Odborný článek

O ukopnuté houbě

7. 12. 2010 Předškolní vzdělávání
Autor
Bc. Eva Rybárová

Anotace

Tematický celek vycházející ze stejnojmenné pohádky vede k utváření povědomí o nutnosti ochrany životního prostředí a nutnosti zodpovědného chování vůči našemu okolí, lidem i věcem. Pomáhá dětem vnímat jejich emoce, přiměřeně s nimi zacházet, vciťovat se do pocitů druhých. Je určen dětem od 4 do 6 let, jeho realizace vyžaduje cca 1–2 týdny.

Tento tematický celek byl zařazen jako reakce na nešetrné chování našich dětí k letošní bohaté úrodě hub, se kterou jsme se setkávali při každodenních vycházkách do parku. Nemá však za cíl pouze naučit děti chování vůči houbám, ale vede k poznání důležitosti ohleduplného chování v životě vůbec. Dále se zaměřujeme na rozvoj emoční inteligence – porozumění emocím vlastním i druhých lidí, přiměřené reagování, schopnost rozeznat a pojmenovat své pocity.

1. Seznámení s pohádkou

Ráno dětem nabídneme činnost, která je nějakým způsobem spojená s houbami a na kterou budeme později moci navázat v další části, např.:

Výroba houby – vystřihování předkreslené houby, následně ji polepujeme kousky natrhaného papíru (procvičujeme zejména jemnou motoriku).  Pokud houbu polepíme z obou stran, můžeme houby zavěsit po třídě, naaranžovat je do košíků, "sušit" je na niti apod. V průběhu práce seznamujeme děti s názvy částí houby, vedeme rozhovory – jaké zná houby, zda je má rádo, zda chodí do lesa na houby apod.

Při ranním komunitním kruhu, přivítání a obvyklých rituálech stočíme řeč na téma lesa – jak to v lese vypadá, kdo chodí do lesa rád a proč, koho bychom v lese mohli potkat apod. Na výpovědi dětí navážeme motivovaným cvičením.

V lese

Zahřátí volný běh po prostoru, možno doprovodit písní na téma les, houby; hrou na bubínek apod. Na domluvený signál děti zastaví a předvedou někoho z obyvatel lesa. Necháme děti, aby samy přinášely návrhy, koho budeme představovat. Jednotlivé návrhy se postupně snažíme ztvárňovat jako zdravotní či průpravné cviky.

Možné provedení:

Stromy – stoj spatný, vzpažit, do výponu (možné varianty – široký kmen = stoj rozkročný, upažit apod.)
Houby – klek, paže spojené nad hlavou, případně stoj na jedné noze
Srna – běh po špičkáchMravenec – lezení ve vzporu dřepmo
Liška
– klek sedmo, jedna noha zanožená (liščí ocas)
Zajíc –
dřep, vzpažit, střídavě hmitat pažemi (zajíc stříhá ušima)
Hlemýžď
– leh na zádech, přednožit pokrčmo, hlava ke kolenům
Slimák
– plazení

Překážková dráha „Jdeme do lesa“ – podle našich možností připravíme překážkovou dráhu tak, aby děti střídaly způsoby zdolávání trasy, např. podlézt překážku (podlezeme pod smrčkem), běh mezi položenými lany (běžíme po cestě), přechod přes desky, pytlíky s pískem, masážní kameny (jdeme po kamenech přes potok), přelézt překážku (strom padlý do cesty), slalom (mezi pařezy), házíme šiškami (hod na cíl) apod. Uvolnění – leh na koberci (ležíme na palouku), posloucháme zvuky lesa, ptačí zpěv (CD).

Vyprávění pohádky O ukopnuté houbě [1] následně s dětmi vedeme o pohádce dialog, abychom se ujistili, zda děti porozuměly, pochytily klíčové momenty apod. Společně hledáme odpovědi na otázky: "Proč kluk houbu rozkopal? Jaký byl trol? Už jsi byl někdy rozzlobený? Co nebo kdo tě zlobí ve školce, doma? Co můžeme udělat, když máme vztek?" apod.

