Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Jak můžeme pomoci aneb Adopce na dálku
Odborný článek

Jak můžeme pomoci aneb Adopce na dálku

23. 2. 2009 Základní vzdělávání
Autor
Zuzana Fojtíková
Spoluautor
Halina Suková

Anotace

Článek popisuje projekt Základní školy Petřiny–sever, která se zapojila do akce Adopce na dálku® Arcidiecézní charity Praha.

Základní škola Petřiny-sever, škola s rozšířenou výukou výtvarné výchovy a uměleckých řemesel v Praze 6, se již osmým rokem zapojuje do projektu Adopce na dálku® Arcidiecézní charity Praha.

„S myšlenkou pomoci přišly na začátku samy děti - šesťáci," vzpomíná učitelka češtiny a výtvarné výchovy Halka Suková. Nápad žáků se jí tehdy moc líbil. Nejprve začali společně vybírat mezi organizacemi, které sponzorují děti v rozvojových zemích. Pak se také u táboráku na zahradě školy sešli s rodiči. Domluvili se, že „do toho půjdou" a nakonec vybrali k adopci indického chlapce. „Důležité je jednotlivé kroky s dětmi konzultovat, aby neměly pocit, že všechno zařídí učitel a oni k tomu přijdou jako slepí k houslím," vysvětluje paní učitelka.

Co je vlastně adopce na dálku?

Je to sponzorování studia dítěte v některé z rozvojových zemí. Cena adopce je různá - rozhoduje lokalita a typ školy, kterou dítě studuje. „Naše adoptované děti byly a jsou z Indie, kde částka začíná na čtyřech tisících. Možná se to může zdát hodně, ale když si dáte tu práci a rozpočítáte peníze na jednotlivé dny v roce, vyjde vám cena jedné kávy v malinko lepší cukrárně," doplňuje paní Suková. „Samotná adopce není vůbec složitá - stačí se podívat na webové stránky Arcidiecézní charity, napsat email nebo zatelefonovat a pracovníci charity všechno zařídí, pošlou vám fotografii dítěte i s informacemi o jeho životě."

„Je důležité, aby si žáci - budoucí adoptivní rodiče - uvědomili, že nabídnutí pomoci není hra, kterou mohou přerušit, když je omrzí, že je to závazek, jehož plnění ovlivňuje něčí život." Prvním a nejdůležitějším krokem je motivace žáků. Asi nejdůležitějším prvkem celého procesu je, aby k rozhodnutí pomáhat dospěli žáci sami," uvádí Halka Suková. „My jsme s nimi konzultovali každý krok, třeba výběr pohlaví dítěte. Otázka zněla: kluk, nebo holka? A jaká to byla bitva!"

Jak na to?

Otázkou bylo, jak sehnat peníze a jestli je v silách školy a žáků „uvázat" se na několik let. Podle Halky Sukové bylo důležité, aby pro to udělali něco sami žáci. Protože se v jejich případě jedná o školu zaměřenou na výtvarnou výchovu, napadlo ji, že nejlepším řešením budou výtvarné dílny.

„Dohodli jsme se, že uspořádáme dílny, na které děti přivedou rodiče, prarodiče, známé a že si samy k tomu udělají propagaci. Dnes už žádný „nábor" dělat nemusíme, stačí dát na nástěnku u vchodu jen plakátek se základními údaji," konstatuje H. Suková.

První dílny byly „papírové", vyráběl se ozdobný ruční papír (viz příloha Papírové dílny), dárkové taštičky a různé předměty. Všechny zúčastněné to moc bavilo, ale příliš financí to nepřineslo. Osvědčeným hitem se nakonec stalo malování na hedvábí (viz příloha Papírové dílny).

Posledním důležitým krokem bylo obrátit se na některého z poskytovatelů této pomoci. Nebyla náhoda, že zvítězila Arcidiecezní charita. Charita měla výborné reference. „Děti i rodiče hledali informace, kde se dalo. Přece jen jsme začínali před osmi lety, a to stále ještě byla doba zlatokopů," dodává paní učitelka.

Podle Halky Sukové je velmi důležité načasování dílen, aby lidé přišli. Nejvhodnější termíny jsou o víkendech v zimních měsících nebo v brzkém jaru. V předvánoční době většinou nejvíce táhnou praktické věci, které se dají použít třeba jako dárky.

Kdy, co, za kolik a pro koho

Zpočátku se zúčastnění snažili výrobky z dílen někde prodávat, ale zjistili, že je s tím obrovská práce, hlavně administrativní. Už několik let proto probíhá vše tak, že účastníci dílen zaplatí vstupní částku (nebo za počet výtvorů), která uhradí materiál, a to, co je navíc, jde na adopci na dálku. Tento model se osvědčil a funguje dodnes.

