„Děkuji babiččiným povidlům, jejichž pára mě při míchání jednak napařovala, jelikož jsem byl nemocný, a jednak mi s příjemnou vůní stoupala do hlavy, kde se srážela v to, co vám teď budu povídat," napsala Petr Nikl na úvod své půvabné pohádkové knihy O Rybitince.
Poetické vyprávění o Obřím moři, psané krásným bohatým jazykem, se mi přece jenom z počátku zdálo pro mé „předškoláčky" o malounko „větší", asi jako kabátek, který mi maminka kupovala na jaře tak, aby byl i napřesrok.
A tak jsme si nejdříve povídali: Viděli jste už moře? Co se vám na něm líbilo/nelíbilo? Jaké vydává zvuky? Jak se umí pohybovat? Jaký je svět pod hladinou - je tam hluk, či ticho? Jak se ryby dorozumívají? Jak se dorozumívají ostatní zvířátka? Jak se dorozumívají lidé? Rozumí si vždy? Když ne, tak proč asi?
Odpovědi dětí byly úžasné. Např.:
Potom jsme se dali do čtení. Děti, kažené computerovo-televizním jazykem a zchudlými, špatně převyprávěnými klasickými pohádkami, se zvedaly z polštářků a spontánně se kolem mě seskupovaly, aby viděly ty zajímavé obrázky ryb tlustých, placatých i těch, co mají pusu od oka k oku. V příběhu jsme se zastavovali, něco si vysvětlili a hlavně jsme si vymýšleli a domýšleli. A najednou ten poetický jazyk pracoval s dětskou fantazií a vznikaly např. následující nádherné věty:
Když jsme knihu dočetli, zeptala jsem se dětí: „Jaká byla Rybitinka? V čem byla jiná, než ostatní ryby? Co se stalo s Obřím mořem, kdo ho zachránil? Ten, kdo dokáže někoho (něco) zachránit, musí být vždy nejsilnější, největší? Co potřebujeme k odvaze? Co byste popřáli Rybitince?"
Děti odpovídaly se zaujetím, přemýšlely a vymyslely mnoho zajímavých odpovědí. Např.: „Rybitinka pomáhala, zachraňovala, protože neposlechla hloupou a zlou pijavici. Máme poslouchat mozek, protože ten poroučí, co máme dělat."
Dětskou fantazii jsem dále podněcovala: „Zkuste vymyslet svoje moře, jak by se jmenovalo, jaké ryby i rostliny by v něm žily." Děti vymýšlely:
Vytvořili jsme si koláže moře z písku, mušliček a domalovali dle vlastní fantazie tuší a vodovými barvami. Děti vyslechly skladby - Claude Debussy „Moře" a Bedřich Smetana „Na břehu mořském."
Na moře jsme si prostě „sáhli" všemi smysly. Četba obohatila nejenom dětský slovník, ale přinesla také hluboké prožitky. Závěrem chci zdůraznit - nenechte se zmást tržní nabídkou bezpočtu kýčovitě zpracovaných pohádek, které mají v původní verzi svou hodnotu! Děti dokáží ocenit zvukomalebná slova krásných příběhů a není vděčnějších „čtenářů", dokážete-li jim četbu přiblížit, udělat z ní výlet do fantazie.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.