Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Tvořivá dramatika – Jozífek a ryby
Odborný článek

Tvořivá dramatika – Jozífek a ryby

15. 7. 2015 Předškolní vzdělávání
Autor
Bc Jana Smolková

Anotace

Lekce z tvořivé dramatiky, kterou tvoří příběh o chlapci Jozífkovi a vodníčkovi, a jedné zátoce a rybách, které v ní žijí, na téma „Člověk a voda“ aneb je užitečné si pomáhat, s environmentálním podtextem. Lekce je vhodná pro děti ve věku 4,5–6 let se základními zkušenostmi z tvořivé dramatiky.

Cíl

  • Rozvíjet u dětí empatii a soucítit s druhými a být schopen jim pomoci, pokud to potřebují.
  • Učit děti tvořivě řešit praktické konkrétní problémy s kterými se mohou setkat v reálném životě, pomocí dramatického jednání.

 

Scénář lekce

Podle předlohy z knihy „Jozífek a ryby“, napsala Milena Lukešová, ilustroval Jan Kudláček, vydalo nakladatelství Albatros v Praze 1986.

I. Blok

Počet dětí: 10–15

Věk: 4,5–6 let

Čas: 50–60 minut

Prostor: volný prostor v herně s kobercem

Pomůcky: ozvučná dřívka, nožík „Rybička“, vodníček, proužky krepového papíru, kšiltovka, CD přehrávač + skladba, papírová koruna, šátky, molitanové kostky, strachový pytel, krabice, různé předměty do krabice na smyslové poznávání, zpěvník pro MŠ Skřivánek, pruh papíru, fixy.

1. Vstup do tématu: pomocí písničky „Pláče vodníček, že mu vyschl rybníček“.

Chůze v prostoru, rytmus udává učitelka ozvučnými dřívky. Děti chodí volně v prostoru, když přestane zpěv mají za úkol chytit se za ruce s kamarádem. Úkolem je chytit se za ruce vždy s jiným kamarádem.

Kruh / reflexe:  učitelka posílá po kruhu zavřený nožík „Rybičku“. Ptá se: „Co myslíte, co to je? Komu to asi patřilo“? Děti se snaží určit původ. Pokud se jim to nepodaří, napoví. Asociační kruh – rybička putuje po kruhu, děti říkají co je napadá, když se řekne „rybička“.

2. Rozehřátí „Ploutvičková honička“ - práce s tělem: děti dostanou krátké proužky krepového papíru, které si zasunou vzadu do kalhot  jako ploutvičky; jeden je vodníček a snaží se chytit za ploutvičky neposlušné rybičky.

Snaží se nasbírat co nejvíce ploutviček. Kdo přijde o ploutvičku, posadí se na zem. Hra končí, až všechny děti sedí.

3. Sbírání informací, hledání tématu: „Komu asi patří ten nožík-rybička?“ Sbírání odpovědí... “samá voda“. Čí nožík je nám prozradí příběh z téhle knížky. Učitelka seznamuje děti s příběhem Jozífka.

4. Hra v roli: učitelka vstoupí do role Jozífka (zástupný předmět – kšiltovka) pobíhá a volá „Vodníčku! Hledám rybičku. Můj nožejček, víš? Spadla mi do vody.Tady mi vyklouzla. Pomůžeš mi? Koukneš se po ní?“

Učitelka vystoupí z role (sundá kšiltovku) a představí dětem Jozífka a jeho kamaráda vodníčka. Ukáže jim postavičku vodníčka, kterého (některé) děti znají ze školy v přírodě.

Kruh / reflexe: Co jsme se dozvěděli? Mluví ten, kdo má postavičku vodníčka v ruce. Děti říkají, co se dozvěděly, o kom je příběh a co se stalo Jozífkovi. Učitelka se ptá děti, co si myslí, zda pomůže vodníček Jozífkovi? Je správné, že si kamarádi pomáhají? Bude to jednoduché nebo obtížné najít pod vodou ztracený nožík? A víme jaká je to voda? Asociace: „Co vás napadne, když se řekne voda?“ … koupání, déšť, pití, rybník, řeka. Nechá prostor pro asociace dětí. „Jaká může být voda?“ … hluboká, mělká, studená,čistá, špinavá, velká, malá.

