Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Mé tělo na scéně - co vše řekne? - Nábytek
Odborný článek

Mé tělo na scéně - co vše řekne? - Nábytek

18. 11. 2010 Základní vzdělávání
Autor
Bc. Alena Skuhrovcová

Anotace

Lekce dramatické výchovy zaměřená na téma vyjádření tvaru tělem, tělo na scéně, jeho tvar a význam. Během lekce se pokusí žáci svým tělem ztvárnit různý nábytek - nejprve jednotlivě, pak ve spolupráci a v závěru v celé skupině. Jednotlivé kusy nábytku v lekci nabývají osobností a příběhů. Tuto příběhovou linii je možno více rozvést, v této lekci je spíše upozaděna. Na závěr se žáci pokusí vytvářet „nábytkovou scénografii“, která dovede budit určitou náladu či pocit.

Cíl

Cílem příspěvku je uvést praktickou ukázku práce s neživým předmětem jako inspiraci k pohybovému vyjádření.

Téma lekce: Vyjádření tvaru tělem, tělo na scéně, jeho tvar a význam.

Cíle lekce:

  • Účastníci si vyzkoušejí, jakým způsobem lze tělesně znázornit neživé věci (část A).

  • Účastníci tvořivě tento způsob použijí k utvoření krátkého obrazu (část B).

  • Účastníci si všimnou detailů scény, zkusí si je proměnit tak, aby na scéně vyjadřovaly určitou náladu (část C).

Délka lekce: 1,75 hod (i s přípravami a prodlevami mezi aktivitami)

Účastníci: Lekce je vhodná pro žáky, kteří již mají zkušenost s dramatickou výchovou, nemají strach tvořit, pracovat s tělem, skupina dobře funguje. Lekce je stavěná pro 12 žáků.

Poznámka: Lze pracovat s různými neživými předměty. Tématika nábytku byla zvolena proto, že díky ní je možno na konci lekce vytvořit scénu s určitým charakterem. Jde zde tedy ještě o přesah do divadelní práce: nejenže dovedeme svým tělem vyjádřit tvar a náladu, ale je možné podobným způsobem pracovat i v divadelní praxi, ať už budeme mít nábytek na scéně reálný, nebo vytvořený ze svých těl.

 

Část A) Židlička

Cíl: Účastníci si vyzkoušejí, jakým způsobem lze tělesně znázornit neživé věci.

Délka: 35 min

Potřeby: Připravené popisky židlí, tužky, pastelky, papíry A4.

Forma: Účastníci pracují většinou individuálně, hledají si své osobité vyjádření, posléze společná diskuze o prožitcích.

První část chce navnadit, zainteresovat do tématu. Začíná vcelku jednoduchým cvičením, při kterém si účastníci uvědomí, jakými různými prostředky vlastního těla je možno znázornit naši představu. Je nutné, aby byli pohybově uvolnění, nebáli se tvořit. (Pokud nejsou, doporučuji zařadit pohybovou hru či krátkou rozcvičku.) Druhé cvičení má pak za úkol zjistit, jak tvar, který naše tělo vytvoří, může přečíst divák. A ve třetí části pak prozkoumáme, jestli se nám dařilo naši představu tělem znázornit tak jasně, aby měl divák představu podobnou. Zjišťujeme, jestli je rozdíl mezi vnímáním toho jedince, který tvaruje své tělo, a toho, kdo tvar těla pozoruje zpovzdálí. Tato část rozvíjí uvědomování si tvaru vlastního těla v konfrontaci s tím, co vidí divák. Podporuje pohybovou kreativitu a schopnost uvědomit si, jak moje představa ovlivní tvar těla a jak tvar těla navozuje určitou představu. První část lekce je v individuální rovině proto, aby si účastníci uvědomili možnosti svého těla, prožili si je a mohli tyto možnosti využít ve spolupráci s ostatními v následujících částech lekce.

  • Proměny

Cíl: Rozhýbání těla, probuzení představivosti

Délka: 5 min

Pohyb po prostoru, na cinknutí štronzo v pozici, ve které jsem. Lektor řekne, v co se účastníci proměňují, a jejich úkolem je se jedním pohybem z pozice, ve které stojí, proměnit. Proměna probíhá během počítání do tří, následně znovu cinknutí – štronzo. Ve štronzu se mohou poočku podívat na ostatní a jejich tvary. Následuje uvolnění a další pohyb po prostoru.

Slova: Stůl, lžíce, nůžky, věšák, skříň, křeslo, lehátko, žebřík, zrcadlo, umyvadlo.

