Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku

Ikona prakticky

Červená Karkulka

Ikona zkusenostIkona strednedobe
Autor: Miroslava Strakatá
Anotace: V tematickém bloku se děti seznámí s pohádkou Červená Karkulka, přičemž si obsah pohádky upevňují dalšími souvisejícími činnostmi vyplývajícími z textu. Děti se učí porozumět textu a samostatně se vyjadřovat. Pohádka děti dovede rovněž k uvědomění si být opatrný a obezřetný při styku s neznámými lidmi.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Předškolní vzdělávání » Sociální a personální kompetence » při setkání s neznámými lidmi či v neznámých situacích se chová obezřetně; nevhodné chování i komunikaci, která je mu nepříjemná, umí odmítnout
  2. Předškolní vzdělávání » Komunikativní kompetence » ovládá řeč, hovoří ve vhodně formulovaných větách, samostatně vyjadřuje své myšlenky, sdělení, otázky i odpovědi, rozumí slyšenému, slovně reaguje a vede smysluplný dialog
Očekávaný výstup:
  1. předškolní vzdělávání » Dítě a svět » uvědomovat si nebezpečí, se kterým se může ve svém okolí setkat, a mít povědomí o tom, jak se prakticky chránit (vědět, jak se nebezpečí vyhnout, kam se v případě potřeby obrátit o pomoc)
  2. předškolní vzdělávání » Dítě a jeho psychika » Jazyk a řeč » sledovat a vyprávět příběh, pohádku
Mezioborové přesahy a vazby: Nejsou přiřazeny žádné mezioborové přesahy.
Průřezová témata:

Nejsou přiřazena žádná průřezová témata.

Organizace řízení učební činnosti: Frontální, Skupinová, Individuální
Organizace prostorová: Školní třída, Vycházka do přírodního prostředí
Nutné pomůcky: Obrázky k pohádce Červená Karkulka, dřevěná stavebnice – stromečky, obrázky veverky, dětské židle, předměty ve třídě, loutky, maňásky, kulisa lesa, fotografie z besedy s myslivci, přírodniny, obruč, obrázky zvířat.

Úvod:

Děti se blíže seznámí s klasickou českou pohádkou Červená Karkulka.

Cíl výuky:

Cílem bloku je seznámit děti s dějem pohádky Červená Karkulka a vést je nejen k vyprávění děje, ale rovněž k charakteristice hlavních postav vhodně fomulovanými otázkami. Pohádka dětem nastíní, jak se zachovat při kontaktu s cizími lidmi.

Seznámení s pohádkou

Pomůcky obrázky k pohádce.

Popis činnosti: Učitelka naváže s dětmi rozhovor, které pohádky znají, které mají rády a proč. Ukáže dětem obrázky vztahující se k pohádce Červená Karkulka a ptá se, zda vědí, ke které pohádce obrázky patří. Následně jim pohádku přečte nebo vypráví. Rovněž je seznámí s autorem pohádky.

Rozbor pohádky

Pomůcky obrázky k pohádce.

Popis činnosti: Pro lepší zapamatování děje učitelka s dětmi prostřednictvím doplňujících otázek pohádku zopakuje:

  • které postavy v pohádce vystupují
  • charakteristika postav v pohádce
  • snažit se zdůvodnit chování jednotlivých postav v pohádce
  • proč dívence v pohádce říkali „Červená Karkulka”

Charakteristika hlavních postav – děti mají obrázky hlavních postav z pohádky na stole (nebo na koberci), postupně vybírají obrázky jednotlivých postav, které připevní na nástěnku a společně přemýšlejí, jak se každá konkrétní postava v pohádce chovala – v souvislosti s dějem.

Důvod chování jednotlivých postav – nad obrázkem každé pohádkové postavy se zamýšlejí, proč se chovala tak, jak se chovala, co tím chtěla dosáhnout, zda bylo jednání postavy správné či nesprávné a proč. Například – jakou úlohu měl v pohádce myslivec, zda byl hodný, zlý, důvěřivý, ostražitý... Jak se zachoval, aby zachránil babičku a Karkulku apod.

