Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku

Ikona prakticky

Čištění studánek

Ikona inspiraceIkona strednedobe
Autor: Eliška Leblová
Anotace: Článek představuje úryvek z knihy Environmentální výchova v mateřské škole autorky Elišky Leblové. Ukázka přináší inspiraci pro práci učitelky mateřské školy v jarních měsících školního roku.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Předškolní vzdělávání » Činnostní a občanské kompetence » ví, že není jedno, v jakém prostředí žije, uvědomuje si, že se svým chováním na něm podílí a že je může ovlivnit
Očekávaný výstup:
  1. předškolní vzdělávání » Dítě a svět » pomáhat pečovat o okolní životní prostředí (dbát o pořádek a čistotu, nakládat vhodným způsobem s odpady, starat se o rostliny, spoluvytvářet pohodu prostředí, chránit přírodu v okolí, živé tvory apod.)
Mezioborové přesahy a vazby: Nejsou přiřazeny žádné mezioborové přesahy.
Průřezová témata:

Nejsou přiřazena žádná průřezová témata.

Klíčová slova: environmentální výchova, jaro, žába, studánka, portálkniha

Text článku:

Pletla v kytku

Česká

Pletla v kytku rozmarýnku devatero divný květ,
házela ji po voděnce, házela ji po voděnce,
aby plula v širý svět.
Po voděnce nehluboké, která teče v tu stranu,
pověz ty mně, má panenko, pověz ty mně, má panenko,
zdali já tě dostanu.

Výprava k tůňce: Sladká voda je nejen ve studánkách, ale i v potocích,řekách, rybnících, jezerech. Slaná voda je v mořích a oceánech, ale ty u nás nemáme. Aby ve vodě mohli žít všichni možní živočichové – nejen ryby a raci, ale i potápníci, pavouci vodouchové, chrostíci, znakoplavky, larvy šídel, pulci, škeble a vodní šneci –, je třeba, aby lidé vodu neznečišťovali. Co všechno v tůních a tůňkách žije, můžeme prozkoumat pomocí „lovítka“ (punčocha na drátěném oku nebo cedník připevněný na tyči) a klíče k určování sladkovodních živočichů, jaký vydal např. brněnský Rezekvítek a který si lze na dobírku objednat na www.rezekvitek.cz. Je třeba myslet na bezpečnost dětí, ujasnit si s nimi pravidla chování v přírodě. Přímo k vodě přicházíme s menšími skupinkami dětí, aby všechny dobře viděly a nestrkaly se.

Adopce studánky: Ti, co jim na tom, aby se rozmanitý život ve vodě udržel, záleží, by se mohli o nějakou studánku nebo potůček starat a udržovat v jejich okolí pořádek. Pokud si takové místečko adoptujeme, můžeme si zjistit, jestli už je naše studánka zmapovaná. Opačným postupem se lze dozvědět, kde v našem okolí leží nějaká studánka. Informace o pražských studánkách najdeme na stránkách ENVIS – informačního servisu www.envis.praha-mesto.cz.

Obnovená tradice: Můžeme vytvořit tradici jarního čištění studánky a jejího okolí a doplnit ho o další aktivity spojené s vodou, třeba i s pouštěním pletených věnečků po vodě, jak se o tom zpívá v písničce.

Povídání: Stejně jako my potřebujeme čistý vzduch, potřebují vodní živočichové čistou vodu. O tom, jak snadno se voda znečistí, si s dětmi popovídáme. Rozhovor můžeme začít otázkou, co všechno doma spláchneme do kanalizace a co se s tím dál děje. Dnes už si snad lidé nemyjí auta u řeky nebo rybníčku, ale každou chvíli slyšíme o větší či menší ekologické havárii. Také kyselé deště, které splachují exhalace do povrchové vody, jsou nebezpečné. Rybám a jiným živočichům mohou spálit žábry, proto rybáři po takových deštích házejí do rybníků vápno, aby kyseliny zneutralizovalo.

Pokus: Necháme děti, aby vymýšlely, čím lidé vodu znečišťují, a názorně také znečistíme čistou vodu ve sklenici od zavařeniny vším, co máme po ruce. Pak necháme děti vymýšlet, jak bychom mohli vodu opět vyčistit. Děti zjistí, že se voda snadno znečistí, ale vyčistit jde těžko.

