Odborný článek

Krajina za školou

21. 7. 2008 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Petra Šebešová
Spoluautor
Sdružení TEREZA

Anotace

Článek představuje dlouhodobý projekt Krajina za školou, který probíhal či probíhá na různých místech republiky.

Jak vypadala naše obec v dobách našich babiček či pradědečků? Jaké příběhy skrývají místa, kolem kterých denně chodíme? Jak rychle a jak moc se mění naše okolí? Kterých proměn si vážíme a které bychom naopak radši oželeli? Odpovědi na tyto i mnohé další otázky hledali žáci 10 pražských škol, zapojených do projektu Krajina za školou. Pokud chcete, aby i vaši žáci prozkoumali tyto otázky ve své obci, nechte se tímto projektem inspirovat.

Projekt Krajina za školou se zrodil v o. s. Antikomplex a probíhal či probíhá na různých místech České republiky. V Praze projekt po dobu dvou let realizovalo 10 pražských škol, koordinovalo ho Sdružení TEREZA, partnery projektu bylo o. s. Antikomplex a Ekocentrum Podhoubí. Kromě hlavní náplně projektu (viz níže) jsme pro školy vytvořili i výukové programy zaměřené na krajinu a Prahu, sadu pracovních listů (ukázky z nich najdete v příloze) či semináře pro učitele k tématům spojených s projektem. Celý projekt vyvrcholil výstavou v Novoměstské radnici a vydáním shrnující publikace s nejlepšími výsledky. Co žáci ve spolupráci s učiteli dosud zjistili a vytvořili, si můžete prohlédnout na internetových stránkách praha.krajinazaskolou.cz.

Projekt byl spolufinancován Evropským sociálním fondem, ze státního rozpočtu ČR a z rozpočtu hl. m. Prahy.

Cíle a metoda projektu

Hlavní cíl projektu: Žáci pomocí dvojic starých a nových fotografií zmapují a popíší proměny ve své obci a jejím okolí a na výstavě s nimi seznámí ostatní spoluobčany. V průběhu projektu se naučí dívat se lépe kolem sebe, a vytváří si tak užší vztah ke svému okolí.

Dílčí cíle:

Žáci:

  • vyhledají u příbuzných, pamětníků, v archivu či na úřadě staré fotografie obce a jejího okolí
  • s pomocí mapy a dalších údajů najdou skutečná místa vyobrazená na starých fotografiích
  • vytvoří nové fotografie z místa původního záběru
  • na základě komunikace s pamětníky, odborníky či s pomocí literatury zpracují informace o historii a proměně místa do popisku k fotodvojici
  • zformulují svůj názor na danou proměnu
  • podílí se na přípravě výstavy

Metoda projektu

Hlavní metodou je vytvoření tzv. fotodvojice. Žáci nejprve získají staré fotografie, naleznou, kde se zachycené místo dnes nachází, a pokusí se vytvořit novou fotografii co nejpřesněji z původního místa záběru. Vzniklá dvojice fotografií je jednoduchým nástrojem, jak ukázat proměnu daného místa.

Vzhledem k poměrně velké časové náročnosti projektu je dobré jednotlivé činnosti rozdělit do několika kroků a na každý krok dát žákům jasně vymezený čas. Jejich práce tak bude strukturovaná a dílčí úspěchy pomohou udržet motivaci po celou dobu průběhu projektu. U jednotlivých kroků uvádíme minimální dobu, kterou daná fáze vyžaduje, i když vše záleží na konkrétních podmínkách vaší školy (počet zapojených dětí a pedagogů, způsob zařazení projektu do výuky apod.).

Průběh projektu - fáze:
1. Hledání starých fotografií (1 - 2 měsíce)
2. Výběr témat (1 týden)
3. Tvorba nových fotografií (1 měsíc)
4. Zpracování informací a tvorba popisků (1 měsíc)
5. Příprava výstavy (1 měsíc)

Způsoby zapojení projektu do výuky

Záleží na vás a na podmínkách vaší školy, jakou roli bude projekt v celém plánu výuky hrát.