2. Vstupujeme do pohádky

Malujeme houbu vožobuli a další pohádkové houby – ztvárňujeme houby, které v lese nenajdeme, vymýšlíme jim jména, vytváříme společně "Lexikon pohádkových hub". Prohlédneme si skutečný atlas hub, zkoumáme piktogramy, necháme děti hádat, co znamenají. Podle čeho poznáme jedovatou houbu? Jak se chováme k houbám, které neznáme?

 

Pohádkové houby - Hříbek puntíkatý
1. Lexikon hub
Autor © Eva Rybárová
Lexikon hub
2. Lexikon hub
Autor © Eva Rybárová

Dramatická hra na kluka a trola Krola

Uvolnění a příprava (kluk se připravuje na fotbalový zápas) – běh s míčem volně po prostoru, měníme držení míče (před sebou, za zády, nad hlavou, v podpaží... )

Fotbalista se protahuje – leh na zádech na podložce, střídavě s míčem vzpažit a předpažit.

Trénuje obratnost – leh na zádech, podáváme si míč střídavě z jedné ruky do druhé, paže stále zůstávají na podložce, pohyb veden horním obloukem.

Protahuje nohy – leh na zádech pokrčmo, přednožit jednu nohu, dotknout se míčem špičky, hlava zůstává na podložce. Vystřídáme obě strany.

Přihrává spoluhráčům – sed zkřížený v kruhu, děti si podávají míč (podle počtu dětí volíme vhodný počet míčů), spodní část těla zůstává fixována, trup rotuje.

Trénuje s kamarádem – kutálení míče ve dvojicích, postupně zvětšovat vzdálenost mezi dětmi.

S míčem na hřišti – pomocí dvou dlouhých lan vyznačíme na podlaze dráhu (s mírnými oblouky), děti vedou dráhou míč nejprve jednou i druhou rukou, pak hlavou a nakonec nohou.

Střílí gól – vyznačíme "branku" – dvě molitanové kostky v dostatečné vzdálenosti, připravíme dětem "značku penaltového rozstřelu", tzn. ťápoty, podložky, koberečky apod. tak, že pravou položíme šikmo, levou rovně, aby dítě stojící na podložce mělo pravou nohu mírně vytočenou a kopnutí do míče provedlo vnitřní stranou nártu. Levákům postavení značek uzpůsobíme na druhou stranu.

Kluk se vydává do lesa – děti utvoří dvojice, jeden člen dvojice představuje kluka, druhý trola, později si role vymění. Děti představující kluka pantomimicky vyjadřují děj pohádky vyprávěný učitelkou – kluk jde lesem, rozhlíží se, urhne si ostružinu, uvidí houbu, kopne do ní, kopne se při tom do nohy, hrozně to bolí, má vztek, vztekle rozdupává houbu, je nešťastný, pláče... Přijíždí trol, vidí kluka, je mu ho líto, snaží se pomoci, utěšuje... Pokud děti pohádku již dobře znají, můžeme jim ponechat úplnou samostatnost ve ztvárnění této zápletky.

Poté, co si děti vyzkoušely obě role, zjišťujeme, jaké měly prožitky. V čem jsi se lépe cítil? Co ti bylo příjemnější? Líbilo se ti pečovat o druhého? Bylo ti příjemné, když se o tebe druhý staral? Co je lepší – vztekat se, nebo dělat druhým něco, co je jim příjemné?

Jdeme hledat vožobuli – vycházka do přírodního prostředí (les, park), hledáme houby a snažíme se je najít v atlase hub. Určujeme jejich jméno, zda je jedlá, nejedlá, či jedovatá. Připomínáme si, jak se chováme k houbám, které se nesbírají nebo je neznáme.

Množsví hub
3. Množsví hub
Autor © Eva Rybárová

3. Co s houbami

Pohybová hra Hříbek – děti volně běhají po prostoru za rytmického či hudebního doprovodu, např. na píseň Bedla [2]. Když doprovod utichne, všechny děti se stočí do klubíčka a zakryjí si oči. Jedno z dětí přikryjeme dekou, ostatní hádají, kdo je tím hříbkem schovaným v mechu. Ve chvíli, kdy uhodnou, společně voláme dítě-hříbek verši J. Žáčka Na houbách [3]

Hříbku, hříbku, ukaž se mi,
neschovávej se mi v zemi,
vystrč hlavu ze chvojí,
správný hřib se nebojí.

