Odborný článek

Slet čarodějnic

7. 3. 2008 Předškolní vzdělávání
Autor
Zdeňka Benešová

Anotace

Krátkodobý projekt inspirovaný tradicí svátku pálení čarodějnic. Děti se seznamují s historií tohoto svátku, který probouzí jejich fantazii a tvořivost. Oslava tohoto svátku patří ke každoročním akcím naší MŠ, kterých se účastní i rodiče dětí.

Hodné čarodějky? Kdo to kdy slyšel?
Kdo na ten nápad přišel?
A přece je jich hodně,
možná bydlí vedle v domě...

Pálení čarodějnic - původ a historie (čerpáno amiparanoid.blog.cz/0704/paleni-carodejnic )

Pálení čarodějnic patří k doposud k velmi živým zvykům. Filipojakubská noc z 30. dubna na 1. květen bývala jednou z magických nocí, kdy prý měly zlé síly větší moc než jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy měly zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt četné poklady. Aby se hledající před silami bránil, musel mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu a další předměty. Lidé věřili, že v povětří poletuje spousta čarodějnic, které se slétají na sabat. Proto se této noci říká „noc čarodějnic".

Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, s jejichž pomocí pak mohly na košťatech létat. Taková košťata prý bývala zhotovena z jasanového dřeva, vrbových a březových proutků. Při reji byla volena královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci - „čarodějnickému kolu" - to se tančilo pozpátku. Jídla vypadala sice lákavě, ale byla bez chuti a nezahnala hlad. Nesměl chybět ani kotel plný žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se tu, jak lidé kdysi věřili, s oblibou proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se jim od posledního setkání podařilo lidem natropit.

Čarodějnice však nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si lidé vážili. Bylinkářky - vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní.

(BENEŠOVÁ, Alena. Kouzla a žerty čarodějky Berty. Praha: JUNIOR, 2004.

Jak taková ježibaba či čarodějnice vypadá?

Svou postavou připomíná Ježibaba polétavá obyčejnou stařenku. Ze zvláštních znamení lze připomenout velký nos, výrazně čnějící zuby a rozcuchané šedé vlasy, které jí za letu vlají zpod šátku nebo zpod čepice. Rozeznat ji od lidské stařeny je nejsnazší právě ve vzduchu. Ježibaba polétavá ovšem nelétá za každého počasí a v každé denní době, nejčastěji je možno ji v povětří vidět za úplňku, za bouřlivých nocí.

Návrhy činností
  • práce s knihou - prohlížení a popis obrázků čarodějnic v knihách, charakteristika čarodějnic (vzhled, postava, obličej, oblečení, vlastnosti a schopnosti, létání na koštěti, čarování, vaření lektvarů)
  • seznamování s tradicí svátku 30. dubna - Pálení čarodějnic
  • jazyková - hledání synonym k pojmu čarodějnice (čarodějka, ježibaba, kouzelnice, baba Jaga, atd.)
  • jazyková - vymýšlení vhodných jmen pro čarodějnice např. dle jejich povahových vlastností nebo kouzelnických schopností (např. Bimbula, Berta, Marta, Kanimůra, Lára-fára)
  • rozhovor - hledání pohádek (i filmových), ve kterých vystupuje čarodějnice (Perníková chaloupka, Malá mořská víla, Honza málem králem)
  • poznávací - četba na pokračování (PREUSSLER, O.: Malá čarodějnice)
  • jazyková - vyprávění příběhů o čarodějnicích, dokončení příběhu (Kouzla a žerty čarodějky Berty - RUYER, F.: Kouzla a žerty čarodějky Berty. Říčany: JUNIOR, 2004. upraveno 45 str.)
O obrovi, který měl obrovské trápení

Je to dávno, kdy v hlubokém lese žil jeden obr Hugo. Nebyl vůbec zlý, měl rád děti, díval se, jak si hrají a snil o tom, že s nimi běhá, skáče nebo hraje na schovávanou. Ale jen se blížil k městu nebo k vesnici, země se otřásala a duněla. Lidé se ze strachu schovávali v domech, zavírali okna, zamykali dveře. Navíc ke všemu dospělí často děti obrem strašili. Chudák Hugo, obra se prostě všichni báli a nikdo neměl ani ponětí, že Hugo je tak hodný a moc opuštěný a nešťastný.

Zoufalý obr dlouho přemýšlel o svém obřím trápení, až nakonec dostal nápad: všechno je proto, že je tak obrovský, musí se tedy zmenšit! To se snadno řekne, zmenši se, ale jistě to nepůjde tak snadno, jako když se při praní srazí ponožky. Naštěstí si vzpomněl, že v hlubokém lese za desaterými horami a pěti řekami žije jedna čarodějnice, která umí z malých rybek udělat velké kapry a z velkého hada žížalu.

