Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > > > > > > > > >

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > > > > > > > > > > Osobní vzdělávací prostředí – jak posílit...

Osobní vzdělávací prostředí – jak posílit digitální kompetence a autonomii žáků

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
V rámci aplikovaného projektu Katedry informačních studií a knihovnictví podpořeného TA ČR vzniká program na rozvoj informační gramotnosti na středních školách OnLife. Když jsme se v projektu ptali učitelů na důležitost kompetencí žáků v rámci informační gramotnosti, mezi pomyslnými „vítězi“ byla schopnost učit se samostatně. Tedy tak, aby žáci po dokončení střední školy autonomně pokračovali ve svém učení a rozvoji. Jak toho dosáhnout?

Článek vznikl jako součást řešení projektu Platforma pro transfer znalostí: informační gramotnost pro středoškoláky v otevřeném mash-up virtuálním učebním prostředí (TIGUP) podpořeného TA ČR – kód projektu TL02000040. Web: https://kisk.phil.muni.cz/onlife.

Z výpovědí učitelů vyplynulo, že aktivity, které by k získání autonomie vedly, jsou za současných podmínek jen těžko realizovatelné. Těžko představitelné bylo pro učitele (v době tázání) online vzdělávání žáků, málo si uměli představit vzájemné hodnocení mezi žáky. I přes konstruktivistické metody výuky je v centru vzdělávání učitel, který si ponechává zodpovědnost za učení žáků.

Na jaře letošního roku jsme si ale mohli vyzkoušet situaci, která v tomto tématu prověřila jak žáky, tak učitele. Jsme nyní o krok dále? Připravíme středoškoláky nejen na krizové situace, ale do dalšího života, ve kterém se budou vzdělávat možná převážně online?

Jednou z možností, jak tak činit, může být prostřednictvím osobního vzdělávacího prostředí. Tj. prostředí, které se skládá z nástrojů, zdrojů a lidí, kteří ke kontinuálnímu rozvoji pomáhají. Takové prostředí je potřeba pěstovat, udržovat proměňovat. Právě s tímto mohou učitelé pomáhat i ve stávajícím systému – ve škole i v distanční výuce. Dále nabízíme několik (orientačních) bodů a tipů.

Osobní vzdělávací plán. Plánování cílů výuky, obsahu a prostředků je činností učitele. Ta bývá většinou žákům skryta, odkrývá se jim jen ve svých realizacích ve výuce. Pokud se však mají žáci naučit plánovat své učení i samostatně, možná bychom tento přístup mohli přehodnotit. S žáky můžeme vytvořit vzdělávací plán, který vychází z daltonské pedagogiky a sebeřízeného učení.

Jak ho dostat do výuky? Žáci si mohou zkusit sestavit plán pololetí, který společně revidujete. To znamená, že s žáky proberete, co a jakým způsobem se budou učit, odkryjete jim tak vlastní plány, které mohou následovat. Můžete takto vytvořit plán jediné hodiny, která bude spojena se samostatnou prací naplněním plánu. V neposlední řadě je možné tvořit vzdělávací plány na zájmová témata žáků. Nabídněte žákům možnost konzultace jejich plánů.

Řízení času a úkolů. S plánem souvisí řízení času a úkolů. To znamená nesamozřejmou schopnost rozdělovat úkoly do malých kroků a plnit je. Žákům můžete představit nástroje jako Google Keep, Trello, které s vámi mohou sdílet. Podobně pak plánování času jejich plnění a odhadování času, které úkoly zaberou. V neposlední řadě zaznamenávání plnění, které má vliv na pocit úspěšnosti z odvedené a dokončené práce. Báječné je, pokud může učitel představit i vlastní postup a nástroje.

Jak ho dostat do výuky? Proberte úkoly a čas plnění v rámci sestavování plánu. Chtějte po žácích, aby si rozdělovali a plánovali úkoly, které jim zadáte. Ukažte žákům svůj plánovač a kalendář. Trello se dá používat i s dětmi, středoškoláci to zvládnou jistě také.

Přísun informací. Velmi zajímavým momentem v rozhovorech s žáky bylo to, jak vnímají informační zdroje v kontextu práce učitele. Někteří popisují svého učitele jako „vyhledávač“. Někteří jako „takový odrazový můstek“. Představa toho, že děti přilepené na obrazovky svých telefonů mají ke všem informacím přístup, je stereotypní a lichá. Učitel má významnou roli „uvaděče“ do online komunity tvořené odborníky a zdroji, na které se teprve díky učiteli mohou napojit.

