlavní významy kurikula – vzdělávací program a obsah vzdělávací dráhy. Naznačují však, že kurikulum lze definovat na různých rovinách.

Ještě komplexnější definici přináší Skalková (1999, s. 69): „Pojmem kurikulum se rozumí většinou celek učebního plánu a sled předmětů, specifické obsahy látky, souhrn zkušeností, které získávají žáci, vyučovací metody, prostředky a pomůcky, které odpovídají daným obsahům, adekvátní příprava učitelů.“

Walterová (1994, s. 16–17) uvádí následující podoby kurikula:

  • doporučené kurikulum: dokument, který řeší základní koncepční otázky kurikula,
  • předepsané kurikulum: oficiální dokument, který je závazný pro určité typy škol nebo pro celý vzdělávací systém,
  • realizované kurikulum: to, co učitel skutečně realizuje ve třídě,
  • podpůrné kurikulum: učebnice, časové dotace, zaměstnanci školy, vzdělávání učitelů, vybavení školy, které podporuje realizaci předepsaného kurikula,
  • hodnotící kurikulum: soubor testů, zkoušek a dalších nástrojů měření,
  • osvojené kurikulum: to, co se žáci skutečně naučí.

Terminologicky se ještě rozlišuje formální, neformální a skryté kurikulum.

  1. Formální kurikulum je komplexní projekt cílů, obsahu, prostředků a organizace vzdělávání; realizace projektovaného kurikula ve vzdělávacím procesu; způsoby kontroly a hodnocení výsledků výuky.
  2. Neformální kurikulum zahrnuje aktivity a zkušenosti vztahující se ke škole (mimotřídní a mimoškolní aktivity organizované školou např. exkurze, výlety, soutěže, zájmové činnosti); domácí studium, úkoly a přípravu žáků na vyučování.
  3. Skryté kurikulum postihuje další souvislosti života školy, které nejsou obvykle vyjádřeny v programech a jsou obtížně postižitelné: etos a klima školy, vzdělávací hodnoty, vztahy mezi učiteli a žáky, vztahy mezi školou a dalšími zdroji vzdělávání, způsoby diferenciace žáků, pravidla chování ve třídě, sociální strukturu třídy, charakter školního prostředí, implicitní obsah učebnic apod.             

Vzdělávací kurikulum je součástí životní dráhy každého člověka v období dětství a dospívání. Jako reálný jev existuje ve školním prostředí. Je prostředkem kultivace žákovy osobnosti a přípravou na život osobní, občanský i na plnění pracovních rolí v budoucí profesi. Realizuje se v interakci a komunikaci učitelů a žáků ve třídě i mimo ni. Reálná podoba kurikula je významně determinována aspiracemi, vlastnostmi, znalostmi a dovednostmi zúčastněných subjektů – žáků a učitelů. Je ovlivňována povahou a kvalitou prostředí, celkovým klimatem školy, vztahy mezi zúčastněnými subjekty školního života i vztahy s okolím. Je podporována učebnicemi a dalšími materiály a prostředky. Je řízena a usměrňována systémem kurikulárních projektů, směrnic a předpisů vymezujících cíle, obsah, způsoby organizace a hodnocení, které vznikají na úrovni školy, lokality, regionu i státního centra. Je kontrolována systémem zkoušek a kontrolními školskými orgány. Všechny tyto činnosti a prostředky spojuje určitá koncepce.

V českém Pedagogickém slovníku (Průcha, Walterová, Mareš, 1995, s. 106) najdeme tuto definici:

„Kurikulum – obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení.“

Zavedení pojmu kurikulum do pedagogiky je třeba považovat za velmi perspektivní. Vyjadřuje skutečnost, že škola a její obsah jsou součástí života člověka a společnosti a že vzdělávání je celoživotní záležitostí. V pojmu kurikulum je obsaženo, že se jedná o tvorbu životopisu každého žáka ve vzdělávací instituci – škole. Jeho skutečná podoba reflektuje nejen záměry a aktivity účastníků vzdělávacího procesu, ale také spoluúčast celé společnosti, která má své požadavky na vzdělávání dalších generací.

Podstatné otázky vztahující se k tvorbě kurikula shrnuje Walterová (1994) v následujícím přehledu:

VZDĚLÁVAT                               ZDROJE                                  KOMPONENTY

 

PROČ

vize, smysl, očekávání, potřeby, hodnoty, perspektivy společenské, skupinové a individuální, ...

FUNKCE

A

CÍLE

KOHO

zvláštnosti typologické, generační, věkové, sociální, etnické, sexuální, ...

DEFINOVÁNÍ

UČÍCÍCH SE

 

CO

poznání (vědecké, umělecké), praktické zkušenosti z běžného života, z pracovních činností, ...

 

       OBSAH

 

KDY

v kterém věku, v jaké posloupnosti, časovém rozsahu, v kterém ročníku, v jakých časových jednotkách, ...

 

          ČAS

 

JAK

strategie učení, učební situace, způsoby interakce a komunikace, organizace života ve škole a ve třídě, mimotřídní činnosti, ...

     

    METODY A

     POSTUPY

za jakých

PODMÍNEK

legislativní rámec, financování, řízení, vybavení, klima, učební prostředí, podpůrné materiály, ...

 

ORGANIZACE

 

s jakými

očekávanými

EFEKTY

funkce a kritéria hodnocení, metody a nástroje hodnocení, způsoby   sdělování výsledků hodnocení, ...

 

KONTROLA

A

HODNOCENÍ

Seznam použité literatury

KASÍKOVÁ, H.; VALENTA, J. Reformu dělá učitel. Praha : STD, 1994. ISBN 80-901-660-0-8.
KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka. Kroměříž : SPIRÁLA, 1995. ISBN 80-901873-0-7.
PASCH, M. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-7178-127-4.
PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1995. ISBN 80-7178-029-4.
WALTEROVÁ, E. Kurikulum – Proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno : MU, 1994. ISBN 80-210-0846-6.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 14. 05. 2012
Zobrazeno: 23719krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 2

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
MIKESKOVÁ, Šárka. Kurikulum – základní pilíř vzdělávání. Metodický portál: Články [online]. 14. 05. 2012, [cit. 2019-11-18]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/kurikulum/15567/KURIKULUM---ZAKLADNI-PILIR-VZDELAVANI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 14. 05. 2012 09:21
Článek nabízí užitečný přehled komplexního pojmu "kurikulum", který je sice často používán, ale právě jeho nejdnoznačnost může způsobovat některá pojmová zmatení a nedorozumění. Shrnutí základních faktů čerpaných z naší i překladové literatury nabízí připomenutí a pro někoho možná i objasnění různých aspektů tohto pojmu.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.