Zvědavá veverka

Pomůcky dřevěná stavebnice (stromky), obrázky veverky.

Popis činnosti: Učitelka vypráví dětem krátký příběh o veverce, která byla schovaná v lese a pozorovala vlka a Karkulku. Protože byla velmi zvědavá a vše chtěla vidět a slyšet, pohybovala se rychle a tiše kolem, aby ji vlk s Karkulkou nespatřili. Každé dítě má připravený dřevěný stromeček ze stavebnice a obrázek veverky. Dle pokynů učitelky děti umísťují veverku do prostoru (z pozice dítěte) v souvislosti s dřevěným stromkem, čímž si procvičují prostorovou orientaci. Například:

  • veverka byla za stromem
  • veverka seděla na stromě (na špičce stromu)
  • vlevo vedle stromu
  • před stromem
  • vpravo vedle stromu
  • ve větvích uprostřed stromu apod.

Hra „Na veverky”

Pomůcky obrázek veverky, dětské stoličky bez opěrátka.

Popis činnosti: Učitelka vybídne děti, že si zahrají také na veverky, ale místo stromu budou mít k dispozici stoličku, která bude na chvíli představovat strom. Požádá děti, aby si každý přinesl stoličku a dal do prostoru třídy na koberec. Pomůže dětem rozmístit stoličky tak, aby děti měly kolem sebe dostatek místa. Na následující říkanku „přemění” učitelka děti na veverky.

„Čaruji, čaruji v temném lese,
honem děti, na veverky proměňte se.”

Poté říká pokyny, na které děti/veverky reagují a plní je z pohledu své pozice. Pokyny se však netýkají pouze orientace v prostoru, ale rovněž různých pohybů a poloh, například:

  • veverky stojí za stoličkou
  • sedí na stoličce
  • stojí vpravo vedle stoličky
  • stojí vpravo vedle stoličky na levé noze
  • leží před stoličkou
  • sedí za stoličkou a mávají pravou rukou
  • poskakují snožmo vlevo vedle stoličky apod.

Po hře „veverky” odnesou stoličky na svá místa ke stolu, lehnou si na koberec a odpočívají. Po krátkém odpočinku učitelka veverky říkankou promění opět na děti:

„Čaruji, čaruji v temném lese,
honem veverky, na děti proměňte se.”

Barevné hraní

Pomůcky obrázek Karkulky, oblečení dětí.

Popis činností: Učitelka si zopakuje s dětmi, proč dívence v pohádce říkali „Červená Karkulka”. Dále děti podle obrázku popisují, co vše má Karkulka na sobě a jaké má její oblečení barvy. Učitelka vyzve děti, aby si prohlédly své oblečení, poté ho mohou jednotlivé děti popsat (např. zelené tepláky, modrou mikinu, žlutobílé bačkůrky apod.). Hra pokračuje v kruhu, děti sedí na koberci a učitelka vyzve ty, které mají na svém oblečení například červenou barvu, aby se postavily a zároveň rukou ukázaly na které části oděvu červenou barvu mají a oděv pojmenovaly. Děti se posadí a stoupnou si ty, které mají na svém oděvu žlutou barvu, kterou opět ukáží… Takto si děti procvičí všechny barvy a barevné odstíny a zároveň názvy jednotlivého oblečení.

Pohybová hra „Čáp ztratil čepičku”

Pomůcky předměty ve třídě.

Popis činnosti: Děti zjistily, jaké barvy mají na svém oblečení a nyní budou hledat barvy ve třídě. Učitelka dětem vysvětlí pravidla hry „Čáp ztratil čepičku” a určí jedno dítě, které bude říkat říkanku „Čáp ztratil čepičku, a ta měla barvu, barvičku…” Pokaždé řekne jednu barvu, kterou ostatní děti hledají ve třídě na různých hračkách ve třídě. Když ji najdou, položí na ni ruku. Dítě, které nestačí včas barvu najít a „čáp” ho chytí – vymění si navzájem své role. Hra kromě barev procvičuje také postřeh, pohotovost a orientaci v prostoru (ve třídě).