5. Poslech skladby „Vltava“ B. Smetana / 5 min: učitelka nechá děti pohodlně  uvelebit (kdo chce může se i položit a zavřít si oči).

Učitelka hudbu komentuje slovy. Malý pramínek vody, teče rychleji a rychleji, přidává se k němu další pramínek a je z něj potůček, přeskakuje přes kameny, je pořád silnější a silnější, až je z něj řeka … rozlévá se krásnou krajinou …

6. Pohybová improvizace se šátky. Děti si vezmou každý jeden šátek (tenké nylonové šátky) a pohybem se pokusí vyjádřit náladu hudby.

Kruh / reflexe: děti sdělují svoje zážitky z taneční improvizace, jaké měly pocity, mohou znovu vyjádřit svoje názory, jaký je asi svět pod vodou? Děti sdělují svoje zážitky s vodou. Kdo zná jakou řeku, rybník či potok. Učitelka vezme pruh papíru a zapisuje odpovědi dětí. Dá prostor předškolákům, kteří již umí psát. Kdo chce může zapisovat (s pomocí učitelky) názvy, které děti říkají.

Pokračování příběhu: vodníček zavolal všechny svoje ryby na pomoc. Zavolal malou i velkou rybu, štiku, také úhoře a řekl jim, že Jozífkovi spadl nůž do vody, stříbrná rybička. Hledal, ale nemohl nic najít. Proběhal každou vodní cestu, ale nic. O Jozífkově rybičce nevěděl ani kapr Mecháč, který hodně věděl. Nebyla ani pod kamenem ani v bahnitém zákoutí lína. Vodníček zavolal na pomoc také barevného krále Lipana. Jozífek je moc smutný.

7. Hra v roli „Hledání“: učitelka vstoupí do role krále Lipana (papírová koruna) a děti vstupují do role ostatních ryb – mohou si vybrat, jaká chtějí být ryba. Učitelka v roli krále Lipana volá na děti-rybičky: „prohledejte všechny kouty, vplujte pod kameny, do tůňky, prohledejte každou skrýš!“ Lehké nylonové šátky a molitanové kostky znázorňují vodní svět. Děti v roli rybiček hledají Jozífkův ztracený nožík. Nic ale nenajdou. Na židli posadím vodníčka: děti v roli ryb chodí k vodníčkovi a říkají, jak dopadlo jejich hledání a pokusí se verbálně i neverbálně vyjádřit náladu situace, kdy se zatím nepodařilo Jozífkovi pomoct. Učitelka v roli krále Lipana volá rybičky a říká: „Prohledali jsme co jsme uměli, ale nic jsme nenašli, možná nožík zapadl do vodní jeskyňky. Tam může jenom vodníček.“ Sundáním koruny vystupuje z role a ukončí hru.

8. Hra na rozvoj hmatového vnímání „Kdo najde rybičku“: strachový pytel, na konci je krabice v ní několik předmětů, mezi nimi je i nožík. Kdo chce zkusit najít Jozífkův nožík? Kdo z dětí chce pomoci, může hledat. Musí ale prolézt jeskyňkou jako vodníček a na konci tam, až dál se už nedá prolézt, tam, kde je nejhlubší zákoutí jeskyňky, hledá pouze s pomocí hmatu, ohmatává předměty uvnitř až najde nožík, uchopí ho do ruky a vyndá. Až venku se ukáže, zda našel správně. Nechám vyzkoušet všechny děti, které mají zájem.

Reflexe / závěr:  (podpora a rozvoj empatie), učitelka klade dětem otázky. Jak jste se cítily, když jste lezly do jeskyňky hledat Jozífkův nožík? Také jste někdy něco ztratily, co jste měly moc rády? Učitelka nechá dětem prostor, aby mohly sdělit, zda se jim něco podobného stalo, jak se cítily a zda jim někdo pomohl.

 

II. Blok

Počet dětí: 10–15

Čas: 50–60minut

Věk: 4,5–6 let

Prostor: volný prostor v herně s kobercem.

