Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > Komunikativní kompetence > domlouvá se gesty i slovy, rozlišuje některé...

Zobrazit na úvodní stránce článků

Není knížka jako knížka

Praktický příspěvek
zkušenost
střednědobý

Cíl výuky:

  • Vytvářet u dětí kladný vztah k knihám.
  • Získat elementární poznatky o vzniku knihy.

Má nejoblíbenější knížka. Po celou dobu probíraného tématu si děti mohou nosit do MŠ svou oblíbenou knihu. V komunitním kruhu dejte dětem prostor, aby vám svou knihu představily. Přečtěte jim úryvek. Uspořádejte výstavku knih, dejte dětem možnost si knihy se svolením majitele půjčit a prohlížet.

Projekt „Mámo, táto, pojď nám číst“ – poproste rodiče, zejména maminky dětí na mateřské dovolené a nezaměstnané, zda by nepřišli do školky v době před poledním odpočinkem s oblíbenou knihou svého dítěte, ze které dětem přečtou pohádku.

Historie – předchůdci knihy

Než vznikla kniha, vedla k tomu dlouhá cesta.

  • obrázkové písmo na stěnách jeskyní – nejstarší druh písma, který se vyvinul z jednoduchých obrázků.

    Když ještě lidé neuměli psát (neznali písmo) a potřebovali někomu zanechat zprávu, že např. ulovili velké zvíře nebo že vyhráli v boji proti nepřátelům, nakreslili obsah sdělení obrázky.

    Úkol (rozvíjení fantazie): Jak bys nakreslil?

    1. žes  ulovil bizona (jakým nástrojem, byl jsi na to sám, s kým, k čemu – využití masa, kůže)
    2. žes vyhrál v boji (Mluvit o boji a válkách není na škodu. Ty vždycky byly součástí společnosti a stále budou. Rozborem fiktivní události můžeme dětem předložit důvody, proč se bojovalo – získání území, potravy apod. a i v současné době ochrana svobody člověka. Vyzdvihnuté by ale mělo být mírové řešení – dohoda, domluva; jak ji nakreslit – protivníci se usmívají, podávají si ruce.)
    3. že máme být potichu, naslouchat, seřadit se do dvojic apod.

    Zkusme si s dětmi ve třídě pomocí piktogramů vytvořit svá pravidla:
    Toto je práce sice dlouhodobá, ale pokud ještě piktogramy nepoužíváte, je to dobrá příležitost, jak začít. Děti lépe respektují pravidla, pokud si je spoluvytvoří a pokud jejich sdělení mají neustále před očima. Piktogramy si můžete vyvěsit na viditelná místa ve třídě.

    Adolf DudekAdolf DudekAdolf Dudek

    Autor © Hana Nováková

    S dětmi čteme různé obrázkové příběhy z časopisů (tzv. obrázkové čtení), kde je text doplněn obrázky.

      • rytí na hliněné destičky

        V bažinatých krajinách, kde rostl rákos a vyskytovalo se hodně hlíny, se začalo psát na hliněné tabulky pomocí rákosového pisátka seříznutého do špičky. Původně se psalo zleva doprava. Popsané destičky se vždy usušily na slunci, vzácnější se vypalovaly.

        Rozválejte plastelínu a nechte děti do ní vyrýt počáteční písmeno svého jména podle předlohy. Starší děti se jistě dovedou podepsat celým jménem.

        Rytí do destičky

        Autor © Hana Nováková

        • pergamen je nevydělaná, při napětí sušená a hlazená oslí, vepřová, kozí, ovčí nebo telecí kůže.

        • svitek je kniha, kterou tvoří pás papíru nebo jiného psacího materiálu. Delší texty se ve starověku psaly na dlouhý pás (3 až 7 m), vznikly slepením jednotlivých listů papyru nebo pergamenu. Psalo se na ně obvykle ve sloupcích napříč pásu tak, aby při převíjení pásu z jedné strany na druhou čtenář viděl vždy jeden nebo dva sloupce. Pro usnadnění převíjení bývaly později svitky opatřeny dřevěnými tyčkami a rukojeťmi.

        Svitek si děti mohou samy snadno vyrobit. Lépe je papír natáčet na kulaté dřívko, tužku.

        Z čeho je kniha vyrobena?

        Pokuste se s dětmi vyrobit papír.

        Během výroby zdůrazněte recyklaci papíru – sběr starého papíru – kontejnery; a využití pro jeho další zpracování.

        Začněte na přípravě den předem!!! Dětem dejte k trhání různé druhy papíru. Celkově vám výroba papíru zabere asi čtyři dny práce.