Vydal se tedy za čarodějnicí - přeskočil les, překročil řeky. Čarodějnice už pěknou chvíli slyšela obří kroky a celá vyděšená hledala úkryt v houštině. Obr co nejjemněji zaklepal na dveře její chaloupky a když se nikdo neozýval, nesměle nakoukl dovnitř.
„Pěkně prosím, ctihodná paní čarodějnice, nic vám neudělám, nebojte se, jen jsem vás přišel požádat o pomoc."
Čarodějnice se po chvilce odvážila vykouknout a řekla:
"Ráda bych ti pomohla, ale zmenšit velikána není jen tak. Obyčejná zaklínadla tady nepomůžou. Musím nahlédnout do čarodějnické knihy."
Dlouho listovala, až nakonec našla předpis na vhodnou směs.

Muší ucho, kus žabince,
trochu medu dej do hrnce,
kousek křenu, hrst přesličky,
přidej sůl a tři mušličky.

Čarodějnice všechno nasypala do kotle a když byl kouzelný lektvar uvařený, dala ho obrovi vypít. Hugovi ani trochu nechutnal, ale vypil ho poctivě až do dna. A vtom se začal zmenšovat a zmenšovat. Šlo to tak rychle, že ho za chvíli nebylo ve vysoké trávě vidět.
"Toho nápoje jsi asi vypil moc a já jsem nic nevážila, všechno jsem brala jen tak od oka," vzdychla čarodějnice.
"Co si teď počnu? Nemohla bys mě zase trochu zvětšit?" slabým hláskem zaškemral obřík - trpaslík.
Čarodějnice znovu dlouho listovala v učené knize a dala se do přípravy kouzelného odvaru.

Vrbový proutek, slzy krokodýlí,
muší křidélka, křídla motýlí,
zelíčko mladé, prastarou vodu,
zamíchej, podávej na prvním schodu.

Tentokrát neudělala chybu, Hugo se postavil na první schod u vchodu do čarodějnické chaloupky, vypil lektvar a začal se zvětšovat. Ne moc, jen akorát, aby byl právě tak velký jako obyčejný člověk.
"Hurá, hurá!" volal Hugo a poskakoval hned na jedné, hned na druhé noze a potom na obou. Kdyby tohle udělal, když byl ještě obrem, chaloupka čarodějnice by se sesypala jako domeček z karet.
"Ani nevíte, jak jsem vám vděčný," řekl. „Mohl bych taky já něco pro vás udělat?"
"To víš, že bys mohl," odpověděla. „Když teď vypadáš jako člověk, můžeš mně někdy dojít nakoupit. To víš, já se nerada ukazuji mezi lidmi, koukají po mě divně a dokonce se smějí mému klobouku."
Od té doby žil Hugo ve městě, mohl se kamarádit s lidmi, hrát si s dětmi a pravidelně nosil paní čarodějnici nákupy.

  • rozhovor na téma „Kdybych uměl (a) čarovat, vyčaroval (a) bych si...;
  • poznámka - doporučuji se ptát dětí jednotlivě např. během her či pobytu venku, aby nebyly ovlivněny odpověďmi ostatních dětí;
  • „Čarodějnický sněm" - děti sedí na zemi kolem kruhu z látky. Uprostřed je umístěna velká zavařovací sklenice od okurek polepená oranžovými a žlutými kousky vitrážového papíru, uvnitř hořící svíčka, která symbolizuje čarodějnický oheň;
  • jazyková - čarování a vymýšlení čarovných zaříkávadel

Čáry máry kouzlení,
ať se ta věc promění.
Co to je, kdo to ví,
ten ať rychle odpoví.

Vhodné pro didaktické hry - pojmenovávání předmětů apod.:

Čáry máry, máry, čáry, hni se, koště, láry-fáry!
____________________________________

Drápy, zuby krokodýlí, v kámen změň se v tuto chvíli!
____________________________________

Neptej se, koště, proč a rychle k nebi skoč!
____________________________________

Muší ucho, kus žabince, trochu medu dej do hrnce,
kousek křenu, hrst přesličky,přidej sůl a tři mušličky.
____________________________________

Džem, roláda, marmeláda, čokoláda z nebe padá.
____________________________________

Lidská hlava, oči, nos, černý kocour chodí bos.
____________________________________

Rychlé nohy, staré nohy, už mě neste
dopředu, dozadu po velikém městě!
____________________________________
Abraka dabraka, poklice na draka,
tři čtyři bukvice, rezavé palice!
_____________________________________

Á, bú, tataru, karba ruka, buma ruka prine!
____________________________________

En ten týnus, savaraka týnus,
savaraka tykytaka, ene bene bunbus.
____________________________________

Emele, benele, cukr, kňoura,
janta, tranta, pampaďoura,
hyky, fiky, tajtrlíky,
malec, palec ven.

