Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Nová příručka ke studiu didaktiky dějepisu
Odborný článek

Nová příručka ke studiu didaktiky dějepisu

18. 2. 2010 Základní vzdělávání
Autor
Dagmar Hudecová

Anotace

Článek informuje o publikaci Příručka ke studiu didaktiky dějepisu D. Labischové a B. Gracové. Jedná se o ucelené moderní didaktické dílo zohledňující inovativní přístupy ve vzdělávání.

V roce 2008 vydala Filozofická fakulta Ostravské univerzity Příručku ke studiu didaktiky dějepisu autorek D. Labischové a B. Gracové.[1] Ačkoli je určena především studentkám a studentům připravujícím se na pedagogickou dráhu vyučujících dějepisu, může dobře posloužit i učitelům usilujícím o modernizaci vlastní výuky.

Poslední ucelené dílo věnované didaktice dějepisu vzniklo z pera prof. V. Čapka koncem 80. let a je výrazně poznamenáno marxistickým pojetím dějin a celkovým duchem tehdejší doby. Pro potřeby současné dějepisné výuky je málo použitelné. Mezeru se snažily vyplnit publikace vydávané Asociací učitelů dějepisu ČR (ASUD)[2]. Ty se pokoušely hledat odpovědi na palčivé otázky především praktické výuky, ať už podněty z dějin didaktiky dějepisu nebo za přispění učitelské a odborné veřejnosti. Pro potřeby studentů pak vznikaly na jednotlivých fakultách připravujících učitele dějepisu drobnější práce, které měly usnadnit přípravu studentů ke zkouškám z didaktiky dějepisu.[3] Ucelenější dílo však nevzniklo. Příručka obou autorek tak významně vyplňuje mezeru v literatuře didaktiky dějepisu.

Její obsah je rozdělen do 40 krátkých kapitol a je funkčně doplněn 21 přílohami. Učitel dějepisu v praxi jistě přistoupí k četbě příručky výběrově a soustředí se na kapitoly, které obsahují nové pohledy na dějepisné vyučování a inspirativní inovativní metody. Jistě ho zaujmou kapitoly o současných trendech v dějepisném vyučování, výuce dějepisu v zahraničí a o současných cílech dějepisné výuky, které mu pomohou zorientovat se v dnešním pojetí školního dějepisu. Pojednání o dějepisném kurikulu a obsahu dějepisného vyučování mu usnadní pochopení uspořádání učiva a jeho výběr. Kapitoly o učebnicích dějepisu pomohou lépe pochopit charakter dějepisných učebnic i jejich hodnocení, které následně využije při výběru učebnic pro vlastní vyučování.

Pro učitele zvlášť zajímavá je část věnovaná formám a konkrétním metodám dějepisného vyučování. Tomu je věnována podstatná část příručky (18 kapitol). Učitel zde najde konkrétní náměty pro práci s písemným materiálem (písemnými prameny i literaturou odbornou, populárně naučnou, memoárovou, literaturou faktu atd.), s hmotnými trojrozměrnými prameny, jejichž využití v dějepisném vyučování bylo u nás dosud málo frekventované, s ústními prameny (oral history), s médii vizuálními (fotografie, historická karikatura, plakát, komiks), grafickými (mapa, časová osa, statistický kartograf) i auditivními a audiovizuálními (hudba, píseň, televize, film). Nechybějí ani náměty na využití moderních technologií ve výuce dějepisu, jako je např. CD-ROM či internet, včetně upozornění na úskalí, která využívání těchto technologií s sebou nese. V části věnované vyučovacím formám je vedle tradičních forem (individuální, skupinové, hromadné vyučování) zvlášť zdůrazněno projektové vyučování a jeho význam pro rozvíjení interdisciplinárních vazeb.

Inspirativní pro učitele jsou jistě moderní způsoby prezentace výsledků výuky, kterými nejsou míněny jen klasické způsoby zkoušení žáků, ale i diskuze, referáty, odborné práce, vytváření modelů a mentálních map. Samostatná kapitola je věnována didaktickým testům, které se v současnosti stále častěji prosazují i ve společenskovědním vzdělávání.

Závěrečné kapitoly se zabývají rolí výzkumu v didaktice dějepisu a prezentací některých jeho výsledků. Výzkumu etnických stereotypů ve vědomí studující mládeže se autorky věnují dlouhodobě. Seznámení se s výsledky tohoto výzkumu umožňuje učiteli dějepisu kvalifikovaný vhled do dané problematiky i do vědomí současné mládeže. Poslední tři kapitoly se zabývají aktuálními tématy – evropskou dimenzí ve výuce dějepisu, genderovou tematikou a evergreenem dějepisného vyučování, jímž je tematika regionálních dějin.