        Co potřebujeme:

        1. starý papír (nevhodný je potištěný černou barvou – tiskařská barva budoucímu papíru na kráse nepřidá – zato popsaný nevadí, dobré jsou i podsady na vejce
        2. čistý balicí papír (náš nový arch se k němu nepřilepí jako k jiným druhům papíru, naopak se z něj dá lehce sloupnout), případně mikrotenový sáček
        3. savý papír (noviny)
        4. savou látku (utěrku)
        5. rovnou desku; mísu nebo hluboký talíř; mixér nebo struhadlo (nebo pilné ručičky)
        6. ke zkrášlení: rozmanité vylisované rostlinky, barevné nitky; barvivo – kávu, ovoce, koření, potravinářské barvivo... dle fantazie
        • Různý papír určený k naší recyklaci natrháme na malé kousky (to znamená asi 1 až 3 cm) a necháme jej namočený v míse s vodou 12 až 24 hodin.
        • Pak papír rozmělníme na kašičku – čím bude hrubší, tím bude i papír hrubší, a naopak (ale pozor ať papír není příliš rozmělněný – to by se pořádně nespojil a trhal by se).

          Použijeme nejlépe mixér, nebo z papíru vymačkáme vodu a uděláme kouli, kterou nastrouháme, nebo použijeme svoje ručičky a papír ve vodě tak dlouho rozmělňujeme, trháme a mačkáme, až jsme s výsledkem spokojeni. Do kašičky zapracujeme také různé příměsi a barviva, podle vlastní fantazie. Případně do ní můžeme taky přimíchat škrob (na 1 talíř asi 1 lžíci) – pro zpevnění.

          „Psací“ papír musíme udělat hodně jemný, hladký, tenký a čistý.

          Pracovní plocha: na desku dáme savou látku, na kterou položíme vrstvu novin a na ně balicí papír.

          • Z papíroviny vymačkáme přebytečnou vodu (ale dáváme pozor, aby nebyla příliš suchá – měla by být asi tak mokrá, aby se dala lehce rozprostřít na dlani) a vytvoříme z ní na balicím papíře svůj vlastní aršík. Můžeme jej ještě přizdobit vylisovanými kvítky a vším, co nás napadne.

          Arch potom pomocí novin zbavujeme přebytečné vody, jak jen to jde. Aby se voda lépe vsakovala, také noviny pod balicím papírem střídáme. Nakonec arch můžeme ještě přejet válečkem, aby byl rovnější, ale není to vůbec nutné. Pak jej necháme sušit na slunci, u topení (nezapomeneme podložit suchými novinami).

          • Usušený arch z balicího papíru opatrně sloupneme. Pokud se nám zkroutil a my ho chceme vyrovnat, můžeme jej, zabalený do látky, přejet napařovací žehličkou.
          Výroba papíru

          Autor © Hana Nováková

          (Upravené informace čerpány z http://web.quick.cz/iveta_kulhava/Vyrpapiru.htm)

          Co je v knihách?

          Písmenka.

          Knihy píše spisovatel. Z písmenek vznikají slova.

          Báseň
          Abeceda není žádná věda

          Když se řekne abeceda,
          tak to není žádná věda.

          Každý kluk i holčička,
          i ta hodně maličká,
          Honzík nebo Alenka,
          naučí se písmenka.

          [online] [cit. 2011-04-13]. Dostupný na WWW: <http://www.predskolaci.cz/?category_name=pismena-a-cislice-basnicky-rikanky&paged=4>

          Skládání slov podle předlohy ve skupinkách (viz příloha). Úkolem dětí je podle zrakové percepce sestavit z kartiček s písmeny daného slova krátké, jednoduché slovo podle předlohy.

          Didaktické hry s hláskami:

          1. Na jaké písmeno začíná mé jméno?
          2. Na jaké písmenko začíná slovo...?

          Ať jsi holka nebo kluk,
          zbystři oči, napni sluch
          Po třídě se rychle projdi,
          co začíná na ... najdi.
          Děti hledají po třídě předměty začínající na dané písmenko.

          Výroba papíru
          Autor © Hana Nováková
          Hlásky na začátku slova
          Autor © Hana Nováková

          Co je v knihách?

          Obrázky.

          Obrázky do knih kreslí ilustrátor.

          Kresba oblíbeného dětského hrdiny – prohlížejte si nejprve ilustrované knihy, vyzdvihněte známé pohádkové postavy (Křemílek a Vochomůrka, Krteček, Pejsek a kočička, Hajný Robátko). Jaké pohádky ještě znáte? (Pat a Mat, Bořek stavitel, mašinka Tomáš...)

          Ilustrace – vyrobte si svou obrázkovou knihu.

          Nejprve se skupina musí domluvit, kdo bude kreslit jaký obrázek. (Tato fáze je velmi důležitá a také náročná. Učitelka ji musí vhodně korigovat, protože se jistě najdou děti, které budou chtít kreslit tentýž výjev. Dva stejné obrázky se ale mohou hodit jeden jako obrázek do textu, druhý jako ilustrační obr. na obal s názvem pohádky.)

          Zvolte jednoduchou pohádku, může být i veršovaná. (Princeznička na bále, O řepě, O koblížkovi, Budka...) Obrázky zatavte do fólie a slepte v leporelo. Nezapomeňte napsat na obal autory ilustrací.

          IlustraceIlustraceIlustrace

          Autor © Hana Nováková

          Pozvěte do MŠ ilustrátora knih  – např. Adolfa Dudka – ilustrátor dětských knih a časopisů.

          Ilustrace

          Autor © Hana Nováková

          Jak s knihami zacházet?