Ježibaby
(autor neznámý)

Ježibaby kamarádky, krouží vzduchem tam a zpátky.
Šaty mají od sazí, snad se v letu nesrazí.


Kdo to letí na koštěti?
(autor neznámý, časopis Sluníčko)

Na koštěti, děti, letí ježibaba sivé pleti.
Těžký plášť má samé nitě, pohled, který vyděsí tě.
Na nose dvě bradavice...
Je to prostě krasavice.
Letí nízko nad tratí, neboť trpí závratí.
Na mýtinu už se blíží, nepřistane bez potíží.
Jako hruška na zem sletí.
Křach! A už je po koštěti.
Kup si auťák, babice! Od čeho jsou silnice!


O ježibabě
(ŽÁČEK, J.: Velká kniha básniček a pohádek. Praha: Fragment, 2007. str. 93)

Ježibaba krade děti, už si na ně brousí chrup.
Lítá světem na koštěti, bude tady coby dup.

Vede hrozné živobytí, zvláště když se rozběsní.
Koho najde, toho chytí, koho chytí, klidně sní.


Že je trapná? Ale inu, to je její profese.
Hupni honem pod peřinu, nebo si tě odnese!

Neodnese, víme oba - ta k nám nesmí do domu,
dneska už je jiná doba, já tě nedám nikomu!


Ježibabo, ježibabo!
(FYLEMANOVÁ Rose, překlad Pavel Šrut, Verše z celého světa, časopis Sluníčko)

„Ježibabo, ježibabo, kam letíš
na svém novém smetáku?"
„Nevidíte? Na nákup!"

„Ježibabo, ježibabo, a co jíš?"
„Nemám zuby, tak teď k stáru
sním jen díry v ementálu."

„Ježibabo, ježibabo, a pít smíš?"
„Kdepak! Jenom když mám hosta,
dám si sklenku octa."

„Ježibabo, ježibabo, a kde spíš?"
„Na mraku si ustelu
a spím jako v hotelu!"


(Anglický jazyk pro předškoláky i malé školáky. Praha: SVOJTKA & Co., 2004)

Že prý jistá ježibaba
každé ráno chytí švába.
A pak prý ta stará witch
dává si ho na sendvič.


  • grafomotorika, správné držení tužky s uvolněním zápěstím, koordinace ruky a oka, orientace v ploše, řešení labyrintu, rozhodování
Pracovní listy z časopisu Pastelka
1. Pracovní listy z časopisu Pastelka
Pracovní listy z časopisu Pastelka
2. Pracovní listy z časopisu Pastelka

Ježibaba čaruje dárky pro děti

Pomůcky - šátek, hračky, předměty denní potřeby.

Děti sedí v kruhu, učitelka dá doprostřed různé hračky, předměty a zvolí „ježibabu". Všichni společně čarují (doprovodný pohyb rukou):

„Ježibaba čaruje, dárečky nám maluje."

Ježibaba vybere jeden z předmětů, pojmenuje ho a dá na určené místo.
Cílem hry je správné pojmenovávání předmětů, jejich barev, umístění.

Jeníček a Mařenka

Pomůcky - maňásek chlapce a dívky, předchází vyprávění pohádky Perníková chaloupka.

Děti se rozdělí na chlapce (představují Jeníčka) a děvčata (Mařenky). Pohybují se volně v prostoru. Zvedneme-li maňáska Mařenky, pohybují se po místnosti pouze děvčata, v případě, že ukážeme maňáska představujícího Jeníčka, je řada na chlapcích. Jestliže zvedneme oba maňásky současně, pohybují se ve dvojicích Jeníček a Mařenka.

Procvičení chůze - v nerovném terénu, přes překážky, vpřed, vzad, stranou, se změnou tempa i délky kroku.

Čáry máry

Učitelka nebo určené dítě zaklíná děti, které se volně pohybují v prostoru do různých poloh (např. stoj na jedné noze, na špičkách, současně na jedné ruce a jedné noze).

Na čarodějnici - pohybová hra

Zvolíme čarodějnici, koho se čarodějnice dotkne, ten zkamení. Může být vysvobozen, pohladí-li ho kamarád - volný hráč - po hlavě se slovy „Vysvobozuji tě!" (obměny - nakreslí mu kroužek na záda, podleze mezi jeho rozkročenýma nohama apod.)