  • Židlička

Cíl: Zkusit si převod z očního vjemu do pojmenování a popisu, z vnitřního pocitu do pojmenování a naopak z pojmenování do tvaru.

Délka: 2krát 10 min

První cvičení pokračuje, přechází ve druhé. Další slovo, které lektor uvede, je židle. To pak provede znovu - úkolem je, aby účastníci vytvořili jinou židli, než jakou měli prve. Jejich úkolem je nyní chvíli ve své pozici vytrvat a uvědomit si, jaká jsou židle, v jakém prostoru stojí, jaký má jejich židle charakter a kdo ji vlastní, kdo na ní naposledy seděl... Uvolnění, znovu pohyb po prostoru, znovu se mají postavit do židle – ale jiné. A nyní přichází další aktivita.

1. Kolo: Jedna polovina „židliček“ zůstává v prostoru (1. skupina), druhá část (2. skupina) dostane soubor kartiček s různými popisy židlí - sedátek (viz níže). Poté, co si přečtou kartičky, pokusí se ke každé židličce přiřadit  jeden popis, který jim k dané „židličce“ nejvíce sedí. Neříkají to nahlas, aby to 1. skupina neslyšela. Pokud jim pro nějakou ze židlí ani jeden popis na kartičkách nevyhovuje, mohou si dopsat sami.

Popisy židlí:

  • kovová židle, zdobená, v prodejně nábytku určeného pro zahradu, majestátní, rozložitá;

  • jednoduchá polstrovaná židle u kuchyňského stolu, pokreslená voskovkou, dřevěná;

  • bílá koženkou potažená židle s kovovou konstrukcí v nemocnici;

  • pohodlná, dřevěná, prosezená ševcovská trojnožka;

  • dřevěná židle na půdě, bez jedné nohy;

  • černá židle z tvrdého plastu na výstavě soudobého designu;

  • židle na zámku, nedávno restaurovaná, vyřezávaná, zdobená, s opěradly;
  • vysoká barová kovová židle s jednou nohou a koženkovým sedátkem.

Po přiřazení popisů dostane 1. skupina - „židličky“ za úkol zkusit si představit, kde jsou, jak vypadají, jak se cítí, kdo na nich naposled seděl apod. Pokud už mají představu, mohou uvolnit pozici, každý nyní sepíše své odpovědi na papír. Mohou i svoji židli, kterou představovali, namalovat (tak jak si ji představovali)... Podepsat.

Každý ze 2. skupiny si během toho, co pracuje 1. skupina, vybere jednu osobu z 1. skupiny. Podle popisu, který jí se skupinou vybrali, má na jiný papír napsat, jak se tato židle cítí, kdo na ní naposled seděl, jak je stará apod. Také sem napíše jméno osoby, která židli představovala.

Vybereme kartičky s popisy židlí i jednotlivé lístky, které žáci psali.

2. kolo: Následně se skupiny vymění. 1. skupina, která byla židlemi, se nyní stane designéry. Každý z nich dostane popis jedné židle. Jde o popisy židlí vybrané v první části 2. skupinou (ale o tom 1. ani 2. skupina neví). 1. skupina má nyní za úkol podle těchto popisů vytvarovat židli z těl 2. skupiny (z každého jednu). Mohou je instruovat slovně i tvarovat, jen by neměli hlasem prozradit nic z popisu, který dostali. Když v místnosti stojí nových 6 židlí, dostanou obě skupiny znovu za úkol sepsat, o jakou jde židli, kdo na ní naposled seděl, jak se židle cítí, kde je, z jakého je materiálu, co se s ní dělo v poslední době. Je možné nakreslit, na co si stěžuje.

Výsledkem je to, že nyní máme od každé skupiny popisy židlí, kterými byli, a popisy židlí, které určili nebo vytvarovali. Takže je možné vytvořit vždy z každého kola dvojici popisů, které k sobě patří. Dám příklad: Židle, kterou byla a popisovala Maruška, tak k té Dan v 1. kole přiřadil popis: pohodlná, dřevěná, prosezená ševcovská trojnožka a tuto trojnožku také popsal. Tyto dva popisy patří k sobě.

Teď máme dvojice, které vzniky v jednotlivých kolech. My však můžeme vytvářet čtveřice. Ševcovská trojnožka se nám neobjevila pouze v prvním kole, ale i ve druhém, kdy o ní vznikly také 2 popisy.