Integrace do předmětů

Náplň projektu je taková, že umožňuje zapojení do více předmětů. To ovšem vyžaduje dobrou spolupráci příslušných pedagogů. V dějepisu žáci vyhledávají staré fotky a informace k nim, v rámci občanské výchovy navštěvují různé instituce, komunikují s úřady (např. o zřízení vývěsky s informacemi o projektu), zúčastní se besedy s pamětníkem, formulují své názory na proměny v obci, případně navrhují změny daného stavu (např. vyčištění místního rybníka). V informačních a komunikačních technologiích skenují a upravují fotografie, případně je vkládají na web. V českém jazyce píší popisky k fotografiím a články o projektu do školního časopisu či místního tisku. V zeměpisu hledají v mapách místa z fotografií, pracují se starými mapami či se seznamují s místopisem obce. V přírodopisu pak řeší proměny krajiny a vztahu člověka k životnímu prostředí. Rozvinout takovouto míru spolupráce je samozřejmě náročné, některé školy však projekt zařadily do ŠVP a jednotlivým činnostem vyhradily skutečné místo v učebním plánu.

Vytvoření speciálního předmětu či kroužku

Tento způsob realizace si zvolila většina zapojených škol, neboť je nejsnáze proveditelný. Vlastní předmět poskytuje dostatečné množství času pro jednotlivé fáze projektu. Jeho nevýhodou je, že se do něj zapojí jen menší počet žáků, dopad projektu potom nemusí být takový. Zároveň leží téměř veškerá práce s projektem na jednom pedagogovi, což může být náročné nejen časově, psychicky i fyzicky, ale zejména je obtížnější získat pro projekt širší podporu od vedení školy, rodičů i obce.

Realizace projektu v rámci jednoho předmětu

I tento způsob je možný, je ovšem časově náročný jak pro učitele, tak pro žáky. Znamená totiž, že v rámci výuky žáci dělají jen určitou část projektu a zbytek musí dělat ve svém volném čase.

Způsoby zapojení žáků

Skupinová práce

Na projektu mohou žáci pracovat ve skupinách - pracovních týmech podle toho, co je nejvíce baví. Někteří žáci radši hledají staré fotografie a komunikují s pamětníky, jiní radši pracují s technikou, další v sobě zase objeví talent na psaní. Je dobré využít různých schopností žáků, ale byla by škoda, kdyby si nevyzkoušeli i ostatní činnosti.

Jinou možností je vytvořit pracovní týmy (2 - 3členné), které budou dělat všechno, budou mít ale na starosti určité téma či určité fotodvojice. Tento způsob je lepší proto, že jsou všichni žáci zapojeni po celou dobu průběhu projektu.

Individuální práce

Jinou možností je pojmout projekt tak, že každý žák by měl vytvořit jednu fotodvojici se vším všudy. Takto většinou pracovaly školy, které projekt zařadily do svého ŠVP. Samozřejmě v jednotlivých krocích žáci diskutují navzájem, ukazují si své práce, společně se radí. Každý je ale zodpovědný za vytvoření jedné své fotodvojice. Tento způsob umožňuje dobře zapojit do projektu celou třídu.

1. Hledání starých fotografií

Prvním krokem je sehnat dostatečné množství zajímavých fotografií z okolí školy a bydliště. Nejprve je dobré zjistit, jak vlastně žáci znají stávající okolí školy. Častým zjištěním bylo, že žáci se ve svém okolí příliš nevyznají, a těžko by tedy mohli poznat, jaká místa staré fotografie zachycují. Můžete se tedy s nimi nejprve vydat do okolí, aby zjistili, jaká zajímavá místa je obklopují a o kterých by chtěli zjistit něco více. Tento krok je vhodné zařadit i tehdy, pokud víte, že se ve vaší obci má něco měnit (stavět nové budovy, rušit staré podniky apod.). Žáci se s místem seznámí, mohou zdokumentovat jeho současnou podobu, najít starší snímky a poté se případně i zapojit do jednání o nové podobě daného místa či aspoň aktuální proměnu zmapovat. Již při prozkoumávání současné podoby okolí školy nechte žáky přemýšlet o možných tématech, která by je zajímala a která z procházky vyplynou.

Vyhledávání starých fotografií je časově poměrně náročné a často je obtížné vyhledat ty pravé zdroje. Proto je důležité již od začátku o projektu informovat rodiče i spoluobčany. Školám se osvědčilo napsat do místních novin či na internet školy nebo obce výzvu spoluobčanům, že hledají staré fotografie obce a okolí.