Pomůcky: vodníček, zvoneček, šátky, kšiltovka, židlička, koruna pro krále Lipana (z papíru), rytm.nástrojky, košík,  bubínek, dětská židlička, odpadky, kontejnery na tříděný odpad, rytmické nástrojky.

1.  Hra na zrcadlo  

Hra rozvíjející neverbální komunikaci. Učitelka předvádí pohyby a děti opakují (dělá pohyby, které dělá ryba, otevírání pusy, žábry...).

Učitelka reflektuje, zda si děti pamatují, kde příběh O Jozífkovi a vodníčkovi minule skončil. Nechá děti, aby si samy vzpomněly… (příběh končil, jak vodníček Jozífkovi pomohl najít ztracený nožík. Přišel podzim a ryby s vodníčkem se chystali na přezimování...). Dnes budeme v příběhu pokračovat.

2. Hromadný Živý obraz – socha „Velká ryba“

Všichni udělejte jednu Velkou rybu – sochu ze svých těl. Děti  utvoří ze svých těl podobu Velké ryby. Když děti odpočívají v živém obrazu, učitelka přitom čte další část textu.

Četba další části textu.

Přeskočíme část o zimě a navážeme jarem. Oživlá jarní voda ráda led. Ukusuje ho po kusech a polyká je až to klokotá. Dostane sílu vodního velebobra, a jak si s ní neví rady, začne vyvádět a ryby si na ni musí dávat pozor.  Velkou rybou smýkl prou tak, že se sotva stačila zachytit v důlku pod kořenem staré vrby. Bleskově se prohnula do podkovy a Malou rybu v ní schovala. Dohromady byly teď jako jedna Ještě větší ryba. Nic by jim to ale nebylo platné, nebýt Vodníčkovy povodňové píšťalky, co dovede krotit velkou vodu.

 Učitelka ukončí jemným zvukem na zvoneček hromadný obraz, komentuje slovy: „Velká ryba i malá ryba odpluly“ a voda se umírnila. Děti se rozmístí po třídě.

3. Hudební improvizace „Jaro“:  rondo, rytmickými nástrojky vyjádřit zvuky jara a vody, která se probouzí po zimě (šumění, bublání, déšť).

Děti sedí v kruhu, každý si vybere z košíku jeden nástroj, na znamení učitelky (nasadí si korunu rybího krále Lipana) začnou hrát na nástrojky, snaží se o vyjádření zvuků vody na jaře. Na znamení (učitelka sundá korunu z hlavy) přestanou a po kruhu předají nástroj kamarádovi vedle sebe.

Nastolení problému: učitelka vyprávění příběh – vymyšlená zápletka: „Vodníček se na jaře probudil a už nechtěl s Jozífkem kamarádit. Nevím, nevím, co se asi mohlo stát, že se přes zimu tak změnil?

4. Hra v roli „Už nejsem kamarád“: děti dostanou za úkol vybrat si kamaráda - udělat dvojice. Jeden je Jozífek, druhý vodníček. Každá dvojice předvede ostatním situaci, kdy vodníček nechce s Jozífkem kamarádit (verbálně i neverbálně) a sděluje mu to. Do role vstupují pomocí kostýmního prvku – šátek a kšiltovka.

5. Horká židle:  tato technika rozvíjí u dětí empatii. Kladu dětem otázku? Co myslíte, kdyby se to stalo vám? Váš nejlepší kamarád by se najednou změnil a nechtěl by už s vámi kamarádit, vy o jeho přátelství moc stojíte. Chcete, aby se s vámi zase kamarádil. Co byste mu řekli?

 Učitelka přinese židličku – rekvizita pro Jozífka – kšiltovka. Dítě, které chce v roli Jozífka říci svoje pocity se posadí na židličku a říká to ostatním („svému“ kamarádovi vodníčkovi). Ostatní sedí na zemi v půlkruhu čelem k židličce. Pokud se budou děti ostýchat, může učitelka jako první  vstoupit do role Jozífka, posadit se na židličku a začít sama.

