Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > > > > > > > > > > > Vzájemné hodnocení žáků málotřídní školy

Ikona teoreticky

Vzájemné hodnocení žáků málotřídní školy

Ikona odbornost
Autor: Alena Rakoušová
Anotace: Článek rozebírá problematiku vrstevnického neboli vzájemného hodnocení žáků. V článku se dočtete o výhodách, ale i úskalích vzájemného hodnocení a o tom, jak jej aplikovat a správně využívat za dodržení určitých pravidel. Ukázky forem vzájemného hodnocení byly čerpány z materiálů osmi málotřídních škol, s kterými VÚP spolupracuje.
Téma příspěvku:Malotřídní školy
Klíčová slova: hodnocení, evaluace, portfolio, vzájemné hodnocení

Na základě materiálů z osmi málotřídních škol, které spolupracují s VÚP, jsme uskutečnili analýzu forem vzájemného hodnocení, jež tyto školy v praxi realizují. Vrstevnické neboli vzájemné hodnocení žáků (VH) se na těchto školách uplatňuje nejvíce v průřezových tématech. Jeho frekvence nemusí být nutně přísně pravidelná, odvíjí se od aktuální potřeby. Může k němu docházet během vyučovacích hodin nebo etap projektového vyučování, vhodné je také při skupinové práci, ale i při hodnocení samostatných a domácích prací.

Smysl a výhody vzájemného hodnocení

Specifika věkově heterogenní skupiny žáků v málotřídní škole dovolují nejen sociální učení, kdy se učí jeden žák od druhého, ale i hodnocení průběhu tohoto učení. VH skýtá následující výhody:

  1. Stimuluje vývoj žáků. Učitelé vedou své žáky k tomu, aby se vzájemně hodnotili v procesu, tj. nejen ve výsledku. Žáci by měli mít před sebou předem daná kritéria, se kterými se ztotožňují a vzhledem ke kterým zhodnocují individuální pokroky spolužáků.
  2. Rozvíjí sebevědomí žáků. Pokud jsou využívána specifika adekvátního VH žáků, pak by mělo být VH jedním z prostředků rozvoje žákovského sebevědomí. Tento požadavek souvisí s normou, ke které je žákovské hodnocení vztahováno. Platí zásada, že se žáci mají vzájemně hodnotit vzhledem k individuální normě nebo kritériu, které je vždy předem stanoveno. Nikdy by nemělo docházet k vzájemnému srovnávání, kdy dochází k žákovskému zkreslení v hodnocení a pochopitelně k neobjektivitě. Srovnávání není hodnocení. Další zásadou VH je vždy s žáky jasně stanovit přesná pravidla, která je třeba dodržovat důsledně. Jedním z těchto pravidel by měla být ohleduplnost a uznání spolužáka, čímž by mělo každé vzájemné hodnocení začínat. Vždy je třeba hodnotit nejprve to, co se spolužákovi daří, co je silnou stránkou jeho školní práce, teprve pak hodnotit slabé stránky školní práce (nikoli osoby!). Úkolem učitele je vysvětlit, v čem tkví smysl hodnocení slabých míst výkonu - hodnocení musí být formulováno tak, aby umožnilo další rozvoj žáka, aby naznačovalo způsob, jak nedostatky odstranit, a zohledňovalo pokrok, kterého žák dosáhl na cestě ke zlepšení.
  3. V rámci sociálního učení mladší žáci přejímají postupně zkušenosti a adekvátní způsoby chování starších žáků. Co se od starších naučili, budou jednou učit mladší spolužáky. Žáci prožijí obě protipólné role - role hodnotícího i hodnoceného a lépe se vcítí do situace druhého. Mladší žáci vidí ve starších vzor a lépe rozumí formulacím spolužáků. Sami se seberealizují, mohou-li se podílet na VH třídy a mohou se realizovat ve třídou pozitivně přijímaných aktivitách.
  4. Napomáhá žákům mnohem lépe přijímat hodnocení od členů své referenční skupiny, tj. od spolužáků, kteří chtějí do skupiny patřit, a ztotožňují se s ní.
  5. Umožňuje, aby se do procesu hodnocení zapojili i žáci pasivní, kteří se za jiných podmínek do vyučovacího procesu aktivně nezapojují.
  6. Rozvíjí komunikaci prostřednictvím diskusí. Žáci vyjadřují své názory, postoje a pocity. Učí se naslouchat a „neskákat do řeči" a zároveň uplatňovat právo na vyjádření každého spolužáka.
  7. Dovoluje přijímat hodnocení vycházející z vnějšku a konfrontovat jej s hodnocením vlastním, vyjádřit se k hodnocení ostatních.
  8. Stimuluje dlouhodobou paměť. Žáci si musí vybavit příslušné události a situace spjaté s čerpáním znalostí a konkrétních dovedností.
  9. Znamená elementární nácvik asertivního jednání.
  10. Vede k tomu, aby si žáci vážili kvalitní práce druhého spolužáka. Posiluje důvěru v tom, že je možné něco dokázat vlastními silami bez pomoci druhého.
  11. Je předstupněm sebehodnocení, je nácvikem sebehodnocení, neboť hodnotící soudy spolužáků v referenční skupině žák interiorizuje, přijímá je za své a dle tohoto vzoru pak hodnotí sám sebe.
Formy vzájemného hodnocení