Kdo může mít z houby radost? – ptáme se dětí, představy postupně převádíme do zdravotních cviků (mravenec, který se může schovat před deštěm, myška, šnek, veverka = skoky snožmo, červík bydlící v houbě = prolézání látkovým tunelem apod.) Necháme děti rozvinout vlastní myšlenky a představy, postupně přidáváme skutečná fakta tak, aby děti viděly, že každá houba, pro nás zdánlivě zbytečná, je nějak prospěšná.

Hrajeme si Na houbaře (procvičujeme opticko-akustickou paměť) – předem připravíme z barevných čtvrtek vystříhané houby, pro každé dítě minimálně 3 kusy ve třech různých barvách – žlutá = klouzek; bílá= žampion; hnědá = hřib (tyto papírové houby následně využijeme při hře Smaženice a při koláži). Dětem několikrát ukážeme jednotlivé houby a připojíme jejich jméno, pak jim ukážeme houbu a necháme je říct její jméno. Poté všechny promíchané houby poházíme po prostoru. Děti za doprovodu říkadla chodí mezi houbami, učitelka následně zavolá jméno houby, kterou houbaři zrovna hledají. Vhodné říkadlo je např. Táta náš šel na houby [4]

Táta náš šel na houby, jestli on tam zabloudí!
Nezabloudí, těšte se, on vám houby přinese.

Porovnávání množství hub (předmatematické představy) – s dětmi si povídáme, co se u nich doma z hub vaří, co jim chutná a co ne. Pak necháme děti, aby si vybraly jednu vystřiženou houbu. Necháme je, aby se podle zvoleného druhu houby rozdělily do tří skupin, skupina je tvořena vždy jedním druhem houby. Necháme děti, aby skupiny porovnávaly, rozlišujeme pojmy "nejvíce", "nejméně", "více než", "stejně". Pak v těchto skupinách hrajeme hru Smaženice.

Pohybová hra Smaženice – v místnosti vyznačíme lany tři "hrnce", jednotlivé skupiny si najdou svůj "hrnec" a začínáme "vařit". Učitelka vždy zavolá dva druhy hub, např. hřib a žampion, a uvedené skupiny si musí co nejrychleji vyměnit místa. Když se ozve "smaženice", musí se vyměnit všechny skupiny najednou.

Pracovní list Hledání hub (zrakové vnímání) – spojování stejných hub, viz příloha.

Grafomotorické cvičení „Houba“ (viz příloha) – procvičujeme horní a dolní oblouk, uvolňujeme ramenní a loketní kloub. Dbáme na správný posez dítěte, správný úchop tužky, je-li třeba, položíme zlehka ruku na předloktí dítěte, aby během práce nezvedalo paži z podložky. Pohyb tužkou vedeme v rytmu říkanky, kterou společně s dětmi předříkáváme, můžeme zvolit jakoukoli báseň či píseň o houbách, kterou jsme použili v průběhu tématu. Pro inspiraci uvádím další možné texty:

Jakub na houbách (J. Žáček, [6])

Jakub hopsá dupy dup,
nese košík plný hub.
Šlape si to domů z Hůrky,
nese samé muchomůrky.
Ty náš Kubo, uč se z chyb,
muchomůrka není hřib!

Na houbách (O. Syrovátka, [7])

Po dešti, v lese, v doubí,
sbíráme zrána houby.
Hřiby, lišky, holubinky,
Křemenáče, syrovinky.
Jen muchomůrce červené

zdaleka se vyhneme!

4. Hádaly se houby

Koláž lesa (předmatematické představy) – děti složí z barevného papíru dva stromy a nalepí je na čtvrtku. Pak postupují podle následujících instrukcí: Vezmi si 3 houby a nalep je pod jeden strom. Pod druhý strom nakresli MÉNĚ hub. Děti neopravujeme, spíše sledujeme, jakým způsobem si s úkolem poradí. Pozornost musíme věnovat hlavně tomu, aby děti měli pod každým stromem dostatek místa pro nalepování, aby je jimi vnímaný nedostatek místa nevedl k chybnému řešení úlohy.