Pohádka ve verších

Pomůcky loutky nebo maňásky, kulisa lesa.

Popis činnosti: Učitelka dětem navrhne, že si zahrají „Na divadlo”. Nejprve si společně připomenou, kdy byli naposled v divadle, na jaké pohádce, co se jim líbilo a především si zopakují pravidla správného chování v divadle.  Učitelka použije kulisu lesa a zahraje dětem loutkovou nebo maňáskovou veršovanou pohádku „Červená Karkulka”:

„Kam, Karkulko malá, kam?”

„Chodím lesem sem a tam.
Co ty, vlku, tady chceš?”

„Sháním na zub kousek trávy,
po trávě se dobře tráví.”

„Vlku, vlku, to je lež,
vlci trávu nejedí!”

„To holčičky nevědí!”

„Vědí, pane vlku, vědí,
ale odkud nepovědí.
Náš pes také trávu nejí,
kosti on má nejraději.”

„Já jsem vlk, ne pes,
budu-li chtít, sežeru tě!”

„Trávu si jez máš-li chutě,
je jí plný les!”

„Copak máš v tom košíčku?”

„Bábovku a kytičku.”

„A kam neseš košíček?”

„K svátku babičce jej nesu.
Už jsem přešla sedm lesů,
Bydlí támhle – kousíček.”

„Chceš-li, já tě doprovodím.“
„I ne! Ráda sama chodím.”

„Čímpak je tvůj tatínek?”

„Hádej! Dělá ohýnek,
ten ohýnek rudě šlehne,
kam dopadne, nic se nehne.
Tatínek je myslivec.”

„Aha, to je jiná věc!
A kdepak je v tuhle chvíli?”

„Kousek odtud vlky střílí,
támhle u těch velkých stromů.
Počkej na něj chviličku!”

„Už nemám čas, musím domů.
A pozdravuj babičku!”

(HRUBÍN, František. Špalíček veršů a pohádek. Praha : Albatros, 2008, str. 68. ISBN 978–80–00–02190–4.

Po pohádce následuje krátká pohybová chvilka, po které učitelka naváže rozhovor s dětmi, v čem je pohádka jiná – hledání rozdílů mezi veršem a prózou, hledání rýmů, porozumění textu.

Veršovanou pohádku se mohou děti postupně naučit a hrát ji ve dvojicích – Červená Karkulka a vlk. Ke hraní pohádky použijí maňásky, loutky nebo jen převlečení – postačí červený čepeček a košíček pro Karkulku, papírová maska vlka.

Hledání rýmů

Pomůcky obrázkové kartičky, hračky a předměty ve třídě.

Popis činnosti: Děti sedí v kruhu, uprostřed mají rozložené kartičky s různými obrázky. Nejdříve zvedají jednotlivé karty a říkají nahlas, co je na obrázku (na obrázku je vždy jen jedna věc nebo předmět). Poté nechají karty ležet na zemi a snaží se hledat dvě karty k sobě, tak aby se předměty na nich rýmovaly, například:  pes – les, rýč – míč, tužka – stužka a další. Karty, na kterých již děti našly rým, dávají stranou a pokračují s hledáním až do posledních karet. Poté si rýmy zopakují a hra se může dále rozvíjet dle zájmu dětí – mohou samy vymýšlet další slova, která tvoří stejné rýmy s předměty na obrázcích nebo vymýšlet úplně nové dvojice rýmů z jednoslabičných i víceslabičných slov. K hledání rýmů mohou například použít i svá jména: Pavel – Karel, Hana – Jana... rovněž k tomuto účelu můžeme využít hračky a předměty ve třídě.

Kdo je to myslivec

Pomůcky obrázky k pohádce, fotografie z besedy s myslivci.