Ústní formy vzájemného hodnocení

Jednou z ústních forem vzájemného hodnocení žáků je tzv. čtenářské křeslo. Tuto techniku s úspěchem používají na Základní škole Čeperka.

Čtenářské křeslo se může týkat např. práce s literaturou. Nejedná se o tradiční přednesení referátu a dojmů z četby, ale o techniku otázek a odpovědí, kdy žáci kladou otázky žákovi sedícímu v křesle tak, aby se o knize dozvěděli co nejvíce zajímavých a pro další práci smysluplných informací.

Žáci nejprve připraví formální informace (název, autor, žánr, rok vydání, nakladatelské údaje, hlavní a vedlejší postavy atd.), potom kladou otázky vyšší kognitivní úrovně, ale i otázky týkající emocionální stránky četby (tj. proč ti byla/nebyla hlavní postava sympatická/nesympatická, byl/nebyl jsi překvapený koncem). Žák, který zodpovídá dotazy ve čtenářském křesle, provedl nejprve zápis do čtenářského deníku. Předpokládá se však, že všichni žáci již mají zkušenost se zápisy referátů zaměřenými spíše na dojmy a postřehy než na obsah knihy. Individuálním pracím žáků předcházel frontální nácvik. Schopnost klást a zodpovídat otázky poskytuje vzájemnou zpětnou vazbu o kvalitě uvažování.

Další využívanou formou VH je vzájemné hodnocení na elipse. Emocionálně orientované VH uskutečňují učitelé se žáky v Základní škole Suchý Důl. Žáci mají prostor k vyjádření toho, co je těší, vyjadřují se k dodržování přijatých pravidel. Hodnocení na elipse slouží ke zpětné reflexi vzájemného soužití ve třídě a probíhá pomocí barevných Montessori destiček.

Obrázek
1. Obrázek
Obrázek
2. Obrázek

Písemné formy vzájemného hodnocení

VH je možné uplatňovat také písemně. Většinou probíhá formou záznamu symbolu do tabulek se jmény žáků třídy. Starší žáci se dovedou vyjadřovat volným psaním. Výsledky volného komponování mohou být nabídnuty tomu, koho se hodnocení týká.

VH může probíhat také formou řetězových řad. Hodnocený se posléze stává hodnotitelem a má možnost přečíst hodnocení spolužáka anebo si ho nechá pro sebe. Další možností je svěřit hodnocení pouze učiteli.

V rámci věkově heterogenní třídy si žáci, kteří ještě číst nedovedou, nechávají číst hodnocení spolužákem. Zde také probíhá motivace k aktivnímu čtení, neboť žáci rádi čtou to, co se týká přímo jejich osoby (v tomto případě vlastních výkonů, prospěchu, projevů...).

Jedna z možností, kam zakládat výsledky VH, je portfolio žáka. V rámci VH si žáci vzájemně poskytují komentář ke svým pracím.

Podmínky pro zajištění vzájemného hodnocení žáků

VH probíhá ve skupině žáků, která zná kritéria a rozumí jim, ve skupině, kde žáci důvěřují učiteli i sobě navzájem. Předpokladem kvalitního VH je schopnost hodnotit práci, nikoli osobu podle sympatií a specifických znaků (oblečení, materiální prostředí spolužáka atd.).

Dle zkušeností učitelů věkové hledisko není rozhodující. Preferován je vliv atmosféry ve třídě na jednotlivé žáky. Základním kamenem VH je důvěra.

Nástin metodiky nácviku vzájemného hodnocení

VH žáků není věcí samozřejmosti. Aby se žáci naučili skutečně kvalitně, adekvátně hodnotit práci spolužáků, musí projít zdlouhavým nácvikem. Nejprve probíhá VH jako párová práce, potom lze přistoupit k VH ve skupině s třemi až pěti členy. Skupiny stanovuje učitel na základě diagnostické práce a dokonalé znalosti žáků. Přihlíží se k psychologickým a mentálně hygienickým hlediskům vyučovacího procesu. Je možné také sestavit diferencovanou skupinu po stránce věku, úrovně znalostí a schopností i dovedností.