Je dobré začít s pátráním ve vlastní rodině (pokud žákova rodina z daného místa pochází). Rodinné fotografie jsou zajímavé nejen tím, že často zachycují okamžiky a události, které v archivech nenajdeme, ale i tím, že zprostředkují a prohloubí kontakt dětí s prarodiči či dalšími členy rodiny. Stejně důležité je snažit se oslovit i starousedlíky či jiné pamětníky v obci. Ti kromě vlastních fotek mohou žákům často nabídnout i poutavá vyprávění, a žáci se tak seznámí s historií v jiné než učebnicové podobě. Tito lidé jsou většinou vděční za zájem a rádi předávají své zkušenosti, žáci by tedy neměli narazit na problémy. Vhodným doplněním projektu je také uspořádání besedy s pamětníky či návštěva nějakého místa v obci s dlouholetou tradicí (rodinných podniků, řemeslných dílen apod.).

Nezapomeňte ale ani na archivy, místní úřady či kronikáře. V každé obci se najde takovýto oficiální zdroj fotek i informací. Pro žáky je kontakt s těmito institucemi důležitý, protože nabízí komunikaci jiného druhu. Kromě toho můžete kontakt s úřadem využít pro propagaci projektu a pro domluvu případné spolupráce pro uspořádání výstavy.

Stáří fotografie není rozhodující, důležitá je míra změny oproti dnešnímu stavu, i když čím je fotografie starší, tím více do historie se žáci mohou ponořit. Staré fotografie vždy s žáky oskenujte, abyste je mohli vrátit co nejdříve původnímu majiteli. Digitální podoba fotky je důležitá i pro tisk většího formátu na výstavu. Děti se zároveň naučí pracovat se skenerem a mohou fotografie v digitální podobě ještě upravovat.

2. Výběr témat

Až se vám podaří shromáždit dostatečné množství fotek, je dobré se při jejich výběru zaměřit na nějaké téma. Na minulosti jsou zajímavější události, příběhy a způsob života než jenom podoba jednotlivých ulic či domů. To všechno fotografie odkrývají. Je tedy dobré nechat žáky zvolit si kromě proměn podoby obce i nějaké téma, které je zajímá. Školy zapojené do projektu se zaměřily například na proměny módy, veřejné dopravy či sportu. Pokud chcete, aby měl projekt výraznější environmentální rozměr, pokuste se najít i fotografie míst mimo obci, které zachycují krajinu. Do ní se výrazně promítá dnešní odlišný způsob života i náš vztah k přírodě obecně.

3. Tvorba nových fotografií

Tato část projektu probíhá v terénu a školy se s ní vypořádaly různě. V některých školách, kde je projekt realizován ve speciálním kroužku či předmětu, chodí fotit celá skupinka i s učitelem, jinak žáci pořizují fotky sami, ve svém volném čase. Mohou tak do projektu „vtáhnout" i rodiče či sourozence. Při pořizování nových fotek je důležité snažit se najít co nejpřesněji místo původního záběru. To není vždy jednoduché, pokud se místo zcela změnilo (vyrostly nové domy či byly naopak staré domy zbořeny, zcela se změnila síť komunikací apod.). Žákům ale tato fáze přináší mnohá dobrodružství a nečekané zvraty. Domluvili se například s obyvateli domu, který na staré fotce ještě nestál, a pořídili přesnou novou fotografii z jejich okna.

Pokud tématem proměny není dům či ulice, ale například společenská proměna (podoby sportu, oblečení, technika apod.) není důležité místo záběru, ale naopak obsah. Žáci tedy mohou buď vyfotit podobnou situaci dnes, nebo ji zinscenovat tak, aby nová fotografie vystihovala nejdůležitější rysy dnešní podoby.

4. Zpracování informací a tvorba popisků

K hotovým fotodvojicím je třeba vytvořit popisek, který stručně popíše historii fotografovaného místa, změny, které se udály, a jejich důvody, a neměl by chybět ani vlastní názor žáka na zachycenou změnu. Tato fáze je pro žáky většinou nejtěžší, protože nejsou zvyklí psát takovýto typ textů. Proto je vhodné zařadit tuto práci jako jedno ze slohových cvičení do českého jazyka. Žáci si tak procvičí vyhledávání informací, tvorbu stručného textu a formulaci vlastního názoru.