Takže k prvním dvěma popisům se ještě přidá popis designéra Honzy, který dostal ve 2. kole za úkol vytvarovat  pohodlnou, dřevěnou, prosezenou ševcovskou trojnožku. A následně i popis Markéty, která se pod Honzovým tvarováním stala nějakou židlí, kterou měla popsat.

  • Vědecké bádání

Cíl: Zkusit srovnat popisy, které byly zaznamenány, uvědomit si odlišnosti a shody subjektivního prožitku a objektivního vjemu.

Délka: 10 min

Účastníci se stávají vědci a chtějí zkoumat vzorky. Diskuze v kroužku. Otázky: Byl odlišný pocit židle od reálného vzezření židle? Byly odlišné židle v prvním a v druhém kole? Byly v něčem shodné? Proč? Co mohlo diváka zmást? Uvědomili jste si během tohoto cvičení něco důležitého?

 

Část B) Tvoříme nábytek a scénografii ze svých těl

Cíl: Účastníci dovedou ve spolupráci tento způsob použít k utvoření krátkého obrazu.

Délka: 33 min

Potřeby: Obrázky interiéru, nábytku.

Forma: Spolupráce ve dvojicích, posléze v celé skupině.

Druhá část rozšiřuje pole působnosti, nabízí větší množství prostředků. Využití partnera pro stavbu tvaru, možnost pohybového vyjádření (už nejen pozice, ale i pohyb) a větší šíři zobrazovaného nábytku (nejen sedací nábytek). Dále nabízí obrazovou inspiraci pro tvorbu. Sled těchto cvičení má za úkol udělat postupné kroky k tomu, aby skupina dokázala vytvořit společný obraz. Tedy nejprve inspirace, pak dovednost vytvořit tvar z více těl a nakonec hledání jednoduché možnosti k vyjádření jeho pohybu. Pohyb je silně omezený (jde o nábytek), ale přesto zde být může. Tato omezenost je výhodou, učí úspornosti, se kterou lze něco znázornit, učí jednoduchosti. Zvýrazňuje detail, který může být naprosto klíčový pro kompozici scény.

Tato cvičení tedy nastíní prostředky, které účastníci využijí v další části: tvar těla, pohyb, partnerství. Nejprve jde o cvičení ve dvojicích s tvarovým a pohybovým vyjádřením a následuje práce celé skupiny, kdy vytvářejí interiér bytu.

  • Navnadění:

Cíl: Inspirace pro tvorbu.

Délka: 4 min

Účastníci procházejí výstavku obrázků s různým nábytkem a interiéry bytu.

  • Tvar z více těl:

Cíl: Vyzkoušet si vytvořit tvar ve dvojici – tedy z více těl.

Délka: 10 min příprava + 3 min ukázky

Po prohlédnutí si každý najde dvojici. Stávají se nyní řemeslníky, vyberou společně 2 druhy nábytku, které jsou na obrázcích, jedenkrát z toho skříň. Jejich úkolem je utvořit vybraný nábytek z vlastních těl. U skříně by pohybem měli znázornit možnost otevírání. Lze zadat, aby si vytvořili několik způsobů otevírání. Dvojice ukazují své výtvory, ostatní hádají, který nábytek z vystavených obrázků by to mohl být.

  • Prohlídka scénografií:

Cíl: Vytvořit si představu, jak může působit scéna.

Délka: 5 min

Sezvěte všechny ke knížce, ve které jsou obrázky různých divadelních scén (vhodná je kniha Česká scénografie XX. století), na kterých je nějaký nábytek. Účastníci mají za úkol zkusit říci, jaký pocit v nich jednotlivé obrázky vyvolávají. (Záměrně volíme obrázky různorodých scén s osobitým rázem a jistým emočním nábojem.)

  • Obraz

Cíl: Utvořit společný obraz.

Délka: 10 min

Nyní je úkolem účastníků vytvořit obraz, kdy nějaká osoba přichází domů z práce. Skupina má postavit scénu z nábytku – tedy byt, kam postava přichází. Může vybrat již připravený nábytek nebo vymyslet jiný. Příchozí svým chováním k nábytku přesně divákovi vymezí, o jaký nábytek jde. Do scény by se měli zapojit všichni, je dovoleno utvořit libovolný interiér i libovolné prvky v něm, podmínkou je, aby jejich použití (tj. zapnout rádio, sednout si na pohovku, otevřít skříň...) bylo po příchodu reálné bez delších časových prodlev.

Pracujte opět ve dvou skupinách, každá skupina si připraví jeden interiér, do něhož vstoupí jeden ze druhé skupiny.