Příručka je doplněna pětistránkovým seznamem literatury, v němž lze vyhledat další české i zahraniční tituly k didaktice dějepisu i k širší vzdělávací tematice.

Text příručky je přehledně zpracován. Orientaci v textu usnadňují grafické ikony označující vstup autora do textu, příklad, pojmy k zapamatování, literaturu, kontrolní otázky, úkoly a náměty pro seminární úkoly (které jsou určené samozřejmě především pro studenty) a část pro zájemce s rozšiřujícím textem.

Příručka je dobrým materiálem pro další vzdělávání učitelů, kteří mají zájem o hlubší vhled do tematiky a o náměty pro zkvalitnění vlastní práce. Poněkud problematické je její zakoupení, protože není distribuována v běžné knižní síti. Je však možné ji objednat v prodejně skript Ostravské univerzity (prodejna.skript@OSU.cz, tel. 597 091 034) za cenu 245 Kč nebo se lze poptat po jejím zapůjčení v některé knihovně.

 


[1] LABISCHOVÁ, Denisa, GRACOVÁ, Blažena: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu, Ostrava : FFOU 2008, 276 s., ISBN 978–80–7368–584–3.

[2] RŮŽIČKOVÁ, J. Z odkazu metodiky a didaktiky dějepisu předchozích desetiletí (1997); Dějepis ve škole (1998); Dějepis po škole (1999); Historikové a přírodovědci školnímu dějepisu (2000); Oživené myšlenky (2001); Dějepis ve škole II. (2002); K problémům světa ve 20. století (2003); KUNSTOVÁ, E. a kolektiv: Samostatné práce v dějepise (2005), Náměty ke zpracování ŠVP dějepisu I. a II. (2006 a 2007); Mezipředmětové vztahy v dějepise (2009).

[3] Např. JULÍNEK, S. Úvod do teorie a praxe výuky dějepisu, Brno : PF MU, 1995; JÍLEK, T. a kol. Vybrané kapitoly z didaktiky dějepisu I., II., Plzeň : FPE ZČU 1994, 1996.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Dagmar Hudecová

Hodnocení od uživatelů

Aleš Franc
18. 2. 2010, 13:28
Podobně laděné příspěvky, které odkazují na nově se objevivší učebnice,učební texty a další pomocné výukové materiály, považuji za nesmírně žádoucí a potřebné, neboť se učitelům pomáhají orientovat v současnosti takřka bezbřehé tiskem vydávané produkci nejrůznějších materiálů často pochybné kvality. Myslím si, že i sami učitelé by se měli podělit s ostatními kolegy o praktické zkušenosti s používanými výukovými materiály (učebnice a učební texty, pracovní sešity a listy, výuková DVD a CD apod.) Jen takto se širší odborná veřejnost dozví o kvalitních a osvědčených, příp. naopak o těch méně kvalitních a osvědčených materiálech.
Iva Dvořka
24. 2. 2010, 18:30
Příručka D. Labischové a B. Gracové je bezesporu užitečná, obzvláště pro "předrevoluční" učitele.Po ruce by ji měl mít asi každý učitel dějepisu.
Na dělení se o materiály po internetu moc nevěřím. Každému vyhovuje něco jiného a mnohé zkušenosti je třeba uvést do kontextu, okomentovat je. Ledacos nefunguje pro všechny třídy, které sami učíme. Řadu materiálů připravujeme pro konkrétní skupiny a přenositelnost je mnohdy problematická. A myslím, že je dobře, že není obecně platná "kuchařka" - nutí nás to přemýšlet a jít dál.
Aleš Franc
8. 3. 2010, 17:51
Myslím, že i leckteří "porevoluční" učitelé by v té příručce našli mnoho zajímavého a užitečného pro svou výuku. Jinak nikoho nelze nutit, aby se podělil o své zkušenosti s používáním konkrétních materiálů, ale sám za sebe můžu říci, že se rád "pochlubím" tím, co se mi povedlo či vydařilo. Určitě nelze paušalizovat či zevšeobecňovat, co se týká využití výukových materiálů, to si každý plně uvědomuje, ale lze se inspirovat či přejímat, nejen otrocky kopírovat, i když nepochybně se najde určité procento učitelů, kteří takto rádi a ochotně postupují. A třeba ASUD po takto pojatých "kuchařkách", tj. podrobných návodech, jak určité historické období nebo téma učit, volá.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Didaktika