Žáky můžeme nechat pracovat ve dvojicích či trojicích, aby pro ně úkol nebyl příliš těžký a mohli se seznámit i s jiným pohledem na proměnu místa. Při popisování proměny vedeme žáky k tomu, aby si pozorně všímali i jednotlivých detailů na fotografiích - vývěsních štítů, oblečení lidí, fasád domů, typů aut či jiných dopravních prostředků. Tyto drobnosti nám mohou jednak pomoci s určením stáří fotografie, jednak často vypovídají o dané době více než celkový pohled.

Je vhodné žákům dát nějakou osnovu či kritéria, jak by měl správný popisek vypadat:

  • v úvodu se popíše, co je vůbec na fotografiích (část obce, ulice, funkce stavby či kontext situace)
  • následuje stručný popis historie místa (ale zajímavou, příběhovou formou, bez zbytečných detailů - letopočtů, jmen apod.)
  • důležité je popsat proměnu - ne vždy a každému je zřejmé, co všechno se změnilo
  • na závěr by měl popisek obsahovat nějaké zhodnocení dané proměny

5. Příprava výstavy

Na závěr žáci vyberou nejlepší fotodvojice na výstavu. Záleží na prostředcích vaší školy, jak výstavu pojmete. Doporučujeme domluvit se s místním úřadem, zda by neposkytl vhodné prostory pro uspořádání výstavy, případně nepřispěl financemi na vytištění fotografií. I na tomto kroku (jednání s úřadem) by se měli podílet žáci. Fotografie můžete nechat vytisknout na větší formát na fotografický papír a nalepit je na tvrdý karton, čímž se vytvoří jakási pasparta. Jinou možností je vytisknout fotografie na běžný papír a zalaminovat je, aby se nepoškodily. Popisky vytiskněte a nalepte pod dvojici fotek. Žáci by se měli podílet i na propagaci výstavy a pozvání hostů - nezapomeňte pozvat všechny pamětníky a lidi, kteří vám fotografie poskytli.

Závěrečná reflexe projektu

Během celého projektu je důležité jeho průběh hodnotit, poskytovat žákům zpětnou vazbu. Rozčlenění projektové práce do jednotlivých kroků tomu napomáhá. Nezapomeňte vždy ohodnotit (nejlépe slovně), jak se žáci s jednotlivými fázemi vypořádali, a oceňujte jakýkoli dílčí úspěch. To pomůže udržet žáky motivované. Kromě skupinových diskusí nad dílčími výsledky i průběhem jednotlivých činností můžete projekt uzavřít písemnou formou reflexe projektu, která může tvořit součást výstavy.

Návrhy otázek: Jaká činnost tě bavila nejvíc a proč? Co ses nového naučil/a? Co tě překvapilo/potěšilo/zklamalo? Co bys nyní udělal/a jinak? Čím jsi prospěl týmu? Líbí se ti více obec na starých fotkách či dnes a proč?

Doporučujeme také nechat žáky napsat úvahu o proměnách obce, v které shrnou své postřehy a názory z průběhu projektu.

Několik tipů na závěr:

  • důležitá je propagace projektu od jeho začátku - téma je pro veřejnost zajímavé, využijte obecní nástěnky a místní tisk k výzvě o poskytnutí starých fotografií a informování o průběhu projektu
  • uspořádejte besedu s pamětníkem či nějakým jiným zajímavým člověkem z obce
  • vyhledejte místního kronikáře, může vám poskytnout zajímavé fotografie i informace
  • pokuste se navázat spolupráci s místním tiskem a otiskujte v něm hotové fotodvojice (nám se velmi vydařila spolupráce s Pražským deníkem - každý týden v rubrice Čtenáři sobě vycházela jedna fotodvojice s popiskem; deník vychází v regionálních vydáních po celé ČR)
  • umisťujte vybrané fotodvojice na web školy, pomohou vám s propagací projektu

 

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
41.99 kB
PDF
Krajina za školou očima pedagoga
pdf
28.32 kB
PDF
Rozhovor s paní učitelkou z projektu
zip
3.81 MB
Archiv
Ukázky pracovních listů k projektu Krajina za školou

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Petra Šebešová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Environmentální výchova
  • Vztah člověka k prostředí

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová, Individuální

Organizace prostorová:

Školní třída, Učebna v přírodě, Exkurze

Nutné pomůcky:

Fotoaparáty (nejlépe digitální), skener, prostor a pomůcky na uspořádání výstavy