 

Část C: Na scéně

Cíl: Účastníci si všimnou jednotlivostí obrazů, zkusí si je proměnit tak, aby vyjadřovaly určitou náladu.

Délka: 30 min

Potřeby: Papír na reflexi, fixy.

Forma: Spolupráce ve skupině.

Poslední část posunuje celou práci do nového světla, dodává ke tvaru, na němž jsme dosud pracovali, i charakter. Přesunujeme se na divadelní scénu, která umožňuje tvarovou nadsázku a tím uvolňuje další mantinel. Úkolem posledního cvičení je vyzkoušet si, jak detaily tvaru ovlivňují atmosféru, jak různorodě může působit rozestavení prvků na scéně, jejich tvar nebo velikost i přesto, že jsou v jádru pořád stejným nábytkem.

  • Obraz v proměně

Cíl: Hledat způsoby jak se jimi vytvořená scéna může na divadle proměnit aby vyjádřila určitou atmosféru.

Délka: 20 min

Toto cvičení je již pro schopnější a zdatnější skupinu.

Tento obraz, který účastníci sehráli, nyní zkusíme přenést na divadelní jeviště. Vyzkouší si, jak lze stejnou scénu upravit tak, aby vyjadřovala nějakou náladu, nějaké téma. Jeden z každé skupiny vždy půjde na čas za dveře a skupiny si připraví stejnou scénu, ale v určité zadané náladě. Je možno změnit barvu oděvu, postavení těla i jeho tonus, charakter pohybu, rozestavění nábytku v prostoru. Jen bychom měli nadále připomínat původní tvar a původní nábytek. Za dveřmi se střídáme. Příchozí, když přijde a vyzkouší si byt, zkusí popsat, co se změnilo od původního obrazu, co je odlišné. Zkusí říci, jaký pocit to na něm zanechalo, jaké téma by mohlo být a proč. Je vhodné role jednotlivých nábytků měnit, aby člověk nemusel pořád dělat jednu skříň, ale zkusil si i něco jiného.

 

Témata, nálady:

  • rozbitost, úpadek života, narušenost řádu;

  • naprostá pečlivost, pořádek, přesnost;

  • malý člověk v obřím světě, hrozivost tohoto světa, který na něj dopadá;

  • příjemný klid, letní pohoda, svoboda;

  • vzrušení, očekávání - strach z něčeho.

 

Reflexe

Délka: 10 min

Na papíru napsané postupné body celé hodiny. Každý se může graficky vyjádřit k jednotlivým částem.

Úkoly:

Udělejte plus tam, kde vás to nejvíce bavilo, můžete připsat co přesně.

Udělejte hvězdičku tam, kde jste se něco dozvěděli, kdy jste zaznamenali nějakou zajímavou, novou zkušenost, a zkuste ji krátce vyjádřit.

Udělejte mínus tam, kde jste se nudili.

Diskuze, rozbor mínusů, rozbor zkušeností.

 

Shrnutí, konec

Délka: 3 min

Shrnutí toho, co si odnášejí, co si odnáším já, poděkování. A nakonec je možné udělat si jednu společnou židli v kruhu. Vytvořit těsný kruh bokem do středu kruhu a všichni si naráz sednou.

Reflexe

Lekce je postavená dosti staticky, chybí jí pohybovější části. Je nutno s tím počítat, popř. lekci rozpůlit na dvě části či doplnit nějakou větší pohybovou aktivitou. Prezentace se mohou snadno protáhnout, proto je vhodné dynamičtější vedení.

Je celkem obtížné zorganizovat část s kreslením a popisováním židlí, speciálně tato část může být pro účastníky dlouhá.

V realizované lekci byl trochu na obtíž pojem židle, jako vhodnější bych volila sedátko či sedací nábytek, aby bylo možno si opravdu představit různorodou nabídku.

Literatura a použité zdroje

[1] – PTÁČKOVÁ, Věra. Česká scénografie XX. století. 1. vydání. Praha : Odeon, 1982. 363 s.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Bc. Alena Skuhrovcová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
18. 11. 2010
Scénář lekce nabízí škálu variant, jak spojit činnosti s prožitkem. Úvodní části lekce může s úspěchem využít i méně zkušený učitel.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co druzí lidé myslí, říkají a dělají

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Kreativita
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Sebepoznání a sebepojetí
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Komunikace

Mezioborove presahy:

  • Speciální vzdělávání - těžké mentální postižení
  • Výtvarná výchova

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Specializovaná učebna

Nutné pomůcky:

obrázky různorodého nábytku, popisy židlí, fixy, balicí papír