          Poslech příběhu z Martínkovy čítanky (Eduard Petiška) „Počmáraný den“, str. 68 (viz příloha)

          Rozbor textu: nečmáráme do knih, ukládáme na své místo – ne pod skříň, knihy prohlížíme s čistýma rukama, nejíme nad knihou...

          Proč s knihami zacházíme opatrně? Co by se stalo, kdybychom zničili všechny knihy?

          Kdo mi doma čte pohádky?

          V komunitním kruhu děti vypráví, kdo a kdy jim doma čte pohádky. Zdůrazníme hlavně kladné emoční cítění při poslechu pohádky v době nemoci, kdy děti něco bolí, jsou smutné, že nemohou za kamarády, jsou upoutané na lůžko.

          Hádanka: Jak se jmenuje klouček, který každý večer před spaním nosí dětem pohádku?

          Nápověda: Pohádky má napsané na listech papíru, které rozhazuje. Jezdí autem, na kole, na houpacím koníkovi...

          Skládání čepice z novin pro Večerníčka podle instrukcí a nápodoby.

          Skládání čepice z novin

          Autor © Hana Nováková

          K tomuto tématu je vhodné zařadit příběh z Martínkovy čítanky „Dědečkova pohádka“, str. 36 (jak dědeček před spaním vypráví Martínkovi pohádku, až sám usne), ale příběh je na soustředění dětí velmi dlouhý. Je lépe ho číst před poledním odpočinkem, když jsou děti dlouhodobě v klidu na lehátku.

          I slepí mohou číst knihy

          Braillovo písmo

          Mohou slepí číst? My čteme očima, slepí používají ruce. Zkusme si zahrát na nevidomé (slova je odvozeno od slova nevidí).

          • Hmatová hra 1: Poznej svého kamaráda (dítě se pokouší uhodnout jméno kamaráda, kterého se zavázanýma očima ohmatává)

          Co ještě můžeme rukama cítit? (teplé/studené; velké/ malé; hladké/hrubé) Učitelka řekne jednu vlastnost a děti doplňují opaky.

          • Hmatová hra 2: Vložte do pytlíčku např. malou a velkou kostku. Dítě má za úkol vybrat na základě hmatového vnímání malou kostku. (obměna: malé a velké autíčko, malá a velká kulička apod.)

          Systém čtení u nevidomých je založen na poznávání hladkého a hrubého. Ukázka slepeckého písma je např. na některých krabičkách od léků. Dejte dětem ohmatat text psaný Braillovým písmem.

          Vypichování libovolného obrázku na měkké podložce podle předkresleného jednoduchého tvaru, popř. u starších dětí podle fantazie.

          Mé písmeno na začátku jména – procvičování zrakové percepce. Podle předlohy Braillova písma (viz příloha) vybarvit, vypíchat, popř. znázornit magnetkami na magnetické tabuli dané písmeno.

          Další náměty:

          • Pohybová hra

          Na pohádkové postavy – reakce na smluvený signál. Domluvte se s dětmi na provedení cviku, nejprve dva, pak postupně přidávejte. Např.:

          Vodník – leh na zem (do rybníka)
          Čert – poskoky (řádí v pekle)
          Král – sed (na trůně)
          Princezna – stoj vzpřímený

          • Výroba záložky do knihy
          • Návštěva knihovny a knihkupectví
          • Písně – zařazujeme písně z pohádek
          • Poznej pohádku podle obrázku

          Večerníčkův kvíz:
          Vytvořte libovolnou překážkovou dráhu, na jejímž konci jsou lístečky s otázkami. Úkolem každého je projít dráhou, vzít lísteček, přinést k přečtení pani učitelce a na otázku odpovědět. Nezapomeňte na odměnu v podobě bonbónu, pohádkové omalovánky nebo obrázku.

          Příklad otázek: Jak se jmenoval kamarád Křemílka? Kdo sežral babičku v pohádce O Červené karkulce? Z čeho byla chaloupka ježibaby, ke které přišel Jeníček s Mařenkou? Co slibovaly jezinky Smolíčkovi, aby je vpustil dovnitř? Kdo stál na konci řady, když děda tahal na poli řepu? atd.

          Reflexe:

          Blok byl realizován s věkovou skupinou 4-5 letých dětí, přesto byl velmi zdařilý. I když ještě některým dětem dělal problém určit hlásku na začátku slova.

          Děti byly velmi pyšné na své maminky, které přišly do MŠ dětem číst pohádku v projektu "Mámo, táto, pojd nám číst". Denně se děti vyptávali kdo jim dnes přijde číst. Pro děti to je příjemná změna a rodiče tak mají možnost se aktivně zapojit do edukace.

          Blok jsme ještě kromě ilustrace pohádky "O koblížkovi" rozšířili o podrobnější práci s textem pohádky  , kde jsme se zaměřili na jazykové dovednosti -učení krátkých textů, rozvíjení dialogů při dramatizaci, pracovní činnosti - výroba koblížka z kulaté krabičky od sýrů a následné závody v kutálení, pokusy s kynutím těsta a pečení koblížků.

          V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
          Napište nám