Chaloupka na kuří noze

Cvik - stoj na jedné noze, paže skrčit a vytvořit nad hlavou stříšku. Chaloupka se otáčí na místě vpravo a vlevo (točení trupem pomocí poskoků po jedné noze). Možno použít do honičky - koho se čarodějnice dotkne, toho zakleje do chaloupky na kuří nožce.

Come here! - pojď sem!

Hra na „slepou bábu", děti na ni volají „Come here!" (seznamování s anglickým jazykem).

O bábě
(MARCINKO, L.: Strašidla a pohádkové bytosti Praha: Portál, 2005. str. 13)

Pomůcky - šátek, koště.

Pometlem si zametá, všude kolem práší,
hlava šátkem zakrytá, malé děti straší.

My ji známe, kroužek uděláme, zkusíme to,
bábu zavoláme: „Bábo, kde jsi? Bábo, ukaž se!"

Počkej, až tě sebere, už si zuby brousí.
Kohopak si vybere? „Tebe, matlafousi!"


Děti utvoří kruh, drží se za ruce a chodí dokola. Dítě (bába) zametá koštětem vně kruhu.
Děti jdou v rytmu dvakrát do středu kruhu a zpět. Zastaví se a zavolají na bábu. Bába jim hrozí koštětem.
Děti chodí v kruhu dokola, bába si vybírá jednoho z nich, položí koště na zem za něho, předá mu šátek a zařadí se mezi ostatní. Hra se opakuje.

3.

Čarodějnice
(autor neznámý)

4.

  • ingredience pro čarodějku - rozlišování koření (smyslové vnímání zrakem, čichem, hmatem);
  • vyrábění čarodějných lektvarů pomocí potravinářských barev (různé barvy, míchání odstínů), možno vytvořit výstavku (nápoje jsou ve sklenicích, doplněné štítky s jejich názvy, které vymýšlíme společně s dětmi podle barev nápojů - např. Čarodějný sen, Ohnivá voda, Ropuší sliz, Pavoučí nožky, Myší jed; do sklenic můžeme také dát i dětské pochoutky - gumové medvídky, žížaly, lékořicové pendreky);
  • výtvarné náměty;
  • strom čarodějnic
    5.

     

  • ježibaba na koštěti - malba doplněná přírodním materiálem a látkou
    6.

     

  • kresba tuší - obličej ježibaby, dotvoření dle fantazie dětí, lepení kousků slámy (vlasy), tělo (látka)
    7.

     

  • další nápady (výtvarné náměty včetně šablon)
  • sešit Slet čarodějnic z windowcolor papíru, nakladatelství Anagram s.r.o.
    8.

     

Závěr

Děti se seznámily s tradicí Pálení čarodějnic, která vyvrcholila „čarodějnickým rejem" na zahradě MŠ. Děti se proměnily v čaroděje, čarodějky, čarodějnice a černokněžníky. Za doprovodu rodičů soutěžily na školní zahradě v různých disciplínách (např. „let na koštěti"). Všechny činnosti se dětem líbily, své prožitky přenesly do tvůrčí práce s výtvarným materiálem.

9.

Literatura a použité zdroje

[1] – Anglický jazyk pro předškoláky i malé školáky. SVOJTKA , 2004. ISBN 80-7352-095-8.
[2] – MARCINKO, L. Strašidla a pohádkové bytosti. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7178-822-8.
[3] – PREUSSLER, O. Malá čarodějnice. Praha : Albatros , 1993. ISBN 80-00-00019-9.
[4] – RUYER, F. Kouzla a žerty čarodějky Berty. Říčany : Junior, 2004. ISBN 80-7267-142-1.
[5] – TÄUBNER, A. Slet čarodějnic z windowcolor a papíru. Ostrava : Anagram, 2001. ISBN 80-86331-38-5.
[6] – ŽÁČEK, J. Velká kniha básniček a pohádek. Praha : Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0442-6.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Zdeňka Benešová

Hodnocení od uživatelů

Marie Kružíková
16. 4. 2014, 21:35
Moc pěkný projekt.Jen nevím,proč u mé písničky ,,Čarodějnice" je napsáno autor neznámý - přitom je okopírována ze zpěvníku. :-)

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Sociální a personální kompetence
  • je schopno chápat, že lidé se různí a umí být tolerantní k jejich odlišnostem a jedinečnostem
  • Předškolní vzdělávání
  • Činnostní a občanské kompetence
  • chápe, že zájem o to, co se kolem děje, činorodost, pracovitost a podnikavost jsou přínosem a že naopak lhostejnost, nevšímavost, pohodlnost a nízká aktivita mají svoje nepříznivé důsledky

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída, Učebna v přírodě