Žabátko

Pršelo a mrholilo, žabátko se narodilo,
namouvěru, je to tak.
Otevřelo modrá očka a vykřiklo:
„Mámo, kvák!“
A maminka, žabka malá, velice se radovala
a volala do všech stran:
„Pojďte, žabky, babky, tetky, pojďte honem k nám –
já žabátko mám!“

Motivace: Žáby – pro děti velmi atraktivní obojživelníci – jsou vázány na vodní prostředí. Úryvkem básničky z dětského slabikáře navodíme rozhovor o tom, jak asi přicházejí na svět „žabátka“.

Co o žabkách víme: Shromáždíme představy dětí a necháme je otevřené, zkusíme zjistit, jak to vlastně je. Žáby se živí hmyzem, plži, červy, svinkami a pavouky. Dříve byla žabí stehýnka gurmánskou pochoutkou, ale dnes je většina žab chráněných. V dubnu žáby kladou do tůněk vajíčka, která jsou obrácená tmavým pólem vzhůru, takže pohlcují mnoho slunečního záření. Teplota ve vajíčku je až o 10 °C vyšší než teplota okolní vody, a vajíčko se tak může lépe vyvíjet. Po 3–4 týdnech, většinou v květnu, se z vajíček líhnou pulci, kteří potřebují 2–3 měsíce k tomu, aby se přeměnili v žabky a mohli opustit vodu.

Práce s knihou: Přečteme si pohádku Jak štěňátko chtělo malé pejsky z knížky Ivy Hercíkové O zvědavém štěňátku. Děti se dozvědí, že z žabích vajíček nakladených do vody se vylíhne něco jako malé rybky – pulci, kterým postupně narostou nožičky a změní se v žabky.

Pokus v akváriu: Pokud máme možnost vyrazit s dětmi v květnu k vodě, vybavíme se velkými kuchyňskými cedníky připevněnými na asi metrových tyčích a kyblíky. I městské nádrže bývají v tuto dobou plné pulců. Pokud se nějakého podaří ulovit, můžeme se pokusit ho opatrně přenést do školky. Pozorování vývoje pulců je pro děti nezapomenutelný zážitek. Dáme ho do akvária s čistou převařenou vodou. Dostatek kyslíku zajistíme tak, že přidáme akvarijní rostliny. Krmíme ho běžným krmivem pro akvarijní rybky. Děti mají možnost postupně pozorovat, že pulci přibyly zadní nožky, pak přední nožky a nakonec se začne vstřebávat ocásek. To už je ale nejvyšší čas zvířátko přenést zpět do přírody, tam, kde jsme pulce našli, protože další většinu svého života stráví žába už na souši. Proto patří mezi obojživelníky.

Výtvarka: Předkreslíme si siluetu žáby podle atlasu cca 15 cm na tvrdé čtvrtky. Menším dětem ji rovnou vystřihneme, předškoláci budou střihat sami. Žábu děti postříkají zelenými a hnědými anilinkami pomocí kartáčku na zuby. Přilepí ji po zaschnutí na čtvrtku, kde nakreslily žabce čistou vodu pomocí techniky zapouštění anilinek do škrobového lepidla na tapety.

Žabka

Ilja Hurník

Skákala žabka, skákala přes kameny, přes potůček,
skákala žabka tam a zpět.
Dej pozor, žabko, nech toho, ať nespadneš do potoka,
pojď s námi radši posedět.
Smála se žabka, smála se: „Co by to bylo za žabku,
kdyby se bála vodičky.
Zujte si botky, pojďte si se mnou skočit přes potůček,
vždyť máte taky nožičky.“

Motivace: Touto písničkou můžeme uvést povídání o tom, že žáby s jarním oteplením putují na místa zvaná trdliště, kde se páří a kladou vajíčka. Pak se od rybníků a tůní ozývají pověstné žabí koncerty.

Potřebné rekvizitky: Při deklamaci textu děti mohou přeskakovat „kameny“ z lepenky. S čelenkami z tvrdého papíru s žabí hlavou, kterou si samy zelenou a hnědou anilinovou barvou pomalovaly, se do role žabek lépe vpraví.

Informace: Při svém jarním putování jsou žáby velmi zranitelné, protože se jejich cesty kříží s lidskými komunikacemi. Přírodovědci a ochránci přírody v této době pořádají brigády a přenášejí ve vytipovaných lokalitách žáby přes silnice. V Praze můžete v Prokopském údolí a v Šárce uvidět dopravní značku s obrázkem žáby, upozorňující řidiče na migraci žab.

Dopravní značky: Děti se mohou pokusit o návrh takové značky. Jak by měla vypadat, aby řidiči byli k žábám ohleduplní?