Pro přípravu na další studium ve vyšších ročnících je důležité umět se vyrovnat s faktem plurality názorů a zvykat si na hodnocení jak kladné, tak záporné, leč konstruktivní. V případě nekonstruktivního hodnocení je zde učitel k tomu, aby zakročil. Ve vyšších ročnících je však nezbytné, aby i na tyto situace byl žák připraven a počítal s tím, že životní realita skýtá možnost setkání s problémovými osobnostmi, které mají destruktivní zájmy. V počátcích školní docházky však musí dítě pocítit bazální důvěru ke skupině, ve které bude devět let žít. To je základ pro další život. Žáci vědí, že nejprve musí poukázat na pozitivní stránky školní práce, tedy toho, co se podařilo, co se žákům povedlo, v čem dosáhli výsledků atd. Každý žák by měl mít právo vyjádřit se k hodnocení. Poslední slovo vždy patří učiteli.

Pravidla, kritéria pro vzájemné hodnocení

K tomu, aby technika VH ve vyučování nekolabovala, je důležité stanovit pravidla společně se žáky. Většinou se rozlišují tři typy stanovení pravidel ve vztahu k cíli. Pokud učitel sleduje specifické cíle, navrhuje pravidla sám. Jindy stanovuje pravidla učitel společně se žáky. Ve třetím případě navrhují pravidla sami žáci.

Na ZŠ Čeperka vytvořili žáci s vyučující následující obecnou strukturu VH:

  1. Zhodnocení toho, co práce splňuje, co je správné, co se podařilo.
  2. Teprve potom pátráme po případných nedostatcích, nikoli však za každou cenu, nehledáme apriorně chyby na práci druhého.
  3. Při hodnocení se vyjadřujeme slušně a ohleduplně ve vztahu k druhému.
  4. Učiníme návrhy, co by mohlo být lepší, čeho se vyvarovat a jak toho příště dosáhnout.
  5. Po celou dobu se držíme společně stanovených kritérií.

Kritéria VH slouží k tomu, aby byla eliminována rizika. Vzhledem k vymezeným kritériím se pak žáci vzájemně hodnotí. Tím je zamezeno „hodnocení podle sympatií". Žáci se soustřeďují na hodnocení školních výsledků a na kvalitu výkonů, nikoli na posuzování osobnosti člověka, což má bezesporu pochybnou etickou úroveň.

Uvádíme formulaci kritérií Základní školy Rozsochy:

  • zvládnutí výstupů jednotlivých vyučovacích předmětů;
  • schopnost řešit problémové situace;
  • schopnost řešit předpokládané problémy tvůrčím způsobem;
  • schopnost vykonávat činnosti smysluplně;
  • úroveň komunikačních dovedností;
  • schopnost spolupracovat a respektovat práci vlastní i druhých;
  • osobní přístup žáka;
  • vynaložené úsilí žáka;
  • míra žákovy zodpovědnosti a tolerance;
  • chování žáka (zdvořilost, způsob komunikace, respekt klidem, úcta k hodnotám, plnění povinností, prosazování práv...);
  • změny v chování, postojích a dovednostech.
Postoje a klíčové kompetence, které vzájemné hodnocení rozvíjí
  1. Žák prostřednictvím VH rozvíjí dovednost formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, a to výstižně, souvisle a kultivovaně ústně i písemně. (KK komunikativní)
  2. Žák se v souvislosti s VH učí naslouchat promluvám spolužáků, učí se adekvátním reakcím na ně; VH umožňuje žákovi zapojovat se do diskusí a obhájit svůj názor vhodnou argumentací. (KK komunikativní)
  3. Když žák realizuje VH, rozvíjí dovednost porozumění hodnotícím symbolům a jiným informačním prostředkům, které jsou pro žáka zpětnou vazbou. (KK komunikativní)
  4. V rámci VH žák rozvíjí účinnou komunikaci a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi, umožňující plnohodnotné soužití. Pokud nedochází k naplnění těchto dovedností, nejde o adekvátní VH. (KK komunikativní)
  5. Hodnotí-li žák dovednosti spolužáka, respektuje přesvědčení druhého, váží si jeho vnitřních hodnot a vciťuje se do jeho situace. Žák si uvědomuje nutnost zasáhnout proti psychickému násilí. (KK sociální a personální)
  6. Žák rozvíjí pochopení základních principů a společenských norem. Vede k uvědomění si vlastních práv a povinností jak ve škole, tak mimo ni. (KK sociální a personální)
  7. Aby mohl žák provádět VH, předpokládá se dovednost samostatného, zodpovědného rozhodování podle situace a vlastních možností. (KK sociální a personální)
  8. Žák využívá při aplikaci VH znalostí a zkušeností získaných v jednotlivých vzdělávacích oblastech. (KK k učení)
  9. Žák dovede vnímat problémové situace ve škole, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problému a uplatňuje vlastní úsudek a vlastní zkušenosti. (KK křešení problémů)
  10. Žák se učí vyhledávat informace, neboť bez jejich znalosti nelze k VH přistoupit. (KK k učení)
  11. Žák se nenechá odradit případným nezdarem. (KK křešení problémů)
  12. Žák sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů s uplatňováním VH. (KK k řešení problémů)
  13. Žák se učí kriticky myslet, ale zároveň je nucen činit uvážlivá rozhodnutí a následně obhájit své výroky a postavit se zodpovědně k procesu VH. (KK k řešení problémů)
  14. K tomu, aby mohl žák realizovat VH, musí účinně spolupracovat ve skupině několika spolužáků a podílet se na vytváření pravidel a kritérií VH. (KK sociální a personální)
  15. V rámci procesu VH se každý žák podílí na utváření příjemné atmosféry ve skupině spolužáků, projevuje ohleduplnost a úctu při jednání s druhými a upevňuje dobré mezilidské vztahy, poskytuje pomoc a dovede o ni požádat. (KK sociální a personální)
  16. Žák přispívá k diskusi ve skupině i k debatě třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení úkolu, ocení zkušenosti spolužáků a učitele, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají. (KK sociální a personální)
  17. Na základě adekvátního VH si žák vytváří pozitivní představu o sobě samém. Tato představa podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj, díky tomu ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty. (KK sociální a personální)
  18. Pro VH vybírají žáci vhodné efektivní způsoby, metody a strategie, plánují a organizují a řídí VH, projevují ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení. (KK k učení)
  19. Žák při VH operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje poznatky z různých oblastí a vytváří komplexnější pohled na jevy svého okolí. (KK k učení)
  20. Aby mohl provádět žák VH, je třeba, aby samostatně pozoroval, posuzoval a vyvozoval závěry do budoucna. (KK k učení)
  21. Žák poznává smysl a cíl VH, posuzuje vlastní pokrok a překážky či problémy a plánuje způsoby, jak své učení zdokonalit. (KK k učení)