Reflexe: Jak jste se cítily jako Jozífek? Komu se líbilo být více vodníčkem a komu Jozífkem? Máte kamaráda? Jaký je? Pohádaly jste se někdy?

Vyprávění a četba další části textu: ale náš příběh pokračuje dál. Poslechněte si jak dopadlo přátelství Jozífka a vodníčka. Přišlo jaro, velká voda s sebou přinesla mnoho nepořádku a vodníček potřeboval od Jozífka pomoc. Sám by vodu vyčistit od nepořádku nedokázal… Jozífek už z dálky slyšel jaro, jak píská na rákosí, a v rákosí zahlédl Vodníčka. „Koukám, jak to vypadá s hnízdem potápek,“ řekl Vodníček. A pak se s Jozífkem pustili do jarního úklidu zátočiny. Když Jozífek s Vodníčkem vytahovali starý zahozený barel, dunělo to v něm jako v nastydlé velrybě a ještě z něj ukapávala nějaká jedovatina. „Brr,“ řekl Jozífek. Honem s tím pryč.“

6. Hra: „Jarní úklid zátočiny“: ekologický podtext – chráníme přírodu (co nepatří do vody /třídění odpadu). Holčičky vstoupí do role vodníčka – šátky přes hlavu (všechny jsou vodníčkové), kluci do role Jozífka – kšiltovky  (všichni jsou Jozífkové). Učitelka bočním vedením reguluje hru. Učitelka uvnitř elipsy rozhází různé druhy odpadů (sklenice, igelity, papíry…). Úkol je, roztřídit odpad do kontejnerů (plast, sklo, papíry) Mají také za úkol si mezi sebou pomáhat, když někdo nebude vědět, kam co patří. Když je hotovo, vystoupí z role sundáním kostýmního prvku.

Četba další části textu: a Velká ryba se otřepala a mrskla velkým ocasem a Malá ryba se taky otřepala a mrskla malým ocáskem. „Hele, hned to poznaly,“ řekl Jozífek a vytáhl z vody za límec děravou pneumatiku. „Hned poznaly, že jsme jim zátočinu vyčistili.Já napíšu na velkou ceduli: Auťákové! Tady se nemejte, tady žijou ryby!“

Reflexe: Vodníček na jaře našel ve vodě hodně odpadků. Jak se tam dostaly? Už jste někdy viděli odpadky v přírodě? Jak byste se zachovali vy? Bylo jednání Jozífka a vodníčka správné? K čemu to pomohlo? Co by se stalo, kdyby zátoku nevyčistili?  Potřebujete vodu k životu i vy? K čemu?

7. Živý obraz – fotografie

Děti nechat bez pohybu krátce (asi 5 vteřin) a na signál-tlesknutí se mohou zase hýbat. Technika, která umožňuje zastavit čas. Představte si děti fotografii, na které je Jozífek s Vodníčkem, jak jsou zase jako nejlepší kamarádi. Děti, vyberte si někoho do dvojice, jeden z vás bude Jozífek a druhý z vás vodníček. Na signál „cvak“ se postavte tak, jak myslíte, že se Jozífek a vodníček tvářili, když zase začali spolu kamarádit. Podle toho, jak budou dvojice připravené, skupina ostatních s učitelkou jsou diváci a učitelka vymezí prostor, kde jsou diváci a kde ti, kteří postupně představují živé obrazy.

Reflexe, závěr

Pomocí otázek zjistit, zda si děti uvědomují hodnotu kamarádství, vzájemné pomoci a to, že člověk je součástí přírody. Zda chápou, že člověk se musí v přírodě chovat zodpovědně, chránit, neničit a nepoškozovat ji.

 

 

Reflexe

Co předcházelo

Lekci předcházely pobyty dětí v přirozeném prostředí (potůček, rybník, jezírko, řeka), různé prožitkové aktivity. Seznámení s vodou v různých formách, zkoumání všemi smysly. Poznávání živočichů žijících v těchto ekosystémech (různé druhy ryb, žáby, vážky…)

Navázání na dubnové oslavy Dne Země (22. dubna). Každý rok je předmětem bližšího zájmu něco jiného. V letošním roce se tímto bližším zájmem stal jeden ze čtyř živlů, voda.V rámci celotýdenních akcí je vždy společná akce s rodiči na zahradě MŠ. Tentokrát jsme společně za pomoci rodičů, postavili domeček a tunel z vrbových prutů.