Popis činnosti: Děti si prohlíží obrázky k pohádce a opakují si hlavní postavy. Učitelka naváže rozhovor s dětmi, kdo je to myslivec, jakou úlohu má v pohádce a jakou ve skutečnosti. Připomene dětem návštěvu myslivců ve školce, děti si prohlížejí fotografie z besedy s myslivci a pomocí otázek učitelky si opakují úlohu a činnost myslivců, co vše myslivec ke své činnosti potřebuje, jaké má oblečení (myslivecký stejnokroj, myslivecké oblečení do lesa) apod.

Beseda s myslivci
1. Beseda s myslivci.                                                         autor©Miroslava Strakatá
Ukázka mysliveckých hudebních nástrojů
2. Ukázka hudebních nástrojů, které používají myslivci.          autor©Miroslava Strakatá
3. Na hudební nástroje si zkoušely zahrát i děti.
3. Na hudební nástroje si zkoušely zahrát i děti.                   autor©Miroslava Strakatá
Myslivci dostaly od dětí nakreslené obrázky.

4. Myslivci dostali od dětí­ nakreslené obrázky.                      autor©Miroslava Strakatá

Myslivce doprovázel i lovecký pes Dany.

5. Myslivce doprovázel i lovecký pes Dany.                           autor©Miroslava Strakatá

Ukázka loveckých trofejí.
6. Ukázka loveckých trofejí.                                               autor©Miroslava Strakatá

Vycházka do lesa – hra na myslivce

Pomůcky přírodniny v lese.

Popis činnosti: Učitelka dětem připomene, že myslivci se v lese chovají velmi tiše, aby nevyplašili zvěř. Zvěř tak mohou pozorovat z posedu (vysvětlíme dětem, co je to posed a že z posedu myslivci pozorují zvěř) nebo při chůzi lesem. Když se budou děti chovat také tiše, možná nějaké lesní zvíře uvidí nebo zvěř alespoň nevyplaší. Zahrajeme si tedy na myslivce a budeme pozorovat a poslouchat vše, co nám les nabídne – zpěv ptáků, praskání větviček, šumění větví ve větru, uvidíme různé druhy stromů, keřů, rostlin a vše má velké množství barevných odstínů. Učitelka vybízí děti nenásilně k pozorování a určování barev v lese a také k porovnávání odstínů. V lese najdeme velké množství odstínů zelené, hnědé a dalších barev, záleží rovněž na ročním období. Učitelka však vede děti při určování barev k uvědomění si, že není jen zelená, hnědá, žlutá, ale že můžeme najít poměrně velké množství odstínů. Děti sbírají přírodniny a porovnávají odstíny různých barev. Určují, který odstín je světlý, tmavý, tmavší, nejtmavší apod.

Myslivci se musí chovat v lese nejen tiše, aby viděli zvěř, ale musí umět rovněž dobře pozorovat přírodu v lese. Zvířata v lese mají podobná zbarvení jako stromy, keře, houští apod., což slouží k jejich ochraně. Myslivci musí tedy umět dobře rozlišovat barvy, pokud chtějí zahlédnout lesní zvířata.

Která zvířata žijí v lese

Pomůcky dřevěná stavebnice, obruč, obrázky zvířat.

Popis činnosti: Učitelka připomene dětem předešlou vycházku do lesa a zopakuje si s dětmi, co vše v lese viděly. Připomene dětem, že les je plný zvířat, i když nejsou vidět. Děti připraví les – umístí několik dřevěných stromů ze stavebnice na koberec a vedle položí obruč. Učitelka mezitím rozmístí obrázky různých zvířat na koberec. Děti si nejdříve zkouší vzpomenout, která zvířata žijí v lese a jmenují je. Poté zvedají jednotlivé obrázky různých zvířat, každé pojmenují a určí, zda žije v lese nebo ne. Zvířata, která žijí v lese (srnka, liška, jezevec, veverka, divoké prase a další) dávají „do lesa” (mezi dřevěné stavebnicové stromy) a zvířata, která v lese nežijí, děti pokládají do obruče.

Na závěr seznámí učitelka děti s novou básní:

Jezevec

Jezevec si žije v lese,
ztloustl, že se neunese.
V létě se tu prohání,
zima mu strach nahání.