Školská praxe naráží na mnoho rizik strategie VH. Tyto nevýhody jsou vždy spjaty s chybným metodickým postupem nebo s nepochopením smyslu či podstaty VH a s nevyužíváním jeho specifik.

Úskalí této formy hodnocení

Žákovské sebehodnocení je v režii žáků, ale osobnost učitele vstupuje do procesu VH v momentě, kdy se VH vymyká zásadám hodnocení, tj. když žáci začnou hodnotit spolužáka podle sympatií a nikoli podle reálných výsledků školní práce. Úskalí VH tedy tkví v nezvládnutí této techniky v momentě, kdy:

  • žáci hodnotí druhého spolužáka podle sympatií, odklání se od předem daných kritérií;
  • žáci se uchylují k neadekvátním formulacím;
  • žáci odmítnou spolupráci;
  • žáci hodnotí osobu spolužáka a vynášejí odsuzující soudy;
  • žáci zneužijí citové a psychické zranitelnosti jednotlivce;
  • žáci nepřijmou nebo nesprávně pochopí hodnocení spolužáků.

Je na učiteli, co žákům dovolí. Špatně zvládnutá alternativa je horší než nezvládnutá tradice. VH žáků vyžaduje soustavné sdělování, vysvětlování a vzájemné pomáhání. Žáci by si měli uvědomovat, že se mohou hodnocení druhého spolužáka vzdát za určitých okolností. Máme na mysli zejména tehdy, když nemají o práci spolužáka dostatek informací nebo když by museli říci něco, co by nedokázali formulovat tak, aby to druhému neublížilo, tehdy, když by jejich hodnocení někoho zranilo nebo někoho vyčlenilo ze třídy nebo způsobilo odsouzení. Žáci si tak osvojují elementární asertivní strategie: „Ne, to nemohu udělat.", „Tohle nemohu říct."

Závěr

Vzájemné hodnocení žáků je efektivním způsobem hodnocení, které však vyžaduje vysokou úroveň profesionálních dovedností učitele. Strategie naráží na mnoho omezení, ať už na věk žáků a jejich mentální schopnosti, nebo na specifiku žákovského kolektivu jako takového. Přesto však při zdařilém uplatňování této techniky hodnocení dochází u žáků k naplňování všech klíčových kompetencí a efekt se dostaví nejen na žákovském kognitivním rozvoji, ale i v jeho emocionální stránce, v postojích a hodnotách.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 05. 02. 2008
Zobrazeno: 7938krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
RAKOUŠOVÁ, Alena. Vzájemné hodnocení žáků málotřídní školy. Metodický portál: Články [online]. 05. 02. 2008, [cit. 2019-10-19]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/hodnocení/1960/VZAJEMNE-HODNOCENI-ZAKU-MALOTRIDNI-SKOLY.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.