Práce s písní Hádaly se houby [5] – nejprve dětem zazpíváme část písně:

Hádaly se houby, hádaly se v lese,
kterou z nich si houbař v košíku odnese.
A už kráčí lesem houbař kudrnatý,
nevzal ani jednu ....

Ptáme se dětí, proč si houbař z lesa neodnesl ani jednu houbu, necháváme prostor pro jejich vlastní zkušenost (byly červivé, plesnivé, neznal je apod.) i fantazii. Pak teprve děti seznámíme s celou písní

.... byly jedovatý.

Následně zkusíme v atlase podle piktogramů najít nějaké jedovaté houby. Ve dvojicích si hrajeme na „Hádku hub“ – pantomimicky, jen gesta a mimika, poté zkusíme usmiřování, ale k mimice a gestům můžeme posléze přidat i verbální vyjádření omluvy. Opět s dětmi probíráme, jaké jednání jim bylo příjemnější, jak jim je, když na ně někdo křičí, jestli je těžké se omluvit a proč...

Pohybová hra Na hádavé houby – na podlahu umístíme obruče, o jednu méně, než je dětí. Dítě, na které nezbylo místo v obruči (mech), společně s učitelkou (mohou se přidat i ostatní děti) zazpívá první sloku písně Hádaly se houby. Poté si ostatní děti-houby vymění místo a dítě, které dosud bylo uprostřed, se snaží najít si místo. (Jedná se o obměnu známé hry Škatulata.)

Hudební hrátky s písní Hádaly se houby – rozdáme dětem hudební nástroje – ozvučná dřívka, tamburíny, zvonkohry, činelky apod. a nejprve je necháme, aby s nástrojem experimentovaly a vyzkoušely si, co dokáže. Pravděpodobně nám vznikne veliký hluk, který se nebude líbit ani samotným dětem. Společně s nimi zkusíme přijít na to, jak to udělat, aby nám vznikla hudba a ne rámus, a stanovíme si společná pravidla pro zacházení s hudebními nástroji. Následně necháme děti, aby se rozdělily do skupin podle toho, jaký má kdo nástroj.

Porovnáme velikost skupin (předmatematické představy) – která skupina je největší, nejmenší, které jsou stejné, případně i kolik je bubínků apod. Pak dáme dětem za úkol rozdělit se do dvou skupin, pokud je úkol pro děti příliš těžký, pomůžeme jim tím, že na koberec položíme lano, vyzveme děti, aby udělaly dvojice tak, že lano leží mezi nimi. Tím nám vznikne rozdělení na dvě identické skupiny. Pak si zkusíme zahrát na hádavé houby, ale tak, že budeme "mluvit" jen pomocí hudebních nástrojů, tzn. začneme se "hádat" hudbou (obě děti hrají současně), posléze raději vedeme dialog (děti se při hře na nástroj střídají, když jedno začne hrát, druhé přestane). Po tomto hudebním experimentu si s dětmi povídáme o tom, jak se při hře cítily, zda měly možnost se vyjádřit, zda se jim s druhým hrálo dobře, či špatně a proč. Tuto zkušenost můžeme následně převést do světa skutečného mluveného dialogu a hádky.

Hra Co máme v košíku (rytmická deklamace) – dětí se ptáme, jaké znají houby, a zkoušíme jejich jména vytleskat.  Nejde nám však o vyjádření počtu slabik, ale názvy vytleskáváme ve dvoučtvrtečním rytmu, např: muchomůrka-křemenáč-klouzek-hřib. Pak učitelka vytleská jméno houby a děti rozeznávají, co to bylo za houbu, která je v košíku. V roli houbaře se mohou děti postupně střídat.

Hra Na houbaře – děti se volně rozesadí po koberci, každé představuje jednu houbu. Podle zkušenosti a znalostí dětí si děti samostatně či s pomocí učitelky vyberou, jakou jsou houbou. Mezi dětmi chodí "houbař" a předříkává:

Hledám houby, co mám rád,
do košíku chci je dát.