Hlasy našich žab: V Národním muzeu v Praze si lze opatřit CD s hlasy všech našich třinácti druhů žab (dvou druhů kuněk, rosničky, tří druhů ropuch, blatnice a šesti druhů skokanů) s odborným výkladem docenta Hanáka. CD můžeme použít při relaxaci, kdy děti leží se zavřenýma očima, zhluboka dýchají a postupně si vyslechnou zkrácené úryvky zvuků žab. Po poslechu si v kroužku povíme, jestli už jsme podobné zvuky slyšeli, ve dne nebo v noci, jestli nám něco připomínají, jestli si při nich něco představujeme či jestli nám trochu nenahánějí strach.

Pohyb v přírodě: V teplém počasí můžeme opravdu přes nějaký potůček po kamenech nebo alespoň přes louži přeskákat, tak abychom si nenamočili boty.

Varianta do třídy nebo na zahradu: Můžeme to také trénovat na souši, dokonce si můžeme uspořádat závody. Dva nebo tři závodníci v jednom startu dostanou každý dva „kameny“ vystřižené z lepenky a snaží se co nejrychleji přemístit přes určenou vzdálenost tak, že nesmějí šlápnout do vody, ale jen na své kameny. Závodník tedy na jednom stojí, druhý si klade před sebe a přešlápne na něj. Uvolněný kámen opět dá před sebe. Jiná varianta hry je v menší skupince dětí, kdy je o jeden kámen víc než dětí. Každý stojí na svém kameni, vzadu uvolněný kámen posílá dopředu, položí ho na zem a po jednom všichni přejdou o jedno místo dopředu. Uvolněný zadní kámen opět posílají dopředu. Tato varianta už vyžaduje hodně ukázněnosti, spolupráce a je pomalejší. Na druhou stranu děti zažívají, co to obnáší být členem týmu.

Předpověď počasí: V přírodě se dá předpovídat počasí bez moderních přístrojů. Před deštěm žáby zůstávají ve vodě. O rosničkách se traduje, že předpovídají počasí. Tato krásná zelená žabka je přísně chráněná. Umí lézt díky přísavkám na prstech po stromech a keřích. Protože se živí hmyzem, stejně jako vlaštovky se drží tam, kde je hmyz, a ten se při nízkém tlaku drží při zemi a při vysokém ve vyšších polohách.

Výtvarka: Žabku vystřiženou z tvrdého papíru děti vybarví akvarelovými pastelkami namáčenými ve vodě. Přilepí ji na dřevěný kolíček na prádlo. Na čtverečky tvrdé čtvrtky nakreslí různé druhy počasí – slunečno, déšť, mlhu, polojasno, větrno… Čtverečky proděraví děrovačkou na dvou místech protilehlých stran a svážou provázky tak, aby vytvořily pásmo. Na posledním dílku ještě udělají z provázku držátko na zavěšení na výšku. Každý den pak děti pomocí kolíčku s rosničkou mohou označit, jaké je venku počasí.

  

Citace a použitá literatura:
[1] - BARTŮNĚK, D. Hry v přírodě s malými dětmi. Praha : Portál, 2001.  
[2] - Malým zpěváčkům.  
[3] - BADOUČKOVÁ, J. Jak mluvit s květinami. Praha : Albatros, 1980.  
[4] - FISCHEROVÁ, D. Pohádky z Větrné Lhoty. Praha : Albatros, 2008.  
[5] - HILČAR, J. Krůčky v trávě. Praha : Futura, 1995.  
[6] - HURNÍK, I.; EBEN, P. Česká Orffova škola I.. Praha-Bratislava : Supraphon, 1969.  
[7] - KAREZ, M. Kdy je nejlepší hrát na dudy. Praha : Edito Karez, 2002.  
[8] - MÁCHAL, A. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno : Rezekvítek, 2007.  
[9] - MOLDAN, B. Životní prostředí - globální perspektiva. Praha : Karolinum, 1994.  
[10] - SITARČÍKOVÁ, Z. Papírové nápady. Brno : Computer Press, 2005.  
[11] - SYROVÁTKA, O. Co děláme ve školce. Praha : Albatros, 2008.  
[12] - VOŠAHLÍKOVÁ, T. Ekoškolky a lesní mateřské školky. Praha : Ministerstvo životního prostředí, 2010.  
[13] - ŽÁČEK, J. Povídání se zvířátky. Praha : Fragment, 2007.  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 19. 03. 2012
Zobrazeno: 11723krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
LEBLOVÁ, Eliška. Čištění studánek. Metodický portál: Články [online]. 19. 03. 2012, [cit. 2019-03-20]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/POK/15557/CISTENI-STUDANEK.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.