Jak dobře znáš české bankovky?

CÍLE HODINY:

Žáci budou umět vyjmenovat funkce peněz, vysvětlit, co je ČNB a co je to emisní politika, žáci se seznámí s opatřeními proti padělání bankovek, prohloubí si znalost českých bankovek, zamyslí se nad hodnotou jednotlivých bankovek.

Metodické pokyny pro pracovní list č. 1

(Jak dobře znáš české bankovky?)

UVÁDÍME POUZE MOŽNÝ POSTUP VYUČOVACÍ HODINY. VYUČUJÍCÍ MŮŽE VYUŽÍT PRACOVNÍ LIST PODLE SVÉHO UVÁŽENÍ.

VYUČUJÍCÍ MŮŽE BĚHEM HODINY PRACOVAT I S DALŠÍMI KLÍČOVÝMI SLOVY ČI VYUŽÍT JEN NĚKTERÁ CVIČENÍ Z PRACOVNÍHO LISTU.

Doporučujeme zahájit hodinu krátkou aktivitou, na základě které by si měli žáci uvědomit, proč vlastně vznikly peníze a co je jejich podstatou. Každý žák si na papír napíše jednu věc, kterou by si rád pořídil, a na druhý papír jednu, kterou nabízí. Poté žáci na tabuli nebo na nějaké jiné viditelné místo připevní papír s věcí, kterou požadují a druhý s věcí, kterou nabízí (cena předmětů by měla být max. 3000 Kč, cena nabízeného a požadovaného předmětu by měla být řádově – zhruba podobná). Jako když si podávají inzerát „koupím to a to, prodám to a to“. Následně se žáci pokouší získat věc, o kterou mají zájem. Např. žák, který nabízí kolečkové brusle, uvidí inzerát na hodinky. O hodinky má zájem, a zeptá se proto třídy, kdo nabízí vodotěsné hodinky? Ozve se žák, který nabízí hodinky a chce tenisovou raketu. Teď je na něm, zda je žákovi, který o ně má zájem, vymění za brusle nebo ne, i když původně chtěl tenisovou raketu. Žáci by měli postupně dospět k tomu, že je velmi složité vyměňovat věci za jiné, protože některé z nich vlastně ani nechtějí. Právě proto, abychom si mohli pořídit to, o co máme opravdu zájem, potřebujeme peníze.

Učitel může pro zajímavost přidat krátkou historii o penězích.

HISTORIE PENĚZ:

Už na počátku civilizace lidé potřebovali směňovat různé zboží. Nejjednodušší bylo vyměňovat věci stejné hodnoty. Tento způsob byl ale nevýhodný, protože bylo potřeba najít někoho, kdo nabízel danou věc a zároveň byl ochoten přijmout protihodnotu. Časem byl tedy příchod peněz jako prostředku směny nutný. Nejprve byly používány jako peníze věci, které byly žádané a nebyl problém je vyměnit za jakékoliv zboží, například dobytek, sůl, kožešiny, později plátno. Slované používali plátěné šátečky, odtud máme nejspíš sloveso platit. Nejdůležitější roli v obchodě získaly časem kovy. Byly trvanlivé, tvárné a daly se dělit na menší části. Nejvíce se prosadilo zlato a stříbro. Jejich výskyt je poměrně vzácný, a proto mají velkou hodnotu.

Papírové peníze začali používat Číňané v 10. století. Kovové mince byly těžké a při vyšších částkách bylo jejich používání nepraktické. Lidé si proto mince uschovávali u obchodníků, kteří jim vydávali ručně psané potvrzení, že jsou peníze u nich uloženy. Později začal stát vydávat podobné stvrzenky v pevně stanovených hodnotách. V Evropě se bankovky objevily v 17. století ve Švédsku. Hodnota bankovek byla daná množstvím zlata, které bylo v bance uložené. Každá bankovka musela být na požádání vyplacena v kovu. Ve 20. století se od krytí bankovek zlatem upouštělo. Jako peníze už neslouží kov v bance uschovaný, ale samotné bankovky tištěné centrální bankou.

Učitel může nyní položit otázku, zda mají žáci s sebou peněženku. Pokud ano, co mají v peněžence (peníze, fotky, vizitky, účet z obchodu). Pravděpodobně žáci zmíní peníze a na to učitel naváže téma hodiny. Učitel zjistí, zda umí žáci vysvětlit, k čemu peníze slouží, jaký je jejich význam, jaké funkce plní. Kde jsou peníze vydávány a kde jsou poškozené či již vyřazené bankovky zlikvidovány.

Peníze mají tyto funkce: prostředek směny - platidlo, míra hodnot, uchovávatelé hodnot.

Peníze vydává centrální (emisní) banka – v České republice plní funkci c.b. Česká národní banka. Tím plní emisní funkci, tzn. jako jediná banka v ČR vydává nové a stahuje poškozené, znehodnocené či neplatné bankovky a mince.

Více na www.cnb.cz

Po uvedení tématu učitel rozdělí žáky do skupin (4-5 žáků ve skupině), rozdá každému žákovi pracovní list a do každé skupiny rozdá okopírované vzory bankovek. Každá skupina si vybere bankovku, s kterou bude pracovat a na které bude hledat prvky. Učitel monitoruje, čí je bankovka, aby předešel možným zmatkům. Žáci začnou ve skupinách doplňovat pracovní list až po úkol č. 3 včetně. Poté učitel vyzve z každé skupiny jednoho, který prezentuje odpovědi.

Anežka Česká - 50 Kč

Karel IV. - 100 Kč

Jan Ámos Komenský - 200 Kč

Božena Němcová - 500 Kč

František Palacký - 1000 Kč

Ema Destinnová - 2000 Kč

T.G.M. - 5000 Kč

1. Lokální stupňovitý vodoznak

2. Ochranný okénkový proužek s mikrotextem

3. Ochranná vlákna

4. Soutisková značka v podobě písmen „ČR“, část viditelná na líci, v průhledu viditelná celá

5. Skrytý obrazec „5000“

6. Opticky proměnlivá barva

7. Iridiscentní pruh - dvoubarevný, při sklopení zlatý a fialový nádech, vzorovaný s opakujícími se čtveřicemi lipových listů a s negativními čísly 5000

8. Mikrotext

Ne všechny tyto ochranné prvky najdeme na všech bankovkách, např. prvky č. 6, 7 nenajdeme na bankovkách v hodnotě 50, 100, 200 Kč.

Učitel žáky vyzve, aby se zamysleli nad úkolem č. 4, a motivuje žáky, aby co nejrychleji našli hledaný znak.

50 Kč – tři kolečka nad sebou

100 Kč – jeden svislý pruh

200 Kč – dva svislé pruhy

500 Kč – tři svislé pruhy

1000 Kč – jeden vodorovný pruh

2000 Kč – dva vodorovné pruhy

5000 Kč – tři vodorovné pruhy

Úkol č. 5 lze řešit znovu ve skupinách, ale i v rámci celé třídy. Navrhnuté odpovědi žáků pak lze vypsat na tabuli a společně prodiskutovat, zda opravdu vybranou věc za danou bankovku koupíme.

SHRNUTÍ HODINY:

Učitel upozorní žáky na fakt, že se právě naučili, jak poznat, zda je bankovka padělaná, a že je teď jen tak někdo neošidí. Zároveň budou znát funkce peněz, pojem ČNB a zamyslí se nad hodnotou jednotlivých bankovek.

Materiál byl vypracován a financován Českou bankovní asociací a zdarma poskytnut ke zveřejnění na Metodickém portále www.rvp.cz. Více na www.financnivzdelavani.cz.