Na toto téma navázala i škola v přírodě, kam s dětmi každý rok vyjíždíme. V Peci pod Čerchovem, kam děti odjely je hned pod penzionem, kde na děti čekal krásný rybník plný kaprů (i jiných ryb). Maskotem školy v přírodě byl vodníček, který je celým pobytem provázel a za jeho pomoci plnily různé úkoly. Mimo jiné děti viděly na vlastní oči množství žab, zažily žabí „koncerty“, pravidelně krmily ryby apod.

Zájem dětí a jejich nedávné prožitky s vodníčkem na škole v přírodě se staly podkladem pro tuto tvořivé dramatiky. Předlohou je kniha Mileny Lukešové „Jozífek a ryby“s nádhernými „snovými“ ilustracemi. Text je pro děti dobře srozumitelný, není ho mnoho a má v sobě výchovný přínos. 

Závěr – reflexe: dramatická výchova je jedna z metod, která výrazně poskytuje pomoc v pedagogické praxi, umožňuje dětem vcítit se do role, která umocňuje prožitky a učí děti komunikovat v roli. Metody a techniky dramatické výchovy přinášejí další možnosti, jak dále rozvíjet osobnostní a sociální rozvoj dětí v mateřské škole. Také možnost prolínání všech výchovných složek odpovídá vzdělávání dětí v tomto věku.

Díky konkrétním zážitkům mohou děti pochopit, že změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit a zlepšovat, ale také poškozovat a ničit. Není nutné, aby děti byly zkušené v dramatické výchově. Dětem je blízké aktivně vstupovat do rolí, jsou schopné vyjadřovat pocity, názory při reflexích. Téma vody, ryb a jiných živočichů si prožívaly s učitelkami při předešlých tematických celcích a na škole v přírodě. Postava vodníčka jim za tu dobu byla věrným kamarádem.

Lekce je připravena pro starší děti, ale mladší děti, pokud projeví zájem, se mohou přidat. Já jsem je nechtěla odmítnout. Přizvala jsem je také a měly možnost přicházet a odcházet, jak potřebovaly. Tyto mladší děti se zapojily do poslechu skladby, do taneční a hudební improvizace.  

Literatura a použité zdroje

[1] – BUDÍNSKÁ, H. Hry pro šest smyslů: Kartotéka pro loutkáře i neloutkáře, kteří si umějí hrát s dětmi. Praha : NIPOS-ARTAMA, 2006. ISBN 978-80-7068-217-3.
[2] – SVOBODOVÁ, E.; ŠVEJDOVÁ, H. Metody dramatické výchovy v mateřské škole. Portál, 2011.
[3] – MACHKOVÁ , E. Metodika dramatické výchovy. Nipos, 2011.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
15. 7. 2015
Článek je praktickou ukázkou lekce tvořivé dramatiky v mateřské škole, ověřený v praxi s dětmi. Lekce obsahuje významná témata mezilidských vztahů a ochrany přírody.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • chápe, že vyhýbat se řešení problémů nevede k cíli, ale že jejich včasné a uvážlivé řešení je naopak výhodou; uvědomuje si, že svou aktivitou a iniciativou může situaci ovlivnit
  • Předškolní vzdělávání
  • Sociální a personální kompetence
  • dětským způsobem projevuje citlivost a ohleduplnost k druhým, pomoc slabším, rozpozná nevhodné chování; vnímá nespravedlnost, ubližování, agresivitu a lhostejnost

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

ozvučná dřívka, nožík „Rybička“, vodníček, proužky krepového papíru, kšiltovka, CD přehrávač + skladba Vltava, papírová koruna, šátky, molitanové kostky, strachový pytel, krabice, zpěvník pro MŠ „Skřivánek“. zvoneček, šátky, kšiltovka, bubínek, odpadky, kontejnery na tříděný odpad, rytmické nástrojky,