Poté vyvolá jméno některé houby a dítě, které houbu představuje, se ozve vytleskáním či vyťukáním jména houby. Pak se může zařadit za houbaře a děti dál "sbírají" houby.

Modelování houby –  motivací pro modelování může být pomoc houbařovi v rozlišování hub jedlých a jedovatých. Dáme dětem k dispozici atlas, ve kterém si vyberou houbu, která se jim líbí, a zkusí ji vymodelovat – pokud je jedlá, vložíme ji do košíku, pokud jedovatá, postavíme ji do lesa (např. stromy vyrobené z papírových roliček). Na vzniklou výstavu můžeme pozvat rodiče či děti z jiných tříd a připravit jim malou mykologickou přednášku, tzn. děti je seznámí s tím, co se o houbách všechno dozvěděly.

Evaluace

Evaluaci provádíme průběžně, všímáme si, jaké činnosti děti zaujaly, k jakým hrám se rády vracejí, jak si pamatují úvodní pohádku. Zejména si však všímáme změn chování dětí při pobytech venku, kdy mají možnost vidět houby v jejich přirozeném prostředí. K evaluaci využijeme i přípravu případné prezentace pro rodiče, kdy necháme děti, aby navrhovaly, co všechno by chtěly rodičům zahrát, zazpívat, sdělit, vyprávět.

Literatura a použité zdroje

[1] – KRATOCHVÍL, Miloš. Draka je lepší pozdravit aneb o etiketě. 1. vydání. Praha : Mladá Fronta a. s., 2009. 136 s. ISBN 978-80-204-1999-6.
[2] – HRADECKÝ, Emil. Zpěvníček pro nejmenší. 3. vydání. Praha : Supraphon, 1990. 36 s. ISBN 80-7058-123-9.
[3] – ŽÁČEK, J. Nesedejte na ježka!. Havlíčkův Brod : Fragment, 2003. 96 s. ISBN 80-7200-787-4.
[4] – PEISERTOVÁ, Alena. Šnečku, šnečku, vystrč růžky. 1. vydání. Říčany u Prahy : Junior, 2001. 48 s. ISBN 80-7267-040-9.
[5] – JENČKOVÁ, Eva. Podzimní zpívání I. díl. Hradec Králové : Tandem, 2004. 56 s. ISBN 80-903115-8-X.
[6] – ŽÁČEK, Jiří. Kdo si se mnou bude hrát. 1. vydání. Praha : Albatros, 1981. 62 s.
[7] – SYROVÁTKA, Oldřich. Padej, padej deštíčku!. Praha : SNDK, 1956. 42 s.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
8.79 kB
PDF
Grafomotorický list
pdf
618.16 kB
PDF
Pracovní list Houby

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Bc. Eva Rybárová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
7. 12. 2010
Pestrá nabídka praktických i intelektových činností vede k utváření žádoucích elementárních základů v oblasti přírodovědné a sociální gramotnosti.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Komunikativní kompetence
  • dokáže se vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.)
  • Předškolní vzdělávání
  • Sociální a personální kompetence
  • chápe, že nespravedlnost, ubližování, ponižování, lhostejnost, agresivita a násilí se nevyplácí a že vzniklé konflikty je lépe řešit dohodou; dokáže se bránit projevům násilí jiného dítěte, ponižování a ubližování
  • Předškolní vzdělávání
  • Činnostní a občanské kompetence
  • ví, že není jedno, v jakém prostředí žije, uvědomuje si, že se svým chováním na něm podílí a že je může ovlivnit

Organizace řízení učební činnosti:

Individuální, Skupinová, Frontální

Organizace prostorová:

Školní třída, Vycházka do přírodního prostředí

Nutné pomůcky:

Atlasy hub. Výtvarný materiál – temperové barvy, čtvrtky, štětce, barevný papír, modelína. Míče, lana, molitanové kostky. Deka, CD přehrávač, nahrávka zvuků lesa či vody, zpěvu ptáků, rytmické nástroje.