Jak ho dostat do výuky? Velký význam má ve výuce zdroje ukazovat – v prezentaci či na jejím konci, ukazováním stránek na internetu. Dáváme tak najevo, že informace nejsou jen „v hlavě učitele“, že učitel není chodící encyklopedií ani Wikipedií, ale že sám prochází procesem informovaného učení, učení na základě zdrojů informací. Podpoříte tak také rozvoje praxe odkazování zdrojů. Zadejte vyhledání zdrojů, ale také třeba profilů odborníků a institucí na sociálních sítích v rámci úkolu.

Vhodné je nejen ukázat, z čeho jste čerpali, ale také ukazovat, jak si zajišťujete kontinuální přísun informací. Tedy nejen vyhledávání, ale také automatická agregace zdrojů například sledováním profilu na sociálních sítích či odběrem novinek ze stránek, které se vztahují k tématu, oboru, profesi.

Tvorba. Tvorba je nejvyšším stupněm Bloomovy taxonomie. Jak to souvisí s osobním vzdělávacím prostředím? Tvořte s žáky v nástrojích, které jsou aktuální. Tužka a papír je jeden z nástrojů, ale pro kompetence k tvorbě v současném světě nestačí.

Jak dostat tvorbu v osobním vzdělávacím prostředí do výuky? Zadejte žákům úkol s využitím nástrojů na myšlenkové mapy (xMind, Coggle), nebo v kolaborativních nástrojích (Miro, Kialo) a textových či poznámkových editorech (Google Docs, Google Keep). Ukažte žákům například svou mapu vyučovací hodiny v Coggle nebo prostředí pro spolupráci mezi vámi a kolegy.

Spolupráce. Z rozhovorů vyplynulo, že žáci se poměrně rádi učí společně. Některé týmové úkoly jim však přijdou nesmyslně zadané. Setkají se osobně v počtu dvou či tří, ve větším počtu ale spíše spolupracují online. Pro žáky by proto mohlo být vhodné, aby již týmové zadání počítalo s online spoluprací. Za prvé, aby doporučovalo vhodné nástroje, za druhé, aby vysvětlovalo, v čem je smysl spolupráce a jak má být naplněn. Je v rozdělení vyhledávání zdrojů? Ve společném brainstormingu? Tyto kroky je nutné promyslet také proto, že se žáci velmi negativně vyjadřují o týmových úkolech volně zadaných tak, že slovy žáků „někdo jen veze“. Požadovat tedy například můžete to, aby vám kromě výsledného úkolu žáci zaslali také samostatnou přípravu např. v Google Docs (kde můžete vidět historii revizí). Efektivní online spolupráce včetně znalosti nástrojů je nepostradatelná jak na vysoké škole, tak v pracovním prostředí.

Nástroje vhodné pro online spolupráci a úkoly jsou například již zmiňované Miro, Coggle, Google Docs, Google Keep. U všech je možné vidět, kdo co vytvořil.

Zpětná vazba a komentáře k procesu a výstupům učení. Zpětná vazba je značně upozaděnou součástí procesu práce s informacemi a učení, na kterou někdy zkrátka „nezbývá čas“. Zpětná vazba není statická, věc, tečka na konci. Je to aktivita, proces, pohyb mezi minulým a budoucím. Schopnost pracovat se zpětnou vazbou je pro autonomní učení nezbytné – nemám-li sebehodnocení, nemám komentář od okolí nebo jej neumím interpretovat, pak těžko volím další vhodné kroky. Zpětná vazba je také důležitou součástí spolupráce.

Jak dostat zpětnou vazbu do výuky? Chtějte po žácích, aby k úkolům připojili krátké sebehodnocení, nabídněte jim strukturu. Reagujte svým komentáře na jejich sebehodnocení. Naplánujte v rámci svého předmětu úkol se vzájemným hodnocením. Opět žákům nabídněte strukturu. Ukažte žákům nástroje, které poskytují zpětnou vazbu, ať už automatickou, nebo díky umělé inteligenci (např. Grammarly). Přemýšlejte o využití digitálních portfolií ve výuce, která jsou pro práci se zpětnou vazbou a sledování pokroku velmi dobrými nástroji, které mají jen těžko konkurenci.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek