Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Objektivita v médiích – Příklad pořadu Tykadlo
Odborný článek

Objektivita v médiích – Příklad pořadu Tykadlo

1. 11. 2011 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Mgr. Petr Valenta

Anotace

Text je výňatkem z článku Objektivita v médiích – mediálně pedagogický pohled, který vyšel v časopise Pedagogika v červnu 2010. Masová komunikační média významně ovlivňují charakter edukačně-socializačního procesu v moderní společnosti. Mediální obsahy, jimž je publikum vystaveno, však podléhají konkrétním principům a metodám žurnalistické práce s realitou. Článek studuje vlastnosti a účinky novinářské objektivity, kterou chápe jako hlavní konstitutivní princip profesionálního žurnalismu, v kontextu společenské komunikace, edukace a socializace. V protikladu k obecně sdílenému chápání novinářské objektivity jako prostředku nestranného pozorování společenských jevů přichází autor s představou proměny funkce objektivity v nástroj mocenské kontroly obsahu veřejné komunikace. Novou úlohu teoretické pedagogiky spatřuje proto v rozvoji mediální pedagogiky jako disciplíny zaměřené na výzkum pedagogických aspektů fungování médií v moderní společnosti a přinášející, mimo jiné, hlubší porozumění charakteru mediální edukace a socializace nezbytné pro eliminaci jejich negativních důsledků.

Některá tvrzení o vlastnostech a důsledcích uplatňování objektivity v žurnalistice lze demonstrovat na příkladě vysílání dětského televizního pořadu Tykadlo z roku 2007, jehož jeden díl se zabýval problematikou výstavby radaru USA v českých Brdech.

Několik občanských iniciativ podalo Radě pro televizní a rozhlasové vysílání stížnost pro nevyváženost pořadu. Předmětem kritiky byla jednostranná podpora záměru USA ze strany jediného hosta pořadu, armádního experta. Rada stížnost odmítla s tím, že nebyl porušen princip objektivity, protože povinnost objektivního přístupu v mediálních sděleních se ze zákona [1] vztahuje pouze na zpravodajské či publicistické pořady, nikoliv na pořady pro děti.

Problematických je na celé záležitosti několik skutečností. Již výběr jediného hosta omezuje škálu možných pohledů na dané téma, ačkoliv to by si zasloužilo komplexnější posouzení. Jeho profese pak napoví mnoho o tom, kam se bude pravděpodobně ubírat směr uvažování o problému. Takový dramaturgický záměr rozhodně nevede ke zmapování co nejširšího kontextu dané problematiky.

Dále se ukázalo, jak účelově je princip objektivity definován, když se jeho zákonná povinnost vztahuje pouze na určité novinářské žánry. Je logické, že objektivní přístup k realitě je vyžadován v případě žánrů, které si kladou za cíl tuto realitu věrně přibližovat publiku. Jak to, že ale totéž neplatí v případě mediálních produktů zaměřených na děti a mládež? Pokud má objektivita zamezit manipulaci s publikem ze strany médií, pak je s podivem, že tento princip neplatí pro skupinu publika, která je vůči vlivům (mediálního) prostředí nejcitlivější a v obraně proti manipulacím nejslabší. Objektivita je naopak striktně vyžadována u žánrů zaměřujících se na sledování výkonu státní moci, jako je právě zpravodajství a publicistika.

Rozhodnutí Rady přitom vůbec nebere v potaz, že pořad Tykadlo zařazuje Česká televize jak mezi pořady pro děti, tak mezi pořady publicistické (v současné době je na webu ČT uváděn již pouze jako publicistický). Nelze se tak zbavit pocitu, že v rozhodnutí Rady převážily mocenské zájmy nad odpovědným přístupem k publiku. Pokud by totiž Rada zpochybnila objektivitu pořadu a potvrdila jednostranné tendence informací v tomto pořadu, nepřímo by tak zpochybnila objektivitu oficiální rétoriky ohledně problematiky radarové základny USA, k čemuž nesmělo v žádném případě dojít.



[1] § 31, ods. 3 zákona č. 231/2001 Sb.


Literatura:

BURNS, L. S. Žurnalistika. Praha : Portál, 2004.
BURTON, G., JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno : Barrister & Principal, 2003.
HAUSER, M. Marx redukcionista i metafyzik. Britské listy, 2. 9. 2009.
MANDER, J. Čtyři důvody pro zrušení televize. Brno : Doplněk, 2000.
McCHESNEY, R. Problém médií. Grimmus, 2009.
McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, 1999.
POSTMAN, N. Ubavit se k smrti. Praha : Mladá fronta, 1999.
SKALKOVÁ, J. Pedagogika a výzvy nové doby. Brno : Paido, 2004.
THOMPSON, J. B. Média a modernita. Praha : Karolinum, 2004, 2004

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

Mediální výchova