Přezimovat když se chystá,
pelíšek si vystele,
nevzbudí ho dozajista
ani jeho přátelé.

Jezevec je starý mrzout,
ví, že v zimě může zmrznout.
V zimě nevylézá ven,
ani když je pěkný den.

(ING. STABRYNOVÁ, Šárka. Na louce a v lese, str. 32. Stabryn Miroslav.)


Učitelka seznámí děti blíže se životem jezevce (kde a jaký si staví příbytek, čím se živí apod.), básničku se děti mohou průběžně naučit.

Bábovka pro babičku

Pomůcky tvořítka na písek, lopatky.

Popis činností: Učitelka vybídla děti, aby ji zopakovaly, co vše nesla Karkulka babičce. Poté jim navrhla, že bábovku pro babičku vytvoří na pískovišti, a nejen pro babičku z pohádky, ale i pro jejich babičky, takže bábovek bude potřeba hodně. Děti pracují individuálně, ve dvojicích nebo menších skupinách. Tvoří bábovky na pískovišti tvořítky, ale dle své fantazie mohou „upéct” i dort, koláčky a další dobroty. Vytvořené výrobky zdobí dle své představivosti kamínky, květy, trávou, klacíky apod. Na závěr si udělají z vyrobených dobrot výstavku. Děti si prohlédnou všechny výrobky a ty své okomentují – co „upekly”, co k tomu potřebovaly, jak se jim dílo dařilo. Učitelka odmění všechny děti za jejich snahu malou odměnou (kandované ovoce, obrázek, apod.).

Učitelka připomene dětem, že Karkulka nesla babičce také kytičku – děti natrhají květiny na zahradě nebo na louce. Květinu si vezmou domů pro svou babičku, popřípadě maminku nebo nechají ve školce ve váze – každé dítě dle svého uvážení.

Proč šla Červená Karkulka za babičkou

Pomůcky obrázky k pohádce.

Popis činnosti: Rozhovor s dětmi – za kým se Karkulka vydala a proč šla za babičkou, co jí nesla. Učitelka vede děti rozhovorem k poznávání důležitosti kvalitních vzájemných vztahů. Rozhovor pokračuje otázkami:

  • Kdo žije v rodině dětí (matka, otec, sourozenci)?
  • Další příbuzní (prarodiče, teta, strýc)?
  • Zda někdo z rodiny nebo příbuzných potřeboval nějakou pomoc?
  • V čem potřeboval pomoci (byl nemocný, potřeboval někam dovést, něco přinést…)?
  • Jak a v čem si pomáhají rodiče dětí?
  • Potřebují někdy děti pomoct?
  • V čem?
  • Umí si správně říct o pomoc?
  • Umí poděkovat za pomoc a ocenit pomoc?
  • Pomáhají děti někdy někomu?
  • Komu, v čem a jakým způsobem?
  • Pomáháme kamarádům?
  • Můžeme pomoci kamarádovi, který je smutný? Jakým způsobem mu pomůžeme?
  • Jakou bychom očekávali  pomoc, když jsme smutní, nedaří se nám postavit hrad, máme rozvázanou tkaničku apod.
  • Proč je důležité, abychom si vzájemně pomáhali?

Tímto rozhovorem vede učitelka děti k uvědomování si potřeby vzájemné pomoci, a to nejen fyzické nebo materiální, ale i duševní a psychické.

Můžeme si s dětmi rovněž zahrát některé modelové situační hry.

Koho potkala Karkulka v lese

Pomůcky loutky, maňásky.