„Dříve na adopci na dálku participovaly mé dvě třídy a dvě třídy kolegy, který také učí výtvarnou výchovu. Letos jsme poprvé zapojili celou školu. Přišla spousta lidí, zpracovali jsme hedvábí za deset tisíc korun. Získali jsme finance na několik let dopředu nebo na několik dětí. Teď zvažujeme, co z toho uděláme."

Průběh dílny

Dílna je zpravidla otevřená od 9 do 13 h a lidé do ní přicházejí průběžně. Všechny je třeba přivítat a vysvětlit jim, co budou dělat. „Při malování na hedvábí využíváme techniku, kterou mohou dělat i malé děti - tříleté," vysvětluje Halka Suková. „Když se pracuje podle instrukcí, většinou to dobře dopadne. Je důležité mít s sebou ukázku hotového výrobku."

Sejde-li se velké množství tvořivých zájemců, je důležité, aby měl učitel nějaké pomocníky. V základní škole Petřiny pomáhá paní učitelce nejen její kolega, ale v dílnách pomáhají s organizací i bývalí žáci - vybírají peníze, vydávají materiál. (Na adopci se podílely již čtyři generace žáků a ty, které začínaly, jsou dnes ve čtvrtém ročníku na vysokých školách.)

I současní žáci tu vystupují v rolích „odborných asistentů". Není neobvyklé vidět např. žákyně devátých ročníků, jak pomáhají a radí zejména seniorům. Padají tím generační bariéry. Poměr dospělých a dětí v dílnách je půl na půl. Dílny si pochvalují také rodiče, oceňují, že mohou strávit den se svými dětmi. Navíc mají příležitost i lépe poznat školu.

„Po dílně - a to je velmi důležité - musí být nějaké zhodnocení. Poděkuji lidem za to, že přišli, řeknu, kolik peněz se vybralo a jestli to stačí. Hodnocení akcí je důležité, to jsme zpočátku nedělali. Většinou se dá poděkování na nástěnku a vyvěsí se na web. Čas od času škola vydá bulletin a v něm se poděkování také objeví. Spousta lidí mi třeba napíše i osobní mail, že se jim to líbilo. Většina z nich přijde znovu."

Jak žáky motivovat?

„My jsme měli jako ústřední motto V jednom dítěti můžete zachránit svět. Děti v osmičkách psaly i úvahy na téma pomoci. Co to znamená, co si pod tím představují. Ale myslím si, že děti ani není třeba příliš motivovat. Většina z nich je „nastavena" na to pomáhat. Někdy k tomu stačí zmínka, třeba o tom, co jsme viděli v televizi... Nejdůležitější je dětem naslouchat, nechat je mluvit a ony velmi brzy dojdou ke správnému názoru. Místní kantoři s dětmi o těchto věcech hodně mluví, ale hlavně je nechají, aby o tom mluvily hlavně ony, poslouchají, co děti říkají. Žáci jsou vedeni k tomu, aby se navzájem poslouchali, a když nesouhlasí s názorem druhého, aby ho respektovali. To je pro naši školu dost charakteristické. Kdybychom nebyli dostatečně dobrý tým - kantoři i žáci, do něčeho takového bychom se nemohli pouštět. Když děti měly napsat první dopis našemu adoptovanému chlapečkovi, najednou jsme nevěděli, co psát. Naše realita je totiž natolik odlišná, že jsme se báli, aby to nevypadalo jako vytahování se. Jezdíme na hory, děláme módní přehlídky, a to je realita pro indické děti dosti odtažitá. Ale už jen uvědomění si těch rozdílů děti rozhodně vede k tomu, že jsou vnímavější, chápavější, přátelštější - i mezi sebou. My se sice tváříme jako donátoři, ale nakonec nám to možná přináší víc," konstatuje H. Suková.

Literatura a použité zdroje

[1] – SITARČÍKOVÁ, Z. Papírové nápady. Computer Press, 2005.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
28.32 kB
PDF
Papírové dílny

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Zuzana Fojtíková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni, rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence pracovní
  • orientuje se v základních aktivitách potřebných k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, chápe podstatu, cíl a riziko podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Hodnoty, postoje, praktická etika
  • Základní vzdělávání
  • Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech
  • Evropa a svět nás zajímá
  • Základní vzdělávání
  • Multikulturní výchova
  • Lidské vztahy

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová, Individuální

Organizace prostorová:

Specializovaná učebna

Nutné pomůcky:

papírová hmota, síta natažená na dřevěném rámu, tácy nebo jiné nádoby, houbičky a velké množství suchých novin, hedvábný nebo střihový papír, škrob, prostěradla nebo velké plátno, papírový válec (od koberce, lina apod.) polepený plátnem a květinové listy, stébla trávy a podobné věci na ozdobení