Popis činnosti: Děti si za pomoci učitelky znovu zahrají veršovanou pohádku o Červené Karkulce. Následuje rozhovor s dětmi, kudy šla Karkulka za babičkou, zda poslechla maminku, koho potkala, zda se bála vlka. Rozhovor pokračuje ve smyslu, zda je správné pouštět se do rozhovoru s cizími lidmi a odpovídat jim na všechny jejich otázky, pokud je dítě samo, bez doprovodu dospělé osoby. Učitelka rozhovorem s dětmi nastíní možnosti různých nebezpečí, které by mohly plynout s kontaktem s cizím člověkem, upozorní je, že v žádném případě nesmí s cizím člověkem nikam odcházet, i kdyby je lákal na něco dobrého nebo zajímavého. Pomocí loutek nebo maňásků zahraje dětem různé modelové scénky a během nich se ptá dětí, jak by se v určitých případech zachovaly a proč. Například maňásek představující cizího pána (v ruce učitelky) potkává jednotlivé chlapce a holčičky (děti ve třídě) a snaží se je odlákat různými způsoby a k tomu účeku jim pokládá různé otázky a dává nabídky:

  • Kde máš maminku?
  • Kde bydlíš?
  • S kým jsi tady a kde dotyčný/á je?
  • Pojď, koupím ti zmrzlinu.
  • Mám pro tebe čokoládu, ale musíme pro ni dojít, nemám ji u sebe.
  • Maminka mě posílá, abych tě za ní přivedl.

Učitelka vždy vyčká na reakci konkrétního dítěte, poté se ptá ostatních dětí, zda kamarád reagoval správně, jak by se zachovaly ve stejné situaci ony a proč. Rozhovorem s dětmi a konkrétními scénkami zacházíme tak, abychom děti zbytečně nestresovali, ale vedli je k opatrnosti a obezřetnosti. Učitelka podotkne, že ne vždy to musí dobře dopadnout jako v pohádce o Červené Karkulce.

Reflexe:

Většina dětí pohádku Červená Karkulka zná, což vedlo ke snažšímu rozboru pohádky a charakteristice hlavních postav. Ne všechny děti se umí správně vyjadřovat, je třeba v tomto směru je vést i během dalších činností, především v každodenních běžných aktivitách dbát, aby děti při sdělování informací nebo komunikaci nechvátaly, mluvily plynule a v klidu. Děti pochopily hlavní pointu příběhu. Považuji za důležité vést děti k pochopení, že ne všichni lidé jsou dobří, proto musí být v kontaktu s cizími lidmi opatrní. Děti zaujala veršovaná pohádka, kterou si v přiměřeném časovém úseku celkem dobře zapamatovaly a zkoušely ji hrát i v průběhu dne.

Evaluace

Činnosti vedoucí k pochopení a zapamatování děje byly vhodně zvolené. Ve velké míře se uplatnilo také procvičování barev a barevných odstínů – zajímavé bylo hledání barev a především rozlišování barevných odstínů v přírodě. Děti měly dostatek prostoru k vlastnímu slovnímu vyjadřování, což je velmi důležité ke zdokonalování  správných návyků při vyprávění i celkové komunikaci. Za důležité považuji vhodně zvolenou činnost vyplývající z textu pohádky vedoucí k pochopení obezřetnosti dětí při kontaktu s neznámými lidmi. Neméně důležitá část bloku byla činnost zaměřující se na vztahy v rodině, s kamarády  a vzájemnou pomoc. Cíl byl splněn v plném rozsahu.

Citace a použitá literatura:
[1] - HRUBÍN, František. Špalíček veršů a pohádek. Praha : Albatros, 2008. ISBN 978–80–00–02190–4. 
[2] - STABRYNOVÁ, Šárka. Na louce a v lese. Miroslav Stabryn,  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 02. 07. 2010
Zobrazeno: 28670krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 2.5

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
STRAKATÁ, Miroslava. Červená Karkulka. Metodický portál: Články [online]. 02. 07. 2010, [cit. 2019-09-19]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/PM/8783/CERVENA-KARKULKA.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 02. 07. 2010 11:09
Další nápad, jak využít při práci s dětmi známou pohádku.
2.Autor: Recenzent2Vloženo: 02. 07. 2010 11:09
Příspěvek nevšedním způsobem přibližuje dětem pohádku "O Červené Karkulce" a seznamuje je i s dalšími činnostmi, které vyplývají z pohádky.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.